Zajoch
Rusko modernizuje své dvě základny v Sýrii * * * Německý Die Welt o alianci Ruska a Číny * * * Proč americký tisk tak málo píše o setkání v Ženevě.
Syrský vektor jaderného odstrašování: Rusko se upevňuje ve Východním Středomoří
27. května 2021
Portál Israel Defense napsal, že poprvé tento týden přiletěly ruské dálkové bombardéry Tu-22 schopné nést jaderné zbraně na leteckou základnu Hmímím v Sýrii. Znamená to, že se Sýrie stala součástí systému jaderného odstrašování případných protivníků Ruska.
Rusko modernizuje své dvě základny na západě Sýrie. Jedná se o objekt válečného letectva Hmímím a centrum materiálně – technického zajištění (PMTO) ruského námořnictva, které se po svém rozšíření změní na plnohodnotnou vojenskou námořní základnu, na které budou moci přistávat bombardéry Tu-22M3.
Odborníci soudí, že i mohutný ruský nákladní letoun An-124 bude po dokončení prací rovněž schopen přistát v Hmímímu. Vzletová a přistávací dráha je prodloužena na více než 3 km. Rekonstrukce objektu se týkala úplné výměny povrchu dráhy, nového osvětlení a radiového zařízení. Po prodloužení délky dráhy může letiště přijímat a poskytovat servis letadlům různých tříd, to znamená všech typů, které jsou v ruské armádě.
V polovině května uvedly vojenské zdroje, že se rozšiřuje PMTO v syrském Tartusu, kde je v plánu vybudovat velký plovoucí dok pro dobrý servis a opravy bojových i jiných lodí ruského vojenského námořnictva.
Pozorovatelé na Blízkém východě uvádějí, že se ruské bojové námořnictvo připojuje k doprovodu ropných tankerů plujících do Sýrie hlavně z Íránu. Poslední akce Moskvy ve Východním Středomoří svědčí o jejím nejnovějším přístupu k hájení vlastních zájmů v regionu a rovněž k ochraně spojenců.
Posilování Ruska v Sýrii probíhá na pozadí určité ztráty zájmu USA o tuto arabskou republiku a plánů předchozí i současné americké administrativy přemístit své vojenské aktivity z Blízkého východu do Asijsko-pacifického regionu.
Za připomínku stojí, že v roce 2015 byla mezi Ruskem a Sýrií podepsána dohoda a k ní dne 18. ledna 2017 protokol, kdy se vláda v Sýrii zavázala převést na 49 let území letiště Hmímím a nemovitosti na něm k rozmístění ruské letecké skupiny.
Krom toho využívá ruská armáda syrský přístav Tartus pro dovoz nákladů na pomocných i bojových lodích. Podle další dohody se zde nachází další letiště pro vojenská letadla Ruska. Syrské úřady pro potřeby ruského vojska převedly na 49 let pobřežní zónu a přilehlou vodní plochu v přístavu Tartus i s řadou nemovitostí. Hmímím je největší ruská vojenská základna v Sýrii, odtud odlétají ruská přepravní letadla a bojová letadla k úderům na objekty teroristů. Tartus je využíván i k dodávkám zboží „syrským expresem“ pomocným i bojovým lodím vojenského námořnictva.
Převzato z Eadaily.com
***
Německý tisk: Vojenská aliance Ruska a Číny se stala realitou
31. května 2021
V Moskvě a Pekingu prohlašovali, že vytvoření aliance mezi Ruskem a Čínou není na pořadu dne, a tvrdili, že vztahy mezi Ruskem a Čínou mají charakter „strategického partnerství“. Avšak podle německého Die Welt se toto prohlášení liší od skutečnosti. Řada faktorů svědčí o tom, že vojenská aliance mezi Ruskem a Čínou existuje.
Za prvé, Rusko vyvezlo do ČLR nejnovější vzory své vojenské techniky, jako je komplex protivzdušné obrany S-400 a letoun Su-35. Moskva a Peking provedly řadu společných vojenských cvičení. Před dvěma lety v Rusku oznámili, že se účastní výroby čínského systému protiraketové obrany.
Podle německého politologa Krauseho dal Peking najevo, že pokud by k něčemu došlo podpoří svého partnera vojensky. Když v dubnu 2021 Rusko zvýšilo svoji vojenskou přítomnost u ukrajinských hranic, zahájila Čína ve stejnou dobu větší nátlak na Tchaj-wan.
Die Welt píše, že si Rusko a Čína uvědomily, že dnes nejsou USA schopny mobilizovat své vojenské síly pro dva současné konflikty v různých místech zeměkoule. Proto tím, jak současně zvyšují napětí, nutí Washington ke složitému řešení.
Krause si myslí, že důvod aliance Ruska a Číny spočívá ve společných cílech: Peking i Moskva berou své regionální okolí za zónu svého zvláštního vlivu. Proto jsou jejich hlavním protivníkem USA, které rozšiřují své vojenské aliance. Německý politolog uvádí, že Rusko i Čína chtějí USA ze zón svého vlivu vytlačit a Západ to znepokojuje: Podle Global Firepower Index mají USA nejmohutnější ozbrojené síly ve světě a Rusko a Čína jsou hned za nimi. USA se nemohou moc pevně spoléhat na pomoc Evropy: Francie je z hlediska ochoty pomoci na osmém místě a Německo na patnáctém. Celkově společné síly Ruska a Číny předčí americké, a to i v oblasti jaderných zbraní.
Avšak v alianci Ruska a Číny existují také problémy, jak uvádí Die Welt. Čína neuznala připojení Krymu k Rusku. Naproti tomu Rusko zase dodává svoji vojenskou techniku sousedním zemím Číny, Indii a Vietnamu. Čína vytváří Rusku ekonomickou konkurenci ve Střední Asii a v Arktidě.
Převzato z Rusvesna.su
Od nynějška nejsme pro vás štítem
Boris Mežujev
2. června 2021
O nadcházejícím setkání na nejvyšší úrovni v Ženevě se v Americe píše neobvykle málo, ač téma by mohlo vyvolávat značnou pozornost. Píší o něm především odborníci a ty zdroje, které dlouho usilují o jakési oteplení vztahů mezi oběma zeměmi, jako je The American Conservative nebo The National Interest. Ale ani ty nevkládají do summitu mnoho nadějí. Mezi oběma zeměmi jsou příliš velké rozpory a příliš silné předsudky, aby se tady dalo čekat něco pozitivního.
Pozoruhodné je, že republikánští oponenti velmi málo kritizují Bidenovu administrativu za určitou měkkost vůči Rusku. Jestřábi jako je Bolton a Rubio odsoudili ústup od sankcí na německé budovatele Severního proudu-2, Bolton plynovod označil za nehorázný, a tím to skončilo. Úplně jiné byly reakce na odmítnutí Obamy bombardovat v roce 2013 Sýrii, nebo pronásledování Trumpa za údajné „sympatie“ k Rusku.
Je to paradox. Republikáni mají možnost udeřit na Bidena s tím, že on a nikoliv Trump vypadá jako „agent Kremlu“, byť i mimovolný. Jeho oponenti by mohli využít jeho činy považované za slabost, jako je prodloužení smlouvy Start III, zákulisní jednání s Íránem kolem jaderné dohody a odvelení vojsk z Afghánistánu. Ale neděje se tak.
Za prvé je zřejmé, že média podporující republikány a osobně Trumpa jsou méně vlivná než ta, která stojí za demokraty. Navíc jsou republikáni rozštěpeni na dvě části, větší část vidí Trumpa nadále jako svého vůdce a menší část má snahu o nalezení vůdce jiného. Ti první zatím neprojevují velké přání využít „ruskou kartu“ a druzí se vyhýbají boji s Bidenem v obavách, že budou co nevidět muset hledat přístav v jeho straně.
Potom je druhý důvod a ten souvisí s prvním: Svržení Trumpa ve volbách v roce 2020 mělo všechny rysy spiknutí. Na něm měli zřejmě svůj podíl představitelé armády a rozvědek, kteří v Trumpovi viděli nepředvídatelného prezidenta. Nyní je hlavním úkolem „spiklenecké koalice“ včetně Deep State nepřipustit odvetu trumpistů, což je při klidném průběhu událostí velmi pravděpodobné. O tématu, jak zabránit návratu příznivců Trumpa a celkově republikánů do Bílého domu a Kongresu, píší hlavní americké noviny. Nyní se o Bidenovi v novinách neobjevuje nic špatného. Proto ani jemu nepříjemné téma ženevského summitu není v mediích probíráno.
Třetí důvod je nejdůležitější. Téma summitu je pro demokraty nemilé už proto, že na setkání v Ženevě mají větší zájem Američané než Rusové. Ruský ministr zahraničí se svými blízkými spolupracovníky veřejně mluví o výsledku schůzky skepticky, o rozporu v programech zemí a o tom, že si Rusko nedělá iluze ohledně motivů západních partnerů. Podle ruské Bezpečnostní rady bude v případě ohrožení bezpečnosti země použita síla. V Americe věnuje zvláštní pozornost protiruským aktivitám think tank Atlantic Council. Mainstreamová média se omezují jen na redakční kolonky s výzvami k brzdění Ruska, a to i v kybernetickém prostoru. O co jde přesně, není konkretizováno.
Biden nemá pro ženevský summit program, nejsou žádné trumfy, rozložení je oběma stranám jasné. Obě strany dokáží odhadnout, jak partie skončí. Avšak proběhnout musí. Američané potřebují jakýmkoliv způsobem rozbít spojenectví mezi Ruskem a Čínou. Po strategické dohodě mezi Čínou a Íránem z března 2021 na 25 let může dojít k alianci tří civilizací – muslimské, marxisticko-konfuciánské a pravoslavné. A toho se nejvíce báli Huntington a Brzezinski. Skutečně se celý americký politický realismus od konce šedesátých let snažil podle svého hlavního úkolu zabránit vzniku podobné eurasijské osy.
Bidenův hlavní cíl je nepochybně ten, aby vrazil klín mezi Moskvu a Peking s Teheránem. Ač jsou republikáni na něho rozzlobení, chápou, že Washington k tomu nemá alternativu. Veškeré řeči o potřebě sjednotit „demokratický svět“ proti „světu autoritářství“ jsou jen zbytečná propaganda.
Kolektivní Západ už otevřel dvě karty, které americký prezident pro „vrážení klínu“ využije. Za prvé to bude zpráva britské rozvědky o laboratorním původu koronaviru. Asi se nikdy nedozvíme jak nákaza vznikla, protože všechny zveřejněné zprávy na toto téma budou mít politický charakter. Pro Bidena je to přihrávka. Nebude muset žádat Putina, aby vystoupil s nějakým společným protičínským prohlášením, pro Rusko nepřijatelným. Jednoduše jej požádá, aby oznámil, že vývoj biologických zbraní a virologický výzkum v tomto oboru jsou pro lidstvo nebezpečné. To nevypadá nikterak politicky, ale ač to nebude přímo vyjádřeno, bude to samo sebou protičínské. Ruská strana by se jistě ráda takovým prohlášením vyhnula.
Další téma spojující Rusko a USA a naopak rozdělující Rusko a Čínu je využívání zdrojů Arktidy. Rusko i USA jsou plnoprávnými a plnohodnotnými členy Arktické rady, jejich území leží v sousedství Arktidy, mohou ve svém zájmu využívat tu část arktického šelfu, která jim náleží. Čína si na Arktidu dělá nároky, vyhlásila svůj arktický status, ale v polárních nárocích ji nepodporuje žádný stát arktické osmičky, a to ani Rusko. Za Trumpa se USA snažily bojovat s Čínou, která chtěla do Arktidy přístup, chtěla ji internacionalizovat, jako je to v Antarktidě. Zatím deklarují Rusko a Kanada svoji svrchovanost nad námořními cestami procházejícími jejich teritoriálními vodami v polárních mořích. V tomto případě by se dnes mohly USA o něco přiblížit Rusku a Rusko by se mohlo vzdálit Číně. Tady by mohly být ty klíny mezi Pekingem a Moskvou.
Rusko na to reaguje tak, že názorně a tvrdě představuje cenu, za kterou je ochotno jít na diplomatické sblížení s Washingtonem alespoň tam, kde jsou se Západem společné zájmy a nesoulad s Čínou. Pravděpodobně nebude fungovat záležitost s koronavirem, ale otázky klimatu a Arktidy by mohly. To však bude chtít, aby Evropa s USA a jejich vojenské a politické struktury zřetelně upustily od dalšího postupu k hranicím RF. Lavrov vyjádřil tuto prioritu ruské diplomacie v předvečer summitu a z velmi vlažné reakce amerického tisku na diplomatické třenice lze usuzovat, že poselství ruského ministra zahraničí bylo slyšeno.
Rusko očividně nechce být ve stupňujícím se konfliktu euroatlantických spojenců s Čínou ani na jedné straně. Přitom v tuto chvíli není ekonomicky soběstačné. Nemůže se uzavřít do sebe a jít do samoizolace. Ale nechce být ani štítem mezi Západem a Východem, krýt jednu z těchto sil před úderem druhé také nechce. Nakonec jde o střet „vítězů“ ve studené válce, která zničila Sovětský svaz. USA a Čína byly v závěru této války ve skutečnosti jako spojenci. Třetím partnerem v této alianci byl islámský fundamentalismus. Vítězové se rozkmotřili a nyní spolu bojují. Rusko musí spolupůsobit na každého z nich. Nejlepší by pro něj byla strategie prostředníka mezi těmito dvěma silami, kdy je hegemonie jednoho nebo druhého nepřijatelná.
Budeme doufat, že naše země dokáže udržet tuto strategickou linii a takto si zajistit vítězství ve 21. století.
Převzato z Fondsk.ru
