Arogantní Západ chce dostat v Putinovi nového Stalina…

Západ, jako utržený ze řetězu, stupňuje své vojenské operace proti Rusku. Hrozí otevřením nových front proti Rusku na jižním Kavkaze, ve střední Asii, Abcházii atd. V takové situaci se neobejdeme bez mobilizace všech dostupných zdrojů a bez vypracování strategie, jak by Rusko mohlo přejít do ofenzívy nejen proti Kyjevu a nejen vojenskými prostředky. Nadcházející vítězství nad Západem musí být vybojováno na frontě i v týlu…

Toto, přátelé, neříká nějaký strejda z „Vrbového újezdu“, ale Sergej Lepechin, taktо politolog, vedoucí analytik ruského federálního 1.TV kanálu a ředitel Ústavu Eurazijského hospodářského společenství… (pozn.překl.)

Ve včerejším svém pořadu jsem hovořil o tzv. „Pěti Putinových strategických úderech“ a provedl jsem analogii s „10 strategickými údery Stalina“ počínaje rokem 1944 v době 2. světové války. Teď chci toto téma rozvinout, protože se domnívám, že je důležité v kontextu válek – nejen speciální vojenské operaci (SVO), ale i civilizační války, a má prvořadý význam.

Nejprve připomenu, co je to „10 stalinských úderů“. V podstatě si pamatujeme, že od roku 1941 do 1943 spočívala strategie SSSR proti fašistickému Německu v obraně a protože se SSSR nechystal napadnout Německo a postupovat do Evropy, neměl vypracovány ani příslušné strategie. Na pozadí úspěchů v roce 1943 vznikla nezbytnost vypracování strategie ofenzivní a byla vypracována doktrína, jež dostala název „10 stalinských úderů“:

Prvním z nich bylo proražení blokády a osvobození Leningradu – bylo provedeno v roce 1944; a následně byly provedeny jeden za druhým až po desátý – jímž bylo dobytí Berlína.

Připomínám ale, že předtím, než byla ofenzívní strategie vypracována, bylo další 10 úderů uskutečněno v týlu, kde byla vedena obrovská práce, zejména ve sféře ekonomiky, která pomohla zlomit průběh Velké vlastenecké války. Mám na mysli to, že se v přísném mobilizačním režimu budovaly nové závody, rozvíjela se nová odvětví, nevyráběly se jen nové druhy zbraní, ale urychleně modernizovala metalurgie, energetika, ale i agrární hospodářství. Byli z fronty na východ povolávání zpět do odvětví odborníci.

Mám za to, že dnes je třeba provést analogii. Je zřejmé, že dnešní vojenské akce nesouvisí jen s Ukrajinou. Západ vede a stupňuje proti Rusku vážnou civilizační válku, krom toho lze konstatovat, že Západ plánuje otevření několika nových front:

  • Na Jižním Kavkazu. Ještě před začátkem SVO jsem hovořil o aktivizaci Azerbajdžanu ve směru k Náhornímu Karabachu, za přispění Turecka, stojícího za Azerbajdžanem. Británii, stojící za nimi se podařilo udělat z Turecka prostředníka jednání mezi Ukrajinou a Ruskem, které se z Běloruska přesunulo do Turecka. A to je jen začátek tak aktivní účasti Turecka, a my velmi dobře víme, že kdykoli se Západu bude chtít, může Turecko aktivovat v jeho ofenzivní politice na Jižním Kavkazu, v Sýrii, s čímž musí Rusko počítat.
  • Centrální Asie. Viz pokus o převrat v Pákistánu poté, co se pákistánský premiér objevil v Moskvě a podepsal dohodu o spolupráci s RF. Okamžitě byla nastartována agentura, v důsledku toho došlo před pár dny k jeho rezignaci, a mnozí experti poukazují na to, že za procesem stojí Británie, která v mnohém manipuluje tureckou zahraniční politikou. Už před rokem jsem upozorňoval na to, že se v islámském světě, po příchodu Talibů k moci v Afghánistánu, objevil lídr ve spojení Turecko-Pákistán, přes Afghánistán, což je vážný faktor, který se přelije k nám, do RF a EAES, možnými aktivitami Pákistánu za podpory Turecka – ve středoasijském směru.

To jsou dvě hlavní fronty, které mohou explodovat. Nicméně je i několik front menších:

  • Především začíná aktivizace Gruzie ve směru Abcházie a Jižní Osetie – především Abcházie. Tady funguje spojení Turecko-Gruzie-NATO, které dle informací naší agentury, má vypracovaný plán aktivizace dokonce válečných akcí ve směru k Abcházii.
  • Další možnou frontou je Kaliningrad, s aktivizací Polska a Německa, kde nelze vyloučit nějaké provokace.
  • Podněstří – kde je umístěn ruský vojenský kontingent – vedení Moldávie s podporou Rumunska, může vyprovokovat operaci spojenou s vyčištěním Podněstří.
  • Nakonec vidíme i aktivizaci japonských politiků, kteří neopouštějí naděje na návrat tzv. Severních teritorií Japonsku.

Situace vůbec není jednoduchá…

Jak reaguje Rusko:

Je obrovská rozptýlenost ruských vojenských sil. V Tadžikistánu, na hranicích s Afghánistánem, je nutné držet více než 6 tisíc ruských vojáků, především pohraničních vojsk, které dnes nelze odtud stáhnout. Dalších více než 6 tisíc vojáků je na Jižním Kavkazu; více než 4 tisíce ruských vojáků je v Arménii; skoro 2 tisíce se jich nachází v Náhorním Karabachu; a několik tisíc ruských vojáků je v Sýrii (přesné číslo nevím).

My vidíme, že se NATO aktivně účastní válečných operací na Ukrajině s úkolem zabránit Rusku ve vítězství nad Ukrajinou. Jednací proces, který byl nastartován, byl veden za podmínek ne-li Ukrajiny, tak jistě Západu. Situace na hlavní, ukrajinské frontě, není tedy jednoduchá. Krom toho je ekonomická fronta, která se zintenzivňuje. Kterýsi ze západních politiků zdůraznil, že existují 4 úrovně ekonomické války a blokády Ruska, a zatím byla zapojena jen první úroveň, ale západní síly vyzývají k přechodu na druhou, tvrdší úroveň.

Takže v takových podmínkách vidíme silnou ofenzívu Západu proti RF, v mnohém analogickou tomu, co dělal Hitler, kdy celá Evropa, srocená kolem něj, vyzbrojená rusofobií a slovanofobií, vyslala svoje divize proti SSSR. Dnes vidíme, jak se veškerá západní ideologie soustředí na rusofobii a veškerý neonacizmus obrozený především díky úsilí Británie, USA, NATO, ale i Německa, které se zatím ještě stydí o svém neonacizmu hovořit. V podstatě vidíme realizaci jakéhosi ruského holocaustu, který se přikrývá jakýmisi fíkovými listy obvinění vůči RF, že je to agresívní země s agresivními vůdci, atd.

Co dělat v situaci, kdy vzniká hrozba začátku vojenských akcí na nových frontách, kdy musíme myslet nejen na obranu, ale stejně jako Stalin v roce 1943, myslet na ofenzívní operace….

V první řadě musíme mít strategii vítězství. Co to je? Především, podle mého, je nutné vypracovat „5 putinských úderů“ směrem k našim nepřátelům a „5 putinských úderů“ uvnitř země. Tedy, analogicky – mobilizace všech vnitřních zdrojů k zajištění vítězství na frontě – jsou to tyto:

  1. V oblasti ideologie: – dnes není vůbec jasné, jaká je podstata státní ideologie, je-li vůbec jaká.
  2. Kádrová politika: – vyčištění řídící sféry RF od lidí, kteří vůbec neodpovídají úkolům, stojícím před naší zemí. Tedy, že tam nesmí být zástupci 5. či 6. kolony prozápadních liberálů.
  3. Hluboká politická reforma: – povýšení všech systému řízení v RF. Politická reforma nemůže být spojena jen s mobilizací všech mocenských orgánů, ale jejich uvedení do souladu s národně orientovanou politikou, s národními prioritami. V tomto smyslu musí být posíleny tzv. silové struktury a zformována nová prezidentská vertikála, jíž jsou podřízeny silové struktury. Zde by se měl prezident opírat o Výbor pro vyšetřování, Finanční monitoring (aby se vědělo, kdo a jak kradl, kdo má nemovitosti v zahraničí, jaké finanční spojení – kdo je beneficiantem souhlasu se Západem).
  4. Přechod na nový ekonomický model: – můj ústav je zakladatelem ruské školy solidární ekonomiky, která vypracovala nový ekonomický model, jehož úkolem je nejen mobilizace zdrojů RF v mimořádných podmínkách, ale i zajištění suverenity ruské ekonomiky – nastartovat úkol zbavení se všemožných závislostí, především na Západu. Minimalizovat úroveň vydírání Ruska a zvýšit manévrovací schopnost RF s oporou o vlastní zdroje, národní zájmy, podporu obyvatelstva.
  5. Přechod na novou zahraniční politiku (okamžitý): – odchod od politiky „měkké síly“, která evidentně zastarala už v momentě, kdy byla zamini připravena a předložena prezidentovi k podpisu. V jejím důsledku máme dnes problémy s Ukrajinou, ale i s dalšími zeměmi. Nová ruská zahraniční politika předpokládá úplně nový obraz RF ve světě jako silného mírotvůrce, na druhé straně pak rozhodný odchod z mezinárodních organizací, které mají prozápadní charakter. Takže úplná roztržka s naším nepřítelem. Dnes se totiž vytváří situace, kdy Západ vede proti Rusku civilizační válku a ve všech směrem nám kroutí ruce (nejen v MOV, PACE, G-20, ale i v dalších, kde dominují západní síly). Při zachování své pozice v RB OSN by mělo Rusko přerušit své vztahy s evropskými západocentrickými organizacemi. A vytvářet alternativy.

Každému z těchto témat se následně budeme podrobně věnovat.

Realizace těchto 5 „putinských úderů“ musí RF přinést úspěch v konkurenci se Západem.

 

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=2rtlNRdaaig&t=1s (od min.01:30) Překlad: st.hroch 20220415

5 3 hlasy
Hodnocení článku
1 komentář
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Anonym
Anonym
před 1 rokem

Uf.