Pavel Telička jako živý důkaz, jak s námi EU vydrbala. Martin Koller také připomíná K. H. Franka

Avatar
Původní autoři

rozhovor s Martinem Kollererm
31.01.2019 ParlamentníListy
ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTiNA KOLLERA Bezpečnostní analytik se ve svém pravidelném přispěvku pro ParlamentníListy.cz tentokrát věnuje volbám do Evropského parlamentu, které nás čekají v květnu. Při té příležitosti si všímá například pozoruhodných osudů Pavla Teličky, někdejšího hlavního vyjednávače našeho přístupu do EU, od té doby poplácávaného po zádech jako ten „nejlepší Evropan“.

V posledních letech jsme zažili několik volebních show, ne-li přímo komedií. Kdyby žili Šimek a Grossmann, měli by nejeden námět na svoje úžasné povídky. Nicméně letošní volby do europarlamentu se jaksi vymykají obvyklému schématu. Slouhové cizích zájmů evidentně zvolili novou taktiku. Mohli bychom mluvit o skoro utajených volbách, téměř kategorie stealth. Mazaně využili plně pochopitelnou a stále rostoucí nechuť stále rostoucího počtu českých voličů k politice a politikům. Stále více občanům se česká domácí a zahraniční politika jeví jako velká komedie a velký podvod. Ukázkové je spojenectví ANO, ČSSD a KSČM, přičemž podíl ČSSD ve vládě měl a má zanedbatelnou podporu. Nelze se tomu divit. Stačí se podívat na ministry za ČSSD, kteří sotva zastupují voliče ČSSD, kteří mají zcela jiné zájmy, než podlézat Bruselu a Berlínu s cílem věčné koloniální chudoby a ponížení, případně ještě táhnout v cizím zájmu do války na Ukrajinu. Cizím zájmům posluhuje evidentně nejaktivněji ministr zahraničních věcí Petříček, důstojný syn svého otce. Pod jeho vládou se ministerstvo zahraničních věcí definitivně změnilo na „ministerstvo zahraničních zájmů“, které většinou nemají s českými nic společného.

Zábavné jsou výzkumy STEM na Seznamu. Jako nejpopulárnější český reprezentant v EU je údajně hodnocen Telička. Docela to chápu, nejprve jako reprezentant ČSSD vyjedal ty nejhorší přístupové podmínky pro naši republiku do EU, podstatně horší, než získali například Poláci. O co jsme díky němu přišli, to získali Německo, Francie a další. Horší podmínky nabídla EU pouze Ukrajině, a když Janukovič odmítl, zorganizovali ten „mejdan“. Za neochvějnou podporu cizáckých zájmů si Telička si zaslouží odměnu. Telička posluhoval po komediálním rozchodu s ČSSD v německém Wolkswagenu, potom u Bakaly a v jeho Aspen institutu a nakonec u jeho kamaráda Babiše, s nímž se rozešel pouze na oko.

Především vždy hlasuje proti českým zájmům, takže dostává maximální podporu, aby si udržel koryto v Bruselu, počínaje agenturou STEM. Obdobně je na tom Štětina, který chce zakládat eurohujerskou stranu. U koryta za komunistů v Moskvě i za socialistů v Bruselu. On se ten Brežněv od Merkelové, Macrona či Timmermanse ve výsledku moc neliší. Možná byl ten Brežněv spíš lepší, sice na nás poslal vojáky, ale nebral nám vlast a národ a nevnucoval afroislámské migranty. K tomu všemu hodně řečí o morálce, svobodě, pravdě a lásce a ruském, případně čínském nebezpečí, a máme tady Teličku, Štětinu, ale i mnohé další v celé kráse.

Zde je třeba připomenout, že zahraniční či mezinárodní politiku neurčuje žvanění o svobodě, demokracii, lidských právech, pravdě a lásce, či multikulturalismu, dokonce ani všemožné smlouvy a deklarace, které silnější partner v klidu poruší – ale určují ji zájmy, především zájmy. To objevili už dávno moudřejší lidé, než reprezentanti české politické scény. Ostatně starořímskécui bono, komu dobře, tedy komu to vyhovuje, to sousloví platí dodnes. Pokud chcete hodnotit jakoukoli politiku, položte si otázku, komu to vyhovuje.

A zjistíte, že politika současné vlády je jeden velký podvod v cizím zájmu. Dokladem je i radostná pochvala ze strany největšího oligarchy a premiéra komunistům za spolehlivou podporu své protinárodní vlády. Otázkou ovšem je, zda vedení komunistů reprezentované Filipem a Dolejšem jsou ještě komunisté a koho vlastně zastupují kromě svých osobních, případně rodinných a cizáckých zájmů. Pochvalu nejbohatšího oligarchy komunistům bych přirovnal, bez velké nadsázky k pochvale Himmlera Židům, že jdou organizovaně do plynové komory, pardon, do sprch.

Psali na PL:

Současná politická reprezentace, pouze oficiálně „česká“, nemá občanům ve vztahu k Bruselu, tím méně k Berlínu, co nabídnout. Téměř třicet let kolonialismu, žebrácké platy a důchody ve srovnání se západními metropolemi, při vydatnější dřině a pracovní šikaně, doslova asociální sociální politika, která navíc podporuje parazity a porušovatele zákona, inkluzivní školství vyrábějící nemyslící tabletové blby, předělávání naši historie urážlivým a ponižujícím způsobem ve prospěch pangermánské ideologie, propagace sexuální úchylnosti, rasový jednostranný protibělošský multikulturalismus a islamizace, porušování zákonů, počínaje zákony EU z hlediska migrace a propagace fašismu a nacismu, lži a zatajování pravdivých informací, ať už přímo, nebo ve formě „politické korektnosti“ ve většině médií… A stále silnější kontrola nad občany, počínaje svobodou myšlení a vyjadřování vlastních názorů, se snahou o šikanu a všemožné postihy. K tomu přehlížení, místy i podpora šedé ekonomiky, narkomafie, ilegální migrace a výroba profesionálních povalečů, místy i teroristů v politických neziskovkách.

Evropská unie nás ekonomicky vysává a neposkytuje nám za to nic, mimo vyhlídky na věčnou chudobu, ponižování a válku. Zde bych připomněl slova zkrachovalého knihkupce a reprezentanta nenávistných protičeských sudeťáků K. H. Franka. V rámci propagace nadace zločince Reinharda Heydricha, založené po jeho zasloužené likvidaci, napsal Frank v článku v deníku Der Neue Tag, že Říše se nikdy Čech a Moravy nevzdá. Samozřejmě tím nemyslel Čech a Moravy jako partnerů, ale kolonií, průběžně osídlených Němci po likvidaci a odsunu většiny slovanského obyvatelstva. Franka po válce zaslouženě pověsili.

ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA: CELÝ SERIÁL

V rámci pangermánské říše by se přidalo i něco multikulturalismu z Bosny a Kosova muslimskými čestnými árijci Heinricha Himmlera. V posledním období se jim to docela daří. Zde bych všem doporučil knihu Muslimské peklo od Ivy Karlíkové, která žila s muslimem žijícím a pracujícím v Německu, později v Bosně. Její zážitky poněkud kolidují s propagandistickými články na Seznamu na téma, jak si vzala muslima a jak je šťastná. Pravda, výjimky potvrzují pravidlo, takže autorka islamizační propagandy možná nelže, případně i k většímu nadšení stimuloval výprask, ale o manželkách muslimů by mohl vyprávět Martin Konvička, který se násilím na ženách v muslimských rodinách u nás dlouhodobě zabýval. Politici by mu měli poděkovat za ochranu českých žen před násilným primitivismem, ale dostalo se mu nenávistné mediální štvanice.

Já jsem za svojí zvláštní mise v islámských zemích získal taky plno informací, které rozhodně vylučují realitu pozitivního a přínosného soužití Evropanů a muslimů. A stejného názoru jsou prakticky všichni, kdo tam sloužili, samozřejmě s výjimkou placených propagandistek. Čest výjimkám. Ať si muslimové žijí doma a po svém, ale k nám ať svoje mravy a středověkou kulturu násilí a nevzdělaného primitivismu netahají, natož abychom si ji nechali vnucovat z Bruselu a z Berlína.

Můžeme konstatovat, že tzv. liberání demokracie v EU na jedné straně žvaní o problému násilí v rodinách, předvádí pod vedením lesbické lobby komedii na téma MeeToo, ale o násilí v muslimských rodinách zarytě mlčí, včetně feministek, kterým bych afroislámský stát docela přál. Takže na jedné straně MeeToo, „toxické mužství“ u výrobce žiletek proti bílým chlapům, a na druhé tichá podpora násilného primitivismu, „toxického mužstv“í a brutality v muslimských rodinách. Přečtěte si zmíněné Muslimské peklo, mohlo by se stát s podporou Bruselu a Berlína spojeného s Paříží i českou realitou.

Psali na PL:

Volby bez obvyklého volebního povyku jsou dokladem toho, že slouhové cizích zájmů, kteří podporují EU bez ohledu na vlast a národ, se snaží využít nechuti většiny občanů k politice a k EU. Jenže ignorováním problému ho neodstraníme. Pokud vlastenečtí lidé nepůjdou k volbám a nepodpoří nepočetné vlastenecké politiky, půjdou tam organizovaně především voliči současných vládnoucích stran a takzvané demokratické opozice, mobilová a tabletová inteligence, oběti mediální propagandy, vlastní nechuti myslet, sociálního podvodu s pár stovkami od oligarchy a zároveň prudce rostoucími cenami kdečeho.