Zeman, Čína, Jágr a chlapci a děvčata s pěnou u pusenky

Režisér David Martínek

David Martínek

2.5.2019 Facebook
Musím přiznat, že se upřímně bavím. Jak se u další Zemanovy mise, tentokrát doprovázené hokejistou Jágrem, rozčilují lidé, u kterých lze sborově diagnostikovat syndrom indoktrinace polistopadovou mytologií moci. 🙂
Nezlobím se na ně a nemám v nejmenším v plánu je urážet. Dokonce je chápu.

 
Jejich postoj k aktuální události lze shrnout v kostce: Jsem spravedlivě rozhořčen, cože si to ten Jágr dovolil, jezdit propagovat Česko s prokomunistickým Zemanem do postkomunistické Číny. Když jak mudrlanti na ČT24 tak třeba Šídlo a další dávají najevo spravedlivé rozhořčení, že tohle je špatné.
Čína tfuj, Rusko tfuj, Zeman tfun a nejvíc Babiš tfuj. A že s nima Jágr jel, to si teda u nás trošku podělal :-))

Nj. Co naděláme. Lidé prostě žijí informacemi, ke kterým mají přístup. Je to tak, jak spolu s prof. Jakubowitzem tvrdím, tradiční média mají stále ústřední roli v komunikaci a jestliže ta naše polistopadová 30 let generují určitý světonázor, lidé jej jednoduše papouškují.

Kategorie jako multipolární svět (Huntigton) šesti zásadních civilizací, změny v geopolitickém uspořádání světa (Fukuyama, Acemoglu, Robinson), inspirované nástupem nových technologií (Musk, Page, Zuckerberg.. příkladně), nutnost chápat a vnímat kontext vývoje jiných kultur, přesně a podrobně (opět Huntigton), lidem unikají.

Pak není divu, že lidem uniká podstata.

Kategorie jako trvalá a dynamická proměna Číny, Ruska, ale i muslimského světa, za obrovských obtíží, jejichž podstatou je vyhnout se drakonickým modelům, aplikovaným v minulém století po dnešní pozdější pozvolný, trpělivý a velmi opatrný, až obezřetný obrat Číny směrem ke kapitalismu, lidem, opět uniká.

Češi často žijí ještě v představě, že Čína je komunistická země.

Připomeňme si, čím země jako Čína, Rusko a jiné procházely: Pár příkladů: vyhladovění Ukrajiny; čistky a procesy v Sovětském svazu, jejichž smyslem byla koncentrace moci do rukou Stalina; nebo etnické čistky typu arménská genocida pro vytváření etnicky čistého prostředí v Turecku, občanské války typu Kuomitang vs Mao, boj tří znepřátelených čínských armád s agresory a poté mezi sebou, Mao a jeho způsob vedení státu počínajíc Velkým skokem a konče Kulturní revolucí.

Tomu se snaží Čína vyhnout.

Lidé to moc nechápou. Nemají si to kde přečíst. Pochopit. Mohli by, ale to by museli vystoupit z komfortní zóny a hledat a najít.

Je to sice úloha médií a komentátorů, ale v Česku komentátorům stačí pohodlné, zjednodušené výklady, s jednoznačným západním post-imperiálním narativem.
Který ale už nefunguje.

Snažím se o tom psát. Ale mám jen omezené možnosti poskytnout odpovídající kontext. Rozhodně svůj názor nevnucuji. Mohu nabídnout jen porozumění, stejné, jaké se pokouší nabídnout Zeman v Číně, když doslova řekl, že Čína se bude demokratizovat vlastní cestou. Má samozřejmě pravdu. Silný vzestup jejich středních tříd (300 mil. lidí za posledních 10 let) dává tušit, že i zde dojde k postupné liberalizaci poměrů. Ale bude to trvat. 

Protože základním zájmem jak Číny, tak i samotných Číňanů je, udržet svůj vlastní stát celistvý a silný. Nenechat ho rozvrátit vlivem zvenčí. 
Je to vidět především na idejích lidskoprávní agendy, kterou, a to bude pro řadu lidí překvapení, nepohřbila Čína, ale samotný Západ. Jak? Když politici, kteří používali lidskoprávní agendu jako páku pro prosazování ekonomických a politických požadavků Západu, zjistili, že Číňané tuhle agendu odmítají a nedělají si z ní velkou hlavu, Západ ji s ohledem na ekonomické zájmy vlastních států, postupně vyřadil z bodů jednání. 
Tak to je, podotýkám (opět Huntigton). Z někdejšího liberálního postoje se totiž postupně stal nástroj a klacek v jednáních, až to čínskou vládu, kterou každý západní oslík tradičně přišel poučovat o Tibetu, do kterého oni investují miliardy, jednoduše přestalo bavit.

Na současné Číně je dlouhá řada věcí, které jsou opravdu špatně a dlouhá řada věcí, které jsou jiné. Čtěte zprávy Amnesty International, doporučuji. Informujte se o tom, jakým způsobem hodlá čínská vláda využít potenciálu nových technologií pro zvýšení dohledu nad vlastními občany. Jak se nedokáže zbavit ostrakizace problémových oblastí, jako jsou potenciálně konfliktní postavení muslimských, tak i křesťanských enkláv uvnitř státu. Zprávy o věznění a postavení řady odpůrců režimu. Pro celkový obraz o dění.

Ale. Já respektuji právo Číňanů na jejich vlastní vývoj. A přes obří potíže si myslím, že to tam dobře dopadne.

Že se Čína bude postupně demokratizovat. Vlastními silami a vlastními cestami.
Věřím tomu, že Zemanovy mise tomuto směru pomáhají. Protože se k Číně nestaví konfrontačně, ale s pochopením k místním reáliím. Od Zemana to ostatně není náhoda. Je to jeden z mála politiků, kteří fundovaně znají historii a kontext každého státu, který navštíví. Takže když jede do Číny, tak tam jede velmi dobře informovaný člověk, velmi vzdělaný, který snadno najde řeč a prostor pro vzájemnou podporu.
Jejíž ovoce začne růst, odhaduji až teprve 5 let po jeho odchodu z funkce. Zdejší posměváčci se ptají, kdeže jsou ty čínské investice, jako by sami nevěděli, že v Číně trvá nejméně 8 let, než zapustíte kořeny a v Indii ani 10 let není žádná doba. Číňané jsou opatrní, do obchodu jdou především s Číňany a než si někdo získá jejich pozornost a zájem, trvá to dlouho. Pak ale, pokud najdou podmínky, přicházejí s investicemi v řádech, o jakých se tady nikomu ani nesnilo.

Poslední věcí je samotný Jágr.

Já Jaromíra Jágra obdivuji. Pro jeho sportovní úspěchy? Já jsem nesportovec, takže mu jeho sportovní úspěchy přeji ze srdce. Ale na Jágrovi obdivuji něco jiného. Práci, víru, s jakou tvrdě pracuje, odvahu vstát, znovu zabojovat, znovu vyhecovat sebe i tým k maximálnímu výkonu, znovu se plně odevzdat tomu co dělám a nedbat na věk, okolnosti, podmínky. Je to unikátní člověk, inspirující a dobrý. Velké srdce, velký chlap.
Mě to inspiruje i v mém osobním životě.
Takže mu jednoduše děkuji za jeho postoj, odvahu a ochotu dělat Česku dobré jméno ve světě. A Zemanovi za to, že je tam, i Pavla Nedvěda, jako ambasadory představuje. Ukazuje tak to lepší, co v Česku máme.