Bellingcat jako předsunutá organizace CIA a MI6 nechtěně obnažila slabou stránku těchto zpravodajských služeb a tím i propojení s nimi


8. 1. 2021 EXANPRO

Souhrnné hodnocení (12093)

Skupina Bellingcat se stále více dostává do popředí zájmu západních médií a s tím pochopitelně i médií ze států bývalého socialistického bloku, které se po kolapsu Sovětského svazu přeorientovaly na Západ (zapomněly být samy sebou, ale to už je trochu jiné téma). Tato média od skupiny Bellingcat přebírají „pozoruhodné“ výstupy, jenže už jaksi nerozlišují mezi fakty* a subjektivními či domnělými hodnoceními (domněnkami*), které tyto výstupy obsahují. 

Skupina Bellingcat postupuje tak, že ve svých výstupech čtenářům předhodí několik zajímavých faktů, načež vytvoří závěr, který ale není uvedenými fakty přímo podporován. Média pak tyto závěry přebírají, ale už překvapivě a laicky přehlížejí, že mezi uvedenými fakty a učiněnými závěry jsou velké nevyplněné mezery (chybí souvislosti a přímá návaznost).

Jeden z posledních pochybných výstupů skupiny Bellingcat se týká telefonního rozhovoru, během kterého se měl příslušník ruské bezpečnostní služby* FSB* neúmyslně přiznat k vražednému komplotu proti politickému aktivistovi Alexeji Navalnému. K tomuto konkrétnímu tématu se ale dostaneme v jiném zpravodajském produktu*. Nyní pro demonstraci podivných výstupů Bellingcatu s mezerou mezi fakty a výsledným hodnocením uvedeme jiný známější případ.

Názorným příkladem mezery mezi fakty a učiněným závěrem je kauza údajné otravy bývalého ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala a jeho dcery Julie. Bellingcat čtenářům podsouvá závěr, že Skripala a jeho dceru otrávili dva příslušníci ruské vojenské zpravodajské služby* GRU*, kteří používali krycí doklady* včetně krycích jmen* (krycí doklady mohou být vydány i na pravé jméno s pozměněním jiných údajů – více viz Zpravodajský výkladový slovník). Bellingcat tento závěr podsouvá jenom na základě toho, že v den incidentu byli dva zmínění zpravodajští důstojníci* GRU v jihoanglickém Salisbury neboli ve městě, kde pobýval Skripal. Jenomže personál Bellingcatu se zcela záměrně ani náznakem nedotýká jiných pádných důvodů, proč mohli být příslušníci GRU v Salisbury. Nikde nezaznělo, že Skripal začal znovu spolupracovat s Rusy. Proto také častěji navštěvoval ruské velvyslanectví v Londýně. Náhle se nám celá kauza rýsuje jinak. Zpravodajci* z GRU tedy mohli do Salisbury přijet, aby prověřili stav Skripala například po přerušení kontaktu s ním. Nebo tam mohli přijet na žádost samotného Skripala, který se cítil v nebezpečí, ale nikoli z ruské strany. A dokonce mohla být připravována takzvaná exfiltrace* nebo extrakce* Skripala zpět do Ruska, a to právě kvůli zvyšujícímu se nebezpečí, s čímž Skripal mohl předem souhlasit a k čemuž mohla být využita i návštěva jeho dcery, která za svým otcem přijela z Moskvy. Avšak v té době byl Skripal pečlivě sledován, čímž se do záběru mohli dostat i zpravodajci z GRU, a tím přimět skutečné pachatele k určitému jednání, kde roli nehrála žádná nervově paralytická látka, nýbrž jiný jednodušší prostředek (podrobněji viz produkt 12036 „Jaký motiv měli Rusové, aby eliminovali bývalého člena GRU Sergeje Skripala? Ve hře zůstávají Britové či třetí strana“ a produkt 12039 „Útok na bývalého dvojitého agenta Skripala jako nepovedená operace pod falešnou vlajkou“).

Tvůrci výstupů ze skupiny Bellingcat na svém webu 20. září 2018 zveřejnili výstup, ve kterém uvedli, že u dvou Rusů podezřelých z otravy Skripala a jeho dcery byla potvrzena příslušnost ke GRU, ale už zapomněli uvést, na základě jakých důkazů jsou označováni za hlavní podezřelé z útoku proti Skripalovým. Příslušnost ke GRU ani přítomnost v prostoru místa činu v inkriminovaný den nestačí (můžeme namítnout, že se v prostoru pohybovali také příslušníci britské bezpečnostní služby MI5*). Na webu EXANPRO jsme již 18. září 2018 (o dva dny dříve než Bellingcat) v produktu 12048 prezentovali, že „podezřelí“ Rusové vystupující pod jmény Alexandr Petrov a Ruslan Boširov jsou příslušníky GRU, k čemuž jsme následně zveřejnili tři produkty, v nichž jsme tento závěr podrobně zdůvodnili (viz produkty 12049 (díl 1), 12050 (díl 2)12051 (díl 3)). Jenže zároveň jsme ve stejném produktu odpověděli záporně na otázku, zda mohli dva zmínění Rusové provést útok za použití nervového toxinu proti Skripalovi a jeho dceři, a to způsobem popisovaným britskými úřady. Podrobné odůvodnění tohoto zamítavého závěru jsme ještě nepublikovali, ale zveřejnění ve srozumitelné podobě je v plánu zpravodajské produkce*. Nejdříve se ale vraťme ke skupině Bellingcat, která si zasluhuje bližší pozornost.

V následující části produktu vysvětlíme, proč vznikla skupina Bellingcat, respektive ve spojení s jakými událostmi ve světě se tak stalo, dále proč byl zvolen název Bellingcat, proč je tato skupina předsunutou organizací výzvědných služeb* CIA* a MI6* a proč nechtěně obnažila slabou stránku obou zmíněných zpravodajských služeb*. Práci skupiny Bellingcat nastíníme na příkladu známé tragické události, kdy Bellingcat ještě v den události disponoval zajímavými informacemi. Taktéž vysvětlíme, proč pro skupinu Bellingcat upřednostňujeme termín předsunutá organizace* před termínem krycí organizace*.

Poznámka: O skupině Bellingcat jako zdánlivém investigativním webovém portálu a jejím napojení na západní zpravodajské služby jsme se zmiňovali již v srpnu 2019 v produktu 11110 „Podíl České republiky na informační válce“. Tento produkt je shrnutím obsahu diskutovaného v rámci Debatního klubu.

Přístup k celému produktu získáte po uhrazení předplatného. Předplatit.