Skandální unijní cenzura informací a rozdělování vakcín?

  
Otázku, jak je to v EU s cenzurou, například cenzurou informací o vakcínách, budu muset písemnou formou položit předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové a komisařce “pro evropské hodnoty, transparentnost a dodržování zásad právního státu” Věře Jourové (ANO). A to spolu s otázkami, kolik peněz na cenzuru informací o váznoucích dodávkách vakcín Komise z rozpočtu EU utrácí. Jako europoslanec mám možnost každé čtvrtletí položit několik otázek některému členu Komise. Doposud jsem této možnosti jako koordinátor Zemědělského výboru Evropského parlamentu za frakci Identita a demokracie (ID), v níž působí i europoslanci zavolení za SPD v ČR, využíval k dotazovaní komisaře pro zemědělství Janusze Wojciechowského. Nyní budu muset interpelovat vedení Komise a komisařku, která má v popisu práce mimo jiné i boj s cenzurou, která je s právním státem neslučitelná.

K tomuto kroku mě dohnalo „onálepkování“ mého včerejšího příspěvku o nespravedlivém rozdělení vakcín od firmy Pfizer v Radě ministrů zdravotnictví, kde bylo protiprávně rozhodnuto, že ČR nedostane z této dodávky navíc žádné vakcíny, i když patří mezí země, které byly diskriminovány dražením vakcín ve Steering boardu. FB můj příspěvek „oblepil“ páskou o tom, že obsahuje nesprávné informace o vakcínách proti koronaviru s odkazem na „ty správné“ podle EU. Odpoledne jsem při čtení Parlamentních listů zjistil, že se Komise veřejně chlubí uzavřením dohody se sociálními sítěmi o cenzuře údajných dezinformací týkajících se pandemie COVID-19. A že včerejšek vyhlásila jako Den boje proti fakenews.

Ptal jsem se expertů na fungování sociálních sítí, jak taková cenzura v praxi funguje. Můj kurdský kolega z lékařské fakulty Yekta Uzunoglu, který je zároveň známým aktivistou za práva Kurdů, mi to vysvětlil na případě Turecka. Facebook stejně jako Twitter jsou soukromé společnosti, které podnikají v „šedé zóně“ právních řádů západních zemí. V USA stejně jako v zemích EU národní Ústavy cenzuru zakazují. K článku 17 Listiny základních práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy ČR, v němž je zaručena svoboda projevu a právo na neomezené šíření i získávání informací a v němž je také zakotven výslovný zákaz cenzury, neexistuje žádný prováděcí zákon. Chybí tudíž stanovení konkrétních sankcí, které by soud mohl uložit provozovateli sociálních sítí za cenzurování. A kde není v zákoně stanovena sankce za protiprávní jednání nelze jej postihovat. Tresty totiž lze ukládat pouze v zákonem stanovené výši a výhradně podle podmínek stanovených v zákoně.

Provozovatelé sociálních sítí této legislativní mezery využívají k uzavírání smluv nejen s jednotlivými uživateli nebo firmami, ale i s vládami. Diktátorské režimy, jako je ten v Turecku, platí provozovatelům sociálních sítí nejen za propagaci své země, což je výdaj, který lze klidně napsat i do státního rozpočtu, ale i za mazání informací, které se diktátorovi nelíbí. Kurdové tuto praxi dobře znají. Vždy, když turecký prezident Recep Erdogan vojensky napadne některou zemi nebo provádí perzekuce Kurdů a jiných opozičních sil v Turecku, FB a Twitter zpomalí šíření zpráv od kurdské komunity. I když jde o zprávy, které se ani netýkají tureckých válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Zpomalovány jsou i recepty na kurdská jídla a fotky kurdských lidových krojů. Smlouvy mezi Erdoganovým režimem a provozovateli sociálních sítí, stejně jako konkrétní objednávky, totiž požadují kompletní cenzuru kurdského obsahu. Proto, aby se informace nešířily v kódované formě. A umělá inteligence není tak inteligentní, aby rozeznala informaci o vaření od informace o vraždění.

Nyní k praxi diktátorských režimů zjevně přistoupila i Evropská komise. V rozpočtu EU je každoročně počítáno s částkami v řádu desítek milionů eur na propagaci EU. Pod tuto rozpočtovou položku spadá inzerce dotačních programech financovaných z fondů EU. Jako ředitele Psychiatrické nemocnice v Praze Bohnicích mě znechucovalo, když jsem na různých webech viděl inzeráty, kolikže miliard nám EU dala na modernizace nemocnic. Peníze lze totiž použít pouze na nové přístroje, ale už ne na platy kvalifikovaných expertů, kteří umí vyhodnotit data z těchto přístrojů. V inzertních článcích placených z rozpočtu EU jsem četl, kolik a jak výkonných nukleárních magnetických rezonancí (NMR) bylo v příslušném roce v ČR koupeno s pomocí dotací z EU. Nebylo tam však již uvedeno, že bez atestovaného a zkušeného radiologa je nejmodernější NMR nejdražším kusem nábytku na světě. Kvůli nízkým platům v českém zdravotnictví, které jsou mizerné i kvůli tomu, že EU zakazuje zdaňovat a podrobovat odvodům na zdravotní pojištění dividendy zahraničních firem, přitom radiologové v našich nemocnicích chybí. Odešli na Západ podle unijní zásady volného pohybu osob. Odcházejí za lepší nabídkou. Za peníze, které jsou každoročně utráceny na inzertní články fondy EU, by přitom bylo možné dát radiologům ve všech českých nemocnicích stejné platy jako mají v Německu. Jenže na to peníze z fondů EU použít nelze.

Inzertní zakázky, které televizím, rádiím, novinám i webům přináší velkou část příjmů, dávají inzerentovi možnost ovlivňovat i obsah zpráv, které jsou a nejsou zveřejňovány. Proto se v médiích málokdy dočtete o předražené elektřině, když je ČEZ jedním z největších inzerentů. Včerejší dezinformace o skandálním rozhodnutí Rady ministrů zdravotnictví EU ukazují, že Komise této finanční páky použila opět. V tisku jsme se mohli dočíst o tom, že ČR rozhodnutím Rady přišla o 70 tisíc vakcín. Žádné české médium ani na bruselské události specializovaný a z rozpočtu EU financovaný plátek Politico se nenamáhal doplnit informaci o nelegálnosti tohoto rozhodnutí. Smlouva o EU a o fungování EU předepisuje, že v Radě pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele se rozhoduje konsensuálně. Každý ministr z členského státu má tedy právo veta. Rady, v nichž lze hlasovat kvalifikovanou většinou, Smlouva výslovně vyjmenovává a tato Rada mezi nimi není. Ve čtvrtek však k žádnému jednomyslnému rozhodnutí nedošlo. Pokud tedy ČR nebudou přiděleny žádné vakcíny jako kompenzace za okradení naší země ve Steering boardu s odkazem na čtvrteční hlasování, půjde o další krádež na úrovni EU.

Po dalším výpadku dodávek vakcín od firmy AstraZeneca, jejíž vakcíny navíc kvůli vedlejším účinkům některé země dočasně vyřadily z užívání, nabídla firma Pfizer dodávku dalších 10 milionů dávek své vakcíny. Záměrně neuvádím, že by šlo o vakcíny „navíc“. I Pfizer totiž členským státům EU vakcíny dluží. Rozpočet EU a platby z národních rozpočtů totiž firmě kompletně profinancovaly výzkum a vývoj vakcíny. Za to se firma, stejně jako ostatní dodavatelé, které vybrala Evropská komise, v utajovaných smlouvách snad zavázaly dodat členským tátům v určitém časovém sledu vakcíny k proočkování celé populace EU. Všechny dodavatelské firmy jsou ve skluzu s dodávkami do zemí EU i když vesele vyvážejí do USA nebo do Kanady a Izraele.

Po kritice „šmelení“ s vakcínami v poradním výboru EU Steering board – v Bruselu běžně označovaném Stealing board (zlodějský výbor), jehož praktiky, které znevýhodňují mimo jiné ČR a další východní členy EU, zveřejnil rakouský kancléř Kurz Evropská rada na mimořádném zasedání v březnu potvrdila své předchozí rozhodnutí o rozdělování vakcín členským zemím podle počtu obyvatel. Fakticky tak prohlásila „Zlodějský výbor“ za nelegální.

K rozdělení 10 milionů dávek od Pfizeru, které firma dodala na vykrytí výpadku od AstraZeneca bylo formou videokonference svoláno mimořádné zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele na úrovni ministrů zdravotnictví. Marta Temidová, ministryně zdravotnictví Portugalska, které v tomto pololetí Radě předsedá, předložila kolegům návrh rozdělit 7 milionů dávek podle počtu obyvatel a 3 miliony dávek rozdělit tak, aby doposud šizeným východním zemím byly aspoň částečně kompenzovány krádeže vakcín, které byly přednostně dodávány do Německa a Holandska. V přerozdělovacím klíči bylo i těch 70 tisíc vakcín nikoli „navíc“ jak tvrdí český tisk, ale jako kompenzace za předchozí diskriminaci.

Tento návrh však vetoval německý ministr zdravotnictví Jens Spahn (CDU). Jinak též oblíbenec spolkové kancléřky Angely Merkelové (CDU). V současné době je tento bývalý bankéř – či spíše bankster – terčem kritiky za obchod na dodávky respirátorů pro spolkové země s firmou svého manžela (Daniel Funke). Respirátory byly několikanásobně předražené a manželé si krátce po zaplacení dodávky ze spolkového rozpočtu koupili novou vilu v Berlíně. Veto tohoto megašmelináře v Radě kupodivu platí.

Jako protinávrh předložil Spahn (obrázek 3) společně s holandským kolegou Hugem de Jongem (obrázek 4) rozdělovací klíč, podle nějž Rakousko a ČR neměly dostat žádnou vakcínu navíc mimo podílu ze 7 milionů dávek rozdělovaných podle počtu obyvatel. Tento návrh byl vetován českým, rakouským a slovinským ministrem. K žádné jednomyslné dohodě tedy nedošlo. Přesto Komise oznámila, že podle tohoto Radou neschváleného klíče budou členským zemím rozdělovány vakcíny od Pfizeru. Veto 3 členských států bylo pominuto a ČR byla opět – již poněkolikáté – v EU okradena. I když platí členské příspěvky v plné výši. A stálý předseda Evropské rady má ještě k tomu tu drzost označovat tento protiprávní postup za „projev evropské solidarity“. Skutečnou solidaritu s ČR prokázalo pouze Rakousko, které se ze svého přídělu z této tranše vzdalo ve prospěch naší země 30 tisíc dávek vakcíny a Slovinsko, které nám přenechá 10 tisíc dávek.

Velmi zvláštní je, že proti ČR soustavně provádí podrazy právě Německo, jehož nemocnice ještě fungují i díky tisícům českých lékařů a sester. Země, do níž z ČR míří každý rok od 100 do 200 miliard korun nezdaněných dividend, zasílaných z českých poboček do německých centrál firem. A země, která do ČR vyváží za desítky miliard zemědělské přebytky svých farmářů, kteří dostávají čtyřnásobné dotace ve srovnání s českými zemědělci. Ještě zvláštnější však je, že se z toho radují zástupci stran sdružených v Demobloku. Asi proto, že dostávají sponzorské příspěvky od německých nadací.