Vypadá to, že „proruské weby“ opět útočí

Politolog Zdeněk Zbořil

Zdeněk Zbořil
9. 4. 2019 PrvníZprávy
Kdyby se našich dnů dožil Immanuel Kant, autor dnes někdy znevažovaného pojednání „O věčném míru“ (1796), divil by se a žasnul možná mnohem víc, než kdysi nad hvězdným nebem nad sebou a mravním zákonem v sobě. Svět nežije ve věčném míru, kdekdo kdekomu vyhrožuje válkou a i evropskému prostoru lidé strádají díky válkám, jejichž cílem má být demokratická, svobodná a spravedlivá společnost, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Možná, že tomu nevěří dnešní politici a političky, kteří považují svou a naší dobu za mírotvornou a sebe za mírotvorce, ačkoli sami způsobili nebo dokonce už vedli různé války. Rádi zapomínají, že těch téměř 75 let života v míru mělo své krvavé epizody v Německu, Maďarsku, Československu, a konec konců ani státní převraty ve střední a východní Evropě nebyly jen sametové. A miliony mrtvých ve válečných konfliktech za hranicemi evropského poloostrova se do naší mírové aritmetiky také jaksi nevejdou.

Abychom ale negeneralizovali vzpomeňme třeba, že Javier Solana, generální tajemník NATO (1995-1999), se účastnil, jako člen mladých španělských socialistů, protestních pochodů proti španělské účasti ve vojenských operacích NATO. Prý v letech svých studií v USA také protestoval se svými kolegy proti americké válce ve Vietnamu, ale možná že to je jen, jak bývá u některých politiků zvykem, mírně upravená legenda. Data jeho pobytu v USA tomu odporují a asi byl později rád, že se na něho trochu zapomnělo. Ani pověstná wikipedie nebo google.com nám neusnadňují vyhledávat v jeho CV trochu zajímavější informace.

Jen jakási zvláštní proměna jeho kategorického imperativu mu dovolila porozumět existenci NATO jako vojenské organizaci, jejímž posláním měla být obrana míru v severním Atlantiku.

Trochu jednodušší je to s hledáním CV současného generálního tajemníka NATO norského původu Jense Stoltenberga. Ten cituje, na rozdíl od svého španělského předchůdce, intimních dat skoro až příliš. Když to vezmeme od konce. Před několika dny, v rámci slavností k 70.výročí vzniku NATO v prvních měsících tzv. studené války, vystoupil jako první gensek na společném zasedání obou komor amerického Kongresu a přednesl tam projev, kterému se dostalo opakovaných „standing ovations“. Nás potěšilo, že to bylo i v souvislosti s vítězstvím pravdy nad lží (možná i lásky nad nenávistí) a napadlo nás, zda si nemohl pan Stoltenberg toto atraktivní heslo vypůjčit od Václava Havla, nebo zda si ho VH nepůjčil od NATO.

Oslava v dobách vážné krize

Na další aplaus vestoje došlo, když vysoký představitel NATO oznámil kongresmanům, kteří si již dávno odhlasovali, že Ruská federace je jejich nepřítel, že „Rusko (to je běžné pojmenování Ruské federace na Západě) je dnes průbojnější“. Sice tuto krátkou, ale sémanticky zajímavou větu citovala všechna česká média a už začala být opakována snad ještě častěji, než magické slovo „výzva“. Možná by nevadilo, kdyby byla publikována v originálu. Slova průbojný, průbojnější mohou mít, v originálu energetic, assertive, forcefull nebo penetrating, trochu rozdílný význam z hlediska válečnické terminologie. Stejně jako schlagfertig nebo německy ještě roztomilejší durchschlagfertig.

Konečně se zdá, že ruští agenti, kteří dokázali ovlivnit volbu amerického prezidenta, a dosud nevíme, zda nemají své pověstné dlouhé prsty dokonce i ve zvolení slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, pronikli i na wikipedii, kde bylo editováno 28/12 2018 heslo Jens Stoltenberg (https//cs.wikipedia.org/wiki/Jens Stoltenberg). V něm se píše, že současný generální tajemník NATO, narozený 1959, byl v mládí ovlivněn svou sestrou Camillou, členskou marxisticko-leninské organizace Rudá mládež, a to dokonce tak, že k překvapení současných českých komunistobijců, do této organizace sám vstoupil. On a jeho soudruzi požadovali nejen vystoupení z NATO, protestovali proti americké válce ve Vietnamu, ale dokonce se mladý Jens stýkal, zřejmě v Oslo, se sovětským diplomatem, později odhaleným agentem KGB. Jen v rámci norského politického folkloru házeli kameny na americkou ambasádu, ale prý jen on z celé skupiny nebyl zatčen a  potrestán. Zřejmě proto se stal členem norské Dělnické strany (tehdy ještě Arbeider Partiet), resp. její organizace mladých, a potom postupoval až na nejvyšší místa v norské Dělnické (respektive sociálně demokratické) straně a s ní do vysokých vládních struktur.

Vypadá to tedy, pokud se oba v česku populární vyhledavače nezmýlily, že Jens Stoltenberg je také průbojný a rozhodně průbojnější než mnozí jeho socialističtí soudruzi. Rozhodně více než třeba český z NATO propuštěný a ve vojenské ruštině vzdělaný generál Petr Pavel. Anebo někteří čeští politici, kteří se uplatnili v „evropských temných strukturách“ a jejichž „ruské zkušenosti“ jako kdyby nikoho nezajímaly. Na rozdíl od „sovětské orientace“ českých učitelů dějepisu, na kterých „klečí“ BIS.

Anebo je to všechno zase trochu jinak. Generál in spe Michal Koudelka dostal výroční Tenetovu medaili v samotném chrámu CIA. Navíc ještě z rukou nové ředitelky Giny Haspel. Prý to nebylo osobní, ale v zastoupení celé české BIS. A protože od jejího předchůdce Mika Pompea dostal před dvěma lety stejnou cenu saudsko-arabský princ a ministr vnitra Mohamed bin Nájif, také v podobném zastoupení svých služeb, můžeme se jen domýšlet v jak exkluzivní společnosti se pohybují naši zpravodajci.

Až se někdy zdá, že slavný německý filosof byl přece jen spíše naivní než prozíravý, anebo to byla na konci 18. století bez ohledu na tehdejší války a revoluce selanka.

– – –