Zajoch
30.10.2019 Outsidermedia
Tokio a Paříž jsou ochotny poskytnout Teheránu úvěr a jednat s ním o Společném komplexním akčním plánu (JCPOA) * * * Clintonová útočí na konkurenty v Demokratické straně * * * Ruská vojenská základna ve Středoafrické republice
„Úloha mostu mezí Íránem a USA“: Proč Paříž a Tokio uvažují o jednání s Teheránem o JCPOA
Naděžda Alexejeva, Aljona Medvěděva
20. října 2019
Paříž a Tokio jsou ochotny poskytnout Teheránu úvěr 18,42 miliardy dolarů za návrat Íránu k dodržování podmínek jaderné dohody. Podle japonského deníku Mainiti se japonská vláda připojila k francouzské iniciativě, aby bylo možno zmírnit nespokojenost Íránu s japonskou iniciativou vyslat dvě lodě námořních sil domobrany do Ománského zálivu pro doprovázení obchodních lodí. Tokio má navíc zájem o zahájení dialogu mezi Íránem a USA ohledně jaderné problematiky, což může posílit podpora Íránu úvěrem. Ten má sloužit k nákupu potravin a léků.
Plán Paříže
Írán se zřekl svých závazků v JCPOA za rok poté, kdy ji opustily USA. Evropští účastníci dohody (Německo, Francie, Británie) nedokázaly vypracovat účinný mechanismus, jak obejít omezení a zachovat obchodní vazby s Íránem. V červenci 2019 Írán oznámil, že republika zahajuje obohacování uranu na úrovni, která byla před dohodou a omezení plynoucí z dohody přestává dodržovat. Situace není výhodná pro evropské účastníky dohody obchodující s Íránem, kteří s ním mohli obnovit ekonomické vztahy.
V roce 2016 podepsal Airbus s Íránem kontrakt za 25 miliard dolarů. V roce 2017 dosáhl export francouzských výrobků do Íránu 1,5 miliardy dolarů a italských výrobků 1,7 miliard dolarů. Francouzská společnost Total uzavřela kontrakt s Národní íránskou ropnou společností NIOC na přípravu ropného ložiska Jižní Pars o objemu 1 miliardy dolarů. Jenže v roce 2018 musela projekt ukončit kvůli sankcím Washingtonu.
Na pařížské konferenci uvedl francouzský ministr zahraničí, že francouzská myšlenka spočívá v tom, aby poskytli „úvěrovou linii zabezpečenou ropou“ výměnou za :
- Návrat Íránu k dodržování JCPOA.
- Bezpečnost v Perském zálivu.
- Nastartování rozhovorů o regionální bezpečnosti a situaci po roce 2025.
Plán předpokládá, že prezident USA udělí výjimky pro některé země k nakupování ropy i přes sankce. Avšak Teherán pochybuje, že Paříž dostane od americké administrativy takové povolení. Íránský ministr zahraničí Zaríf uvedl: „Bohužel myslím, že oni (evropští partneři Íránu) čekají od Washingtonu, že do toho půjde. Ale bude to jinak, protože USA mají ve zvyku činit maximální nátlak.“
Podle vedoucího pracovníka Institutu Evropy Ruské akademie věd Sergeje Fjodorova nedostala francouzská iniciativa podporu od ostatních evropských hlavních měst, především proto, že odporuje postoji Washingtonu. Ujasnil: „Francie si může dovolit samostatnou politickou linii, vždy si nárokovala zvláštní roli v západním světě. Ale země jako Itálie, Belgie a Nizozemí závisí na USA, které sankcionují všechny, kteří podporují obchodní vazby na Írán.“ Podle Fjodorova je pro Francii tradiční, že hledá způsob k vyřešení situace kolem Íránu v sankčních podmínkách USA.
„Projevit velkou samostatnost“
Oficiální zástupce íránského ministerstva zahraničí Músaví oznámil, že Tokio navrhlo připojit se k Paříži. Japonsko by tak chtělo urovnat napětí mezi Íránem a dalšími státy, ale vláda to ještě nepotvrdila. Írán je dlouholetý obchodní partner Japonska, v dodávce ropy býval na třetím místě po Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech. Od států Blízkého východu získává 88 % veškeré dovážené ropy. Zároveň snižuje dodávky ropy z Ruska, v lednu 2019 o více než 40 %. Podle odborníků jsou hlavním důvodem politické motivy – nároky Tokia na Kurily a jejich tvrdé odmítnutí Moskvou.
Japonsko by rádo nakupovalo ropu na jiných trzích, zejména v USA. Jenomže americká ropa i jejich zkapalněný plyn jsu pro japonské společnosti příliš drahé. Například v roce 2017 nakupovalo zkapalněný plyn z USA za 645 dolarů za tunu, když v té době stála tuna zkapalněného plynu z Angoly 337 dolarů. Proto Japonsko preferuje zvyšování dovozu energetických surovin z Blízkého východu. Takové plány boří sankce proti Íránu. Fjodorov k tomu řekl: „Japonsko může podporovat iniciativu Francie, protože má zájem na získání íránské ropy a energetických zdrojů.“
Letos v červnu poprvé po čtyřiceti letech navštívil japonský ministerský předseda Abe Teherán. Po jednání s prezidentem Rúháním řekl, že dojde-li na Blízkém východě ke konfliktu, zasáhnou následky celý svět..
Jak uvedl vedoucí Centra japonských studií Ruské akademie věd Valerij Kistanov, je Tokio v íránském problému velmi zdrženlivé a podporovat kurs Washingtonu nijak nespěchá. Řekl, že Japonsko se hodlá stát mostem mezi Íránem a USA, o čemž svědčí návštěva Abeho. Přestože se Japonsku jeho úmysl nezdařil, je jasné, že Tokio je v této otázce více neutrální než jiné země velké sedmičky. Silně závisí na dodávkách íránské ropy a Írán je velkým dodavatelem energetických surovin.
Nepředvídatelnost Washingtonu
Orientalistka Karine Gevorgjanová má za to, že návrhy Tokia a Paříže Teheránu, pokud se potvrdí informace o projektu úvěrové úmluvy, budou pro Teherán zajímavé. Írán má nedostatek úvěrů pro splácení dovozu. Pokud se situace nedostane ze slepé uličky, bude muset pokračovat v obohacování uranu a vést jaderné výzkumy. Jeho prohlášení o odstoupení od smlouvy jsou spíše politickou hrou, protože jadernou dohodu dosud ve velké míře dodržuje. Ale sankce poškozují jeho hospodářství.
Odborníci zatím nedokáží odhadnout reakci USA na myšlenku Paříže „vyměnit návrat Teheránu k plnění JCPOA za úvěr“ a také možné připojení k této iniciativě Tokia. Možná tuto ideu americká administrativa neschválí.
Valerij Kistanov říká, že japonská vláda se připojit může, protože Japonsko chce být zprostředkovatelem, ale také chce prokázat určitou samostatnost v zahraniční politice.
Karine Gevorgjanová tvrdí, že by si Washington rád sedl k jednání s Íránem bez předběžných podmínek. Jenže o takový formát jednání Teherán nestojí a trvá na setkání se všemi zeměmi JCPOA. Má obavy ze ztráty reputace uvnitř země i v zahraničí. Ohledně iniciativy Paříže se nedá odhadnout, jak se rozhodne Trump.
Převzato z RT.com
* * *
Jak Hillary Clinotonová našla „ruské agenty“ v Americe
Vladimir Prochvatilov
24. října 2019
V americké Demokratické straně planou slovní války. V říjnu tohoto roku uvedla Clintonová, že „Rusové se zaměřili na jednu ženu“ a připravují ji na demokratické primárky, aby byla třetí stranou ve volbách 2020.
Tulsi Gobbardová je členkou Sněmovny reprezentantů USA. Clintonová ji označila za královnu válečných štváčů a za zosobnění korupce a prohnilosti. Tato žena byla v minulosti důstojnicí ozbrojených sil USA, je veteránkou války v Iráku a majorkou v havajské národní gardě. Dosud u voličů úspěšná nebyla, její oblíbenost nebyla ani 2 %. Za příčinu označila dohodnutou kampaň Clintonové a jejích spojenců ke zničení její reputace. V televizních debatách v přímém přenosu obrátila pozornost Američanů na to, že válku v Sýrii zahájila tehdejší ministryně zahraničí Clintonová, provádějící politiku „regime change“ (změna režimu) a opakovaně vyzývala k ukončení války z důvodu změny režimu.
Max Blumenthal, vydavatel nezávislého portálu The Grayzone odhalil tajemství útoku Clintonové na Gabbardovou. Clintonová má několik podřízených kandidátů do primárek a jejich týmy jsou sestaveny z jejích bývalých spolupracovníků. S jejich pomocí hodlá potírat protiválečné nálady v Americe, které nabírají na síle.
Podle Blumenthala má Clintonová mnoho peněz od svých přátel „z Wall Streetu, z obranného průmyslu a z elitních čtvrtí“. Tyto prostředky využívá na „odpornou úplatkářskou síť“. V Gobbardové vidí nebezpečí pro jí protěžované demokratické politiky – Harrise a Bookera. K dalším útokům dojde podle Blumenthala na Sanderse a jeho stoupence, aby byli vyloučeni z účasti na Gabbardovou zahájené kampani proti válkám pro změnu režimu.
Clintonová se nechala unést a nazvala ruským agentem šéfku strany zelených Jill Steinovou, která z politiky dávno odešla a pracuje jako dětská lékařka v Bostonu. Když uvedla, že se na Gabbardovou zaměřili Rusové, silně zvedla její popularitu. Oznámení, že si ji Rusko připravuje jako štít v prezidentském boji roku 2020, mělo opačný účinek než očekávala. Gabbardovou nadšeně vítali lidé z Iowy, kam přijela na setkání se svými příznivci. Na tamní univerzitě ji jeden muž obdaroval ušankou. Ona zvolala: „Ó, to je ruská čepice!“ Její příznivci souhlasně křičeli a volali: „K čertu s Hillary!“ a „Je čas Tulsi!“.
Názor profesora námořní školy Nicholse: „Clintonová svým hrubým a nemotorným označením, že je Gabbardová nástrojem Rusů, vdechla nový život do své účasti v primárkách. Neuplynul ani den a Gabbardová začala sbírat sponzorské prostředky. To bylo možno předvídat, stejně jako východ slunce.“ Podle něho je chybou Clintonové to, že se považuje za arbitra Demokratické strany, ale tím ve skutečnosti není. Její síla je v penězích od sponzorů z vojensko-průmyslového komplexu. Patří mezi nejvlivnější organizátory peněz Demokratické strany.
Mezi sebou zápasí nejen politici (řečmi v televizi), ale i voliči (fyzicky na ulicích). Při nedávné cestě Trumpa do Minneapolisu k vystoupení na mítinku došlo k rozbrojům. Stovky jeho protivníků napadli jeho stoupence, obklopili je auty, bojovali s policií a na policisty házeli těžké předměty. Křičeli, pálili čepice a volali: Zabijte policajta, zachraňte život!
New York Times píše, že Gabbardovou podporuje bývalý hlavní stratég Bílého domu Bannon, bílý nacionalistický vůdce Richard B. Spencer, republikán Ron Paul a evangelista F. Graham. Krajní pravicový teoretik spiklenectví Mike Chernovich věří, že Gabbradová „má dobrou energii, dobrou auru a cítíte u ní, že je seriózní a velmi trumpovská“.
Blumenthal tvrdí, že neohrabaný útok Clintonové označuje „mentalitu lidí, kteří nemají vztah k průměrným Američanům a … pokud Trump projde přes ságu impeachmentu, může další čtyři roky zůstat v Bílém domě“.
Převzato z Fondsk.ru
* * *
Ve Středoafrické republice je již de facto ruská vojenská základna
Vojenská redakce
25. října 2019
Prezident Středoafrické republiky (SAR) Fosten Arkange Tuadera uvedl, že ministerstvo obrany SAR ve spolupráci s ruskými kolegy pokračuje ve „studiu možnosti“ vybudování ruské vojenské základny v republice. Poznamenal, že si země vybrala posádku a ne „projekční“ typ armády a žádá všechny partnery, aby pomohli sestavit posádky po celé zemi v rámci plánu národní obrany. Řekl, že pomáhá nejen Rusko, ale i Evropané (výcviková mise EU EUTM). Přibližně 3 tisíce vojáků prošlo přípravou a jsou rozmístěni v posádkách celé země. a vyzbrojeny ruskými zbraněmi. Dodal, že jeho bezpečnostním poradcem je Rus Valerij Zacharov. Vytváří vazbu mezi vojenskými studenty a vládou, aby se vědělo o problémech a mohly se rychle řešit.
Na závěr Tuadera uvedl: „Naše spolupráce s RF se plní transparentně. Obrátili jsme se na ministerstvo zahraničí RF a na prezidenta Putina. Pomoc byla poskytnuta pod dohledem Výboru OSN pro sankce, který embargo na SAR kontroluje. Sankce byly částečně zrušeny, aby nám mohlo Rusko dodat zbraně a plánovalo se, že ruští instruktoři budou cvičit středoafrické vojáky, včetně používání zbraní.“
V SAR existuje asi 12 islamistických skupin. S některými se státu podařilo za zprostředkování Ruska domluvit.
Valerij Filipov, doktor historických věd a pracovník Institutu Afriky Ruské akademie věd tvrdí, že v SAR je ruská vojenská základna – soukromá vojenská společnost Wagner. Její pracovníci jsou zde již druhým rokem. „Fakticky dnes představují jakousi prezidentskou gardu, která chrání prezidenta a celkově hrají první housle.“ Pro Rusko je to podle něho výhodné, protože se Moskva nyní může aktivně uchytit v tropické Africe. Říká: „Myslím, že tato osa až do Jihoafrické republiky je pro Rusko velmi potřebná. nachází se tam mnoho užitečných nerostů, především uranu. Proto se Francie tak zarputile SAR držela a chtěla tam zůstat. Nepovedlo se. Pro Francii je to na pováženou, protože 75 % její energetiky je postaveno na jádru.. Francouzi ztratili středoafrický uran, nejistý je uran v Nigerii a v Mali. Tam se islamisté snaží tyto zdroje ovládnout. Proniká sem i Čína a využívá to, že se tu usadilo Rusko.“
Filipov shrnul situaci. „Soukromá vojenská společnost Wagner je zcela pod kontrolou naší zahraniční rozvědky. Není to běžná armáda, de iure nejde o vojenskou základnu. Vojenská základna je naše území s našimi zbraněmi. Myslím, že je to více než realistické. Tuadera by bez naší podpory velmi rychle ztratil vládu.“
Tuadera se účastnil summitu Rusko-Afrika v Soči. Vladimir Putin tam promluvil o vojenské spolupráci Ruska se zeměmi Afriky. Rusko možná nedisponuje „nabitou peněženkou“, ale investuje tak, že africkým zemím zajišťuje ochranu legitimní vlády a suverenitu. To se cení.
Převzato z Pravda.ru
