Zločin bez trestu

Avatar
Původní autoři

Lenka Procházková
3. 5. 2021  FB Lenka Procházková
V mezinárodním právu patří zločiny proti lidskosti mezi nejzávažnější a jsou nepromlčitelné. U medializovaného chemického útoku proti civilistům v Sýrii, který se zřejmě vůbec nestal, byl viník určen okamžitě, dohodou a bez přispění soudu, staré výbuchy ve Vrběticích byly nově připsány ruským agentům, a kdo ihned neuvěří „důvodnému podezření,“ je podezřelý, zatímco vymahatelnost trestního stíhání osob, které se jako přímí pachatelé nebo účastníci podílely na oděském masakru, je i po sedmi letech nulová.
Proč tento dvojí metr? Prostě proto, že představitelé ukrajinské státní moci nemají zájem na vyšetření zločinů proti lidskosti páchaných v jejich vlastní zemi. A proč je představitelé západních států, kteří mluví o lidských právech v každém projevu, neženou k odpovědnosti? Proč nevymáhají vyšetření a potrestání masakru? I na tyto řečnické otázky je odpověď snadná. Ani představitelé Západu totiž nemají zájem o spravedlivě vyšetření oděských vražd, jelikož šetření by rozkrylo síť souvisejících událostí. V té síti by nakonec uvízli i oni sami.

Rada bezpečnosti OSN opakovaně obdržela žádost RF, aby se oděským masakrem a dalšími zločiny proti lidskosti na Ukrajině zabývala a zahájila mezinárodní vyšetřování. Návrh Ruska byl vždy vetován USA a  Velkou Británií.

Zločiny proti lidskosti jsou však nepromlčitelné. I když mnohé stopy byly v Oděse zahlazeny, stále existují důkazy v podobě autentických videozáznamů z místa zločinu. I kdyby svědkové oněměli, videa z druhého května 2014 zachycující obléhání Domu odborů, i hrůzné snímky dokumentující mučení a vraždění uvnitř budovy jsou dostatečně výmluvné. Střelné rány na hlavách obětí a další zachycené strašlivé detaily svědčí o tom, že masakr byl plánovaný a organizovaný.

Co bylo jeho účelem? Nacistické tlupy, především z Pravého sektoru, se sjely do Oděsy proto, aby terorem zastrašily svobodomyslné město a unifikovaly jeho obyvatele k jedinému povolenému názoru. Stejně jako snajpři z Majdanu i zabijáci v Oděse měli pro své zločiny záruku beztrestnosti. Zřejmě za svou službu pučistické juntě dostali i nějaký žold, ale hlavním motivem, proč se dali naverbovat, byla přitažlivost akce. Prostě je ta „práce“ bavila a tak ji prostě udělali, tito „gerojové“.

Ukrajinský poslanec z  nacionalistické Radikální strany Igor Mosijčuk charakterizoval teror v Oděse těmito slovy. „Přijde čas, kdy druhý květen bude státním svátkem, protože v tomto dni získali Ukrajinci první skutečné vítězství v současné národně osvobozovací válce. Podle Igora Mosijčuka bude tento den zapsaný zlatým písmem v novodobé ukrajinské historii.

Bývalý diplomat Václav Bartuška komentoval brutální vraždění v Oděse takto: „Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid…“

Jsem si jista, že pravda o masakru v Oděse nezůstane pohřbena jako ti mrtví, pevně věřím, že povstane z popela jako Fénix. Bez této víry v lidskou spravedlnost, kterou musíme bránit i proti skeptikům, co už to vzdali, by totiž i naše životy ztratily smysl. Z tohoto hlediska se mučedníci z Oděsy stávají trvalými strážci vyššího principu mravního.