 |
| Tereza Spencerová |
OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ
8. 2. 2019 ParlamentníListy
„Fakt máme právo určovat, kdo že jako jediný má právo vládnout ve Venezuele? A pokud to právo máme, který kovaný demokrat nám ho asi tak dal? A když už to právo máme a jsme v takovém laufu, co kdybychom tedy opravdu ‚sestřelili‘ toho Macrona, když je doma tak neoblíbený, a strčili nahoru místo něj někoho vhodnějšího?“ komentuje analytička Tereza Spencerová fakt, že Česko uznalo venezuelským prezidentem Juana Guaidóa. Současně v rámci pravidelného shrnutí týdenních událostí na ParlamentníchListech.cz dodává, že kvůli Venezuele válka nejspíše nebude. Věnuje se i vývoji na Ukrajině, ve Francii či výročnímu projevu Donalda Trumpa.
Tak tedy, šíří se světová móda – uznat venezuelským prezidentem Juana Guaidóa. Znamená postoj Západu drtivou ránu prezidentu Madurovi, nebo má venezuelský režim dost sil se udržet? Jak brát, mimochodem, tvrzení, že česká proklamace Guaidóovi je neplatná, protože ji neučinil prezident Zeman?
Na jedné straně to tvrdé rány pro Nicoláse Madura jistě jsou, na straně druhé to ale opravdu neznamená, že by měl zítra padnout. Zdá se, že za ním stále stojí miliony lidí, což se o „naší“ opozici říci nedá, takže nic není rozhodnuto. Tím spíš, že se to celé zdá být takové jakési „zbastlené“. Z různých náznaků se dá dovodit, že přípravy na nynější převrat ve Venezuele začaly přinejmenším loni v dubnu, ale spíš ještě mnohem dříve, ale teprve nyní Západ zkouší vyjednávat a uplácet tamní generalitu, aby přešla na jeho stranu. To je hodně divné. A zatím přeběhl jen jeden vysoký důstojník a dva diplomati v zahraničí. A když třeba CNN ukazovala dva údajné dezertéry z venezuelské armády, kteří – podobně jako kdysi syrští džihádisté převlečení za demokraty – žádali USA o zbraně a podporu pro svůj boj, kdosi si všiml, že na sobě mají uniformy, které venezuelská armáda nepoužívá přinejmenším deset let. A CNN nakonec přiznala, že to vlastně nejsou „aktuální dezertéři“, ale „bývalí vojáci“, kteří už „několik let žijí v zahraničí“. Konkrétně v Miami, jestli se nepletu. Zkrátka, jak říkám, přijde mi to celé neuvěřitelně nepřipravené. Amatérské. Jako kdyby USA vyrazily „měnit režim“, a už se ani nesnaží, aby to nějak „klaplo“ nebo alespoň navenek vypadalo trochu důstojně a věrohodně. Takže ano, Maduro i se svým zkorumpovaným establishmentem mohou klidně vydržet ještě dlouho.
S tím českým uznáním venezuelského „Gvída“, jak jeho jméno tuhle zkomolil jeden z jeho loutkovodičů, americký ministr zahraničí Pompeo, je to v každém případě zajímavé. Nerozumím jemným nuancím ústavního nebo jakéhokoli jiného práva, ale kdyby vláda toho Venezuelana uznala v rozporu se svými pravomocemi, nabídlo by to další tristní obrázek naší reality. Ale počkejme si, jak se to nakonec celé rozlouskne. Nicméně, je to spíš jen záležitost pro právníky „pro příště“, protože to celé beztak už rozlouskl prezident Zeman, který pozval Guiadóa do Prahy, aby mu osobně pogratuloval, jak hezky se stal tím nezvoleným, a tudíž nedemokratickým venezuelským prezidentem. „Česká republika oslaví v tomto roce 30. výročí sametové revoluce a doufám, že i Vaší zemi se přechod k demokracii úspěšně podaří,“ napsal. „Dovolte mi, abych Vám co nejsrdečněji poblahopřál k Vaší odvaze převzít v souladu s venezuelskou ústavou odpovědnost za venezuelský národ a dovést ho ke svobodným a demokratickým volbám.“ Upřímně, rozum nad takovými pompézními frázemi zůstává stát. To se Zeman fakt chce s tím Trumpem setkat tak moc, že se zkouší zalíbit zrovna takhle?
Jinak nechápu, proč se vůbec Česká republika musí motat do amerických převratů v Latinské Americe. Už jsme přece pomáhali se zničením Iráku a okupací Afghánistánu, pomáhali jsme odtrhávat Kosovo od Srbska, takže už bychom snad mohli mít penzum vazalství a narušování mezinárodního práva bohatě splněno, ne? Tak proč?
A fakt máme právo určovat, kdo že jako jediný má právo vládnout ve Venezuele? A pokud to právo máme, který kovaný demokrat nám ho asi tak dal? A když už to právo máme a jsme v takovém laufu, co kdybychom tedy opravdu „sestřelili“ toho Macrona, když je doma tak neoblíbený, a strčili nahoru místo něj někoho vhodnějšího? Nebo že bychom aspoň Putina nahradili tím Navalným, když už v Rusku – kromě Pussy Riot – nikoho jiného neznáme? Není to celé na hlavu?
Objasněme, prosím, jakou roli a jaké zájmy má ve venezuelské krizi Rusko. Jak Putin může zasáhnout ve prospěch Madura? K čemu ho vlastně potřebuje, že by si kvůli němu spálil prsty?
Těch odpovědí může být víc. Rusko může mít o Venezuelu zájem strategický čili jako o jakousi svou „základnu“ kousek od USA, i když z Caracasu do Miami je to 2 200 kilometrů, zatímco od základen NATO v Pobaltí je to do Petrohradu jen asi 700. Může kalkulovat i s tím, že vstupem do venezuelského ropného průmyslu nebo do tamní těžby zlata může na jedné straně vydělat a na straně druhé získat větší páky na manipulaci se světovými cenami ropy. Může toho být spousta, ale je otázkou, jestli se Rusko bude pro Venezuelu angažovat nějak aktivně. Je jasné, že nebude Americe v ničem pomáhat, ale současně je očividné, že žádná válka o Venezuelu taky nehrozí. Uvidíme, jak se to celé vyvine. Ostatně, viděla jsem ruské analýzy, které počítaly s tím, že USA sankcemi zablokují venezuelskou ropu, takže nepoteče ani do Číny, a tak začne Čína o to víc ropy odebírat z Ruska. Třikrát hurá!
A co víc, jedna věc je, co bude dělat … … … (celý text rozhovoru najdete zde)
