Tryzna u hrobu neznámého ekonoma

Také to přece sledujete: V souvislosti s koronakrizí masovací prostředky do občanů buší rady rozličných ekonomů jak hospodářství udržet, pozvednout. Ekonomů, jak zpravidla tvrdí, elitních, kultovních nebo alespoň světově známých, proslulých či jinak neobyčejných. A jaké to rady jsou?

Především se objevují propagandistické fráze, že je potřeba udržet, zabezpečit, pozvednout atd. bez konkrétního obsahu. Je jich většina; kupř. od zahraničního ekonomického profesora Čechoameričana jsme se dověděli hejno knižních mouder, kupř. Covid -19 odhalil zastaralost, neefektivnost a nespolehlivost uměle konzervovaných lidských, zdravotních, ekonomických, politických, vzdělávacích, společenských a podnikatelských systémů; musíme vytvářet novou imunitní odolnost lidstva, při prosazení spolehlivé, rovnovážné a přirozeně resilientní uspořádání ekonomiky; dost bylo sociálního inženýrství stranických vládců; potřebujeme trvalý program posilování imunity, kombinovaný s vyváženou, soběstačnou, odolnou a přirozeně spolupracující, lokálně integrovanou ekonomikou; je třeba hledat českou cestu… – při jejich poslechu, byla to TV prezentace, protože kdo není v televizi, neexistuje −, tedy při jejich poslechu jsem si spolu s meziválečným filmovým hercem povzdechl a na to jsi studoval? (Herec dodával: Na teplý?)

Současná politická opozice také neprojevuje příliš odbornosti, je převážně militantně politická, tedy především vždy a ve všem kritická vůči vládě a jejím podporovatelům; to jen proto, aby se na politickém poli zviditelnila. Odborný názor je nutné hledat s paškálem v ruce.

Intelektuální ochablost prononsovaných ekonomů je zřejmá třeba z jejich plačtivých stížností, že prý nedostávají od příslušných ministerstev dostatečné statistické údaje o počtu nakažených koronavirem apod., což jim prý ztěžuje kvalifikovanou práci a znehybňuje jejich intelektuální nerv. Nefunkční jsou zpravidla návrhy, mající vícero koloncifer; jeden rektor slovutné univerzity to udělal tak, že zrešeršoval houf ekonomických názorů jiných − a pak je, jsa lékařem, předložil jako své. Elitní ekonomové a politická opozice sázejí především na vlastní politické a odborné ad gloriam. To nám však moc nepomůže.

Takže – kam sáhnout? Nechci personifikovat rozličná hospodářská doporučení poradců úředních či soukromých, sdružení, spolků ap.; personifikace není důležitá.

Hospodářské souvislosti koronakrize jsou takového rázu, že obdobné spojitosti různé země světa v různých dobách z jiných příčin zažily. Lze tak v současnosti především použít standardní hospodářské postupy, již dříve vyzkoušené. Nejsme v žádné mimořádné situaci; a pokud mimořádná je, pak jen proto, že na ni nejsme připraveni.

Především je nutné v krizi, a nejen v ní, šetřit tam, kde je šetřit dobré; kupř. nová vojenská bojová technika, která má být nakoupena za stovky miliard korun, pro občany naší země zbytečná, neboť je využívána v tzv. zahraničních misích konaných pro větší zisky zejm. severoamerických firem, se zkrátka nakupovat nemusí; navíc jde, jako třeba v případě amerických vrtulníků, o staré a předražené krámy, které nikdo nechce; nejen v tomto případě platí republika za vojenský šrot (vzpomeňte na pandury ad.).

Vhodné by bylo zvrátit stálý trend přibývání počtů úřednictva. V čase internetizace je jich fakticky potřeba relativně stále méně, avšak přesto přibývají. Nutnou vyvolanou souvislostí takového přebytku je byrokratizace jejich činnost a stoupající zatížení společnosti touto byrokracií; nutné je minimálně zastavit růst platů ve veřejném sektoru jeho přesměrováním do sektorů potřebných, nebyrokratických.

Rozumná je rada a praxe investovat ve zvýšené míře do infrastruktury – není to sice nic objevného, zkušenost tu je od 30. let minulého století v souvislosti s Velkou krizí 1929, ale nejde o novost, nýbrž o účinnost. Aktuální hospodářská činorodost se může od té historické lišit jen šíří a orientací chápané infrastruktury jako třeba i potravinové soběstačnosti, resp. snížení této závislosti na externích zdrojích, i sociální, např. vzdělávací.

Rozumná je rada a praxe odkladu splacení daní (zejména daně z přidané hodnoty) a sociálního a zdravotního zabezpečení a pojistného. Do finanční odvodové dilatační spáry (v mezidobí odkladu příslušné daně) lze vlévat státní finanční prostředky ve výši budoucího daňového inkasa, a po jeho uskutečnění je, bez inflačního vlivu, opět anulovat.

A jaké jsou rady a praxe nerozumné? Zaznamenal jsem militantní nemorální názor, bylo to v době, kdy se smrtící útoky koronaviru předpokládaly pouze či převážně proti občanům 60+, názor, který by se dal ztotožnit s názorem R. Heydricha, jenž svého času navrhl: Lidi po padesátce by se stejně měli nechat odstranit (uvedl Sven Hassel). No, ubylo by poživatelů starobních důchodů, a prduši (pracující důchodce − zkratka prduch) by neubírali pracovní místa jiným, že ano. Nemorální ekonomie však je sociálně destruující.
Částečný vrtulník, který vláda ČR pod politickým tlakem použila pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) – bezpodmínečné paušální několikaměsíční finanční příspěvky, dotace na hlavu („házené z vrtulníku bez výběru na každého“) −, je neefektivní a obsahuje zbytečný inflační tlak. Pokud osoba samostatně výdělečně činná není schopna alespoň tři měsíce žít ze své hospodářské podstaty, je plajte, nedodržuje zásadu vlastní finanční bezpečnosti, pak je ekonomicky nezdravá, nemá na trhu co pohledávat, pouze ho zapleveluje. Parciální ekonomický vrtulník tak znemožnil či minimálně utlumil potřebnou očistnou fázi koronakrize, vedoucí ke zvýšení konkurenceschopnosti. Vůbec by koronakrize měla vést ke zvyšování konkurenceschopnosti podnikatelských subjektů, třeba i soukromých divadel (je to, z ekonomického hlediska, podnikání jako každé jiné); hospodářsky očistný je krach.

Dočasné zrušení daně z převodu nemovitých věcí přinese pouze propad daňového inkasa, nemovitostní trh se neoživí, ceny nových nemovitostí se nesníží (uvedená daň se z nich stejně neplatí); navrhované zrušení daňových odpočtů úroků u hypotečních úvěrů znamená zvýšení daňového zatížení, byť v delším čase; prodloužení tzv. spekulační doby podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, na dvojnásobek povede spíše k zamrznutí trhu s užívanými byty, domy.

Snižování či zvyšování daní není efektivní, protože se týká pouze daňových subjektů se zdanitelnými příjmy; radikální daňové změny by vedly k destrukci fiskálu. Na hloupé návrhy, že by se jinak měly danit nemovitostní daní domy, byty, které aktuálně nejsou užívány k bydlení či nájmu, se snad už zapomnělo. Perspektivně je dobré řešit nesprávný poměr přímých a nepřímých daní z hlediska inkasa – ekonomiky, v nichž několikanásobně daňové inkaso z daní přímých převyšuje inkaso z nepřímých, mají vysoký produkt. U nás tomu je naopak.

Regulaci cen vybraného zboží, služeb, odpouštění nájmů (a jejich zákonného neplacení), dluhů apod. musí někdo zaplatit – znamená to faktické byrokratické přerozdělování majetku, které není ekonomicky efektivní. Snižování ceny peněz také není perspektivní, pomáhá tvořit subjekty hospodářsky labilní.

Z intelektuálního ekonomického záhrobí se opět vynořila veteš tzv. zajištěného nepodmíněného příjmu (každý dostane od státu pravidelně určitou částku bezpodmínečně, tedy bez ohledu na svoji ekonomickou aktivitu; příjem na hlavu); koncept je ideologický, mimoekonomický, protože zamlčuje a neřeší základní maximu ekonomie, která zní: Každý oběd musí někdo zaplatit. Kdo by zaplatil zajištěný nepodmíněný příjem ideologický koncept nezná; buď by šlo o peníze z tiskárny cenin, nebo o státní dluh. Několik v podstatě laboratorních pokusů omezených prostorem a časem zkrachovalo.

No a to by pro jeden článek, ať není moc dlouhý, prozatím stačilo. Neznámý ekonom je persona imaginární, fakticky neexistující; je potřebná především k propagandě. Její reálná existence není potřeba, stačí se jejím jménem dostatečně ohnivě zaklínat. Vzdává se jim, obdobně jako neznámým vojínům, obětem války, úcta; padli. Tradici symboliky je nutné vztáhnout i na neznámého ekonoma – jako reprezentanta všech ekonomům −; padl. V tratolišti nefunkčních teorií. I k jeho kenotafu je nutné klást květiny. Měl by na něm být nápis requiescat in pace − lat. „ať odpočívá v pokoji“. Na furt.