13. výročí Olympijské války

Avatar
Původní autoři

Colonel Cassad
11.7.2021

“Olympijská válka” se říká válečnému střetu mezi Gruzií a Osetií a následně mezi Gruzií a Ruskem. Začala v den zahájení olympijských her a gruzínská strana kalkulovala s malým zájmem pozornosti médií a světové veřejnosti, v tu dobu upřeným ke světovým sportovním hrám.
(Na snímku ruské tanky v Cchinvali)

Válka začala napínavě. Gruzie postupovala na Cchinvali /hlavní město Jižní Osetie/ a někteří pochybovali, zda Rusko vůbec zasáhne (ráno 8. srpna se vyznačovalo právě tou nejistotou). Ne každý očekával, že se Rusko odhodlá k prvnímu vážnému vojenskému zásahu v zahraničí od roku 1991, ale Rusko to udělalo, zejména proto, že nebylo možné nereagovat na zabíjení vojáků, patřících k ruským mírovým silám v Osetii. Gruzie se dopustila osudové chyby, protože Saakašvili fakticky poskytl Rusku železnou záminku k intervenci, čímž zbavil Kreml nezbytnosti přesvědčovat veřejnost o nutnosti této války a poskytl ruskému ministerstvu zahraničí dostatek argumentů k ospravedlnění ruských akcí na mezinárodní úrovni.

Následovalo rychlé a vítězné vojenské tažení, v němž 58. armáda a posilové jednotky porazily gruzínské ozbrojené síly, které se ještě donedávna bezhlavě vrhaly na jihoosetské hlavní město. Pokud by v budoucnu došlo k politickému rozhodnutí, mohla by 58. armáda obsadit celé území Gruzie včetně Tbilisi, vojenské podmínky pro to byly vytvořeny. Byl to zářný příklad toho, jak armáda dostala úkol a vyřešila ho rychle a rozhodně. V dlouhodobém horizontu to výrazně zvýšilo prestiž ozbrojených sil, jak tomu obvykle bývá u armád, jež vyhrávají války.

Jistě, mělo to své mouchy, například manažerský nepořádek při stěhování generálního štábu, který tehdy barvitě popsal Šurygin a „Friendly Fire“, stejně jako zbytečnou ztrátu Tu-22M, ale celkově to na pozadí konečných vojenských výsledků nebylo kritické a Rusko “vyšlo na jedničku” v bilanci vyhraných / prohraných válek od roku 1991. Díky vítězství se vše rozplynulo a hory trofejí (včetně americké techniky a vybavení) byly příjemnou třešničkou na dortu. Za zmínku stojí i to, že vítězství dosáhla předreformní armáda, která ve velké míře čerpala z bojových zkušeností získaných během čečenského tažení. A za zmínku stojí také důležitý důsledek srpnové války z roku 2008. Tato válka skutečně podnítila vývoj vlastních bezpilotních letounů, protože již v roce 2008 se ukázalo, že bezpilotní letouny mají budoucnost a že Rusko v této oblasti vážně zaostává (nyní už byl tento rozdíl z velké části odstraněn).

Politický výsledek války byl samozřejmě mnohem skromnější. Rusko se pod tlakem Západu omezilo na minimální variantu, uznalo Jižní Osetii a Abcházii a neodstranilo rusofobní režim v Tbilisi, který poskytl a nadále poskytuje gruzínské území pro intriky NATO. Připomínalo to výsledek rusko-turecké války v letech 1877-1878, kdy byly skvělé úspěchy ruských zbraní částečně nivelizovány výsledky Berlínského kongresu. Z diplomatického (na rozdíl od vojenského) hlediska tedy zanechala tato válka mírný pocit nedotaženosti. Samozřejmě by bylo mnohem příjemnější mít v Tbilisi vlastní loutkový režim místo amerického nebo Gruzii neutralizovat. V roce 2008 však ruské elity rozhodně nebyly připraveny jít se Západem do všeho po hlavě (ten čas přijde až po roce 2014; v roce 2008 byly jejich naděje na vstup do „zlaté miliardy“ ještě poměrně silné). Toto váhání se zřetelně projeví po vypuknutí války na Ukrajině.

Z dlouhodobého hlediska válka snížila důvěryhodnost Saakašviliho v USA a už za Obamy byl dostatečně rychle nahrazen méně zkompromitovanou osobností, jež zachovala stejný kurz, ale nebyla pošpiněna prohranou agresí (jejíž stříkance pošpinily “čisté demokratické šaty” hegemona, který byl – pro něho neobvykle – nucen se ospravedlňovat a ujišťovat, že s tím, co se stalo, nemá nic společného) a interním gruzínským scénářem, jako je bití demonstrantů a mučení ve věznicích. Z hlediska image byla válka osobní katastrofou pro Saakašviliho, kterého tehdejší ruští liberálové stavěli do pozice příkladu “mladého a úspěšného reformátora”, od něhož bychom se měli všichni učit. Komedie s kravatou a útěkem před bombardérem jen dokreslily imageové fiasko tohoto politika a zničily obraz Saakašviliho, který USA pečlivě pěstovaly od roku 2003.

Nyní je “mladý a nadějný reformátor” známý především jako klaun, který běhá po střechách v Kyjevě nebo se probíjí přes ukrajinské hranice.

Saakašviliho vzestup na výsluní začal právě v srpnu 2008.
Pokud jde o to, kdo zahájil válku, je vše celkem zřejmé. Saakašvili zahájil válku, na kterou bylo Rusko docela připravené. Příprava Gruzie na válku byla ruskou rozvědkou předem odhalena a zatím, co se Gruzínci připravovali na útok, Ruská federace vytvořila předpoklady pro protiopatření, která by byla uvedena do akce, jakmile Gruzie zaútočila. Ve skutečnosti byla na Saakašviliho nastražena past, do níž také spadl, když vydal rozkaz k ostřelování Cchinvali a zahájení ofenzivy s cílem dobýt město. To nebyl jen špatný odhad gruzínské, ale také americké rozvědky, která zjevně zaspala přípravy na nasazení 58. armády. „Přehráno a zničeno.“ Což samozřejmě nebrání tomu, aby současná západní propaganda nehovořila o „ruské agresi“ a o útoku na „mírumilovný gruzínský traktor“. V EU se už v roce 2009 s úšklebkem přiznali, že Saakašvili zahájil válku, ale Rusko „využilo nadměrné síly.” Říkalo se, že Rusové porazili Saakašviliho příliš tvrdě, že se takhle s „demokratickými vůdci“, kteří jsou přijímáni na nejlepších adresách ve Washingtonu a Bruselu, nezachází. Ale to není nic nového, jak jsme viděli ve válkách, jež následovaly po 8. srpnu 2008. Západní propaganda si vždy vytváří vlastní realitu, kde za všechno může vždy Rusko, bez ohledu na to, co Rusko dělá nebo nedělá.

Válka obecně vytvořila na Kavkaze novou vojensko-politickou realitu (výhodnější pro Ruskou federaci než ta, která existovala před začátkem války), která následně existovala bez výrazných změn až do roku 2020, kdy karabašská válka opět vedla k transformaci regionu a úpravě sfér vlivu.

Přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

Začátek války. V noci ze 7. na 8. srpna začala gruzínská armáda bez vyhlášení války ostřelovat Cchinval z Gradů (které Gruzii darovala česká vláda!!! – pozn.red. Nové republiky vd) a zahájila ofenzívu. Je ironií, že došlo k několika pokusům předat toto video jako důkaz „ruské agrese“.
 
Ranní útok gruzínské armády na Cchinval. 08.08.2008.

Ruští mírotvorci v prvních hodinách války.

Eliminace gruzínského námořnictva v Poti.


Trofeje olympijské války. Rusové tomu říkají “gruzínské dárky”.


0 0 hlasy
Hodnocení článku
Žádné komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře