Štěpán Kotrba po volbách: Verbež ČSSD, zvracet z nich. Volil bych Salviniho. Pravda o Pirátech. EU už není pro lidi

Avatar
Původní autoři

Štěpán Kotrba

27.5.2019  ParlamentníListy
ČSSD je nicnedělající verbež, jejíž ministr Petříček „leze do zadku“ kdekomu, na české voliče však kašle. Blábolící Okamura si hraje na českého nacionalistu, názory jeho nového poslance Ivana Davida jsou však správné. I tak komentuje pro ParlamentníListy.cz politický analytik Štěpán Kotrba proběhlé volby do Evropského parlamentu. V celounijním kontextu vyzdvihuje roli Mattea Salviniho při zastavení migrace a upozorňuje: EU tu už není pro lidi, ale pro velké korporace. Dle Kotrby nám, občanům, EU „ukradli“.

Blbost ani euro nelze napravit volbami Čechy europarlament nezajímá. Považují ho za trafiku, výborně placenou pro sluhy globálního kapitalismu. „Oni“ jsou Brusel. „My“ jsme Evropa. Evropské volby zůstávají svou bezprogramovostí a bezkonfliktností na okraji zájmu všech. Nevíme a nezajímá nás, kdo si co myslí o Evropské unii a zde projednávaných zákonech či pravidlech, kterými se nikdo stejně nebude řídit… Ukradli nám Evropu. Ukradli nám Unii pro lidi. Stvořili Unii pro korporace. A nám stačí, že jsme prozatím čistými příjemci vyrovnávacích plateb. Unie dnes není politika, Brusel jsou jen a jen dotace. I když se za ně staví zbytečné cyklostezky a opravují fasády, evropské peníze proměňují zemi v čistší, úhlednější a kultivovanější. A k ekonomické nesamostatnosti a globalizaci smířlivější.

Nesledujeme jemnost argumentace k jednotlivým otázkám u „proevropských“ stran. Volíme buď Evropskou unii, kde si uvědomujeme, že nic podstatného nezměníme, a pokud ano, budou to kompromisy, navíc většinou s německými sousedy, kteří nás jako levnou kvalifikovanou a disciplinovanou pracovní sílu živí a jejichž vyjednávací schopnost je desetkrát větší. Nebo volíme proti Evropské unii a modlíme se za evropské vítězství ještě větších magorů, než jsme sami – povětrně šíleného tučňáka Borise Johnsona, odbarveného kudrnatého narcise Geerta Wilderse, ulízané neofašistky Marine Le Penové z nacionalistické frakce Evropa národů a svobody nebo blábolícího čechojaponce Tomio Okamury, který si v Labské kotlině hraje na českého nacionalistu.

Doteď jsem nepochopil, proč do Evropského parlamentu volím neznámé Čechy z nečinných a neschopných českých politických stran, když je to evropský, nikoliv český parlament. Nominaci by měly dávat evropské strany bez ohledu na státní příslušnost. Staral bych se o program a činnost evropských stran a evropských politiků. Sice vím, co za krysy jsou ti naši „věční“ bruselští slouhové, Pavel Telička či Petr Ježek (HLAS), kteří kandidovali za ANO a po zvolení se s ním rozešli, ale v životě jsem neslyšel o bruselských aktivitách Martiny Dlabajové (nestraník za ANO, nyní dvojka na kandidátce ANO) či Miroslava Pocheho (ČSSD, kdysi jako zaměstnanec Ministerstva zemědělství ČR vyjednával o liberalizaci obchodu v rámci EU a CEFTA – dodnes nikdo neví, s jakým výsledkem), Jiřího Payneho (místopředseda Svobodných, aktivní lobbista amerického protiraketového radaru v ČR) či Evžena Tošenovského (ODS, poradce generálního ředitele Vítkovice Holding, člen výboru EP pro průmysl, výzkum a energetiku, ve volbách 2014 přeskočil i lídra kandidátky Jana Zahradila).

Asi bych vzal na vědomí ostře formulované názory na ochranu spotřebitele či rozvoj jednotného digitálního trhu EU diplomatky Dity Charanzové (jednička za ANO, místopředsedkyně evropské liberální strany ALDE, která „hýbe Bruselem“), i když ostře nesouhlasím s jí podporovanou smlouvou TTIP a příčí se mi sorosovský think tank liberálních elit European Council on Foreign Relations, kterého je členem. Za Teličku rovnocenná náhrada… Ona je dosluhující mainstream Bruselu stejně jako Telička. Nicméně, Babišovo ANO, které dostalo 21,18% a šest mandátů, nejsou liberálové, jde o silně korporativistické hnutí s výrazným levicovým elektroátem i výrazným levicovým programem. ANO volila většina komunistů i sociálních demokratů. Otázkou je, jak se do budoucna přeskupí kluby v EP, protože ALDE nejspíš nebude Babišovi vyhovovat.

Levice je v současnosti zastoupená Babišovým ANO dostatečně. Sociální demokracie propadla na 3,95 % naprosto právem. Zakladatel Josef Boleslav Pecka by z nich zvracel, jaká je to nadutá a nic nedělající verbež. Včetně předsedy. Kampaní se promlčela, na co šáhla, to zvorala. Progresivisty neoslovila, ti volili koalici TOP 09 či Piráty. A už vůbec neoslovila konzervativní levicové voliče, které odradilo Hamáčkovo přetahování o hujera Petříčka a Pocheho, zákulisní intrikaření, kterému nikdo neznal příčinu. Některé voliče ČSSD tentokrát už přešla trpělivost –volili SPD, jiní ANO. K volbě sociálních demokratů neměl důvod skoro nikdo. Zahraniční politika se nedělá pro USA ani pro Brusel, ale pro lidi. Petříček leze do zadku kdekomu. Jen na občany Česka kašle. Voličů bylo přesně tolik, kolik zaujala kombinace nic neříkajícího lídra kandidátky ČSSD, jinak vynikajícího zákulisního vyjednavače o Roundupu Pavla Poce a dvojky Olgy Sehnalové. Roundup ani mrtvé včely nejsou témata, která by kohokoliv při vyslovení slova Brusel zaujala. Stranou zvolené další téma „kvality potravin“ nahrávalo obsahem masa více Babišovým párkům než ČSSD. „Nicneříkající ČSSD splynula s davem liberálů a sluníčkářů,“ konstatoval zcela trefně znechucený poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna. Pražské výsledky pouhých 9 712 hlasů, což stačilo na pouhých 2,81%, ukazují sociálním demokratům dno. Předpokládám, že feministický teoretik Petr Pavlík v čele pražské organizace ČSSD se alespoň zamyslel a dosavadní europoslanec Poche zastyděl. Soudný předseda by oznámil rezignaci celého vedení strany. Sebekritický by se zastřelil. Hamáček se osprchuje. Ukazuje se, že ČSSD je za stávající politické situace zbytečná.

Velmi pozorně sleduji dlouhodobě politickou dráhu mladé komunistky Kateřiny Konečné, které se podařilo stát se z benjamínka místopředsedkyní strany, aniž by jí uškodilo Filipovo manévrování, v Evropském parlamentu pak místopředsedkyní Vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu, který řeší obrovský skandál Dieselgate, místopředsedkyní zvláštního výboru pro povolování pesticidů v Unii a členkou Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Mezi její hlavní témata patří kritika mezinárodních dohod TTIP a CETA či užívání palmového oleje. Podařilo se jí prosadit kritickou zprávu výboru ENVI ohledně dvojí kvality potravin, která obsahovala řadu vlastních pozměňovacích návrhů, včetně úplného zákazu dvojí kvality potravin u jídla pro malé děti. Podle ní „projekt Evropské unie je de facto projektem socialistickým“. Má pravdu, ale stejně tak levicovou může být i kritika liberální části EU.

Kolik voličů levice ve volbách do EP to ale ví? „V televizi to nedávali.“ Kolik z voličů české levice je odhodláno volit komunistku, byť pracovitou a nadějnou? Konečná je ukázkou odcizenosti Bruselu od Prahy, odcizenosti evropské politiky od domácích voličů. Výsledek KSČM 6,94 % a jeden mandát považuji v kampani za poctivě odpracovaný. Káča má před sebou čas, který určitě nepromarní. Pro mláďata, která šla za Konečnou, je to dobrý „ostrý“ start jejich politické kariéry.

Dlouhodobě si všímám také Pirátů. Jednak proto, že původní záměr Pirátské internacionály byl radikálně antikapitalistický, až anarchisticky revoluční – boj proti jediné baště monopolistického kapitalismu 21. století, proti autorským právům. Rámování globálně antisystémové. Švédskou torrentovou anticopyrightovou stránku The Pirate Bay tehdy stíhal Interpol… Pirate Bay vyvolala spory a diskuse o jurisdikci internetu, právních aspektech sdílení souborů, autorských právech a občanských svobodách. Politická realizace pirátství v Česku mne osobně ale postupně zklamala. V této fázi zmutoval projekt v nadšené eurohujerství, mladistvé udavačství a svazáctví, kryté jako boj proti korupci, boj za alternativní porody, městské zahrádky a další hipsterská témata. Stali se pokračovateli studentských šašků z roku 1989, aktivistů z hnutí Děkujeme, odejděte a někteří z nich druhou generací Sorosem podporovaných neziskovkářů, jejichž agendu určují američtí donátoři. Mladému muži v kravatě na obrazovce tiskovky k evropským volbám sekunduje předseda v černém triku s dredy. Rámování stále jakoby protestní, ale agenda už je plně systémová, středová. Na původní ideje se zapomnělo. Čtrnáctiprocentní Piráti v Česku nicméně jsou vzorem radikálním dvouprocentním Pirátům v Evropě, zaplňují liberální městský střed, plný bavící se mládeže – v komunálních volbách, krajských volbách, v parlamentních volbách a nyní se Piráti vrací do Evropy jako posila Evropské pirátské strany, která se ovšem v EP nachází ve skupině Zelených – Evropská svobodná aliance. Nechcete-li volit zelenou Grétu, volte Piráty. Vyjde to nastejno, ale vypadá to lépe.

Kolik voličů se zamýšlí nad volbou Pirátů z hlediska rozbití monopolu držitelů autorských práv a kolik voličů se upnulo k jejich antikorupční, stát očišťující roli mladých poctivých? Dle mého názoru většina voličů prozatím volí nové košťátko, které bude za hrst drobných tancovat, na garmošku k tomu hrát, vymetat neřád, plnit přání nátlakových skupin a aktivistů, udávat ostatní politiky a po jejich zádech šplhat k moci stále výš… Mají čas. Jsou mladí. Ivan Bartoš si bude ale muset ujasnit, jestli dál povede Piráty on, nebo shluk aktivistů okolo všeho schopného Jakuba Michálka a zkušené zákulisní hráčky Hany Marvanové. Obojí nakonec nepůjde dohromady. Jedna agenda vylučuje druhou.

Paradoxem českého rozhodování je, že „ti od magorů“ (čti z protievropských stran) mohou mít pravdu, a kdyby náhodou člověk nepohrdal primitivismem jejich předsedy, musel by je ve jménu cti podpořit. Tak asi uvažovali senioři a diváci Raptor TV, kteří na kandidátce SPD vykroužkovali generálmajora ve výslužbě Hynka Blaška a jakoby náhodou zvolili i poctivého sociálního demokrata Davida…

„Podporujeme evropskou spolupráci, ale za podmínek vzájemné výhodnosti a společných zájmů. Jestliže nelze Evropskou unii reformovat tak, aby byla demokratická, pak musíme trvat na vystoupení. Navrhujeme uzákonění referenda o všech důležitých otázkách. Bereme vážně heslo, že všechna moc pochází z lidu,“ hlásal lídr evropské kampaně SPD, bývalý sociálně demokratický ministr zdravotnictví, konzervativní levičák Ivan David. David neopustil ČSSD kvůli možnosti koryta u SPD, „jeho“ ČSSD se mu rozpadla před očima a zmutovala v rakovinu homosexuálně progresivistického kariérismu. ČSSD dneška už dávno není ČSSD z dob Zemanovy vlády, kde byl David ministrem. David se nezměnil. To, co říká v SPD, říkal vždy. I v ČSSD. Proboha, čím se jeho názor liší od názoru na demokracii jakéhokoliv opravdového demokrata? 9,14 % a dva mandáty je po intenzivní protikampani ostatních „proevropských“ stran téměř zázrak.

Uzákonění referenda bez otázek, o kterých lid nesmí hlasovat, opravdu je uznáním vrcholné svrchovanosti lidu. S Davidem musím bez výhrad souhlasit. Bez ohledu na neblahost rozhodování lidu zblblého marketingem a absencí objektivních informací. Buď lid vládne, nebo nevládne. Pokud nevládne lid, tak se vládne lidu, a je jedno, jakými metodami. Referendum nesmí mít žádné tabu. A občan musí vědět, že rozhoduje a rozhodovat musí odpovědně.

Žádný ožrala z Bruselu se nebude nad jiné vyvyšovat a diktovat. EU není jeden stát a dlouho nebude. EU je společenství, které se shodne pouze na tom, na čem se shodnou úplně všichni. V nedemokratické Unii, ve které nám budou silnější státy diktovat bez možnosti veta nás slabých je opravdu lepší nebýt. S Davidem musím opět souhlasit.

Zavilý antirusismus, ekonomické blokády a sankce sloužící pouze Američanům nesmí být politikou Evropské unie ani Česka – už jen proto, že ta „tlustá roura“ ropovodu Družba vede z Východu na Západ. Ne naopak. Na ruské ropě a plynu i na dalších surovinách z Východu jsme a budeme ještě dlouho životně závislí. Tomu by měla odpovídat i politika.