Dvojí metr v “humanistické” EU: Migranti z východní Evropy poznávají bájné “západní hodnoty”. Ponižovaní a zotročení. Na Západě Litevci zažívají, jak se sami doma chovají k Rusům. Lepší jsou Somálci a Eritrejci?

Ekonomičtí migranti ze střední Afriky dorazili do Evropy

redakce PP
13. 11. 2019 ProtiProud
REDAKCE PROTIPROUD analyzuje pocity křivdy, kterou vnímají některé východní národy, od nichž přichází do EU levná pracovní síla, zatímco imigranti z Afriky a Asie požívají zvláštní ochranu.


Falešný obraz vysoce kultivované a syté Evropy již více než deset let povzbuzuje lidi z Ukrajiny, Pobaltí a některých dalších východoevropských zemí, aby opustili své domovy a vydali se za prací na Západ. Mnohým z nich se na novém místě nedaří zle, ale pro mnohé se „evropský sen“ stává tragédií. Analytický portál RuBaltic shromáždil příběhy z posledních let, které ukazují, jak někteří ze zemí využívajících levné pracovní síly zacházejí k příchozím z “východní periferie”.

Umírající Ukrajinec

Zvláště Polsko aktivně využívá levnou pracovní sílu ze sousední země, ale současně se zde Ukrajinci stále více potýkají s pohrdavými postoji. Ilustrují to mnohé nehezké příběhy. Jeden z nich se třeba nedávno odehrál v blízkosti města Nowy Tomyšl, kde rodák z Podkarpatské Rusi ilegálně pracoval ve firmě vyrábějící rakve.

V práci se muži udělalo nevolno, ale vedoucí odmítl zavolat lékaře. Pak nešťastník ztratil vědomí a přestal vykazovat známky života. Další den bylo jeho tělo nalezeno 125 kilometrů daleko od podniku. Později vyšlo najevo, že další nelegální pracovník z Podkarpatska pomohl majitelce firmy zbavit se mrtvoly. Okamžitě všechno přiznal a uvedl, že na něho vyvíjeli nátlak.

Příběh se samozřejmě nabízí jako falešná zpráva snažící se vyvolat skandál či senzaci. Jenomže o všem informoval představitel polského státního zastupitelství Michal Smetkowski. Teprve následně zprávu zachytila ukrajinská média.

Na Ukrajině již totiž nemají zábrany popisovat osudy svých krajanů v „báječné“ Evropě. Zejména v Polsku, s nímž se oficiální Kyjev nedokáže shodnout ani na interpretaci historických křivd.

Pokud máme věřit vedoucímu odborového svazu Solidarita práce Vitaliji Machinkovi, jsou Ukrajinci v sousední zemi oběťmi „závažných zločinů vražd, násilí a ponižování“. Poláci za to zpravidla nejsou potrestáni, protože místní policejní orgány odmítají brát v úvahu výpovědi Ukrajinců a zahájit vyšetřování. V tomto případě měl cizinecký pracovník z Podkarpatska „štěstí“, že se jeho případu výjimečně ujalo státní zastupitelství. Lze se jen dohadovat, kolik takových případů zůstává nevyšetřeno.

Jak se něco takového mohlo stát v civilizovaném Polsku? Zvláště, není-li to výjimečné. Podobný příběh vyprávěl v tyto dny také ukrajinský herec Jurij Čebotarjev. Ten již několik let žije v Poznani, hraje v divadle a přivydělává si jako kuchař v místní pizzerii Tivoli. Nebo přesněji, přivydělával si. Když ho vedoucí nepustil na divadelní festival, Čebotarjev se rozhodl s ním rozloučit a vypořádat. Ale namísto dohodnutých 1700 zlotých dostal na ruku pouze 900.

Pokus o dosažení svých práv pro něho skončil trpce: herci zlomili nos. Mužně to strpěl, protože na „pana“ ruku vztáhnout nelze.

„Jsem přesvědčen, že kdybych se bránil a na hlavě šéfa pizzerie by byla byť jediná modřinka, už by mě deportovali,“ napsal Čebotarjev na své stránce na Facebooku. Nechce být deportován. Prý je pro něj lepší snášet bití v Polsku než chudobu na Ukrajině.

Čebotarjevův příběh je typický i v tom, že tento umělec velkých a malých divadel v roce 2014 horlivě podporoval Majdan a obhajoval „evropské hodnoty“ EU. Nyní upřímně nechápe, že se s těmito “hodnotami” potkává v unijním Polsku.

Slíbili zaměstnání a vzali do otroctví

Je zjevné, že mnozí přistěhovalci z východní Evropy padají v EU do pracovního otroctví. Klasickým příkladem je zpráva, kterou na konci loňského roku vydala Státní pohraniční služba Ukrajiny. V Polsku byla odhalena černá továrna na výrobu cigaret. Dřelo zde devět Ukrajinců a pět Moldavanů.

Podle slov nelegálních zaměstnanců jim slíbili, že je oficiálně zaměstnají, ale potom jim sebrali jejich osobní věci a zakázali volat blízkým, aby nemohli odhalit místo svého pobytu.

V továrně je drželi déle než měsíc v oddělené místnosti, nepřetržitě je sledovali kamerovým systémem a hlídali dva strážci. Po celou dobu pracovali otrocky ve dvou směnách. Už prostě také něco vědí o „evropských hodnotách“, v zaslíbené EU.

Co jsou však nesčetné příklady pracovního otroctví z Polska proti těm na Pyrenejském poloostrově. Zločinecká skupina Španělů a Portugalců, tam držela v zajetí více než 600 občanů Moldavska a Rumunska – které ostatně je členem unie. Klasicky je nalákali na slušnou mzdou, poté jim sebrali doklady, drželi je v nuzných podmínkách a mořili hladem.

Převratný objev: Práce již není zapotřebí! Dle pokrokové vědy nešlechtí, nýbrž škodí zdraví. Většina zaměstnání nesmyslné profese? Jak byl rozmnožen kancelářský plankton. Pomalu umřít v bídě a nečinnosti

Zrazují své vlastní lidi

Zneužívání lidí z pobaltských zemí především v západních státech Evropské unie má ještě jednu charakteristickou vlastnost: z Lotyšů a Litevců profitují jejich vlastní krajané. Otroky z pobaltských států a sousedních zemí posílají na západní trh přímo místní zločinecké gangy.

V roce 2016 byla ve Velké Británii odsouzena skupina obchodníků s lidmi z Lotyšska, kteří „pomáhali“ svým spoluobčanům nalézt své místo na slunci. Podle státního zástupce zločinci své oběti při příjezdu na pracoviště označili za dlužníky a do nitky je obrali.

„Cítila jsem se samozřejmě hrozně, ale nemohla jsem nic dělat,“ vypráví Linda, která pracovala dvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. „Nemohla jsem najít jinou práci, protože vypršela platnost mého pasu. Na nový jsem neměla peníze, takže jsem musela pracovat i za dvacet liber týdně, abych měla co jíst. Přála jsem si, aby mě už naložili do auta, odvezli do lesa a tam zabili. Bylo to děsivé, všem tak vyhrožovali.“

Podobným byznysem procházejí Litevci ve Švédsku – zde také obdobný funguje při němž někdejší spoluobčané „zrazují své vlastní“. Migranti ani nemusejí vědět, že nejsou zaměstnaní legálně. Pokud nedostanou výplatu – nešťastníkovi doporučí, aby se obrátil na soud, čož je ovšem pro tyto chudáky nemožné, protože ve Švédsku nejde o žádný levný špás.

Vypadněte z Velké Británie

Výsledek referenda o Brexitu ještě zesílil vlnu nechuti k imigrantům, která ovšem paradoxně zasáhla hlavně početné přistěhovalce z východní Evropy. Lotyšský televizní kanál LNT tomu věnoval samostatný pořad. Britové, kteří už mají východoevropských cizinců plné zuby, vyháněli imigranty i z metra se slovy: „Vypadněte do své země!“

Lyme Brenzs, vedoucí překladatelské a poradenské kanceláře ve městě Spalding, uvedl, že agresí rozhořčených Britů trpí bohužel i nezletilí. „Říkají dětem: Vypadněte odtud, sbalte si kufry, beztak budete brzy deportováni. Výmluvný je již fakt, že děti vyhánějí už z ulic a dvorů, kde si obvykle hrají. Přitom je to vlastně jejich domov, narodily se tady,“ konstatuje Brenzs.

Dalo se to však očekávat. Mnoho Britů podporovalo Brexit v naději, že se především zpřísní imigrační zákony. Lotyši a Litevci v Anglii by tedy neměli být překvapeni, pokud se ocitnou ve stejném postavení jako Rusové v Lotyšsku a Litvě.

Paradoxní na tom všem je, že k těmto kulturně přeci jen do jisté míry zpřízněným a obvykle poctivě pracujícím příchozím se v zemích EU staví nepřátelsky, ale současně vlády otevírají brány hordám imigrantů z Afriky a Asie, kteří přicházejí podivuhodně “kulturně obohacovat” – tedy dělat všechno možné, jen ne poctivě pracovat.

Zdroj.