Svět ruskýma očima 609

Avatar
Původní autoři

3. 5. 2021 Outsidermedia

Západní slepá ulička a čínská cesta z ní * * * Česká republika je svého druhu barometrem rozpoložení Západu * * * Polský novinář Petar Petrovič kritizuje německou „šetrnou“ politiku vůči Rusku a bezostyšně lže

Probíhající změny ve světě – to není soutěžení čísel

Jelena Pustovojtova
25. dubna 2021

Krachy světové kapitalistické ekonomiky připisované „důsledkům pandemie“ ukázaly, že principy řízení označované jako svobodné a demokratické nejenže nemají se svobodou a demokracií nic společného, ale přímo protiřečí podmínkám blahobytu států a ničí základy harmonické společnosti. Ve skutečnosti je západní demokracie ničena. Západní think-tanky se touto otázkou nezabývají, drží se starých ideologií a nemají jiný horizont myšlenek. Několik čísel. Mezinárodní měnový fond nedávno schválil vyčlenění 142 milionů USD zemím Východní Afriky od Súdánu po Madagaskar. Nejvíce dostane malá Rwanda – 71,23 miliony. Sousední Burundi 25,42 milionu. Na co to dostanou? Na odlehčení dluhového břemene, které činí 238 milionů USD. Je to dluh Mezinárodnímu měnovému fondu. Znamená to, že peníze dané jako charitativní miliony do Afriky nepřijdou, ale jednoduše budou převedeny z jedné kolonky výkazu do druhé. To je křiklavý příklad západní „charity“, ekonomické slepé uličky, v níž se nacházejí země využívající MMF.

Krom toho existuje ještě politická slepá ulička, když „charita“ MMF umožňuje v uvedených zemích Východní Afriky držet u vlády loutky USA. A aby neměly možnost obrátit se k Číně, jsou v Keni, Somálsku a Džibuti vojenské základny USA. Již 20 let tu funguje program Pentagonu „Strategie pro země Subsaharské Afriky“, podle něhož se ozbrojené síly USA podílejí na zabezpečení dodávek strategických minerálů z těchto zemí – ropy, zlata, diamantů, mědi, bauxitu, uranu, manganu a kobaltu. K tomu funguje v Džibuti, Eritrei, Etiopii, Keni, Somálsku a Súdánu Spojená smíšená pracovní skupina (Africký roh). Existuje i zvláštní iniciativa pro boj s terorismem ve Východní Africe, zahrnující Džibuti, Eritreu, Keňu, Tanzanii a Ugandu. To kontroluje ministerstvo zahraničí USA. každý rok jí přiděluje 100 milionů USD. Program Čisté nebe nad Afrikou řídí letecký provoz v regionu. Existují také programy vojenských cvičení a vzdělání (IMET) a (ACOTA) a financování vojenských operací v zahraničí (FMF).

Východní Afrika je oblast podřízená Pentagonu. Washington tu může měnit prezidenty třeba každý měsíc.

Program „nového otrokářství“ v této části světa platí kromě USA také EU, Británie, Japonsko, Německo, Francie, Nizozemsko, Švýcarsko, Norsko, Švédsko, Bulharsko, Lucembursko, Malta… Tlačí tento region k prázdnu. Je něco na druhé straně vah?

Západní média sledují, co se děje v Číně. Tam se v prvním čtvrtletí 2021 zvýšil HDP o 18,3 % oproti stejnému období loni. Čtvrtletní nárůst od roku 1992 je tak nejrychlejší, o 6,5 % vyšší než loni v této době. Pro Západ je to nedosažitelné. Příčinou růstu je domácí trh, státní podpora malým a středním podnikatelům, růst poptávky po čínských výrobcích v jiných zemích v důsledku nedostatku vlastního zboží po všech lockdownech. Vydání ABC píše: „Čínský skok byl způsoben zvyšováním exportu, továrny spěchaly s plněním zahraničních objednávek a o něco později soustavně rostly domácí požadavky, lidé se vrátili do restaurací, obchodních center a obchodů s auty. Maloobchodní prodeje se v březnu zvýšily o 34,2 %.“

Samozřejmě, že západní ekonomové jsou přesvědčeni, že se v průběhu roku růst zmírní. Nakonec, právě Číňané nesou vinu na „pandemii“, samozřejmě komunistická vláda v Číně potlačuje svobodu slova, tisku, shromažďování a podnikání, i když je to druhá ekonomika světa, má zahraniční dluh 16,25 bilionů USD.

Ohledně těchto „samozřejmě“ má Čína odpovědi. USA je první ekonomikou světa a má zahraniční dluh skoro 28 bilionů USD, z toho skoro 20 % u Číny. A co válečné základny. Čína za ně považuje svůj „Pás a cestu“, kterým už ke konci ledna 2021 prošlo 171 států, je podepsáno 205 dohod o spolupráci a obchodní obrat Číny se zeměmi kolem něho se zvýšil o 21,4 %, dosáhl 383,23 mld.USD, což je 30 % zahraničního obchodu ČLR.

Změny, které nyní ve světě běží, nejsou soutěží čísel. Ani soubor politických úvah soustředěných k tomu, aby se zranil kolos, který zbohatl na cizích válkách a dlouho řídil světovou ekonomiku dolarem a vojenskými základnami. Amerika dosud nepochopila, že Čína není konkurent v obchodě a dokonce, že není potenciální protivník USA. Ona jen jednoduše spěje k nahrazení Spojených států – se svým chápáním světového pořádku, lidských hodnot a mezistátních vztahů.

Ministr zahraničí Blinken ohlásil, že USA zaostávají za Čínou v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Doslovně uvedl: „Je těžké si představit, že USA zvítězí v dlouhodobé strategické soutěži s Čínou, pokud se nedokážeme postavit do čela revoluce v obnovitelných zdrojích energie. Nyní zaostáváme. … Pokud to nedohoníme, pustíme příležitost zformovat budoucnost … tak, aby to odráželo naše zájmy a hodnoty.“

Ještě nepochopil, že už nedoženou.

Převzato z Fondsk.ru

***

Čechy vrhli do první linie protiruské informační fronty

Vladimir Maski
27. dubna 2021

Celý minulý týden ujišťovala česká i západní media, že Zeman podporuje jednání vlády ohledně vyhoštění ruských špionů a diplomatů. A najednou prezident vystoupí a prohlašuje, že dosud nejsou žádné důkazy pro akce ruských agentů, kteří organizovali výbuch ve Vrběticích.

Česká policie a bezpečnostní služba podezřívá z útoku na sklad munice ve Vrběticích agenty GRU Anatolije Čepigu a Alexandra Miškina, známé jako Boširov a Petrov. Samozřejmě, kohopak jiného? Otázka zní: „To Rusové nemají jiné agenty, jen ty dva, co tráví a vyhazují do vzduchu?“ Nepochybně jsou v GRU i jiní specialisté. Ale tady se jedná o omezenost těch, kteří takové informace dávají. To, co jim nakázali, řekli, koho jmenovali, ten byl vinen. Pokud nařídí napsat, že tito dva množili v Číně myši s covidem, napíší to, aniž by se nad tím zamýšleli.

Je škoda, že Češi, kteří si dříve v rusofobii nelibovali, se dostali do jedné řady s Poláky, Ukrajinci a tak dále. Pro protiruskou kampaň pro ně přizpůsobili starou historii pochybného obsahu. Objektivně posouzeno ne všichni Češi a ne všichni u moci vítají zařazení jejich země do procesu nátlaku USA na Rusko. Takoví, kteří schvalují boj s „agresívní ruskou politikou“, existují. Podle nich Zeman otevřel dveře ruské dezinformační kampani. Například Vít Rakušan prohlásil, že se prezident nepostavil na stranu občanů. To opravdu?

Vypadá to, že je to jinak, protože prezident země zastupuje všechny občany a v ČR jsou občané s různým pohledem. Jan Holzer, český politolog a profesor na Masarykově univerzitě v Brně a také vědecký pracovník Mezinárodního institutu politických věd, promluvil v besedě pro Seznam Zprávy o pozadí krize mezi ČR a Ruskem. V rámci své vědeckovýzkumné činnosti studuje politický systém Ruska, teorii nedemokratických a hybridních režimů, teorii demokratizace a lidských práv, politické systémy a režimy zemí Střední a Východní Evropy a postsovětských republik a rovněž současnou českou politiku.

Záležitost došla tak daleko, že jakmile někdo promluví kriticky k trendům na Západě, okamžitě jej obviní, že je prokremelským trollem. Když řeknete o Rusku něco pozitivního, jste ihned označeni za Putinova špiona.

Loni vydal Jan Holzer s kolektivem autorů knihu České dilema: „Rusko – přítel nebo nepřítel? Podle autorů je ČR svého druhu barometrem rozpoložení Západu. „Máme na mysli to, že ať se nám to líbí nebo ne, je ČR z geopolitického hlediska na hranici mezi tím, co se nazývá Východem a Západem, s tím se musí počítat. Z toho podle našich výzkumů vyplývají možnosti, že vztahy mezi ČR a Ruskem mnohdy závisejí na síle nebo slabosti vztahů mezi ČR a Západem. V rétorice se můžeme přihlásit k západní společnosti, s níž jsme spojeni svým členstvím v EU a v NATO. Ale jakmile vzniknou nějaké pochybnosti, nebo se vztahy s nimi oslabí, potom se samozřejmě otevřou možnosti k posílení takzvaného ruského vektoru.“

Holzer dále promlouvá o polarizace české společnosti a obrací pozornost na důvody tohoto sociálního fenoménu. Podle jeho názoru jsou kořeny historické a sahají až do roku 1945. Trval roky. Potom se určitá část společnosti začala utvrzovat, že Rudá armáda, která byla součástí vítězné protihitlerovské koalice, nezachránila Československo. Tato část společnosti označila sovětské vítězství za Pyrrhovo, které nakonec připoutalo zemi k východnímu bloku a předurčilo 40 let vlády komunistické ideologie.

Ale je i další pohled, založený na historických argumentech. Češi mají v paměti, která jediná země doposledka bránila Československo během mnichovského paktu. Mají v paměti, kdo jejich zemi osvobodil od hnědého neřádu a jak osvoboditele vítala Praha i další města. Není možno ignorovat různou osobní zkušenost lidí, jejich dojmy a rodinnou historii. Obraz není černobílý.

Převzato z Eadaily.com

***

TVP Info: Přetvářka + Německo nezná hranice – sází na přátelství s Ruskem a paralyzuje EU

Materiál je reprodukován InoTV
29. dubna 2021

Polský novinář Petar Petrovič píše, že Berlín, kromě šetrné oficiální kritiky za její vztah k Ukrajině už nic dalšího pro bezpečnost v této části Evropy nedělá. Podtrhuje, že dokonce ani podzimní volby patrně nic nezmění, protože je pro mnohé Němce pracovat s Ruskem přirozené, bez ohledu na postoje ostatních států.

Petrovič uvádí, že nic není schopno změnit trpělivý postoj Berlína k Moskvě, ať se jedná o ruské provokace na hranici s Ukrajinou, militarizaci Krymu a Černého moře, podporu režimu v Minsku, pronásledování Navalného a stoupenců opozice, přepisování historie 2. světové války, kybernetické útoky, politicky motivované vraždy, šíření dezinformací a diplomatickou válku vyhlášenou České republice. Ještě horší je, že takový postoj Německo využívá k oslabení reakce celé EU na agresívní politiku Kremlu.

V článku Petrovič obrací pozornost na to, že německá vláda nevystupuje toliko proti zesílení sankcí na Rusko, ale vyzývá k dialogu s ním a odrazuje od podpory těch zemí, které jsou horlivými zastánci přísných odvetných opatření. Táže se, co ještě musí Vladimir Putin udělat, aby Berlín prozřel.

Podle Petrovičova názoru nenechává hanebná řeč šéfa německé diplomacie, v níž vyzývá k dialogu s Moskvou, žádné pochybnosti o skutečném vztahu Berlína k Moskvě. Vysvětluje: „Máme co do činění se státem, který nemá ohledy k jiným a je ochoten sledovat s Ruskem své cíle nad hlavami celé EU. Berlín v EU využívá svoji silnou pozici, efektivně oslabuje její chuť k akcím a sabotuje projekty rozhodnějších kroků jako odpověď na adresu Kremlu přicházející i ze strany Varšavy.“ Obrací pozornost k tomu, že Polsko, na rozdíl od Německa, podporuje svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny a také vyzývá k odporu agresívní politice Kremlu a k posílení východního křídla. Souhlasí se stanoviskem polského europoslance Sariusze-Wolského, že reakce Západu na ukrajinské události byla jen slova. Ukrajina nebude spoléhat na podporu EU nebo NATO, není jejich členem. Petrovič je přesvědčen, že právě Kreml je k Západu ve výhodnějším postavení, protože předvedl, že může ještě jednou zaútočit na Ukrajinu. Západ je jen pasivní a apatický. Podle jeho názoru by mohl Západ s pomocí tvrdých omezení ukončit agresívní politiku Kremlu, kdyby chtěl. Ale dělat to nebude, s Moskvou chce dále spolupracovat.

Uvádí, že Berlín neposkytne Kyjevu nezbytné zbraně na obranu černomořského pobřeží. „Berlín podle šetrné oficiální kritiky Moskvy za její postoj k Ukrajině už nic pro jeho bezpečnost neudělá“, lituje polský novinář. Navíc bude vláda Německa bránit nejprestižnější projekt Kremlu Severní proud – 2 bez ohledu na další kroky Ruska.

Německý ministr hospodářství Altmeier nedávno prohlásil, že není možno svazovat dokončení výstavby SP-2 se záležitostí Navalného. Dodal: „Během padesáti let nebyly dodávky plynu nikdy politickou zbraní mezi Východem a Západem. Bylo to ku prospěchu dodávek plynu k nám. … Musíme velmi pečlivě zvážit, než bychom tento kurs odmítli.“

Petrovič svůj článek uzavírá: „Licoměrnost Německa děsí. Hrozivá je také lhostejnost Berlína k zemím Střední a Východní Evropy, pro které Moskva znamená velkou hrozbu. Změní na tom něco podzimní volby? Samozřejmě šance vždy je, ale je potřeba si uvědomit, že pro mnoho Němců je jednat s Ruskem přirozené a neberou v úvahu postoje ostatních států.“

Převzato z RT.com