Polistopadové návraty

Avatar
Původní autoři

Stanislav A. Hošek
26. 10. 2019
Jedním ze sloganů všeobecné mocenské změny, započaté17. listopadu 1989 bylo heslo: „Vracíme se zpátky do Evropy“. Jako každé „bojové motto“, i v tomto případě šlo o zkratku, protože naše zem samozřejmě nikdy Evropu neopustila. Byla pořád geograficky v jejím středu a historicky se v ní rovněž nepřetržitě nacházela, i když v poněkud jiné sféře vlivu.


Jelikož uplynulo od jmenované události už třicet let, stojí zato si zbilancovat, kam se fakticky naše zem navrátila. Dovoluji si v tomto textu jen zrekapitulovat ony návraty, protože o každém z nich bylo již napsáno mnohé, ba o některých až celé knihy.

Takže společnostní mocenský zlom z poslední dekády minulého století:

– byl návratem naší země do společenství národů Západu, tyjících nejméně poslední polovinu tisíciletí z bohatství zbytku světa,

-zavedení konvertibility naší měny bylo návratem do globálního dolarového monopolu, alias celosvětového dolarového imperialismu,

-zavedení parlamentní demokracie bylo návratem do politického systému, v němž skuteční vládci vykonávají nadvládu nad většinovou společností pomocí jimi vydržovaných osob,

-prosazení vůdčí ideologie ničím neregulované svobody bylo návratem do společenství, v němž každý jedinec soupeří se všemi ostatními a ve velkém množství případů se nenávidí až k nesmiřitelnosti,

-privatizace byla návratem naší společnosti do systému obrovité a hlavně stále se zvyšující sociální nerovnosti mezi lidmi,

-restituce majetku šlechty byla návratem do části právního stavu konstituční monarchie,

-restituce majetku církve byla dokonce návratem do právního stavu středověké, absolutistické monarchie

-přechod z plánovaného hospodářství na svobodný trh byl návratem až do prvopočátku bezohledného kapitalismu, zbídačujícího část populace,

-národohospodářství pod taktovkou ODS bylo návratem do doby pobělohorské majetkové loupeže,

-vstup do NATO byl návratem k praxi KSČ, spočívající v nutnosti vojenského spojenectví s nesouměřitelně silnějším partnerem, za účelem možného podílení se na světovládě,

-až chorobná nenávist politických špiček k Rusku, je návratem k chování Hitlera,

-podpora migrace a celého multikulturalismu připomíná obrovskou kulturní revolucí, čímž je tak návratem k praxi velkého Maa,

-boj s dezinformacemi je návratem ke komunistickému zákonu o vedoucí úloze strany, aplikovanému na informační prostředí,

-chování opozice „havlérky“ vůči současné politické moci je návratem ke Stalinově teorii a praxi o zostřujícím se třídním boji v průběhu pokračující revoluce,

-vstup do EU je návratem, ke kterému se ani komunisté neodvážili (ČSSR se nestala součástí Sovětského svazu, i když nejeden komunistický politik si to přál).

Takže to je jedno, i když neúplné, z možných ohlédnutí za třicetiletím existence všeobecné mocenské, tedy nejen politické změny v naší zemi. Bylo-li heslo o návratu do Evropy větou holou, pak tento text je větou rozvitou. Nic víc. Vůbec nepochybuji o tom, že každý jiný občan, který prožil alespoň třicet let v minulém režimu, má na uvedené zhodnocení jiný názor, ale přesto nepovažuji ten svůj za výjimečně ojedinělý.