Jiří Paroubek
13.7.2021 VašeVěc
Když před pár dny prezident Zeman oznámil, že hodlá v příštím roce odletět na návštěvu do Číny, věděl jsem, že to dříve nebo později vyvolá odpor „našich“ sinožroutů. V prvním okamžiku byli zřejmě překvapeni, neboť prezident načasoval toto oznámení do dní, které jsou v Česku tradičně využívány jako volné dny, v nichž je ignorována politika.
Také pánové Vystrčil a Kolář, kteří dnes vystupují se svými „výhradami“, které by vlastně – pokud by je prezident bral vážně- znemožnily prezidentovu cestu do Číny, si zřejmě dali začátkem července pár dní bene. A teď už jsou zase v práci nebo tam, kde to považují za práci. A přemýšlejí, jak prezidentovu cestu co nejvíce zkomplikovat a nejlépe ji zhatit.
A tak se v LN objevil v pondělí (12. 7.) článek autorky I. Křížové pod názvem „Hledá se termín čínské mise“. Skutečným autorem článku je ovšem zřejmě nikoliv Křížová, ale náš výtečný diplomat a vůbec borec na zahraniční politiku, Petr Kolář. Ten v duchu přístupu svého zaměstnavatele (tím zrovna nemyslím popletu Vytrčila, předsedu Senátu), hledá důvody, proč to vlastně nejde, aby M. Zeman do Pekingu v příštím roce jel.
V článku se přitom objevuje jedna velmi závažná informace, kterou Vystrčilové, Kolářové a spol. rádi přehlížejí. Obchod mezi Evropskou unií (EU) a Čínou, dosáhl v roce 2020 objemu 709 mld. dolarů, takže je větší nežli obchod mezi EU a USA. Ten ve stejném roce dosáhl objemu 671 mld. dolarů. Já bych ještě dodal, že bychom měli respektovat také to, že velká část českého exportu do Číny jde formou subdodávek zejména německému průmyslu, který kompletuje hotové výrobky, mj. také z českých komponentů a náhradních dílů. Takže není ve statistikách našeho obchodu s Čínou vidět. To platí zejména pro automobily.
Předpokládat proto, že zejména Německo bude provádět vůči Číně trumpovsky hloupou politiku rozšiřování dovozních cel, sankcí a vývozu lidských práv, je poněkud liché. Ostatně M. Zeman nepostupuje při svém rozhodnutí o udržování vztahů s Pekingem na přiměřené úrovni ani svévolně, ani náhodně. Ale naopak plánovitě ve smyslu dohody o strategické spolupráci, kterou Česko a Čína před šesti lety podepsaly. To, že tato dohoda nepřivedla do Česka větší objemy investic z Číny, je jen naše hloupost.
Nejlepší a nejviditelnější čínská investice v Česku je tak t.č. pražská Slavia. Fotbalisté pražské Slavie se s přiměřeně vysokými investicemi Číňanů (nesrovnatelnými s objemy investic, které dávají naftoví šejkové z Perského zálivu do jiných evropských klubů) a českým know-how propracovala mezi dvacítku či třicítku nejlepších fotbalových klubů Evropy. A hráči Slavie, či bývalí hráči Slavie, byli páteří, osou úspěšného fotbalového týmu Česka na ME v kopané…
V článku v LN se několikrát objevují poněkud zpozdilé, ba přímo reakční názory bývalého diplomata P. Koláře, který se snaží prostřednictvím šéfa Senátu Vystrčila, jehož je poradcem, dlouhodobě pěkně mastit česko-čínské vztahy až do jejich úplného zničení.
Teze jejich přístupu jsou zhruba následující:
1. Žádný termín v příštím roce pro prezidentskou návštěvu prý není vhodný. Vždyť považte, ve druhé polovině roku bude probíhat české předsednictví EU!
Ale v rámci svých aktivit ke svému největšímu obchodnímu partnerovi, jímž je Čína, EU přeci naopak bude mít jako celek zájem o rozvoj vzájemných vztahů. Možná, že to nebude platit pro některé pobaltské země, tedy země s uplatněním velkého vlivu americké diplomacie, ale většina zemí EU takový zájem má. Proč by tedy prezident neměl mít důvěru špiček EU a vlády pro takovouto cestu vykonanou v příštím roce. Ono upřímně, pokud ta cesta proběhne před českým předsednictvím EU nebo v jeho průběhu, je v zásadě jedno.
2. Našim senátorům, kteří by tak rádi obrátili kolo dějin zpět před rok 1971 (tedy před uzavření paktu mezi prezidentem USA Nixonem a předsedou ČLR Mao Ce-tungem), ale ono to nějak nejde.
Senátoři vyzvali k bojkotu ZOH v Pekingu, jež se uskuteční v únoru příštího roku. Ale nikdo jich nedbá. A je dobře, že jich nedbá ani prezident republiky.
3. Podle Ústavy ČR je Senát, poté co ztratil privilegium, spolu se sněmovnou, volit prezidenta republiky vlastně slepým střevem české politiky. A už vůbec podle české Ústavy nemá mít žádný vliv na zahraniční politiku státu. Senátoři si na svých jednáních mohou vcelku jalově plácat, co chtějí, ale pro vládu, která jediná u nás je odpovědná za formulaci a řízení zahraniční politiky státu a dále prezidenta, který se jako složka výkonné moci na tomto řízení i formulaci politiky podílí, to není závazné. Do Pekingu na olympiádu pány senátory stejně nikdo nepozve, takže nemusí nikam jezdit. Nepočítám, že by cestovní kancelář pod názvem Senát ČR, respektive jeho jednotliví členové, chtěli nějakou zahraniční cestu zaplatit ze svého.
Ovšem, všemu nasadil Kolár korunu, když se vyjádřil, že prý „závislost na Číně ohrožuje naší bezpečnost“. Nevím, v čem se tato naše údajná závislost na Číně projevuje. Čína je sice našim druhým největším zahraničně-obchodním partnerem, po Německu, ale je otázka, kdo je na kom závislý. Jestli ten, kdo levné a kvalitní zboží vyváží anebo ten, kdo jej dováží. Dovoz relativně levného spotřebního zboží z Číny má u nás, stejně tak, jako třeba v zemích Latinské Ameriky, velký význam především pro nižší střední vrstvy, které zrovna neprožívají finančně nejlepší období. Do této kategorie ovšem P. Kolář se svými příjmy poradce v Senátu a ještě v nějaké ze zahraničních zdrojů saturované neziskovky, nepatří.
V každém případě by bylo dobré, aby při svých úletech do zahraniční politiky pánové Vystrčil a Kolář příště respektovali národní zájem a také třeba zájem EU. A zájmem republiky určitě není zkomplikovat i tak dost vlažné ekonomické vztahy mezi Českem a Čínou.
Stačí, že máme již zkomplikované vztahy s jednou z východních velmocí.
Chci oběma pánům připomenout, že zejména pražští hoteliéři budou zajisté velmi pozorně sledovat jejich protičínské aktivity. Od skončení pandemie, tedy dříve nebo později, bude totiž ve hře opět obnova přímých linek letecké přepravy z Číny do České republiky. Tedy z Pekingu, Čen-tou a Šanghaje do Prahy. Díky těmto linkám čínských leteckých společností bylo v roce 2019 dopraveno z Číny do ČR téměř 700 tisíc čínských turistů. Tedy turistů se slušnou kupní silou. Chápu, že třeba pražský primátor by tyto turisty rád posílal rovnou zpátky domů, ale zejména pražští hoteliéři tyto bláboly nebudou rádi slýchat. Nebudou mít ani ruské turisty, a pokud nebudou ani čínští turisté, tak to bude pro jejich byznys velmi komplikované. Ostatně, Vídeň či Budapešť je rády přívinou na svou hruď.
Mimochodem, američtí turisté se obávají létat do Evropy. Možná, že by pánové Vystrčil a Kolář měli vyvinout alespoň nějaké úsilí, aby našim přátelům na americké ambasádě sdělili, že by americká vláda mohla informovat své občany o tom, že vycestování do ČR je z hlediska aktuálních čísel pandemie velmi bezpečné.
