Za práva žen

Avatar
Původní autoři

Libor Číhal14. 7. 2021  Rok a jeho dny…

Autor textu seznamuje čtenáře s novou knihou somálské autorky Ayaan Ali Hirsi, odpadlice od islámu a velké bojovnice za práva žen v islámských komunitách. Autor je orientován pravicově a proto se dopouští v terminologii běžné chyby, když dnešní vstřícnost k organizované masivní migrační vlně z Afriky, Blízkého a Středního Východu přisuzuje levici. Zapomíná, že je v Evropě zastoupena také konzervativní levice, která je trvalým kritikem nejen islamizace Evropy, ale i tzv. Zeleného údělu a podobných zvráceností z dílny eurounijních politiků a médií.

(Na snímku Ayyan Ali Hirsi)
Ze Somálska pocházející Ayaan Hirsi Ali vydala v Americe knihu „Kořist“, okamžitě to vyvolalo záchvat vzteku v hlavních amerických novinách NewYorkTimes. Jejich oficiální postoj k islámu: „strach bílého muže z úžasného a zajímavého náboženství“, nyní si dovolila barevná somálská heretička popsat své zkušenosti, navíc knihu okamžitě vydali i jinde. Hirsi Ali je obdivuhodná žena, zná 12 jazyků, v roce 2004 natočila s holandským režisérem Theo van Goghem proslulé „Podřízení“, film se zabývá rolí ženy v islámu. Koncem 2004 byl Gogh brutálně zavražděn, na jeho mrtvole se našel vzkaz pro Hirsi Ali, též bude zabita.

V knize zpochybňuje Hirsi Ali falešnou toleranci západní společnosti k islámu, v okamžiku, kdy západní, středoevropská kultura rezignovala na obranu, otvírá se brána jiným představám, jiným hodnotám a totalitnímu religióznímu systému.

V recenzi v pi-news se píše, že autorka postavila na hlavu neúplné statistiky, politická prohlášení a ideologizované akademické práce, vyprázdněnými humanistickými klišé opilá západní veřejnost nehodlá vidět pravdu – mentální problém západní populace jde vstříc imigraci, islamizaci a násilí, což pravice tvrdí už dávno. Autorka velmi pečlivě pracuje se statistikami násilí páchaném imigranty. Stigmatizace evropských žen označovaných jako „Huren“ je samozřejmým bočním efektem islamizovaného prostoru. Zajímavé varování z knihy, Hirsi Ali upozorňuje, že pokud se pravici jeví islamizace menším zlem než perverzní liberalismus, měla by tato fakta reflektovat. S masovou imigrací muslimů přichází radikální segregace pohlaví, což není slučitelné s evropským dědictvím. 
Hirsi popsala strategie, kterými politickokorektní milieu zastírá masívní problémy a zločiny spojené s imigrací z muslimských zemí. Podle Hirsi neúspěch integrovat muslimskou populaci není důsledkem údajné islamofobie, jak argumentují politickokorektní, často i předchozí imigrovaná etnika byla konfrontována s přijímající populací a musela čelit nepřátelství. Srovnání s vietnamskými imigranty dokazuje, že neobstojí argumenty o slabé znalosti jazyka, nízkém vzdělání nebo traumatizaci, jsou to problémy, s kterými musely bojovat všechny předchozí imigrace.

Knihu Hirsi Ali též recenzovalo centrum kulturní postmarxistické propagandy, mnichovské noviny SudDeutscheZeitung (SDZ), v jejich ideologii proletariát nahradil muslimský imigrant. Diskriminace ženy v muslimské společnosti pro tyto noviny neexistuje, diskriminačním je podle recenze samotná kniha, přitom její autorka je korunní svědkyní strukturního násilí a diskriminace ženy v těchto společnostech. Hirsi Ali ruší stereotypy velkoměstských pokrokových snobů v SDZ o islámu. Exotická muslimka, nejlépe zahalená, je pro levičáky v SDZ automaticky obětí násilných xenofobních útoků a antimuslimského rasismu. 
Hirsi Ali svědčí o něčem jiném, podle SDZ je to tedy heretička, která padla do osidel pravice. Násilí proti ženám v mateřských zemích dnešních imigrantů sice bere proimigrantská lobby za důvod k imigraci, ale zmínit fakt, že úplně podobná poloha ženy v muslimské rodině pokračuje i po imigraci do Evropy, vydává SDZ za islamofobii.
V komentáři k jedné recenzi na knihu se píše, že podobné knihy nepřináší nic nového, co by nebylo obecně známé. Ví se toho hodně, ale překlad do politiky, která vyvodí důsledky, je problematický. Bez rychlého jednání spěje západní Evropa do občanské války, jak se rýsuje ve Švédsku. Pozitivní na knize, že pojednává témata a vyvozuje závěry, která jsou v Německu tabu a kritikovi hrozí ztráta pracovního místa a soudní proces. Hirsi si může dovolit říkat pravdu, není bílá a je bývalá muslima.