Ivan David
13. 5. 2021
Rakouský kancléř Sebastian Kurz je dneškem definitivně „persona non grata“. Státní protikorupční zastupitelství proti němu hodlá vznést žalobu nikoli za korupční jednání, ale za to, že prý lhal při slyšení v parlamentním výboru ohledně jedné z mnoha kauz, které se a něj neustále valí. Tentokrát v případě obsazení členů představenstva rakouské banky ÖBAG. Jde o komerční banku, jejímž vlastníkem je rakouský stát. Jmenování členů představenstva i dozorčí rady je pravomocí ministra financí jako zástupce vlastníka. Obvykle se provádí na základě usnesení vlády. U nás podobnou státní komerční banku nemáme. V EU patříme mezi menšinu zemí, v nichž stát nevlastní ani neovládá žádnou komerční banku, skrze níž by tradičními metodami pomáhal podnikatelům.
Zdá se, že jde skutečně do tuhého a opozice jako jeden muž – od socialistů přes neoliberály až po Svobodné – žádá jeho rezignaci.
Obviňování Kurze ze všeho možného je, zdá se, jedinou náplní práce rakouské opozice. Rakouská vláda lidovců a Zelených si přitom vede na evropské poměry nadstandardně jak v boji s pandemií, tak v progresu očkování. I ekonomický propad je ve srovnání s ostatními zeměmi menší, a to právě i díky tomu, že kancléř Kurz se svým ministrem financí Gernotem Blümelem přinutili Rakouskou národní banku, aby „nalila“ do rakouské ekonomiky peníze. Na rozdíl například od té naší, která to odmítla. Ve finanční pomoci rakouským podnikům na přežití COVID-krize se ÖBAG silně angažovala. Díky tomu velká řada podniků dnes ještě existuje.
Rakouští „noví lidovci“ mají stále zdaleka nejvyšší volební preference. Média až na nepatrné výjimky však líčí Kurze jako dalšího Orbána, který vede zemi pryč od demokracie. To, že v jednom kuse mohou líčit autoritáře v údajně autoritativním režimu jako negativní personu, jim v pocitu „nesvobody“ nikterak nepřekáží.
Sebastian Kurz se dlouho snažil různá obvinění nedramatizovat. Po posledním obvinění a hrozbě trestního stíhání se však dnes celkem razantně ozval. Prohlásil, že státní protikorupční zastupitelství ho samozřejmě jakožto samosoudce může obvinit a také tak pravděpodobně učiní, ale on se bude bránit před svým soudcem a rozhodně nehodlá po vznesení žaloby odstoupit.Mimo jiné řekl: „I v Rakousku se stalo zvykem to, co známe z mnoha jiných zemí, a to jsou neustálá anonymní i neanonymní udání, kterými se pak živí veřejný diskurs. Není to nic příjemného a práci to nikterak neusnadňuje, ale hodlám ve své práci důsledně pokračovat.“
Kalkulace na automatické odstoupení z funkce kancléře opozici tedy zatím nevyšla. Před dvěma lety, po vypuknutí skandálu „Ibiza“, proti tehdejšímu místopředsedovi rakouské vlády Heinzi-Christianovi Strachemu, vicekancléř odstoupil a sám Kurz tehdy odmítl další spolupráci se Svobodnými, jejichž předseda čelí obvinění z korupce. A Svobodní mu to nyní s radostí připomínají, přidávají s ke všem obviněním a vyžadují rezignaci. Je to tím horší, že se jasně ukázalo, že celá kauza Ibiza byla v podstatě vylhaná. Bohužel to vyšlo najevo až po zveřejnění celé nahrávky z vily, kde se „skandální“ hovory odehrávaly. Není sporu o tom, že pád tehdejší Kurzovy vlády rozehrálo Německo, jehož televizní stanice ZDF zveřejnila umně vystříhané záběry rozhovoru z vily na Ibize, kde měl Strache jednat s falešnou agentkou falešného ruského oligarchy. Jsou známa jména aktérů této „pasti na Stracheho“, ale kdo byl vlastně zadavatel, se příliš neví. Je jasné, že Němci to s radostí využili ke svržení tehdejší rakouské vlády, kterou kancléřka Angela Merkelová velmi neměla v oblibě, stejně jako tu současnou.
Sebastian Kurz ale rezignovat nehodlá. Kritizuje práci vyšetřovacího výboru parlamentu, který se stále jmenuje Vyšetřovací výbor ke kauze Ibiza, ale místo vyšetřování oslabených Svobodných se plně soustředí na svržení vlády lidovců a Zelených. Stále se objevují nová obvinění, která nahrazují ta předchozí neprokázaná. Útočí se buďto přímo na Kurze nebo na jeho nejbližší okolí, především ministra financí Gernota Blümela. Není divu, že Kurz dnes konstatoval, že už sám ztrácí přehled, z čeho všeho je obviněn. Není si prý ale vědom ničeho, čím by porušil jakýkoli zákon či v čem by konkrétně lhal.
Uvidíme, jak ustojí i tuto krizi. Opozici totiž ubývá čas – Rakousko se pozvolna otevírá, letní turistickou sezónu chce Kurz otevřít úplně, očkování pokračuje dobře, lidé se už mohou registrovat bez ohledu na věk. K distribuci vakcín použila rakouská vláda i Bundesheer, tedy rakouskou armádu. V létě už by mohlo být na odvolávání populárního kancléře příliš pozdě. Zdá se také, že opozici nikterak nezáleží na tom, jak bude Rakousko vybředávat z ekonomické koronavirové krize, odvolání vlády má absolutní přednost bez ohledu na následky. Ostatně by přece vše dělali lépe, kdyby to uměli, a „zelený“ prezident Alexander van der Bellen by jim garantovaně poskytl veškerou podporu sestavením úřednické vlády. Ani média by nešetřila chválou, náhle by bylo vše v pořádku, i kdyby nebylo.
Záleží na tom, jak se k problému údajných Kurzových lží postaví koaliční Zelení, kteří jsou médii neustále vyzýváni, aby přestali ty „strašné poměry ve vládě“ krýt. V Německu se Zelení chystají převzít vládu a rakouští Zelení se pravděpodobně budou cítit posíleni a zatouží po realizaci Green dealu, restartu migrační politiky a zdanění „nečistých“ zdrojů energie, což by jim spolu se socialisty (SPÖ) a neoliberáy (NEOS) šlo určitě lépe než s lidovci, kteří neustále hovoří o jakémsi zachování konkurenceschopnosti Rakouska. Svobodní (FPÖ) by pád Kurzovy vlády uvítali nejen proto, že mu nemohou zapomenout „zradu“ v případě Ibiza, ale i proto, že by se jim vrátila antimigrační politika, kterou nyní zastávají lidovci a jim tak už zbývá jen boj proti vládním koronovým opatřením, na čemž se, jak zjistili v komunálních volbách, nezíská tolik hlasů, kolik by se zdálo.
Pokud padne vláda, „zelenému anšlusu“ Rakouska k Německu budou stát v cestě už jen voliči ÖVP (ÖVP má stabilní volební prognózy nad 35 %), a to, jak víme, se také dá obejít. Ve Vídni se nyní rozhoduje o Evropě a o tom, zda vůbec může v systému EU přežít talentovaný politik, který „nezapadá“ a podporují ho „jen“ vlastní voliči, i když je jich ve srovnání s těmi, kteří podporují EU a Německu komfortní strany, většina. Sledujme to – jde o hodně.
