Prognóza neradostné budoucnosti 2

Martin Koller
20. 1. 2019
V první části neradostné prognózy jsem se zaměřil na ekologistickou korupční zlodějinu, která v EU a u nás z velké části nahradila ekologii. Z hlediska pakování se penězi nás všech je opravdová ekologie ve srovnání s ekologistickými lobby solárníků a větrníkářů a pěstitelů řepky, doslova žebračkou. Vzhledem k výročí hrdinského činu Jana Palacha, jemuž jsem věnoval nedávný článek, zabývající se spoluprací ministra školství Plagy za ANO a BIS pražské havlérky, jako ukázce myšlení doby nacistického protektorátu, která by se Palachovi určitě nelíbila, se věnuji pokračování v prognóze až dnes.


Ekologové, ekologisté a peníze

V diskuzi k článku o ekologistech se objevily i faktické připomínky, kromě obvyklých nenávistných pomluv a nadávek, které placeným slouhům cizáků nahrazují argumenty. Především je zde kritika systému výměny akumulátorových bloků kamionů, místo jejich nabíjení ve stanicích u dálnice. Dovedou si vážení kritici představit nabíjení akumulátorového bloku, který dopraví kamion o hmotnosti kolem třiceti tun na vzdálenost 150 km. Dál to moc nejde, protože řidič si musí nechat rezervu, ale také potřebuje elektřinu na topení, nebo chlazení vzduchu, činnost přístrojů a ovládání brzdového, případně hydraulického systému. Účinnost pohonu se mění podle povrchu vozovky a adheze a to pomíjím ochlazování akumulátorů v zimě, které snižuje jejich kapacitu. Pokud elektrický kamion při reklamním předvádění ujede 200 km, v praxi je to s bídou 150. Kamion na naftu ujede bez zastávky i tisíc kilometrů a doplní nádrž za několik minut. Kromě toho, akumulátory, které umožní jízdu třicetitunového kamionu na vzdálenost 150 km, budou podstatně těžší, než nádrž nafty, kterou si veze a která stále ubývá. Pokud by se kamiony nabíjely u stanic, značná část z nich by permanentně stála, zatímco výměna akumulátorového bloku by byla časově srovnatelná s plněním nádrže. Rozumnou cestou je především omezení kamionové dopravy, přestože to narazí na zuřivý odpor nadnárodních korporací obchodujících s ropou a jejími deriváty.

V diskuzi se ozval ze strany ekologistů oblíbený primitivní argument, určený pro primitivní čtenáře, abychom se podívali z okna. Je tam, přece teplo a stále tepleji. Ekologisté buď neumí číst, nebo nechápou obsah čteného textu, případně ho chápat nechtějí. Nelze se divit, protože velká část mladší, ale část i starší generace nedokáže přečíst delší text než o rozsahu jedné strany A4, kterou si vypatlají na tabletu, tedy úroveň žáka třetí třídy základní školy v předlistopadovém období. Poté padají únavou. Pro ně musím zdůraznit, že odborná většina, která odmítá zásadní podíl člověka na oteplování, a hlavní příčinu vidí v historicky doložené cyklické změně teploty přece neříká, že se neotepluje. Tvrdí pouze, že se otepluje méně, než tvrdí zhýčkaní intelektuálové z ekologistické lobby, kteří tráví čas v klimatizovaných kancelářích a autech. Odpůrci ekologistů, mezi které patřím i já, jsou většinou ekologové. Mnohým se otevřely oči po shlédnutí zelených nátlakových agresivních akcích multimilionáře Bursíka a jeho biomasy, které připomínaly spíše teroristy z Antify a byly zaměřeny hlavně na zisk s využitím užitečných pitomců.

Ekologové jsou rozhodně za čistší vzduch a vodu. Z tohoto hlediska ovšem není možné zdražovat neustále ekologická paliva elektřinu a plyn, která jsou potřebné na topení v našich zeměpisných šířkách. Ona se ostatně zdražují všechna paliva. Každý není tak bohatý jako lobby ekologistů a jimi korumpovaných politiků a neziskovkářů, takže lidé mnohdy topí kdejakým svinstvem, protože na dražší a ekologické topení nemají ani po třiceti letech růstu HDP a blahobytu. Podobný podvod jsou do značné míry různé kotlíkové a podobné komedie. Když sečtete náklady na projekt a firemní práci, kterou by si mnozí udělali sami a případně úroky z půjčky od banky, tak neušetříte v podstatě nic. Výdaje se jen časově rozloží. Systém podporuje bohaté a vydělají na tom topenářské firmy, banky a ekologistická lobby.

Je to stejný podvod, jako zvýšení platů a důchodů od Babiše v době, kdy raketově rostou ceny prakticky všeho. Ve výsledném má dáti, dal, nakonec důchodci nedostanou nic, někteří na tom budou možná hůř. Ostatně k největším solárníkům patří státní firma ČEZ, vydatně se na tom podílejí politici z ČSSD i KSČM chválená oligarchou za politickou spolehlivost, zatímco největší pobírač dotací za řepkovou zlodějinu, tudíž nikoli podnikatel, ale systémový ekonomický parazit, je náš úžasný premiér. Vzorovým solárníkem byl přítel vlastních zájmů ministr průmyslu a obchodu Urban. Právě za jeho vlády si udělal náměstek Petříček, bývalý nomenklaturní kádr a otec dnešního ministra zahraničí z ministerstva soukromý pašalík. Urban se pro samé pěstování kníru, hraní fotbalu a předvádění před sekretářkami v plavkách po dědovi neměl čas zabývat takovými prkotinami, jako úkoly ministra. Jen v aroganci jsou si Urban, který chtěl nedávno reformovat ČSSD s multimilionářem Haškem a oba Petříčkové rovni. Vzoroví euromarxističtí socialisté bojující za svoje koryta a cizácké zájmy, vydatně pohrdající voličským bahnem. Ale nejsou sami. Divili byste se, rodina, které soudružky patří k významným polárníkům. A prý bojuje za práva pracujících. Asi právo platit předraženou elektřinu, aby si politici, včetně levicových, žili lépe, než kdysi šlechta. Ilustrativnější doklad komediálnosti, arogantní nestydatosti, hrabivosti a prohnilosti české politické scény si nelze představit. Blíží se volby do europarlamentu, takže nezapomeňte volit demokratické politiky a ekologisty, jen ať cena elektřiny a vody roste a důchody se privatizují. ANO, ČSSD, spolehlivá KSČM a celá pražská havlérka pospolu, s nimi bude líp.

Začít by se mělo omezením kamionové dopravy, především tranzitní. Kromě letadel jsou nejhoršími ničiteli ovzduší elektrárny spalující s podporou ekologistů fosilní paliva, místo využití jaderného a kamionová doprava. Značnou část z ní lze odstranit. O tom, že české výrobky se vozí do Německa, tam se k nim dají německé papíry a vracejí se s podstatně navýšenou cenou zpět, jsem již psal. Rovněž nevím, proč by se turecké hadry, boty, drogy a ovoce nemohly vozit do ekologického Německa ekologičtěji a levně loděmi. Rázem by byla kamionů na našich dálnicích polovina. Některé lodě jsou jak známo chladírenské, takže v nich pohodlně vydrží i tropické banány, nebo maso z Latinské Ameriky a Afriky. A dokonce jsou poté levnější, než česká jablka a hrušky. A z přístavů, kde jsou na něco takového dávno zařízení by se mohly tyto produkty vozit ekologičtěji a levněji vlaky. Teprve z nádražních terminálů by je rozvážela na menší vzdálenosti vozidla, která by proto mohla mít elektrický pohon. Kromě toho by se část kamionů mohla na větší vzdálenosti přepravovat po železnici, která je podstatně ekologičtější a levnější ve srovnání s kamiony z důvodu podstatně menšího valivého odporu kol. Tak to dělají ve Švýcarsku a jde to. U nás ne, protože naftová a benzínová lobby a jí placení politici by přišli o podstatnou část zisků, takže žijeme v rakovinotvorném smradu, riskujeme život na komunikacích a platíme za jejich enormní ničení přetíženými náklaďáky. Havel žvanil o morálce, a tak amorální společnost ve vztahu nejen ke zvířatům, ale i k většině lidí, jako v současnosti tu snad nikdy nebyla. Dnes žvaní zelená lobby a její politici o ekologii a takové ničení životního prostředí se vidí málokdy. Ještě, že se občas podaří prosadit i nějaký ekologický projekt. Nejvíce se to pravděpodobně daří v oblasti čistoty vody, jen kdyby ta pitná nesloužila k obohacování cizáků.

Je třeba se zabývat především jadernou energetikou. Elektrárny stojí u nás. Jsou nejekologičtějším zdrojem elektrické energie, a především stálým zdrojem elektrické energie na rozdíl od zrcátek a větrníků. Mimochodem, ty elektrárny, stejně jako rozvodné sítě se postavily z našich daní, nikoli pro něčí zisk a zalátávání zkrachovalé státní kasy odkázané na půjčování si v cizině. Na Slovensku se staví dva nové bloky, u nás se o tom mlčí, zato se zdražuje. Cena elektřiny z našich elektráren by nebyla tak vysoká, kdyby výroba a distribuce elektřiny patřila státu a kdekdo se na ní nepřiživoval a slavné vlády ji nestydatě nezdaňovaly za účelem naplnění zkrachovalé státní pokladny. Před rokem 1990 byla elektřina téměř zadarmo a měli jsme obrovskou spotřebu do hutního průmyslu, neekologicky žravé elektrické stroje v továrnách, neekologické žárovky, televize i ledničky. Přitom se stavěly elektrárny a levné byty a zadlužení státu bylo malé. Podobné je to s pitnou vodou a nikdo z demokratických politiků se nesnaží tuto situaci změnit. Zájmy převážné většiny občanů je evidentně moc nezajímají. Proč asi?

Babišovo jaderné rozhodování

Již několik let se řeší otázka, kdo bude dodávat jaderné palivo do našich jaderných elektráren. Je to smlouva za půl miliardy dolarů. Minulý týden jsem měl možnost zúčastnit se opravdu zajímavé odborné diskuze na slovenském internetovém rádiu o jaderné energetice a bezpečnosti, která mi umožnila udělat si jasno.

Milovaný vůdce, vlastenecký císař pán, nezištný oligarcha a premiér permanentně řeší kvadraturu kruhu, jak lézt do cizáckého zadku, vypadat, že tam neleze, tvářit se jako vlastenec a přitom být euromarxistou, vypadat jako nezištný dobrák a ještě se přitom napakovat. Jak jsem psal minule, zatím se mu to daří u nemalé části potomků nemyslících českých sedláčků, kteří stejně jako kdysi potroublý Pepek Vyskoč a negramotný pantáta Škrhola věří v dobrého a nezištného císaře pána a jeho zlé úředníky, kteří ho za zády podvádějí a škodí poddanému lidu. On se pan premiér v rámci své životní komedie na veřejnosti občas mazaně tváří, jako by mezi své voliče patřil. Dokonce už si vedle kamaráda Bakaly zajistil i vliv v ČT, která jeho ovečky odborně školí, co si mají myslet, aby nemuseli myslet svým mozkem.

Aktuálně řeší milovaný premiér rozhodnutí, zda využívat pro naše jaderné elektrárny americké, nebo ruské palivo, tedy výrobek buď společnosti Westinghouse, nebo Rosatom. Na toto téma se nedávno konal zajímavý pořad na slovenském Slobodnom vysielači Myjava v pořadu Casus Belli, který se opakuje každých čtrnáct dnů s tématy vojenství, bezpečnosti a technologií. Na tomto vysílači, a to i v jiných pořadech se účastní mnohdy špičkoví odborníci, což v oficiálních, především státních médiích bývá často spíš výjimkou.

První jaderný reaktor nastartovali v USA roku 1942, v SSSR o tři roky později. V obou případech se jednalo nikoli o výrobu elektřiny, ale výzkum zaměřený na vývoj jaderné zbraně, kterou první zkonstruovali v americkém Los Alamos a použili v srpnu 1945 proti Japonsku. K fungování moderovaného a reflektovaného jaderného reaktoru, který slouží jako parní kotel k výrobě elektřiny je potřebné, stejně jako u jiných kotlů palivo. Tím jsou v případě jaderného reaktoru palivové články, které se rovněž nazývají tyče, nebo kazety. Jejich základ tvoří zirkonniobová slitina. Vydrží několik měsíců, až zhruba rok a půl.

Vývoj dospěl v USA i v SSSR/Rusku k v podstatě stejným výsledkům. Palivem v článku je mřížka tvořená takzvanými proutky obohaceného uranu o průměru 9,1 mm. Původně byly mřížky v USA i SSSR stejného, trojúhelníkového tvaru. Následně vyvinula americká společnost Westinghouse článek s proutky sestavenými do čtvercového tvaru. Trojúhelníkové provedení je ve srovnání s čtvercovým více podmoderované, tudíž bezpečnější. Moderátor je látka, která zpomaluje neutrony, které se v ní pohybují a brání neutronům opustit prostor reakce. Články Westinghouse byly v počtu 700 podrobeny v období 2001-2017 výzkumu v Británii. Dále se jich několik desítek potajmu testovalo i v Temelíně. Faktem je, že nedosáhly parametrů na úrovni ruské produkce. Finsko, které je obzvláště důrazné na jadernou bezpečnost je pro svoje elektrárny odmítlo. To neznamená, že by byly vyloženě nebezpečné, ale Finové a nejen oni je považují za trochu méně bezpečné, než ruské. V USA a v Rusku se používají rozdílné metody obohacování uranu, přičemž americká vychází dráž. Proto část amerických, ale i jiných jaderných elektráren nakupuje palivové články v Rusku.