„Neziskový“ bumbrlíček a náš budoucí prezident – 2.DÍL ZAMĚŘENÝ NA ČLOVĚKA V TÍSNI

Indoktrinační projekt Jeden svět ve školách už léta provozuje politickou agitaci na základních a středních školách s cílem vygumovat z hlav žáků a studentů sebemenší pochybnosti o těch pravdách, prýštících z tlampače jménem Člověk v tísni.

Avatar
Anonymní autor

Zdroj: ParlamentníListy

Když byl před mnoha lety tázán Václav Havel, tehdy ještě hlava státu, koho by viděl nejraději v pozici svého nástupce, on tehdy vyslovil jméno Šimon Pánek. Což, jak víme a věděli jsme již tehdy, byl a je šéf organizace Člověk v tísni (ČvT), což je starým názvoslovím obecně prospěšná společnost (nově od roku 2014 podle zákona zapsaný ústav, což ČvT ve svých dokumentech poměrně pečlivě ignoruje). Svou činnost začínala v roce 1992 pod názvem Nadace Lidových novin, od roku 1994 fungovala jako Nadace Člověk v tísni při České televizi. Pod současným názvem funguje od roku 1999. Ve všech těchto vývojových fázích jí vždy velmi nadšeně tleskal, podporovat a svou autoritou provázel právě Václav Havel. Často to vypadalo, jako že je nepsaným šéfem jakési správní rady ČvT. Ostatně doposud se to jeho jménem v dokumentech a různých veřejných vyjádřeních lidí z ČvT jen hemží. Záhy pochopíme, proč je dobré zmínit právě tuto souvislost.

Aktivity ČvT se s neúprosnou pravidelností dotýkají neuralgických geopolitických událostí, konfliktů, humanitárních kataklyzmat způsobených obvykle nezkrotnou rozpínavostí neokolonialismu, provozovaného nejčastěji Spojenými státy. Týmiž, které de facto stály za instalací Václava Havla do čela tehdy ještě Československé socialistické republiky, na jejíž ústavu přísahal a udělal od té doby vše, aby nemusel dodržet její literu, neboť šlo o přísahu formální. Jeden by řekl – loutkovou.  Pokud měly USA Havla v čele vazalské země a tento Havel před sebou strkal mimo jiné i organizace typu ČvT, nemůže nenapadnout souvislost. Nemůže proto z posledních let udivit angažmá ČvT na Ukrajině, v Sýrii, Iráku atd. A ovšemže ČvT nemohl chybět v covidových kampaních.

Jednou z „divizí“ ČvT je i Centrum pro lidská práva a demokracii, které podle svých slov pracuje „v několika tvrdých diktaturách a také několika zemích, kde se zkušenost s přechodem k demokracii v některých aspektech podobá té české. V současnosti realizuje programy ve východní Evropě (Arménii, Ázerbájdžánu, Moldavsku – Podněstří, a na Ukrajině), v Latinské Americe (na Kubě, ve Venezuele, v Ekvádoru, Hondurasu a v Nikaragui) v Egyptě, Libyi a Vietnamu.“ Organizace se údajně věnuje různým aktivitám, jejichž cílem je upozornit na „porušování lidských práv ve světě a najít širší veřejnou a politickou podporu pro jejich ochranu.“ V této kapitole výroční zprávy najdeme údaje o tom, kde je podle ČvT zapotřebí integrovat do tamního stavu lidských práv. Jsou to především Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Turkmenistán, tedy vesměs bývalé země SSSR – a samozřejmě Ruská federace. Z tohoto pohledu asi nelze nepochopit, že ruské ministerstvo spravedlnosti zařadilo v listopadu 2019 organizaci Člověk v tísni na seznam organizací, které jsou v Rusku nežádoucí.

Z hlediska vlivu na veřejnost jsou velmi významné vzdělávací programy, jako je Jeden svět na školách či Migrace, které se zaměřují nejen na studenty a pedagogy českých základních, středních a vysokých škol, ale i na další profesní skupiny, kterými jsou například pracovníci úřadů práce nebo policisté. Podle ČvT jsou „témata jako chudoba, globalizace, migrace nebo multikulturalismus těmto skupinám přibližována prostřednictvím krátkodobých či dlouhodobých seminářů a didaktických materiálů jako jsou příručky nebo sady dokumentárních filmů. Vzdělávací programy jsou realizovány i pomocí dokumentárních filmů spojených s besedami (Jeden svět na školách) či informačním servisem a metodickou podporou v oblasti interkulturního a globálního rozvojového vzdělávání. Program migrace spolupracuje s novináři na tom, aby zvětšili rozsah a zlepšili kvalitu zpravodajství o migraci a cizincích v Česku, a také zvýšili informovanost veřejnosti a zástupců státní správy o problémech, se kterými se migranti ve svém životě v ČR potýkají a které jim ztěžují integraci do společnosti.“Na kontu ČvT se však postupně shromažďují různé oprávněné věcné výhrady. Například klimatickou ideologii Člověka v tísni v článku týdeníku Echo Leden 2020 kritizovala redaktorka Lenka Zlámalová za to, že způsobuje u mladých lidí strach z ekologické katastrofy, a tím se odchyluje od faktické podstaty k politickému aktivismu. Britské listy v březnu 2009, červnu a říjnu 2010 napsaly, že Člověk v tísni není jen humanitární, ale především politická organizace řízená současnými i bývalými politiky. Uplatňuje dvojí „demokratický“ metr, kterým posuzuje závažnost světových krizí, konfliktů a pošlapávání lidských práv. Velmi konkrétně to zaznělo v souvislosti s konflikty v Kosovu a Jižní Osetii v březnu a srpnu 2008: Podle Britských listů, se organizace Člověk v tísni v některých konfliktech nechovala apoliticky a podporovala jen ty potřebné, kteří jsou „na správné straně barikády“. Např. v Kosovském konfliktu podporovala strádající Albánce, ale ne Srby, v konfliktu v Jižní Osetii podporovala potřebné Gruzínce, ale ne Osety.V březnu 2005 byla organizace a její představitelé – spolu s řadou dalších NGOs a OSN – obviněni ruským týdeníkem Argumenty i fakty ze soustavné podpory čečenského separatismu a terorismu. V témže roce Rusko organizaci vyhostilo.Stojí za to všimnout si, jak byly rozvrstvené zájmové sféry ve všech uvedených konfliktech, kde měly zájmy Spojené státy a jaké zájmy hájil a prosazoval ČvT. Kdyby vám to nápadně odkudsi zpoza mysli vnucovalo slovo rezidentura, pak porucha zřejmě nebude na vašem přijímači.

Když se podíváte „do střev“ jednotlivých zahraničních aktivit ČvT, dočtete se kdejakých informací typu „Jak ČvT pomohl chovu kuřat v Kambodže či na Filipínách“, ale zejména kolik různých školení a workshopů kde zorganizoval a jak byli jejich účastníci nadšení.

Školení a workshopy, to je vůbec velmi častá náplň činnosti (zdráhám se to nazývat prací) celého ČvT. Při pilném pročítání výročních zpráv této podivuhodné organizace, pomalu vytvářející stát ve státě, získáte záhy dojem, že jde hlavně o jakési školící centrum, které má z frekventantů, zpravidla velmi účelově vybíraných, stvořit následovníky té jediné pravé pravdy o liberální demokracii – proti jejím skutečným či jen nakresleným narušitelům. Explicitně se to praví třeba u indoktrinačního projektu Jeden svět ve školách, který už léta provozuje politickou agitaci na základních a středních školách s cílem vygumovat z hlav žáků, aby studentů sebemenší pochybnosti o těch pravdách, prýštících z tlampače jménem ČvT.

V textu, zabývajícím se touto částí aktivit ČvT ve výroční zprávě za rok 2018 doslova čteme:

„S nárůstem popularity sociálních sítí a médií jsou v dnešní době lidé čím dál více vystaveni rizikům dezinformací a propagandy v online prostoru. Podporujeme proto mediální vzdělávání mladých lidí tak, aby dokázali sami kriticky přemýšlet o informacích, které se k nim dostávají, a vyhodnotit jejich pravdivost a objektivitu. Kritické myšlení a mediální gramotnost je základním předpokladem pro rozvoj demokratické společnosti a pro život v 21. století. Vytvořili jsme proto speciální výukový program Mediálního vzdělávání Jednoho světa na školách, který nyní využívá 1 200 učitelů v České republice.“

Aktivitě Jeden svět ve školách (JSVS) budeme věnovat jeden z příštích dílů tohoto „dekonspiračního“ cyklu. Ale už teď lze jednoduše konstatovat, že protagonisté ČvT a JSVS docela banálně lžou už v oné preambuli. „Vyhodnotit pravdivost a objektivitu“ informací nedokázal ani slovutný Sókratés, a za to, že tuto svou (ne)schopnost přiznal a povýšil na filosofické opus magnum, také byl po zásluze zbaven života. Jestli si tu nějací slušně placení (2 miliardy ročního rozpočtu ČTV si detailně rozebereme v příštím povídání o této bůhvíkomulibé instituci) aktivisté činí nárok znát, a tudíž nekompromisně šířit „pravdu“ a „objektivitu“, pak jsou – jak dříve říkávalo – hloupí, a nebo navedení. Nebo obojí, dodejme my. Na první pohled v této indoktrinační a nenávistnou rétoriku vůči oponentním a alternativním směrům myšlení šířící aktivitě nejde o nic jiného, než o vygumování samostatného úsudku (ve školách nedobrovolně účastných) frekventantů, a to navíc tak nebezpečně a děsivě, oč jsou jejich posluchači mladší, nevybavenější pestrou životní zkušeností a náchylnější uvěřit jakkoli pochybným autoritám. Tohle celé je taková pěkná dělostřelecká příprava na ustavení ministerstva pravdy.

A jak už to tak bývá, leccos řeknou jména. Zde těch, kdo sedí v orgánech řídících ČvT. Kromě Havlova „skoroprezidenta“ Šimona Pánka tu vidíme třeba ekonoma Daniela Münicha, ekonomického poradce, který spolupracoval na řadě projektů se Světovou Bankou, Mezinárodním měnovým fondem, OECD, Evropskou unií a s některými ministerstvy.  Dále Kristýnu Taberyovou (to podstatné z jejího příbuzenstva vytvořila ctihodná dynastie herců Štěpánkových, jméno Tabery však nosí i – jistě nestranný a nezávislý – šéfredaktor Respektu Erik T., jako z udělání syn paní Kristýny T.). A dále Petr Jančárek, filmař, scénárista, dlouholetý spolupracovník agentury Epicentrum Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, též po dlouhou dobu spolupracovník Václava Havla v jeho prezidentských letech. Abychom nezapomněli, též Tomáš Urban, „nezávislý“ novinář z Lidových novin, Jan Urban „nezávislý“ novinář odkudkoliv, Petr Kostohryz, jehož články známe pro změnu z Hospodářských novin – a řada dalších. Inu, jako obvykle v této rubrice, vybraná společnost.

Že by příští osazenstvo Pražského Hradu?

4.8 5 hlasy
Hodnocení článku
8 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
spartak
spartak
před 2 lety

Člověk v tísni je mafiánská banda vyžírků. Chápal bych ,kdyby se starala hlavně o odpad demokracie v Česku tzn. bezdomovce,žebráky , ale svou podstatou je to militantní politické uskupení – fašistické.

cablik
cablik
před 2 lety

Jo Hitler měl SA aby mu pomohli k moci a liberálové mají ziskovky a ti nás mají dostat do jejich totality NWO. Lidská práva a menšiny žádné sociální inženýry nepotřebují.

rebel
rebel
před 2 lety

Lidská a práva a práva menšin jsou nesmysly, skrze něž jsme ovládáni. Odmítněme je, pak bude líp.

anti Havel
anti Havel
před 2 lety
Odpověď uživateli  rebel

Lidé se zdravotním postižením jsou taky menšina….ochránci práv týraných zvířat jsou taky menšina a proti těm nemám nic,naopak,obé je třeba zviditelnit a podporovat!

JK
JK
před 2 lety
Odpověď uživateli  rebel

Nejsou to nesmysly, jsou však v rukách zmrdů zneužívané jako klacek na oponenty a živý štít k protlačování jejich zájmů, které by jinak neměly šanci na úspěch. V konečném důsledku proti lidskýcm právům, proti menšinám, proti většinám, proti lidem.

anti Havel
anti Havel
před 2 lety

Poměrně nedávno,cca před 6 lety,byl v jedné pražské nejmenované nemocnici zvracet svoje mOUDra Plánek a další ksindl Člověka v plísni…..do deseti minut se aula vyprázdnila!

vera havrankova
vera havrankova
před 2 lety

U nás musí být ze zákona škola apolitická! Jak je možné, že se tohle děje? Proč nejsou ředitelé škol, kteří tuhle politickou nalejvárnu povolí, trestáni?

vaclav
vaclav
před 2 lety

ŠimonPánek- český Soroš (přeloženo – rozesiratel států)