Povstání českého lidu 1945 – pár úryvků z knihy

Avatar
Původní autoři
V Praze na barikádě – květen 1945
V
Vojtěch Žampach
3. 5. 2020  ČNL
Jak řádily oddíly SS, gestapa a ruské kolaborantské ROA na Moravě v posledních květnových dnech 1945.
Z knihy “Od Hronu k Vltavě”, autor prof. PhDr. Vojtěch Žampach, CSc.


Jen s malým odstupem odjížděli také do Olomouce Rausch a Koslowski. Tam přijali hlášení o provedení exekuce, přenocovali v kasárnách a ráno 3. května– odjeli do Litovle. V průběhu dne zaplavily litovelský okres vyhlášky o stanném právu, podepsané obligátním Ortskommandant(em). Ať už podrobnosti byly jakékoliv, v daném dni v Litovli rozhodoval Rausch. Do rajónu okresu a tím i do pásma vyhlášeného stanného práva náležel hrad Bouzov, kolem kterého se v prvních květnových dnech dělo mnoho mimořádného. Dne 2. května opouští hrad zvláštní 22 členné komando SS–Untersturmführer(a) Hoffmanna, údajně pověřené ochranou hradu. Hned následující den odchází poslední zaměstnanci ze správy hradu. Vše probíhá rázně jak podle rozkazu. Už v této době však k Bouzovu míří početné protipartizánské komando SS–Obrsturmführer(a) Egona Lüdemanna (1910). Je součástí 43. oddílu pro zvláštní použití jemuž velí muž s akademickým vzděláním dr. Werner Brandt, současně inspektor všech ostatních oddílů pro zvláštní použití (ZbV–Kommandos). Bezprostředně podléhá Max Rauschovi a je vyloučeno, že by cokoliv Ludemann podnikal bez vědomí obou těchto svých šéfů.

Lüdemann jede na Bouzov, je to jediná spolehlivá základna poblíž okresního města a samozřejmě už také v okruhu stanného práva. Všichni uvedení velitelé jsou si dobře vědomi toho, že silnice Přerov–Olomouc–Litovel a dál na Svitavy je v dané době hlavní spojnicí mezi východní a západní Moravou a vyžaduje zvláštní ochranu. Současně jsou všichni specialisty na boj s partyzány, o jejichž výskytu a pohybu jsou dobře informováni už z dřívějších hlášení. Vědí také o přepadech u Hádkova mostu v serpentině jako stvořené pro partyzánskou aktivitu.

Rauschova přítomnost v kraji umožňovala rychlou dohodu na odstrašující protipartizánské akci, kterou přisoudí k provedení Ludemannovu oddílu. Metoda byla známá a osvědčená, hrdlořezům z protipartyzánského komanda nebyla třeba nic dlouho vysvětlovat. Spočívala v infiltraci provokatérů do partyzánských řad, vylákání partyzánů na příhodná místa a tam jejich vydání nacistickému oddílu pro zvláštní použití k záhubě. S takovým zadáním jel Ludemann k Bouzovu. Kdyby v určeném prostoru nenašel dost drastické podmínky a okolnosti pro trestní akci, vezl s sebou pro všechny případy osm rukojmí, jejichž vhodně naaranžovaná likvidace by mohla dostatečně navodit záminku k teroristickému zásahu. Mimoto měl k dispozici skupinu národně deklasovaných Ukrajinců a Rusů vycvičených v přípravě lstivých léček.

Záhy po příjezdu na hrad 4. května 1945, vyslal Ludemann k večeru do terénu tři skupiny protipartizánských provokatérů. První vedl příslušník ukrajinské SS–formace Nikolaj Sivolov, který směřoval k Javořičku, Druhou skupinu vedl provokatér Jakov a třetí Alex. Měli za úkol “prověřit terén a pracovati podle svých osvědčených způsobů”. Co tím bylo míněno je zřejmé z předchozích řádků. V průběhu “prověřování terénu” narazily na dosud podrobněji neidentifikovanou partyzánskou skupinu, došlo k přestřelce, v níž byli čtyři provokatéři zastřeleni. Ostatní rychle ustoupili na hrad a vše ohlásili Ludemannovi. Ten na takové nebo obdobné hlášení čekal, důvod pro pogrom byl dostatečný. Ráno 5. května dal nastoupit své komando, nařídil přezkoušení zbraní, doplnění munice, granátů a pancéřových pěsti a nařídil odchod ve směru k Javořičku. Další dějství tohoto dramatu je velice známé: vesnici vypálili a 38 mužů zastřelili tam, kde je právě potkali. Následující den opustili Bouzov a odjeli na Svitavy, kam už před nimi směřoval Max Rausch, dost možná v doprovodu W. Brandta…
– – – –
Na zpáteční cestě se Rausch zastavil v Brněnci. Měl tam svého dobrého přítele ještě z dob svého působení v Polska. Jeho jméno by snad zapadlo, nebýt Spielbergova filmu SCHINDLERŮV SEZNAM. Ano, právě tady trávil své poslední válečné roky Oskar Schindler, továrník, který svou pozici vybudoval na zkonfiskovaném židovském majetku a na otrocké práci deportovaných židů. Komandér Rausch považoval za naléhavé navštívit ho i za těch nejvypjatějších dnů konce války. Ve své zločinné činnosti si zřejmě rozumněli, avšak co splétali na svou záchranu před porážkou, to už se asi nedozvíme. Ačkoliv Rausch jel zpět do Jihlavy přes Brněnec, v Letovicích za svým podřízeným ****velitelem 28. ZbV–komanda Herbertem Kukou****, nezastavil. S ním už měl likvidační plán dojednán a hlavní protivník partyzánských oddílů Jermak, Třetí rota, Tyrš, Kozina věděl, co jeho nadřízený žádá. Ještě předtím než odjel z Letovic do Svitav a dál do Jihlavy, zanechal za sebou 20 zastřelených příslušníků partyzánského hnutí a další 4 zastřelené muže v německých uniformách, pravděpodobně německé zběhy.

Svou anabázi ukončil Rausch s Koslowskim opět v úřadovně gestapa v Jihlavě, kde je očekával vedoucí pobočky gestapa Rudolf Blume a Brněnské pobočky Johann Kraus. Nové nasazení v přifrontovém území na sebe nedalo dlouho čekat. Ve Velkém Meziříčí byl od rána 6. května zjevný neklid a jakási nedefinovatelná atmosféra očekáváni něčeho rozhodného. Zprávy o pražském povstání vyvedly občany na náměstí, partyzánské skupiny se stahovaly k městu a připravovaly se na možnost střetnutí s ustupujícími vojsky okupanta. Do starobylé radnice na náměstí přicházejí zástupci ilegálních politických organizací i mluvčí předválečných politických stran a organizací. Hlučící shromáždění hledá způsoby vytvoření vedoucího činitele povstání a revoluce. Shromáždění na radnici jednoznačně uznává, že jedinou autoritou, která je schopná dát povstání směr a cíl je komunista Jindřich Nováček, žijící po celých šest let okupace v ilegalitě.

Poslední vedoucí gestapácké úřadovny v Moravské Ostravě, odkud ho vyhnala Rudá armáda byl dr. Wilhelm Lehmann. Z Moravské Ostravy ustoupil Lehmann přes Olomouc až do Velkého Meziříčí. Před svým ústupem ještě stačil vydat rozkaz k popravení 18 členů odbojové skautské skupiny Vladimíra Čermáka. Druhou část popravy řídil Lehmann na břehu říčky Balinky, kde bylo zastřelo 14 mužů. Hlavní osobnost Velkomeziříčského povstání, Jindřich Nováček byl 7. května kolem 19.00 hodiny oběšen na stožáru městského osvětlení. Katovskou práci provedli dva příslušníci, ukrajinských SS–formací. V tu dobu už P. Schauschütz věděl o bezpodmínečné kapitulaci německých vojsk podepsané toho dne ve 2.41 v Remeši (Rems, Francie). Zločin ve Velkém Meziříčí spadá plně na hlavu komandéra Maxe Rausche a brněnských gestapáků Schauschütze, Soukupa a Lehmana. Wehrmacht jim pomáhal při zabezpečení akce a dopravě.

Z knihy “Od Hronu k Vltavě”, autor prof. PhDr. Vojtěch Žampach, CSc.