Média a jejich zneužívání

„Jestliže porozumíme mechanismům a motivům skupinového myšlení, budeme moci podle svých představ kontrolovat a řídit masy, a to bez jejich vědomí a vůle…“  Edward Bernays (Zakladatel teorie Public Relations)

Letos tři měsíce před volbami vymysleli nějací spindoktoři využití syna premiéra, Babiše jr., ve volební kampani. Byl přivezen do ČR, oblečen do trička s potiskem proti hnutí ANO a vyfotografován s M. Kalouskem (TOP 09), jak se „potkali na pivu“. Setkal se s ním i podmínečně odsouzený řeporyjský starosta Novotný (ODS).

Hlavní „vystoupení“ Babiše jr. bylo naplánováno na zahájení volební kampaně ANO 2011. Vystoupení bylo natočeno a mediálně zveřejněno. Dodatečné krkolomné vysvětlení, jak se vlastně náhodou Babiš jr. s režisérem dokumentárních filmů na shromáždění dostal, pracně zorganizovanou akci zcela znevěrohodnilo. Navíc se ukázalo, že české veřejné prostředí není až tak cynické, aby účelové zneužití rodinného příslušníka nevnímalo jako nevkusné a mravně pokleslé.

Zadané úkoly prakticky po celou dobu pilně naplňují i některá média:

Připomeňme si v této souvislosti citát slavného novináře Waltera Lippmanna o veřejném mínění:

„Média nejsou orgánem přímé demokracie, za který jej mnozí považují, nýbrž v nejlepším případě jedním ze zdrojů informací a v případě nejhorším nástrojem, kterým menšina využívá svého postavení ke svým cílům a k ovládání většiny. Každopádně však masová média v menší či větší míře zneužívají svého postavení k manipulaci veřejným míněním…“

Publicistika a zpravodajství některých médií měly na A. Babiše speciálně přibroušená pera od počátku. Pokud tak přistupují k novinářské práci média provozovaná soukromými vlastníky např. Zdeňkem Bakalou, úspěšným privatizátorem OKD včetně bytů horníků (DVTV, Hospodářské noviny), je to v tržní ekonomice samozřejmé.

A tak přišly na řadu tzv. Pandora Papers, offshorové společnosti a nemovitosti, koupené ve Francii. Možná je to opravdu jen náhoda, že se aféra zrodila 4 (čtyři) dny před parlamentními volbami. Vždyť tajná „Kubiceho zpráva“ se ukázala jako veřejná náhodou také jen čtyři dny před volbami. Až se to stane potřetí, na náhody už věřit nebudu.

Nelze přitom nevidět, že tato kauza má ze strany premiéra očividné slabiny. Patrně v domnění, že země, které založení offshorových společností umožňují, bezpodmínečně dodrží záruku diskrétnosti ve věci vlastnictví. Andrej Babiš veřejně takové praktiky opakovaně odsuzoval.

To je samozřejmě pokrytectví, k němuž láká a jež umožňuje ekonomika bez hranic.

Samotné založení „offshorů“ je jinak stejně legální jako založení s. r. o nebo akciové společnosti. Toho jsou si samozřejmě vědomi jak investigativní novináři, tak snad i policejní orgány. Jinak by vzhledem k početnosti „offshorů“, založených nejmenovanými českými občany a firmami, měli policisté postaráno o vyšetřování ještě v další generaci.

Slabinou investigativců je zveřejnění jediného jména se všemi podrobnostmi, přestože uvádějí, že znají 300 dalších jmen. Ani další novináři se o ně nezajímají. Co když je mezi nimi nějaký kandidát na poslance, či dokonce premiéra?

Nepotrestané tunely

Kde jsou ty „šťastné časy“, kdy se obří tunely nemusely nikde skrývat a peří se dralo veřejně bez umrtvení:

• Sto miliard daňového úniku při obchodech s LTO (1990–1996), tolerovaných vládou i Parlamentem.
• Soustavné hmotné i finanční drancování aktiv občanů, kteří naletěli v podvodných investičních fondech.
• Šedesát osm miliard zaplacených na konto vládou posvěceného vstupu společnosti NOMURA do Investiční a poštovní banky.
• Devět miliard darovaných beztrestně vedením Komerční banky známému mezinárodnímu podvodníkovi Baraku Alonovi. Ztráty byly následně uhrazeny při privatizaci KB prostřednictvím Fondu národního majetku z daní občanů.
• Miliardy vydané při privatizaci dalších bank.
• 1997 – V. Havel prodal restituční podíl paláce Lucerna za 200 mil. Kč. krachující firmě Chemapol, která o rok a půl později uvázla v dluhu sedmnáct miliard Kč.
• V roce 1998 stávající guvernér ČNB Josef Tošovský bez toho, že by byla celá věc zveřejněna (ačkoli se jednalo o zlato patřící celému národu ze sbírek v roce 1918 ad. a v roce 1968), prodal 56 tun zlata z Národního zlatého pokladu a velkou část zlatých mincí do zahraničí. V té době byla cena zlata na minimu. Od té doby vzrostla mnohonásobně.
• Vsetínský podnikatel R. Zubík získal v prosinci 1998 deset milionů dolarů na nákup akcií firmy Chemapol od podniku Slovenský plynárenský průmysl. O měsíc později byl člen vedení SPP J. Ducký, který převod peněz podepsal, zastřelen za bílého dne.
• Nejméně 100 miliard zisku Z. Bakaly při privatizaci OKD, z něhož česká vláda vytěžila 4,1 mld.
• Nikdy nesplněná podmínka odprodeje bytů ostravským horníkům.
• Při privatizaci Mostecké uhelné se vláda nechala podvést pěticí bývalých manažerů firmy, kteří se vydávali za americké vlastníky společnosti Appien group a MUS privatizovali z prostředků jimi řízené společnosti. Švýcarský soud zabavil podvodníkům na účtech třináct miliard Kč. České úřady se ke vzniklé škodě nepřihlásily v termínu. Teprve následně po propuštění některých lidí na vrchním státním zastupitelství pro „liknavost“.
• 2003 – Česká republika platí deset a půl miliardy za zmařenou investici v podobě TV NOVA Američanovi Ronaldu Lauderovi.
• Dvouletý trest za úplatek 40 mil. Kč za nevýhodný prodej spravovaného majetku (senátor za ODS Novák).
• 2003 – Podle kontrolní zprávy NKÚ vznikla v letech 1997–2002 na Fondu národního majetku ztráta jedné miliardy Kč.
• 2004 – Firma A. Řebíčka Viamont v r. 2004 ve ztrátě. 2006 se stal ministrem dopravy za ODS. Do roku 2008 za akcie Viamont přiznal příjem 342 mil. Kč. Vlastní luxusní vilu v italském letovisku Monte Argentario (koupě za 126 mil. korun). Nebo výletní jachtu Marina (koupě za 63,5 milionu korun. V SAR koupil byt za 21,5mil. Kč). V Rás al-Chajma má zaregistrovanou firmu. V Emirátech má statut „permanent resident“.
• 2007 – V době zániku České konsolidační agentury po instituci zůstal deficitní účet ve výši 235 miliard Kč.
• Miliardové manipulace s dotacemi EU ROP Severozápad, na nichž se rukou společnou a nerozdílnou podíleli politici ODS, ČSSD i KSČM (pozoruhodné je, že se v této kauze znovu angažoval bývalý senátor za ODS a člen výkonné rady této strany A. Novák, u něhož dvouletý trest zřejmě nesplnil výchovný cíl. Předpokládám, že si neplnění povinností vzal za své i veslařský klub, na jehož záruku byl A. Novák propuštěn předčasně).

Ty astronomické prostředky, které jsou pouze špičkou ledovce nad hladinou, mohly být věnovány na valorizaci důchodů, platy zdravotníků, kvalitní školství, vzdělání, z něhož dnes zbývají trosky; investice do železniční a dálniční sítě atd.

To všechno bylo náhle demokratickou opozicí i mediálními investigativci všeho druhu zameteno a vyleštěno do zářivého nevědomí. K „poztráceným“ bilionům z české ekonomiky za třicet let se dnes nikdo nehlásí. Problémem jsou jen offshorové firmy A. Babiše.

Mezititulky redakce Nové republiky