Lidská společenství spojit nebo rozpojit? (Ideál konsenzu)

Avatar
Původní autoři

Stanislava Kučerová
13.8.2021 ČeskéNárodníListy

Svět se stále více potýká s tíží všeobecné krize. A není to jen vražedná pandemie koronaviru, ničící celé národy. Souží nás i důsledky vývoje ekonomického, ekologického a etického. Celý dosavadní vývoj naší civilizace, který směřoval k touženému většímu bezpečí, blahobytu a rozvoji, dospěl k opačným výsledkům (heterogonie účelů). Množí se projevy nesouměřitelnosti mezi přírodou a lidmi stejně jako nesouměřitelnosti mezi lidmi. Množí se projevy úpadku a rozkladu naší civilizace.

(Prof. Stanislava Kučerová)
Co na to konsensus, shoda, souhlas veřejného mínění?

Konsensus, shoda byla demokratická síla občanů. Povolební konstruktivní dohoda představitelů většiny a mluvčích menšiny v obecném, celostátním zájmu. Vždyť „v jednotě je síla“. V jednotě a součinnosti veřejného mínění, kterou ovšem dnešní mocenské nadnárodní elity záměrně za pomoci médií drobí, potírají a rozbíjejí. Štvou vládní koalici a opozici proti sobě tak, aby vedly nenávistné, nepřátelské, pomlouvačné konfrontace. I když známá historická zkušenost učí, že mezi povolební většinou a menšinou by mělo vzniknout celospolečensky zaměřené souznění, společná snaha o obecné blaho.

V minulosti heslo „Spojte se“ vysílali zastánci společenské spravedlnosti a vštěpovali je všem potlačovaným a utiskovaným. Věděli, že požadavkům důstojnějšího života, za kterými stojí akceschopné spojenectví širokých vrstev, žádní držitelé vlády neodolají. Neodolají moci realizovaného hesla „V jednotě je síla“. Existuje nějaká protisíla? Současní držitelé moci ji objevili. Nezveřejnili svůj objev, ale zavedli jej jako přímý opak ideálu spojenectví. Nespojit, ale rozptýlit potenciální oponenty, kritiky a žadatele. Praktikovat zásadu „Rozděl a panuj.“

Skrytí světoví multimiliardáři, kteří dnes z pozadí vládnou nad státy mezinárodní integrace, programovým rozpojováním a dělením občanstva mají o své zájmy doma i ve světě postaráno.

Ověřili si, že žádná forma společenského konsenzu se vládcům nehodí. Společenství ovládaných by mohlo ohrozit jejich moc. Hodí se jim však maskovat své protikonsenzuální „dělení“ společnosti nadmíru líbivým hlásáním nedotknutelného programu „ochrany lidských svobod a práv.“ Zastávat všemožná lidská práva jedinců a nevelkých skupin, to se stalo výsostným, nedotknutelným posláním mocných tohoto světa. S takto deklarovaným programem lze snadno a po libosti vycházet s méně suverénními a více závislými vládami i s jejich občany a účelově s nimi manipulovat.

Ideologický základ pro všestranné „dělení“ společnosti poskytla doktrína neoliberalismu. Nastoupila v euroatlantických západních zemích v 70. letech minulého století. Za vlády prezidenta R. Reagana byla zrušena veškerá finanční pravidla, mimo jiné byla dokonce rehabilitována i po staletí morálně i právně odsuzovaná lichva.

K nám přišel neoliberalismus o 20 let později. Po převratu roku 1989. Neoliberalismus zbavuje jedince ohledů na společnost (je proti sociocentrismu) i ohledů na pravidla mezilidského chování a vztahů ( brojí proti normocentrismu). Za jediný motivační zdroj pro životní orientaci a rozhodování jedince pokládá jeho neomezenou svobodu. Každý jedinec má neoliberální právo po svém uspokojovat své životní potřeby a zájmy, žít pro vlastní, individuální blaho a pro svůj požitek. Platí tu zásada nezpochybnitelného egocentrismu a hedonismu.

Rychlý popřevratový nástup elektronických komunikačních médií v cizím vlastnictví a v cizích službách umožnil i u nás potlačit celonárodní konsenzus, ohledy na společenský celek a na celospolečenskou morálku.

Můžeme uvést příklady.

Zásadní historický význam po r. 1989 mělo nečekané hrozivé zpochybnění naší státní federace.

Členové Česko-slovenského výboru se s hluboce zdůvodněnou prosbou obrátili na vyhlášeného přicestovavšího multimiliardáře a vlivného „filantropa “. Stáli o jeho pomoc při své veřejné osvětové práci, při pořádání mezinárodních odborných konferencí a vydávání sborníků z příspěvků uznávaných odborníků. Šlo jim o zachování společného státu Čechů a Slováků. Oslovený „filantrop“ však odmítl. O jejich společný stát neměl zájem. Jemu šlo o hegemonisticky „integrovanou Evropu.“

Žasli jsme ve svých oborech a vědních disciplínách, jak se šmahem ruší výzkumné ústavy i kulturně výchovné instituce. Žasli jsme, jak je nejedna i dávno ověřená a odborně uznávaná teorie napadána právě tou vyvrácenou, přežitou a třeba i šarlatánskou alternativou. Jak dosavadní obecné poznání podstat ztratilo význam.

I otázky státní správy a samosprávy se staly předmětem dílčích, místních a jen individuálně zdůvodněných postojů. Neuvěřitelně zvolení (?) starostové dali odstranit památky na celostátně uznávané hrdiny a neváhali instalovat památky opačného významu, památky na nepřátele a zrádce. Je dnes obtížné zjistit skutečné smýšlení občanů. Média je ukazují jako rozmanitě zaměstnané a mnohostranně zabavené.

Ve vztahu k politickému dění jsou někteří občané asimilováni a projevují loajalitu k některé vládní mocenské skupině. Jiní, vlivem protichůdné propagandy, dávají najevo svůj hlasitý nesouhlas, ba odpor vůči vládě. Stejně nekriticky. Nikdo z nich nemá hlubší programové znalosti o tom, jak by se měl svět uspořádat, jak napravovat a napravit. Tabuizovaná jsou některá témata nadstátního a nadnárodního významu. Tady účinně pracuje oficiální cenzura i autocenzura.

Spojenectví uvědomělých občanů je v současnosti nežádoucí a nehodí se vládnoucí elitě.

Prezident Václav Havel překvapil veřejnost již r.1991 svou vizí „nepolitické politiky“, která se neměla týkat obecných zájmů a obecného blaha, ale právě četných skupin se zvláštnostmi a odlišnostmi: „Celou zemi bude pokrývat bohatá a těžko zmapovatelná síť různých místních, regionálních i celostátních spolků, organizací a sdružení nejrůznějšího zaměření. Jejich prostřednictvím se bude uskutečňovat a rozvíjet bohatá vrstevnatost a různorodost života civilizované evropské země.“

K těm nejrůznějším zaměřením uveďme aspoň malý příklad: Volba stravovacího stylu. Taková volba může být znamenitý důvod pro skupinové dělení mezi lidmi. Občan příslušného zaměření se nutně více a důkladněji zajímá o své stravování. Na základě toho bude uvědoměle patřit k uživatelům potravy masité nebo bezmasé. Bude svou volbu hájit, doporučovat, tu opačnou odmítat, vyvracet. To jsme někdy v minulosti mezi známými zaznamenali. Ale dnes, při zvýšené pozornosti sponzorů, se již objevily četnější a diferencovanější skupiny strávníků podle jejich stravovacího přesvědčení a stylu. Slyšeli jste již, že jsou nejen vegetariáni a vegani, ale též flexitariáni, reduktariáni, pescetariáni, frutaziáni, vitariáni?

A co teprve úvaha o příslušnosti k mužskému či ženskému rodu! Od nejstarších dob jsme znali jen dvě pohlaví a stejný počet opačně orientovaných úchylek, pokud nás úchylka zajímala. Ale to byla situace zcela jednoduchá, přehledná a snadná. Takových úchylek je dnes možno najít mnohem více a vytvořit celé další skupiny jejich nositelů vyznavačů a podporovatelů jejich akcí v soukromí i na veřejnosti. Už jste slyšeli, že takových úchylek je 40? Ale další výzkumníci číslo přebili. Prý jich bylo 52, pak 63, a teď jich je už 71. A každý jedinec má teď před sebou časově náročnou úlohu poznat své charakteristiky a správně se do registrovaného přehledu zařadit. A zařadit tam i své blízké. Jak by se takový člověk stihl ještě zajímat o otázky vnitřní a vnější politiky? Leda o to, jak uznalí jsou přední politikové právě k nim, nositelům gendrových úchylek. Jsou jich nekonečné řady od ctitelů romantické lásky s citovým bohatstvím okouzlených duší až po strohé vykladače nejrozmanitějších materiálních detailů tělesného sexu.

Ve veřejném prostoru dnes vládne totální dezorientace.Především rozporuplné informace o VIP (!) . O hlavách států, o celebritách různého druhu, o novinářích, hercích, rockových hvězdách, i zločincích. Stálé pozornosti se těší rodina anglické vládnoucí královny. Každodenní zprávy máme i o představitelích amerického filmového a hudebního šoubyznysu. A další nepřetržitě informačně obeslaná oblast je svět populárních evropských a světových talentovaných sportovců a více méně mafiánsky spekulativně obhospodařovaných sportovních klubů. Netušené skandály, enormní příjmy, neuvěřitelné triky. I my jsme „podobně“ světoví! A to je šoubyznys a amerikanizace! Mainstreamová média s mocnými a vlivnými sponzory přinášejí nepochybnou pravdu, ale i tajuplné záhady a dohady, neobyčejná svědectví i pavlačové pomluvy a klepy. Kde zůstala pravidla slušnosti a zdvořilosti? Ta už se dávno nenosí. A celé dějiny se v zájmu mocných přepisují. Podle přepisovačů žijeme teď v nejšťastnějším období svých dějin. Podle kritických pozorovatelů naopak. Podle nich jsme se octli v Protektorátu č. II. s diktátem z Bruselu, v ekonomické kolonii Berlína a ve Federátu vojenského NATO. Nesvobodně.

Je těžká doba, plná konspirací, zpochybňování odbornosti a velebení alternativ – přímých protiv k vědeckému poznání a dlouholetým zkušenostem.

Všimli jste si, že i otázka pandemie koronaviru dává příležitost nikoli ke konsenzu, ale k alternativám? Kdo se v ní vyzná? Došlo k ní přirozeně nebo uměle? Nahodile nebo záměrně? Potírá se odborně nebo ziskuchtivě? Kolik lidí očkování věří, kolik lidí očkování odmítá? A nemá každý nárok na svůj vlastní názor?

.Závěrem. Celek lidství, universální zájem kultury se za vlády neoliberalistů popírá. Společnost se záměrně mnohostranně štěpí, konsenzus se zrušil. Každý prý má právo na svůj vlastní názor, bez ohledu na své znalosti a na svou odbornost a bez ohledu na morální principy, které vyznává. Dříve jsme ctili znaky podstatné a obecné, dnes dochází k zbožnění znaků zvláštních, nepodstatných, odchylných. Je na nás, abychom v zájmu zachování lidskosti obrátili svou orientaci zpět na celek, na rodinu, národ, vlast a lidství.*** Je na nás, abychom odmítli zhoubný egocentrismus, abychom se vrátili k nadosobním cílům. S heslem – „Spojte se navzájem k společnému občanskému úsilí o lepší budoucnost.“

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Žádné komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře