Ivan David
10. 11. 2020
Kolem obsahu dohody o zastavení bojů v Arcahu – u nás známém též jako Náhorní Karabach, koluje řada legend, fám a vyslovených lží. Jako třeba ta, že do Arcachu nastoupí jako „pozorovatelé“ turečtí vojáci. Rusko již tuto fámu oficiálně dementovalo. Jedinými mírovými sbory bude ruská armáda a pohraničníci. Proto jsem se rozhodl zveřejnit zde český překlad plného znění dohody, jak byla v noci podepsána v Kremlu:
„My, prezident Ázerbájdžánské republiky I. G. Alijev, předseda vlády Arménské republiky N.V. Pašinjan a prezident Ruské federace V. V. Putin:
1. Úplné příměří a veškeré nepřátelské akce v oblasti konfliktu v Náhorním Karabachu začne platit od 10.00 moskevského času 10. listopadu 2020. Ázerbájdžánská republika a Arménská republika (dále jen „strany“) se zastaví na svých pozicích.
2. Region Aghdam bude vrácen Ázerbájdžánské republice do 20. listopadu 2020.
3. Podél linie fronty v Náhorním Karabachu a podél koridoru Lachin bude nasazen mírový kontingent Ruské federace v počtu 1.960 vojáků s ručními palnými zbraněmi, 90 obrněných transportérů, 380 automobilu a speciální techniky.
4. Mírový kontingent Ruské federace nastoupí na pozice souběžně s ústupem arménských ozbrojených sil. Délka pobytu mírového kontingentu Ruské federace je pět let s automatickým obnovováním na pravidelná pětiletá období, pokud žádná ze stran neohlásí šest měsíců před uplynutím doby úmyslu ukončit uplatňování tohoto ustanovení.
5. Za účelem zvýšení účinnosti kontroly nad prováděním dohod stranami v konfliktu bude zřízeno mírové středisko ke kontrole příměří.
6. Arménská republika vrátí region Kelbajar Ázerbajdžánské republice do 15. listopadu 2020 a region Lachin do 1. prosince 2020. Současně bude zřízen Koridor Lachin široký 5 km, který zajistí spojení mezi Náhorním Karabachem a Arménií. Město Šuši bude pod kontrolou mírového kontingentu Ruské federace. Po dohodě stran bude v příštích třech letech stanoven plán výstavby nové dopravní trasy podél koridoru Lachin zajišťující komunikaci mezi Náhorním Karabachem a Arménií s následným přesunem ruského mírového kontingentu na ochranu této trasy. Ázerbájdžánská republika zaručuje bezpečnost provozu podél Lachinského koridoru pro občany, vozidla a zboží v obou směrech.
7. Vnitřně vysídlené osoby a uprchlíci se vrátí na území Náhorního Karabachu a přilehlých oblastí pod kontrolou Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.
8. Proběhne výměna válečných zajatců, rukojmí a dalších zadržených osob a těl mrtvých.
9. Všechna hospodářská a dopravní spojení v regionu budou odblokována. Arménská republika zaručuje bezpečnost dopravních spojení mezi západními regiony Ázerbájdžánské republiky a Nachičevanskou autonomní republikou, aby zajistila nerušený pohyb občanů, vozidel a zboží v obou směrech. Přepravní kontrolu vykonávají orgány pohraniční stráže FSB Ruska. Po dohodě stran bude zajištěna výstavba nových dopravních komunikací spojujících Nachičevanskou autonomní republiku se západními regiony Ázerbájdžánu.“
Dovolím si krátký komentář k dohodě. Azeři v právě ukončené válce dobyli asi třetinu území Arcachu. Mezi oblastmi, které v boji získala ázerbajdžánská armáda, je bohužel doposud velmi zalidněná oblast na jihu Arcachu při hranicích s Íránem. V těchto místech bylo dříve hodně prosperujících vesnic a několik větších měst. Během války, při níž Arménům bohužel nikdo nepřišel na pomoc, byla tato sídla prakticky srovnána se zemí. Nyní jde jen o hromadu suti. Tato místa zřejmě budou znovu osídlena azerskými kolonisty z vnitrozemí. Z části zřejmě půjde o Azery, kteří z Arcahu uprchli v roce 1994 po ukončení předchozí války.
V Arménii je nyní odhadem asi 75 tisíc civilistů arménské národnosti, kteří uprchli před boji z Arcachu. Podle dohody by jim měl být umožněn návrat. Usadit se však zřejmě budou muset na území, které Arcachu zbylo. Na místech, kde původně část z nich žila, a která jsou pod kontrolou ázerbajdžánské armády a Tureckem dodaných džihádistů ze Sýrie, Libye, Afghánistánu, Pákistánu, Čadu a Nigérie, by pro ně nebylo bezpečno. Stačí se podívat jak tyto pomocné turecké džihádistické sbory „uřezávačů hlav“ řádí v kurdských oblastech Afrinu a části Rojavy, které okupuje Turecká armáda.
Pro Arcach přišla dohoda o zastavení bojů „za několik minu 12“. Ázerbajdžánko-turecko-džihádistická koalice během bojů získala kontrolu nad všemi přístupovými cestami do Arcachu. Alternativou k míru bylo již jen postupné vyvraždění Arménů z Arcachu v boji, v němž měli Azeři díky dodávkám zbraní z ciziny velkou materiální převahu. Arcach sice podle dohody musí odstoupit Ázerbajdžánu tři oblasti, jimiž vedou životně důležité silnice nezbytné pro zásobování. Tyto oblasti před několika dny Azeři s pomocí Turků a džihádistů bohužel dobyli. Dohoda však Arcachu dává možnost vybudovat si hned vedle náhradní komunikace, jejichž bezpečnost bude střežit ruská armáda.
V posledních dnech do Arcachu proudily zásoby pouze jedinou cestou z arménského města Goris, která vede přes město Šuši. Podle zpráv z místa jej dobyla Azerská armáda. Obránci do včerejší noci hrdinně bojovali v obklíčení ve středu města. Neměli však již pod kontrolou silice. Bez dohody by byl zbytek Arménů odříznut od jakéhokoli zásobování a obávám se, že obránce by čekal osud povstalců ve Varšavském ghettu – genocida. Tím, že ruská armáda převezme kontrolu nad strategickým městem Šuši, by měla být zaručena možnost dovážet do svobodných oblastí Arcachu jídlo, léky a materiál nezbytný pro obnovu země. A následně vyvážet jejich výrobky na volný trh.
Za nesmírně důležitou považuji přítomnost ruské armády, která se místě rozmísťuje již od 6 hodin ráno. Podle znalce mezinárodní politiky prof. Oskara Krejčího se tím ruská záruka bezpečnosti fakticky rozšiřuje i na svobodný zbytek Arcachu . Tedy asi 2/3 původního území. „Tam kde je ruská armáda, už není místo pro Turky. Azeři si nikdy nedovolí jít znovu do války, pokud by měli jít přes linie, které střeží ruská armáda. Vědí, že to by byl jejich konec.“, řekl mi v telefonické konzultaci prof. Krejčí.
Arcach tedy bude mít zajištěn dodávky zboží z Arménie po nových komunikacích, které budou hlídat Rusové. Ázerbajdžánci získali „jen“ třetinu území a možnost postavit si dálnici přes Arménii do Nachičevanské republiky. Bude to něco podobného jako dálnice, která spojovala v době studené války západní Berlín s SRN. Původně bylo jejich záměrem dobýt celý Arcach a všechny jižní provincie Arménie, čímž by získali místo pro plynovod z Azerbajdžánu do Turecka. A odtud dále do EU.
Arméni sice ztratili část území Arcachu. Vzhledem k tomu, že jim žádný stát ve válce vojensky nepomohl, zatím co polovina západního světa dodávala zbraně Turkům a Azerům, považuji mírovou smlouvu za nikoli nejhorší řešení pro Arcach. Vzdávám tímto čest všem obráncům, kteří v bojích hrdinně padli. Touto cestou si dovoluji vyslovit hlubokou úctu všem, kteří se účastnili obrany Arcachu. Přeživším přeji, aby konečně mohli žít v míru a aby si mohli rychle vybudovat novou slušnou existenci.
Pro Západ, tedy především EU i s jejími hodnotami, o které se tak dojemně stará v Bělorusku, mám jen slova opovržení. NATO pak poskytlo pomoc – poslalo tureckou armádu. Hořký sarkasmus.