Jan Keller
16.10.2020 ParlamentníListy
„Příliš nerozumím politikům, kteří se v takové situaci na Babišovo místo tlačí. Vládě může dnes závidět a toužit ji nahradit opravdu jenom blázen,“ konstatuje známý sociolog profesor Jan Keller s tím, že příjemné podmínky pro vládnutí u nás přece už byly. Podotýká, že v každé společnosti najdeme lidi, kterým je absolutně jedno, jak dopadnou staří a nemocní. „Je záležitostí sociální patologie, aby zkoumala, nakolik jsou takové asociální postoje vrozené a nakolik získané špatnou výchovou.“ Profesor upozorňuje i na jeden výrok, který by byl ozdobou každé učebnice o politické prodejnosti.
(Na snímku profesor Jan Keller – sociolog)
Od středy máme zavřené školy, restaurace, mimo provoz jsou divadla, sportovní zařízení, setkávat se může maximálně šest lidí, platí také zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti a roušku musíme nosit i na zastávkách MHD. Pane profesore, co říkáte přijatým opatřením?
Neříkám jim nic, budu je prostě dodržovat. Jsem si jistý, že pokud by nebyla nezbytná, nebyla by přijata. Proč jsem si tím jistý? Jednak jsou na západ od našich hranic v zemích, které jsou momentálně zasažené méně než ta naše, opatření mnohde přísnější. No a ta druhá věc: žádná vláda, tedy ani ta Babišova, si nebude schválně snižovat preference zaváděním opatření, která nepovažuje za nutná, ale je si vědoma jejich nepopulárnosti.
Pondělní tisková konference, na které byla nařízení oznamována, přinesla spoustu ohlasů. Co zaujalo vás?
Abych pravdu řekl, ty ohlasy jsem nesledoval. Celé pondělí jsem byl na fakultě, kde jsme v rouškách, s patřičnými rozestupy a s umytýma rukama nejprve zasedali jako komise při doktorské zkoušce, potom celé odpoledne zasedali jako oborová rada on-line s kolegy ze Slovenska a z Polska. Když člověk i ve ztížených podmínkách pracuje, pak nemá čas na sledování nějakých ohlasů. Tím spíše, že si mnohé z nich dokážu představit, protože vím, co se od kterých lidí naší veřejné scény dá čekat.
Podle CVVM postupně roste podíl lidí, kteří opatření proti koronaviru vnímají jako neúčinná. Ještě v červnu jim věřilo 86 procent lidí, v září důvěra klesla na 48 procent. O čem to svědčí?
To je trochu složitější. V další části té zprávy se mluví o tom, že důvěra ve vládní opatření klesla jednak proto, že část lidí je považuje za příliš přísná, jednak ale také proto, že část lidí je považuje za příliš mírná. Když je vláda zpřísní, naroste tábor těch, kterým to bude vadit. Když je zmírní, naroste zase tábor těch, kterým bude vadit to zmírnění. To by se týkalo každé vlády. Přiznám se, že příliš nerozumím politikům, kteří se v takové situaci na Babišovo místo tlačí. Vládě může dnes závidět a toužit ji nahradit opravdu jenom blázen. Příjemné podmínky pro vládnutí u nás přece už byly.
V uplynulých dnech se v médiích hned několikrát vyjadřoval prezident Miloš Zeman: neschopní ať zkrachují, pražská smetánka ať raději čte knihy. Domníváte se, že současná koronavirová krize jen „pročistí“ stav podnikatelů a zničí ty horší, nebo je to složitější a prezident přestřelil?
Domnívám se, že v této věci se pan prezident mýlí. Není to tak, že by krachovali ti neschopní a přežívali schopnější. Krachem je ohrožena velká část firem a provozů, kde poskytovatel služby přichází do přímého kontaktu s klienty. Naopak prosperitu zažívají odvětví, kde kontakt s klienty je minimalizován. Hovořit o jakémsi „pročištění“ stavu podnikatelů je nesmysl. Sebeschopnější majitel hotelu či restaurace zkrachuje s vyšší pravděpodobností než sebeneschopnější provozovatel výrob či služeb, které přímý kontakt s klientem nevynucují.
Prezident Zeman by také pokutoval nenošení roušek. Sankce by podle něj mohla představovat dva až tři tisíce korun. Máme v poslední době problém s lidskou bezohledností, nebo jsou problémem spíše roušky samotné?
V sousedním Německu je nenošení roušek pokutováno částkou 50 eur. Případná pokuta je trestem za nedisciplinovanost, nikoliv za míru ohrožení druhých. Pokud někdo nosí tu samou roušku od března (vím o takových případech), pak by pokutu neplatil, i když by byl pravděpodobně pro druhé ještě nebezpečnější než ten bez roušky. Četl jsem spoustu argumentů, v čem roušky prospívají, a spoustu argumentů, v čem škodí anebo škodit mohou. Nemám vzdělání toho typu, abych mohl posoudit, které z nich jsou závažnější. O to více závidím těm, kteří toto vzdělání sice také nemají, ale přesně vědí, kde je pravda. Myslím si, že mají život mnohem jednodušší než já. Pokud se ale i přes svoji vševědoucnost přece jen mýlí, budou ho mít možná také kratší.