Balkanizace Ukrajiny a ukrajinizace EU (I.)

Balkanizace Ukrajiny a ukrajinizace EU jsou dvě spojené nádoby, které fungují jako sifon na záchodě a smrdí úplně stejným způsobem. Začněme osudem balkanizované Ukrajiny, která se dostala do rozhodující fáze faktického rozpadu státu.

Václav Umlauf
Václav Umlauf

Na horním snímku z 2.5.2014 z Oděsy jsou zachyceni umírající lidé na římse Domu odborů na Kulikově poli, dole vpravo si ničeho nevšímající oděská policie a vlevo dole pod kapucí smějící se majdanista, který si je jist svou beztrestností.

Ruský prezident Vladimir Putin podepsal v noci 21. 2. dekret o uznání nezávislosti separatistických republik Doněck a Lugansk. Tyto nové “státy” okamžitě ratifikovaly smlouvu o přátelství a pomoci s Moskvou, čímž si formálně otevřely cestu k vojenské a finanční podpoře RF. Parlamenty Doněcké lidové republiky a Luganské lidové rady v úterý (21. 2.) současně prohlásily, že rozhodnutí o ratifikaci “Smlouvy o přátelství a spolupráci s Ruskou federací” bylo oběma shromážděními přijato jednomyslně. Tím skončilo na Ukrajině další dějství proxy-války, kterou trvale sledujeme od roku 2014. Kromě žvástů a propagandy dané studenou válkou EU a USA s Ruskem je dobré se podívat na dva skryté procesy, které dostaly novou dynamiku. Balkanizace Ukrajiny a ukrajinizace EU jsou dvě spojené nádoby, které fungují jako sifon na záchodě a smrdí úplně stejným způsobem. Začněme osudem balkanizované Ukrajiny, která se dostala do rozhodující fáze faktického rozpadu státu.

Fašističtí ukropové začali americkým Majdanem a skončili vlastním rozpadem

Prezident Putin měl v noci 21. 2. důležitý projev, který západní korporátky nikdy nebudou citovat vcelku. Rusky ho máte třeba ZDE a anglický překlad udělali američtí veteráni ZDE. Je to historické expozé z ruské perspektivy o tom, jak Ukrajina vznikla a jak se vyvíjela až do toho osudného 21. února 2021. Pochybuji, že v celém projevu někdo najde nějakou historickou chybu. Velmi doporučuji přečíst zejména vývoj Ukrajiny po rozpadu SSSR. Ukrajině jsme se věnovali hodně a v této souvislosti jsou klíčové tyto články:

Cestu zfašizované a zbankrotované Ukrajiny do záhuby nastolenou po Západem zinscenovaném Majdanu – tu jsme určili hned v roce 2014. Pak jsme jen odškrtávali jednotlivé zastávky na cestě do propasti. Proto jsem vybral důležité články z jednotlivých let. Ukrajina dopadla ze všech bývalých států Sojuzu úplně nejhůře, protože se začala územně rozpadat a je naprosto vydrancovaná. Nyní je třeba vyjasnit poslední krok, což je teritoriální rozpad Ukrajiny.

Balkanizace Ukrajiny v přímém přenosu

Ukrajina mohla po americkém Majdanu pořád ještě zatáhnout za brzdu, potrestat fašistické viníky masakrů a vražd, normalizovat vztahy s Ruskem na civilizačně přijatelnou úroveň, nekrást jako ukropští šílení oligarchové a hlavně plnit Minské dohody po debaklu na frontě, kdy ukropové skončili zajatí v Děbalcevském kotli. Připomeňme smysl druhé Minské dohody mezi Ukrajinou a separatisty z ledna 2015, kterou za EU garantovalo Německo (Merkelová) a Francie (Holande) a OBSE. Rusů se dohoda přímo netýkala, byla to jiná země. Rusové jen skoro 10 let tvrdili, že se Minské dohody mají plnit, což se nikdy nestalo. USA ani EU na tom neměly zájem, jednodušší bylo a je lhát a krást s ukropskými oligarchy a fašisty. Mělo nejprve nastat příměří, pak se měla stáhnout těžká vojenská technika z fronty. Pak se měly uskutečnit místní volby kontrolované zvenku, Novorusko mělo dostat autonomii na základě decentralizace. Pokud by se body splnily (tj. demilitarizace, volby, sebeurčení a referenda), pak by Ukrajina spravovala přímo svou hranici s Ruskem jako samostatný stát. Ok, nestalo se a Ukrajina přišla v prvním kole balkanizace o první území. To jí od roku 2014 de facto stejně nepatřilo. Ale po splnění Minských dohod mohl být Doněck spravovaný z Kyjeva jako autonomní oblast, lidé zde mohli pracovat a žít jako na Ukrajině. Těchto autonomních oblastí a republik je v sousedním Rusku celé stovky a jsou to dokonce rozlohou velké státy. A nyní se podívejme, co se skutečně po 21. únoru děje na zdejší frontě.

  • Stalo se něco zásadního? Ne, ve skutečnosti nic zvláštního. Od Druhé války se v koloniích Evropy osamostatňovaly nové státy po rozpadu koloniálního systému bývalých velmocí. Ukrajina je kolonie USA a nyní začal její rozpad ve stejném stylu. Jenže tato kolonie byla vyplundrovaná v neoliberálním stylu a měla hrát roli užitečného a velmi laciného idiota ve scénáři studené války proti Rusku. Rozpad této kolonie proto běží mnohem rychleji a místo za jedno století k němu došlo po jedné dekádě. Neoliberalistické čištění zeměkoule provádí jedno promile, které vyniká sociální psychopatií a z podstaty takto určeného vidění světa nemá absolutně žádné skrupule.
  • Provedla RF invazi na Ukrajinu? Ano a ne, protože to není přímý zábor Krymu. Rusové jednoduše zkopírovali americký scénář řízeného rozpadu rozbombardované Jugoslávie. Jenže na Donbasu nevládne kosovská mafie pod blahovůlí EU a USA, ale místní lidé, kteří už málem 10 let žijí ve sklepech a jsou ostřelováni. Jestliže po vyhlášení nezávislosti Rusové přijdou na bratrskou pomoc, pak na to mají stejný nárok, jako “demokraticky” prováděná kolonizace EU a USA. Nezapomeňme, že nepřijdou na “Ukrajinu”, ale do nově vzniklých republik, které vznikly podobným způsobem po rozpadu SSSR. Teď se holt rozpadá “demokratická” Ukrajina řízená neofašisty.
  • Znamená to válku v Evropě? Ano a ne. V každém případě to znamená začátek ostré války v zastoupení (proxy-war). Viz typ Sýrie, Libye a ty milióny uprchlíků k tomu. Američtí zbrojnoši jsou na pozvání ukropů už dávno na Donbase od roku 2014 a stejně tak jsou na druhé straně zbrojnoši ruští. Ale mnoho let se tato vojska respektovala, protože byla na obou částech fronty nelegálně. To teď skončilo. Boj proxy-války vypadá takto, viz reálné záběry ničení ukropských muničních vozidel z 20. února přímo na frontě.

  • Bude v ní Západ bojovat? Nyní je jasné, že po vypuknutí ostré proxy-war je už úplně jedno, jestli tam budou sedět oficiální ukropové, nebo neoficiální vojáci NATO. Takový detail se v hledáčku Korneta těžko rozlišuje. Západ bude pochopitelně bojovat s Ruskem do posledního Ukrajince, ale ten už bohužel nebude mít Ukrajinu. Ale konflikt zatím běží jako válka v zastoupení.
  • Kdo zatím vyhrává? USA, EU a potažmo i čeští koloniální pinčlové první kolo studené války prohráli, a ne málo. V ostré proxy-válce proti Rusku nemají šanci, což se už jasně ukázalo. Radiový stín nad jižní Ukrajinou je stoprocentní, špionážní letouny NATO musely utéci i s drony a nemohou efektivně řídit raketovou a dělostřeleckou palbu ukropů. Diverze islámských teroristů a ukrajinských fašistů na ruské území skončila okamžitým rozstřílením invazních sil. Pak byly dodatečně rozstříleny i oba ukrajinské transportéry, které je měly vyvézt z ruského území zpět na ukrajinskou hranici.
  • Půjdou Rusové dál na Ukrajinu? Ne, protože jasně řekli, že nebudou Ukrajinu vojensky okupovat. Ukrajina už svůj rozpad nemůže zastavit, protože regiony vydírané ukropskými neofašisty použijí model Donbasu. Najdou si silného spojence a ten je bude chránit, aby dostaly autonomii. Tady se podívejte na video ze Sýrie staré asi týden, které ukazuje budoucnost konfliktů na Ukrajině. USA a jejich teroristé v Sýrii prohráli a tady se podívejte na realitu. Rusové už obsadili části oblastí za Eufratem, které předtím plně okupovali Američané a jejich spojenci a kde společně kradli syrskou ropu.

Sebevědomí syrské armády dostalo zelenou. Velkohubost nestačí, důležitý je stav věcí na bojišti a bojová morálka. Kolona americké vojenské techniky se pokusila proniknout na území kontrolované syrskou armádou. Jenže pokus USA o takovou provokaci byl úspěšně zablokován. Syrská armáda zřídila dočasné kontrolní stanoviště a zadržela skupinu amerických vojáků. Přitom jasně demonstrovala svou připravenost zahájit palbu z protitankových systémů na americká obrněná vozidla. To je ten Kornet nahoře, kterým stříleli povstalci z Donbasu. Soudě podle klidu syrské armády, vojáci dobře ví, že mají v regionu plnou kontrolu. Americká armáda poté, co zpozorovala syrské vojáky a jimi zablokovanou silnici, se okamžitě začala otáčet. Aha, tak je to. Americké ozbrojené síly jsou si vědomy toho, že nemají šanci beze ztrát proniknout do kontrolovaného regionu. To je budoucí obraz dalšího regionálního vývoje na Ukrajině.

Související články:

 

Autor: Václav Umlauf – Zveřejněno na webu e-Republika 22.02.2022 22:10 

3.4 5 hlasy
Hodnocení článku
Žádné komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře