Zbyněk Fiala
5. 9. 2020 VašeVěc
Jak jsme se dostali na rekordní čísla nákazy koronavirem? Něco napoví poznámka, kterou pronesl v polovině srpna vládní zmocněnec pro covid-19 Roman Prymula v rozhovoru pro Právo: „Dneska se ukazuje, že největším rizikem (…) jsou pendleři nebo zahraniční dělníci, protože v ubytovnách se to nedaří kontrolovat.“
Potvrzovaly to zprávy z regionálního tisku. Třeba Liberecká drbna uvedla 7. srpna, že poslední větší ohnisko v kraji se objevilo na Liberecku v průmyslovém podniku, kde je nyní 30 potvrzených případů. –„Opět většinu tvoří zahraniční dělníci, kteří jsou ubytovaní v několika ubytovnách a pronajatých bytech napříč Libereckým krajem. Případy navazující na toto ohnisko se objevují ve všech okresech,” uvedla v tiskové zprávě krajská mluvčí hygieniků Zuzana Balašová.
Je tam i model Venkov zdraví Prahu:
Všech sedmnáct nových případů nemoci covid-19 ohlášených na Mělnicku se objevilo na ubytovně cizinců. Ti se v poslední době zdržovali právě tam, několik z nich dojíždělo za prací do Prahy. Hygienici pracují na dohledávání kontaktů. Budova ubytovny byla plošně vydezinfikována.
„Po záchytu prvního pozitivního případu jsme nechali všechny vyšetřit a právě 17 z nich bylo pozitivních. Jedná se především o cizince, kteří se v posledních čtrnácti dnech zdržovali převážně na ubytovně, takže kontaktů naštěstí není tolik,“ řekla mluvčí středočeských hygieniků Dana Šalamunová. V jaké obci se ubytovna nachází, neuvedla.
K tomu ovšem patří dodat, že řeč byla o ubytovnách a zahraničních dělnících, o kterých víme. Vedle toho jsou takoví, kteří jsou tu načerno, jak to zachytila ve stejnou dobu Havlíčkobrodská drbna:
Z Česka bude vyhoštěno čtrnáct cizinců, kteří stavěli domov důchodců v Chotěboři. Porušili totiž opatření Ministerstva zdravotnictví k ochraně před zavlečením onemocnění COVID-19.
Oblastní inspektorát práce kontroloval staveniště 6. srpna. ” Pracoval tam větší počet cizinců z různých států, proto inspektorát přizval ke spolupráci i příslušníky z odboru cizinecké policie. Ti zjistili, že čtrnáct cizinců porušilo ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví a vstoupilo na území České republiky neoprávněně,“ informovala policejní mluvčí Dana Čírtková. Cizince nyní čeká vyhoštění.
Připomínalo mi to důvěrnou informaci, kterou mi dal po několika panácích na ubytovně jeden specialista na najímání zahraničních dělníků, shodou okolností taky na Vysočině. Setkal jsem se s ním náhodně, když jsem na poslední chvíli sháněl nocleh na festival dokumentárních filmů. Ošuntělý chlapíček nižšího vzrůstu byl vyhledávaným pomocníkem stavebních firem, protože mluvil asi deseti středoevropskými jazyky. Uměl říci aspoň to základní, takže se domluvil i s Rumuny nebo Albánci, o Srbech, Bulharech či Ukrajincích nemluvě. Je to už nějakých pět let, ale divil bych se, kdybych dnes slyšel něco jiného.
Říkal, že těch registrovaných a těch načerno je tak půl napůl. Zato ve Vídni, kde také působí, by to nepřipadalo v úvahu, tam přijdou inspektoři práce na stavbu třeba dvakrát denně a zajistí si, že vědí o každém, kdo tam pracuje. Pokuty jsou vysoké, a může to skončit i hůř. Nestojí to za to.
U nás to stojí za to, pokud počítáme pouze tlak zahraničních chudáků na českou mzdovou hladinu. Pokud započteme i zdravotní riziko a jeho vedlejší důsledky v podobě karantén, začíná to být drasticky drahé. Jenže to už platí jiní. Proto by měli být ti jiní chráněni účinněji, a tady roušky opravdu nestačí. Je pěkné, když zvyšujeme kapacitu testování pro ty, kdo se přihlásí, ale houby nám to pomůže, když to budou šířit ti, kdo se rozhodně nepřihlásí.
Mezi nejnaléhavější opatření v boji s pandemií by proto mělo pařit také velice důrazné posílení inspektorátů práce, aby jeho lidé mohli být všude nebo aspoň představovali věrohodnou hrozbu, že se tam mohou každým okamžikem objevit. Varování zkorumpovanými úředníky před kontrolou by pak mělo být posuzováno jako vlastizrada. Když ne zastřelit, tak aspoň asfalt a peří.
Dlouhodobě však nejde jen o nějaký ten paragraf a pár tabulkových míst navíc. Ve skutečnosti by šlo o zásah, který má systémový charakter. Ekonomika teď jede na půl plynu, ale i v této situaci nejsou lidi. Jak sděluje srpnová zpráva Úřadu práce ČR o nezaměstnanosti, počet volných pracovních míst letos v srpnu proti červenci vzrostl o 6540 na 340 823. Volných! A jakých? “Největší zájem je o pozice dělníků, uklízečů, řidičů nákladních aut, kuchařů a zedníků. Tři ze čtyř míst vyžadují pouze základní vzdělání,” upřesnila ministryně Maláčová.
Za dobrým vývojem nezaměstnanosti je podle ní hlavně kurzarbeit (program Antivirus) a půlroční odpuštění odvodů. Firmy prý taky nejdřív propouštěly agenturní pracovníky a cizince a omezily spolupráci s takzvanými dohodáři. Jenže to teď zřejmě vidíme na rostoucím počtu volných míst.
A pak tu jsou sezónní pracovníci. Regionální zpravodajství iDnes.cz z Plzeňska zaznamenává, že „některým ovocnářům přibyly kvůli opatřením proti šíření koronaviru starosti. Nevědí totiž, jestli přijedou všichni zahraniční pracovníci, na jejichž pomoci jsou závislí. Shodují se, že bez nich sklizeň nezvládnou a Češi jejich výpadek nenahradí.“
Spousta lidí dlouhodobě nepracuje a spousta práce stojí. Stojí však práce, která se nevyplatí nikomu jinému než dělníkovi z rozvrácené Ukrajiny nebo někomu ze zapomenuté srbské vesnice. Tohle je strategický problém. Zdálo se, že jde o peníze, ale ono jde o život. Závislost na dovážené práci nás smrtelně ohrožuje.
Taktické opatření, které je víceméně po ruce, představují vyšší mzdy (nejsnáze přes zvyšování minimální mzdy, která působí jako hever pro celou mzdovou soustavu) a důrazná kontrola trhu práce (víc a lépe placených inspektorů, přísnější posuzování porušení pravidel na obou stranách). Když se práce vyplatí, lze ji vyžadovat i po těch našich lidech, kteří zatím dávali přednost sociálním dávkám. Závažnost problému bychom si více uvědomovali, kdyby veřejnost dostávala podrobnější informace, kde konkrétně vznikají ohniska nákazy. Nemá smysl hájit stávající model nádenické práce cizinců, na které si řada oborů zvykla spoléhat.
Strategický problém vyžaduje strategickou vizi, aby bylo zřejmé, co je třeba změnit systémově a dlouhodobě. Řekněme, že koronavirus vyšumí, ale pak zase přijde něco jiného, omezení pohybu budou pořád. Zatím se mluví o potřebě potravinové soběstačnosti nebo spoléhání na vlastní síly v základních zdravotnických materiálech a lécích. Měli bychom být také více pracovně soběstační. Roboti a umělá inteligence nám to mohou usnadnit, nemusí to být jen hrozba. Cíl je jasný, musíme omezovat zbytečný daleký pohyb osob i zboží. Opakuji, zbytečný.
Stačí uvážit, že skoro čtyři pětiny toho, co člověk potřebuje, obsahuje položky, které lze lépe obstarat z nevelké vzdálenosti. Vyčtete to třeba ze spotřebního koše ČSÚ, podle kterého se počítá inflace. ČSÚ při jeho konstrukci postupuje velmi participativně, přizváni jsou odboráři i experti z vysokých škol. Výsledkem jsou váhy, podle kterých se započítává vliv cenových změn jednotlivých položek úměrně tomu, jak je opravdu užíváme a kupujeme.
Postupné změny v rámci obstarávání čtyř pětin našich potřeb tak představují obrovský prostor pro zmírnění přehnané české expozice vůči ekonomice dlouhých vzdáleností (globalizaci). Řekněme, že pohnout lze s polovinou tohoto balíku. To není tak málo, a ještě to bude znamenat, že budeme jíst opravdu zralá jablka, oželíme kamenné broskve z Chile a kalhoty budeme mít na míru z blízké automatizované dílny podle digitalizovaného individuálního vzoru. Takže roušky, kontrola hygieny i práce, a k tomu zvyšování podílu ekonomiky krátkých vzdáleností. Jinak se z toho nevyhrabeme.
Pro ty, kdo rádi počítají – když bude vypínání ekonomiky pokračovat, už to nedokážeme zaplatit.
