vlkp
26.6.2019 KosaZostra
Před pár dny jsem psal zásadní článek o sjezdu Sudetoněmeckého landsmaschaftu v Řezně. O drzém a ponižujícím nápadu, že jako v dohledné budoucnosti by se tenhle „podnik“ měl konat v České republice. A především o neuvěřitelném postoji podstatné části české politické reprezentace a pokračujícím slouhovsko devotním milém krajanování, s porozuměním pro ten sprostý požadavek a to včetně rezortně příslušných našich státních funkcionářů – konkrétně velvyslance v Berlíně Podivínského.
Článek měl průměrnou odezvu, těsně nad hranicí toho, co sám pro sebe považuji za adekvátní čtenost. Popravdě – podle očekávání. Může být, že leckoho tahle tématika nudí nebo dokonce vůbec nezajímá. Zejména, jde li o mladší ročníky. A tohle, jak se v dnešním článku ukáže, je jádro obrovského problému! Sudetský problém a důsledky s ním spojené začínají být pod rozlišovací schopnost naprosté většiny české populace!
Chci totiž psát o z mého pohledu naprosto skandálním, nyní už pravomocném rozsudku ohledně vrácení majetku potomkům šlechtického rodu Des Fours Walderode v České republice. A to podle Restitičního zákona č. 403/1990 Sb. a všech dalších návazných zejména zákonem 212/2000 !!!! Rozsudku, který bud e mít dalekosáhlé důsledky, které si neumíme možná ani představit a který s ouvisí s problematikou sudetoněmectví a milého krajanování kauzálně!
Kde právě nezájem české veřejnosti a její měnící se názor na dobu těsně předmnichovskou, události kolem Mnichova a za války a působení především sudetských Němců je předmětem soustavné revize dějin a jejich přepisování „milými krajany“ do sebemrskačské polohy typu, že dějiny česko německých vztahů se datují až od 9.5.1945, jak v dalším uvidíme vykvetly do konkrétní podoby historicky i věcně nepochopitelného a neuvěřitelného soudního verdiktu, který českým veřejným rozpočtů /státní, obecní,krajské a další/ přivodil jednak majetkovou újmu ve výši 3 miliardy korun – 3 000 000 000 Kč, aniž by to zjevně někomu vadilo!
Tím není ani zdaleka všem zlým zprávám konec! Jde o to, že byl nejen prolomen už zmíněný Restituční zákon, ale dokonce i Benešovy dekrety! Vedle toho byl zřejmě naprosto bezprecendentním,nepochopitelným způsobem zneužit zákon 212/2000 – tzv. Holoucaustový, který umožnil restituce židovského majetku, zabraného na území ČR po roce 1938 nacisty při arizaci! A navíc, tenhle případ může klidně sloužit jako precendens pro další a další prolamování Benešových dekretů, na základě kterých poválečná ČSR oprávněně zúčtovala s okupanty a jejich nejen sudetoněmeckými, ale i českými kolaboranty!
S tím, že jak si ukážeme, hlavní roli sehrál JINÝ GENERAČNÍ POHLED na válečnou a poválečnou historii současných soudců, soudících tuto kauzu, vlekoucí se 27 let! Českých soudců!
Myslím že je na místě ve stručnosti potřeba popsat kauzu.
Rod Des Fours Walderode vlastnil rozsáhlé majetky v severovýchodních Čechách. Byly mu odňaty hned po válce na základě Benešových dekretů pro kolaboraci s nacisty. Z titulu, že hlava rodiny Karl Des Fours Walderove v roce 1939 se požádal úspěšně o říšsko německé občanství, sloužil ve Wehrmacht a následně ve prospěch Říše působil z mimořádně exponovaných funkcích v Protektorátu. .
V roce 1992 pak uplatnil restituční nárok, na základě toho, že obdržel od tehdejšího ministra vnitra Jana Rumla zpět české občanství. Které mu, rovněž podle Benešových dekretů v roce 1945 bylo odňato, ale v roce 1947 vráceno. Vráceno velmi podivným způsobem- viz dále.
České orgány restituční nároky odmítly z mnoha dobrých důvodů, které v dalším rozeberu do detailu a osvětlím. Walderode se začal soudit a do roku 2008 prohrával jeden soud za druhým. Zlom nastal, pro mne z nevysvětlitelných příčin, v roce 2008, kdy byl rodu přiřčen první malý kousek lesa někde u Jablonce. A pak už to v podstatě šlo ráz na ráz až ke středečnímu skandálnímu pravomocnému verdiktu.
Abychom měli alespoň triviální právní základnu, od které se můžeme odrazit, dám sem znění klíčových prvních dvou paragrafů původního Restitučního zákona, které popisují, kdo mohl o restituce po převratu žádat a o co mohl žádat.
Předmětem restituce je ovšem majetek zabavený na základě Benešových dekretů v roce 1945!!!! Tedy majetek, který nebyl Restitučním zákonem a já dodávám – záměrně – řešen! Právě proto, aby nenastala možnost prolomit Benešovy dekrety!
Tato verze vydržela až do roku 2000, kdy jak již řečeno byl přijat tzv. Holocaustový zákon 212/2000 umožňující v některých specifických případech restituce i před rokem 1948 a to zejména v období 1938 -1945.
Takže časově by se nyní teoreticky otevřela možnost i Karla Des Fours Walderode? Nikoli!
Smyslem tohoto zákona bylo vyrovnání se s majetkovými křivdami, které českým Židům a židovským organizacím způsobili nacisté na území bývalé ČSR od Mnichova až do 9.5.1945! Protože židé, přeživší holocaust, po návratu do republiky sice o zabavený majetek požádali, ale v naprosté většině případů jim už stát nestihl vyhovět a po Únoru už žádosti byly bezpředmětné!!!
Napadá vás, že snad Karl Des Fours Walderode mohl být žid? Z toho vás rychle vyvedu. V Německu a pro Němce přece platily rasové zákony! Reichsdeutsche Karl Des Fours Walderode MUSEL PROKÁZAT RaSOVOU ČISTTU Takže být židem a to ani nějakou kapkou krve být nemohl. Jinak by si nemohl požádat o říšské občanství, jež také promptně získal!
Dovolím si citovat Wikipedii respektive použiji screenshot, než to eventuálně bude „vhodně upraveno“. Jako se to třeba stalo před časem ohledně Budapešťského memoranda.
Takže můžeme prohlásit, že
– se vzdal DOBROVOLNĚ českého občanství a stejně DOBROVOLNĚ se stal říšským Němcem
– nejen to, byl členem Henleinovy strany, která jednak aktivně rozbíjela ČSR viz známý Henleinův projev ve Vídni. Z něhož přetisknu pouze Henleinovu klíčovou, ovšem všeříkající ideu:
vlastizrada a nacistické rozbití ČSR, zřeknutí se českého a přijetí říšského občanství, bylo věcí všech českých Němců
SdP se po Mnichově sloučila s NASDAP. Každý henleinovec se tak automaticky stal členem nacistické strany. A také tím, kdo s e aktivně podílel na rozbití republiky!
-nemohl být sveden, byl vystudovaný doktor práv. Muselo mu tedy být jasné, jaký program SdP hlásá a zastává
-byl vojákem Wehrmacht a to tzv. v době zvýšeného ohrožení republiky, tedy za války, za což, pokud se nepletu, byl podle prvorepublikových zákonů trest smrti. Tohle, mé velké lítosti nemohu dokázat přímou paragrafovou citací. Prostě jsem nevěděl přesně kde v prvorepublikových zákonech hledat. Podobnou situaci neřešil například ani zákon 41/1920-Branný
Při vzniku republiky zkrátka nikdo nepočítal, že se mohou vyskytnout zrádci, kteří se spojí se smrtelným nepřítelem. Jako je pro mne Karl Des Fours Walderode!
Nicméně dovolím si upozornit na
§6
Vstup československých příslušníků do cizích vojenských služeb.
Povolení ke vstupu československých státních příslušníků do vojenských služeb cizího státu udílí president republiky Československé na návrh ministra národní obrany.
Opakuji – Walderode se stal vojákem do Wehrmachtu. Jako říšský občan. Ke změně občanství se rozhodl dobrovolně. Musel počítat s tím, že bude povolán k vojenské službě. Aby mohl vstoupit jako stále řádně jednající československý občan, musel by mít povolení od prezidenta republiky! Nebudu řešit, jestli z Londýna od Dr. Beneše nebo jen z Prahy od Dr. Háchy. Důležité je, že ho neměl a ani o něj nepožádal. Dopustil se tedy jasně protizákonného jednání! Tedy pokud by se považoval stále za občana ČSR! Jako právník to jistě věděl nebo vědět měl! Nepožádal, protože byl říšský občan! Ergo kladívko – nemohl být po 9.5.1945 opět občanem obnovené Republiky československé!
– nebyl obyčejným členem Wehrmacht, nýbrž jeho speciální a elitní složky složky – Abwehru /kontrarozvědky/ a byl tedy nasazený proti českému odboji.
– ve Wikipedii už ovšem není je, že po propuštění z Wehrmacht, mimochodem obrovské privilegium pro tehdy ani ne 40 letého muže v plné síle, v době, kdy Němci mobilizovali i členy Hitlerjugend a starobní důchodce do Volksturmmu, byl nacistickými orgány ustaven do funkce říšského zmocněnce ve Zbrojovce Brno!!! Tedy podniku strategické důležitosti pro vedení války!!! Což znamená, že požíval mimořádné a naprosté důvěry nacistů, že udělá možné i nemožné pro vítězství Tisícileté říše!
– po válce byl zbaven československého občanství, které za podivných okolností, z rozhodnutí magistrátních úředníků, nikoli rozhodnutím soudu!!! získal zpět.
– oficiálně nikdy nepožádal o vrácení zabaveného majetku, takže je jasné, že ten, ke dni 24.2.1948, což až do teď bylo rozhodné restituční datum, NEVLASTNIL!
Co z uvedeného vyplývá?
Především to, že Walderode ani jeho dědicové neměli žádný právní titul, aby naplnili podmínku paragrafu 1 zákona 403/1990!!!
Je nad jakoukoli mojí schopnost pochopit, proč soudy vůbec tuhle restituci projednávaly a proč ji nezamítly rovnou. Walderode žádný majetek splňující základní restituční předpoklad v ČSR po k 25.2.1948 nevlastnil.Neměl tedy co restituovat. Soudy, podle mne , neměly o čem rozhodovat!!!
Leda, že by soudy usoudily, že restituce bude probíhat podle zákona 212/2000, který umožňuje restituovat i majetek před 25.2.1948….
Tento zákon nese ovšem název Holocaustový! Aby bylo jasné proč, dám zase screenshot jeho klíčového § 1
Použít ho v této kauze nelze, protože ten prolamuje 25.únor 1948 pouze a výslovně pro židovské subjekty!!!!
Opakovaně konstatuji, že jsem jsem právní laik. Výroky soudu a zejména toho posledního skutkově vůbec nechápu! Jak může restituovat někdo, kdo v rozhodném období nic nevlastnil?
Jak to, že rozsudek je opřen o výrok– … z provedených důkazů ale podle semilského soudu vyplývá, že se Karel des Fours Walderode neprovinil za války proti českému státu, a proto mu bylo občanství vráceno.
Respektive, abych ten výrok semilského soudu rozšířil
Soudce Jaroslav Kneř také řekl, že se soud důkladně zabýval údajnou Walderodeho spoluprácí s nacisty. Walderode kvůli tomu přišel a na základě Benešových dekretů v roce 1946 o rodový majetek a československé občanství.
Občanství mu sice úřady o rok později vrátily, ale majetek zpět již nezískal. Přišel totiž komunistický puč v roce 1948, šlechtic emigroval a o občanství opět přišel.
„Z důkazů nelze dovodit, že by se doktor Walderode za druhé světové války provinil proti tehdejší Československé republice. Proto neexistuje překážka pro nesplnění restituční podmínky,“ uvedl soudce Kneř.
Dodal také, že procházel řadu listin, svědectví a dalších dokumentů z té doby. Walderode byl sice jako řadový voják odveden do Wehrmachtu, ale podle důkazů byl jeho postoj k tehdejší německé armádě velmi vlažný a spíše odmítavý.
„Jako tlumočník na vojenském soudu v Praze dokonce Čechům pomáhal. Například jim dával rady nebo jim úmyslně něco špatně přeložil, aby se například vyhnuli nějakému postihu,“ doplnil Kneř.
Takže soudy, souhlasí s názorem pana soudce Kneře, že v roce 1947 ti magistrátní úředníci, vracející Walderodemu občanství, v rozporu se ZÁVAZNÝM názorem nadřízených orgánů, rozhodly správně? A že to stačí pro přiznání RESTITUCE, ačkoli není splněna její základní podmínka!!!
Jak to, že ale stejně tak nevěří těm, kteří ve stejné době rozhodli o zabavení majetku, protože jsou naplněny podmínky stanovené dekretem prezidenta Beneše?!
Takže jednou ctíme /pochybný/ názor tehdejších autorit a ve stejném okamžiku ne?!! To je dnes u našich soudů možné? Nebo pan Kneř umí cestovat v čase a dokázal tak levitovat do konkrétních jednání?!
Také usoudil, že se jako voják Wehrmacht proti republice neprovinil a dokonce že pomáhal českým vlastencům…. A jak a podle čeho?! O tom, že by zvážil členství v SdP,potažmo v NSDAP, dobrovolný výběr říšského občanství nebo mimořádně vysokou řídící funkci v brněnské zbrojovce, podporující německé válečné úsilí nemluvě. Ale zaregistroval, že předmětný majetek nebyl ve vlastnictví restituenta! Tudíž, že není splněna klíčová restituční podmínka! Přesto rozhodl, že se restituovat bude!!!!
Z čehož vyplývá, že nemáme co dělat s restitucí, ale že soudy v tomto případě rozhodovaly o oprávněnosti zabavení majetku podle Benešových dekretů!!!!! Prostě a jednoduše si přisvojily tuto pravomoc, ačkoli zákon to výslovně zapovídá!!!!!
Soudy ustanovili precendes , že 75 let po skončení války jsou oprávněné rozhodovat o tom, kdo bud e dodatečně vyjmut z dopadů Benešových dekretů, se všemi dopady, kdo má nebo nemá být uznán za tehdejšího občana Republiky Československé a že ani služba ve Wehrmacht / a co SS nebo gestapo?/ nebo ve vysoké správní funkci v Protektorátu nejsou diskvalifikační!!!!
Pro mne neskutečné porušení zákonů, daleko za hranici představivosti běžného člověka.
A proč se tak stalo?
Na to dokonale odpovídá reportáž Vlastimila Weinera, takto dlouholetého redaktora ČT, který kauzu sleduje prakticky od jejího začátku
Najdete ji zde.
Jde o o 4minutovou záležitost, kterou když neabsolvujete, nemůžete si utvořit celkový obrázek! To myslím úplně vážně!
Klíčovým Weinerovým sdělením je toto:
„Došlo ke generační výměně soudců. Mladší soudci už k důkazům přistupují s odstupem. Hodnocení důkazů už NENÍ ZATÍŽENO SPLETITÝMI HISTORICKÝMI SOUVISLOSTMI a UČEBNICEMI DĚJEPISU!!!!!“
Nemám slov!!!!
Jak je možné hodnotit kauzu stojící na tzv. historické křivdě, bez naprostého zohlednění VŠECH HISTORICKÝCH souvislostí??!!! Když tedy abstrahuji od fatálního faktu, že není pro vznik kauzy naplněn ten nejzákladnější předpoklad?
Jak je možné, že soudce si přisvojí právo vykládat historické skutečnosti, aniž by je znal a pochopil?
Jak je možné, že si při tom výkladu vybere jen to, co se mu právě hodí – magistrátní úředník vrátil občanství oprávněně,naproti tomu zabavení majetku dle Benešových dekretů bylo neoprávněné????
Zírám v němém úžasu!
Už chápete, proč píši opakovaně nekompromisně proti sbližování s Landsmaschaftem? A budu psát, dokud budu sedět za klávesnicí? Ano mladá a ještě mladší generace vidí Mnichov a dění kolem něho už úplně jinak. Ačkoli už jste viděli dříve jak, zopakuji to:
Milé krajanování a vymývání mozkoven nese svoje ovoce. Od rozsudku ohledně restituce pro Des Fours Walderode už nejde o žádnou abstrakci. Ale každý si na něj může sáhnout. Je v ceně 3 miliardy, tedy 3 tisíce milionů!!!
Nevidím, že by ho jako mimořádný bod zařadila na svoje jednání vláda, že by se k němu vyjádřil Babiš – holt to není Čapí hnízdo nebo audit EU. Stejně tak je zticha ministryně spravedlnosti i Nejvyšší státní zástupce. Oba mají ze zákona možnost podat dovolání. Nevidím, že by Hamáček a soc dem vyvolala koaliční jednání, nevidím, že by v parlamentu jedna jediná politická strana chtěla mimořádnou schůzi sněmovny a to včetně bijců za národní zájmy – Okamury a Kluzkého Vojty, natož nějaký vyšetřovací výbor, nevidím, že by se k meritu věci vyjádřil Zeman nebo aspoň hradní mluvčáček. Prostě nic!
Ba je to ještě horší! Vlastimil Weiner v té reportáži konstatuje, že prohra u soudu v tomto případě je i důsledkem generační výměny na straně povinného, tedy státu a obcí. Kdy jeden ze dvou rozhodujících dokumentaristů, který vytrvale hledal a dohledával v archivech, zemřel a vedoucí právník státní strany, který měl faktografii v malíku odešel do důchodu!!!
Věřili byste tomu? Spor se táhne 27 let. Jde o ojediněle vysokou částku a stát NENÍ SCHOPEN zajistit kontinuitu prvotřídního dokumentaristy / ten to dělal na dobrovolné a více méně amatérské bázi!!!!/ a svého specializovaného právníka!!!!
Nad tímhle už mi rozum zůstává stát úplně! O kolik že šlo? Musím si to připomenout! O tři miliardy? To jako se nenajde pár milionů, ale třeba i desítek milionů, aby v kterémkoli okamžiku měl stát dokumentační převahu nad protistranou v takovémhle procesu???? Zejména nyní v závěrečné a rozhodující fázi? Jemu přece podléhají veškeré úřední archivy!
Znovu se musím zeptat – kdo posledních 6 let vede ministerstvo spravedlnosti? Nejde o mně, já /skoro/žádný majetek v sudetských oblastech nemám. Zato zejména kmen skalních Babišových voličů ano!!!! Dojde jim někdy, co se závěrečným výrokem v případu Walderode otevřelo? A kdo nekonal /ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo financí, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a která partaj tyhle instituce řídí?/ ?! Nebo jim stačí, že Českou republiku ochráníme tvrdě a nekompromisně? A že právě viděli, jak ta tvrdá a nekompromisní ochrana vypadá v praxi?
Ne nepíši proti Babišovi.Jde mi o to,aby si každý,bez ohledu na své politické preference uvědomil, kam už jsme se s milými krajany, dostali!!! Jen pouze toto je důležité! Jestliže někdo našel, s požehnáním soudů, cestu na prolomení Benešových dekretů, otevřel cestu dalším. I když zrovna tuhle masově použít nelze. Ale jak známo jedna trhlinka v hrázi vyvolá další a … Mladší soudci už k důkazům přistupují s odstupem. Hodnocení důkazů už NENÍ ZATÍŽENO SPLETITÝMI HISTORICKÝMI SOUVISLOSTMI a UČEBNICEMI DĚJEPISU!!!!!“
Strašné !
A ještě něco si neodpustím!
Část veřejnosti a zejména politiků neustále ukazuje na Brusel a tvrdí, jak nám škodí. Jak my, bez něj bychom si všechno, ale úplně všechno dělali lépe! Protože my svým věcem z principu rozumíme neskonale více než bruselský byrokrat a jak ten nám do všeho mluví….
Konstatuji, že Brusel v kauze Walderode nejede a nikdy ani stínem nejel!!! Celá je výhradně Czech made! Přesněji – Czech šmejd! Zkuste si na to vzpomenout, až zase budete názoru nebo vás nějaký politický šejdíř bude přesvědčovat že ten Brusel a bruselský byrokrat…. Připomínám, že nikdo z relevantních politiků a státních funkcionářů necítil sebemenší potřebu oficiálně zareagovat! Czech šmejd!
Když už jsme u toho Czech šmejd! Možn , že budete vztahovat toto označení především na soudce prvo i druhostupňového soudu. Že rozhodli, jak rozhodli. Nesmyslně a v kolizi s právem. Jeho naprosto podivným výkladem. Asi jste názoru, že takhle by se se zákony zacházet nemělo a jde o svévolný, respektive svévolně kreativní výklad. OK. Nebudu vám to rozmlouvat. Jen chci upozornit, že ti soudci neudělali nic jiného, než předvádí opakovaně Zeman v roli prezidenta a Babiš v pozici premiera! Ti dva také provozují účelově kreativní vykládání zákonů. Jako ti soudci. Vadí vám Zeman s Babišem v těchto situacích?
Pokud ano, jste na tom stejně jako já. Máme právo na jejich kritiku. Pokud to Zemanovi schvalujete, pak lituji, ale nerozumím tomu, co vám na výrocích soudů ohledně případu Walderode vadí! Protože každý soudce, ustanovený do funkce je tady od toho, aby ZÁKON VYKLÁDAL! S rizikem systému, že ho budou vykládat špatně! To je latentní náklad za demokratický systém a jeho riziko. Vykládání zákonů je záležitostí moci soudní, tedy každého konkrétního soudce. Právo na omyl podle ústavy.
Funkce prezidenta nebo premiera tímto posláním z ústavy pověřena NENÍ. Ti dva si ho přisvojili! Jde o svévolné překročení zákona.
Czech šmejd, kam se podívám!
Abych měl tenhle článek dokumentačně úplný, přidám ještě další v den vynesení rozsudku aktuální reportáže ČT k této kauze.
A podrobná faktografie o Karlu Des Fours Walderode a rodině zde
