T.G.Masaryk: Ta socha byla pro nás politickou potupou

Avatar
Původní autoři
T.G.Masaryk, první československý prezident

-rp-
15. června 2019 PrvníZprávy
Už jste to také slyšeli nebo o tom v posledních 14 dnech něco četli? Obnova mariánského sloupu na Staroměstském náměstí ztrženého skupinou vlastenců v týdnu po vyhlášení republiky, dostala nebývalou publicitu, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Vladimír Čermák.


Píše se o tom v novinách, na některých webech, ale třeba i Dan Hrubý v novém Reflexu. Ten to považuje dokonce za obnovu sloupu smíření. Větší hovadinu snad nemohl ani vymyslet. Dobřichovický sochař – údajný president nějakého sochařského sympozia – P. Váňa, který se živí hlavně opravami sochařských děl, si na to konto dělá reklamu své firmy. Dostal se i do televize, když spolu se svými kumpány už stihl rozkopat dlažbu na místě, kde kdysi tento sloup stál. Sice ještě nedokončil jeho instalaci, protože mu chybělo nějaké povolení, ale byl slyšen a byl viděn. I to se asi počítá, zvlášť když ani za to nedostal pokutu! Bylo to levnější, než kdyby se Vám tam vykakal Váš ratlík.

To, co se v poslední době děje kolem mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, je naprostá nehoráznost. Loď sice už přivezla odněkud z Polabí rozložené části jeho repliky a vše je prý je připraveno k jeho znovuvztyčení, ale odpověď na základní otázku o tom jaký to má všechno smysl, pořád nějak chybí. Dá se možná pochopit motivace toho sochaře. Určitě už za to dostal dobře zaplaceno a chce si jako řemesla znalý obchodník své peníze zasloužit, jen se pořád neřeklo, kdo to platí. Váňa je ovšem jen malou rybou v tomhle cirkuse, kterou někdo v pozadí manipuluje. Asi to nebude nějaký Spolek pro obnovu pomníku (zapsaný po číslem 234), který k tomu účelu založil i nějaké konto a  jenž na sobotní odpoledne vyhlásil sešlost stoupenců této akce (otázkou je, jestli v tom horku tam bude třeba Duka nebo Halík).

Těch peněz je třeba více, ale ze zlodějských církevních restitucí z roku 2012 je asi budeme muset uhradit my všichni. Není těžké si domyslet kdo za tím je, a není ani těžké zjistit, proč teď a kvůli čemu. Církev svatá zůstává v pozadí, protože tuší, že by se občané ptali, proč se zabývá něčím, co patří poměrně vzdálené (napřesrok to bude 400 let) minulosti. Minulosti spojené s Temnem. Se slovem, které symbolizuje to nejhorší, co tato společnost s Církví a s Habsburky spojuje.

O nějaký pomník samozřejmě ve skutečnosti nejde. Podobných pomníků na oslavu Panny Marie vítězné je totiž nejen v Čechách, ale i v blízkém Rakousku rozeseto požehnaně. Staroměstský sloup je jen jejich kopie*/  a s oslavami úspěšné obrany Prahy před švédskými vojáky, kteří předtím obsadili druhý břek Vltavy díky zradě jednoho císařského důstojníka, to také nesouvisí.

Baroko bylo a je něco podobného, jako socrealismus a normalizační umění poválečné doby, jen je o pár století starší. Jen málo soch, staveb či maleb z té doby si zaslouží ocenění jako Umění (s velkým U). Jeho jádrem byla propaganda, potřeba manipulovat s myšlením našich raně novověkých předků. Také tento sloup nebyl a ani nebude sloupem smíření, jak si nějaký žurnalistický dějepisec myslí, ale byl a nadále zůstane jen tím, co tehdy Franta Sauer a možná i M. Horáková, za svobodna Králová a další (včetně TGM) vnímali. Tedy symbolem výsměchu obyvatelům českému státu, kterému měl být v r 1617 vnucen synovec tehdejšího císaře Matyáše I. s využitím nebývalé korupce (díky španělskému zlatu a stříbru pod patronací tehdejšího madridského vyslance Oňateho).

Když těm stavům, kteří se tohoto divadla nezúčastnili, anebo se i zúčastnili, ale neuvědomili si včas, kdo a co zde mělo být instalováno po smrti tehdy již umírajícího Matyáše na český trůn, došlo a  k čemu to vše směřuje, pokusili se vše překazit. Proto následovaly slavné defenestrace a také vyhlášení první české republiky či později i instalace Fridricha Falckého, kurfiřta z Heidelberku na český trůn, místo českým sněmem řádně odvolaného oblíbence ingolštadských jezuitů Ferdinanda Štýrského. Až pak následovalo to vše další, co známe jako temno v českých dějinách.

Syn tohoto, poněkud slabomyslného (a tedy jezuity snadno řiditelného) Habsburka nechal s jistou škodolibostí vztyčit onen sloup s P. Marií poblíž místa, kde 29 let předtím byli popraveni někteří čeští pánové, měšťanští vůdcové a také jiné osobnosti (Jan Jesenius např.) tehdejší české společnosti, kteří se nechali zajmout v domnění, že přece neudělali nic nezákonného. Volba českého krále měla podle nich svá pravidla stanovená v tehdejším zemském zřízení a oni přece podle nich jednali. Ferdinand III., který nařídil tento odjinud okopírovaný sloup vztyčit, potřeboval ale nějak legitimizovat svoji vládu. Takové náboženské symboly jako onen sloup k tomu byly dobře použitelné. Tak, jako se účastníci poutí k místu na Bílé hoře, kde – jak jim bylo sděleno – došlo k bitvě, kde P. Maria pomohla císařským zvítězit (nešlo o bitvu, ale jen o podvod a divadlo) klaněli k tamějším relikviím dokud jim to Lotrinčan Josef II. nezakázal, tak uctívali pražští katolíci i staroměstský sloup.

Nevěřím na náhody…

Je škoda, že lidé jako sochař Váňa si nedokázali o tom sehnat nějakou odbornou literaturu. Pokud se sochař zabývá rekonstrukcí starých památek, měl by si najít čas i na dovzdělání se o tom, jak ty památky za jakých okolností a proč vznikly. Jinak je jen loutkou a užitečným idiotem.

Sloup na Staroměstském náměstí byl totiž zamýšlen jako urážka a výsměch českému národu, jeho předkům, jeho minulosti. Není náhodou, že už v roce 1915 byl na stejném náměstí vztyčen pomník Jana Husa. Už tehdy – tedy za vlády posledních potomků habsbursko-lotrinského rodu – to bylo jasné. Církev svatá by se konečně měla více zajímat o své pedofily, než o to, jak znovu přepsat dějiny tohoto národa, končí komentář Vladimír Čermák.

Vladimír Čermák, autor komentáře, napsal a vydal mimo jiné také dva díly Operace Bílá hora v nakl. Czech Mare v r. 2014. Příští rok by mělo vyjít její pokračování právě o tom, co po Bílé hoře dělo.

*/ to, co chce pan Váňa a jeho katolický gang vztyčit na Staroměstském náměstí v Praze není ani kopie, ani replika, ale fantasmagorie pana Váni “na motivy” původního sloupu.