Šunkový salám? Přirážka 85 procent. Hořčice 120. Odhalen důvod odporu proti „povinným” českým potravinám

Avatar
Původní autoři

rozhovor s Mgr. Ing. Jarmilou Dubravskou, PhD. 
24.12.2020   ParlamentníListy


„Jsou tady stále tací, kteří usilují o likvidaci českého zemědělství a potravinářského průmyslu. Pod rouškou dobrých úmyslů, ale já říkám, že čert nikdy nespí, a proto je třeba dokola vysvětlovat, jaká je skutečnost,“ říká odbornice na zemědělství a členka EHSV Jarmila Dubravská.


(Na snímku Mgr. Ing. Jarmila Dubravská, PhD., členka Evropského hospodářského a socialního výboru)
Podílela jste se na přípravě pozměňovacího návrhu o potravinách a tabákových výrobcích, ten měl být projednáván ve Sněmovně v polovině prosince. Jaká je situace dnes? Došlo k posunu?

Jedná se o pozměňovací návrh č. 6922, kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, konkrétně tedy o jeho schválení. V Poslanecké sněmovně se rozpoutala diskuse k návrhu rozpočtu a třetí čtení se opět odkládá. A protože čert nikdy nespí, tak se objevil otevřený dopis čtyř organizací. Podle něj je v praxi pozměňovací návrh nekontrolovatelný, nerealizovatelný, poškodí spotřebitele, ohrozí export, poruší pravidla vnitřního trhu, tím, že nezavedeme zákon, kterým ve skutečnosti zabezpečíme pro každého obyvatele České republiky kvalitní domácí čerstvé zboží za přiměřenou cenu. Podle mého výrazně levněji, protože když dovezenému zboží, kterému nekonkuruje domácí zboží, jeho ceny stoupají do nesmyslných výšek.

Tak jak to opravdu je a proč tak urputně bojuje obchod? Jde mu zdraví nás všech o naše dobro? Ne, jinak by se k návrhu postavil tak, jak vláda ve Francii. A zákon by u nás platil již dva roky. 

V ParlamentníchListech jsme již novelu řešili několikrát, mohu poprosit jen o krátké připomenutí, o co konkrétně jde?

Zákon má narušit monopol maloobchodních prodejců, a proto ten povyk, kteří preferují dovoz jakéhokoliv zboží, často bez ohledu na kvalitu, nejdůležitější se stává cena, a mnozí mají jediné heslo: „Co nejlevněji nakoupit a co nejdráž prodat“. Velmi důležitým artiklem dovozu jsou potraviny, které v cenách prodávaných pod výrobní náklady vytlačují kvalitní domácí potraviny z krátkého dodavatelského řetězce. Jak je to možné? Rozumné a bohaté státy dotují několikanásobně výrobu potravin proto, aby je pak mohly vyvážet do jiných zemí. Z důvodu efektivnosti výroby je nutné vyrábět veliké objemy, pak jsou náklady nižší. Proč asi Španělsko za poslední desetiletí zvýšilo svoji výrobu vepřového masa na současných 373 procent soběstačnosti? Vyrábí téměř 4krát více, než je domácí spotřeba.

Když přestaneme vyrábět určité potraviny (komodity) nebo z důvodu levných dovozů dojde k následnému snížení objemu domácích potravin, nastavují prodejci nehorázné ceny a zdražují neúměrně potravinářské zboží. Že je to lež? Ne, všude kolem sebe vidíte příklady. A v době pandemie to můžeme považovat za zvěrstvo, takhle profitovat na úkor domácích výrobců a domácího obyvatelstva. Příkladem jsou jablka, když v letošním dubnu byla vyprodána česká jablka, cena na pultech maloobchodu se zvýšila na 50 až 70 korun za kilogram. Po nové sklizni domácích jablek v září poklesla cena na 29 až 40 korun na kilogram. Co je na tom nejsmutnější? Producent jablíček dostává cenu 7 až 12 korun za kilogram, a to ještě z toho platí „bedýnkové“ nebo nálepky na jablka. A prodej pro nás spotřebitele? Ten je za výše uvedené ceny.

Problém jsou nejen dotace, podnákladové ceny, ale také samotný maloobchod?

No ano. Samotné ministerstvo zemědělství přiznává, že marže v maloobchodě jsou vysoké, jako příklad uvedlo ministerstvo šunkový salám s 85procentní obchodní přirážkou, hořčici se 120procentní, tvaroh se 100procentní obchodní přirážkou. Když si kupujete tvaroh za 20 korun, tak vězte, že výrobce ho prodal za 10 korun, musel tvaroh vyrobit, zabalit podle požadavku prodejce, uskladnit, dopravit do skladu maloobchodu. To vše za 10 korun. A maloobchod? Tvaroh ze skladu dopravil na pult. Ministerstvo uvádí: „To jsou skutečně marže, které mají obchodníci a ten zemědělec, nemůže nebo nemá absolutně vliv na konečnou cenu.“

Dalším příkladem z letošního podzimu jsou brambory, které se vykupovaly od zemědělců od 1,5 do 3 korun za kilogram a v akci byly za 15 korun za kilogram, běžně však za 20 korun za kilogram.


Počkejte, ale kde tedy leží ta přirážka? A kdo ji platí komu?

No my všichni maloobchodu a peníze odtékají za hranice naší vlasti. Přidaná hodnota jde pouze prodávajícímu a ten, kdo zabezpečuje to nejnáročnější, to je celou výrobu, je tlačen ke ztrátě a z tohoto důvodu postupně tuto činnost opouští. To je důvod, proč i přes dotace některé komodity nevyrábíme nebo je vyrábíme jenom okrajově. I přes dotaci na výrobu nedokážeme dlouhodobě prodávat zboží pod nákladové ceny.

Spotřebitel tedy platí nehorázně vysoké ceny za dovozy s neúměrnou chemickou ochranou. Mimochodem, víte, že některá dovezená jablka mají v průmětu 27 postřiků? Vzdálené dovozy navíc zvyšují uhlíkovou stopu. Tak je to u řady potravin, jako je ovoce, zelenina, vepřové maso, drůbeží maso, vejce a další poživatiny, ve kterých jsme byli v roce 1990 soběstační a ještě jsme exportovali potraviny do zahraničí. Ne však neúměrně chemicky ošetřované nebo závadné. „Západ“ od nás vždy kupoval jenom kvalitní zboží.