Rodina Kaganů jako jeden z motorů regionálních válek

Článek – o vzniku neoconů v politice USA, jejich mocném vlivu na politiku USA a rodinném „jádru“ tohoto proudu – napsal Jeffrey David Sachs (americký ekonom a zvláštní konzultant pro rozvojové cíle tisíciletí od roku 2002, ředitel odboru OSN pro udržitelný rozvoj, ředitel Earth Institute na Kolumbijské univerzitě) a byl publikován v Berliner Zeitung. 

Na horním snímku náměstkyně státního sekretáře USA Victoria Nulandová, manželka Roberta Kagana, pomáhá rozjíždět kyjevský majdan v roce 2014. Prozradila, že k zfažizování ukrajinské společnosti vynaložily USA 5 miliard USD.

Téma není nové a obecně studiem vlivu americké židovské komunity na státní zahraniční i vnitřní politiku Spojených států, jakož i vlivu izraelských politiků na Washington (prostřednictvím americké židovské komunity) a to i s ohledem na obtížný vztah mezi americkou židovskou komunitou a různými izraelskými politickými silami, se zabývá nejen Sachs, ale také profesoři Mearsheimer, Naom Chomsky a dokonce Henry Kissinger byli a jsou hluboce angažovaní.

Téma je opravdu velmi rozsáhlé. V tomto případě je článek Sachse malou epizodou tohoto tématu.

Ukrajina je poslední katastrofou pro americké neocony

Jeffrey David Sachs

Němci to nechtějí slyšet, ale je to tak: za válku na Ukrajině nesou odpovědnost američtí neoconi.

Válka na Ukrajině je vyvrcholením 30letého projektu amerického neokonzervativního hnutí (Neocons).

V Bidenově vládě sedí ti samí neoconi, kteří obhajovali a vedli kampaň za americké války v Srbsku (1999), Afghánistánu (2001), Iráku (2003), Sýrii (2011) a Libyi (2011), a kteří právě vyprovokovali ruskou invazi na Ukrajinu.

Záznamy neokonzervativců jsou seznamem katastrof, ale přesto Biden obsadil svůj tým neokony.

V důsledku toho Biden zatahuje Ukrajinu, USA a EU do dalšího geopolitického fiaska. Pokud se u Evropy objeví záblesk porozumění, distancuje se od těchto debaklů zahraniční politiky USA.

Hnutí neokonzervativců vzniklo v 70. letech 20. století kolem skupiny veřejných intelektuálů, z nichž někteří byli ovlivněni politologem Leo Straussem z Chicagské univerzity a učencem z Yaleovy univerzity Donaldem Kaganem. Mezi přední neoconské vůdce patřili Norman Podhoretz, Irving Kristol, Paul Wolfowitz, Robert Kagan (syn Donalda), Frederick Kagan (syn Donalda), Victoria Nulandová (manželka Roberta Kagana), Elliott Cohen, Elliott Abrams a Kimberley Allen Kaganová (manželka Fredericka).

Idea Paula Wolfowitze

Základní doktrínou neokonzervativců je, že USA mají vojenskou převahu v každém regionu světa a musí se postavit vznikajícím a rostoucím regionálním mocnostem, které by jednoho dne mohly zpochybnit globální nebo regionální dominanci USA, zejména se jedná o Rusko a Čínu.

Za tímto účelem musí být rozmístěny stovky amerických vojenských základen po celém světě a USA musí být připraveny v případě potřeby vést války dle vlastního výběru. OSN by měla být Spojenými státy používána pouze tehdy, pokud je to pro USA užitečné a založené na amerických cílech.

Tento přístup poprvé nastínil Paul Wolfowitz ve svém návrhu směrnice Průvodce obrannou politikou (DPG) pro ministerstvo obrany v roce 2002. Tento návrh požadoval rozšíření bezpečnostního systému pod vedením USA ve střední a východní Evropě, přestože v roce 1990 německý ministr zahraničí Hans-​Dietrich Genscher výslovně slíbil, že po znovusjednocení Německa nebude následovat rozšíření NATO na východ.

Wolfowitz také obhajoval, aby Američané vedli války z vlastní svobodné vůle, podle libosti a hájil právo Ameriky jednat nezávisle, dokonce i samostatně, během krizí, které jsou pro Spojené státy důležité, nebo znepokojivé.

Podle generála Wesleyho Clarka dal Wolfowitz Clarkovi již v květnu 1991 jasně najevo, že Spojené státy povedou operace pro změnu režimu v Iráku, Sýrii a dalších státech bývalých sovětských spojenců.

Expanze západní hegemonie

Neoconi obhajovali rozšíření NATO o Ukrajinu ještě předtím, než se to stalo oficiální politikou USA v roce 2008 za George W. Bushe. Členství Ukrajiny v NATO považovali za klíč k regionální a globální dominanci USA.

Robert Kagan v dubnu 2006 vysvětlil argumenty neokonzervativců pro expanzi NATO takto:

„Rusové a Číňané nevidí v „barevných revolucích“ v bývalém Sovětském svazu nic přirozeného, ​​ale pouze převraty podporované Západem, které mají posílit vliv Západu ve strategicky důležitých částech světa. Nemýlí se? Nemohla by úspěšná liberalizace Ukrajiny, kterou propagují a podporují západní demokracie, být jen předehrou ke vstupu této země do NATO a Evropské unie, zkrátka k rozšíření západní liberální hegemonie?

Role Victorie Nulandové 

Kagan uznává, že rozšiřování NATO je zničující. Cituje odborníka, který varoval:

„Kreml se vážně připravuje na ‚bitvu o Ukrajinu‘.“

Neoconi o tuto bitvu usilovali.

Po rozpadu Sovětského svazu měly USA i Rusko usilovat o neutrální Ukrajinu jako nárazník a bezpečnostní ventil.  Místo toho se neokonzervativci snažili o „hegemonii“ USA, zatímco Rusové začali boj částečně o obranu, částečně ze svých vlastních imperiálních ambicí. To připomíná krymskou válku (1853-56), kdy se Británie a Francie pokusily oslabit Rusko v Černém moři v reakci na ruský tlak na Osmanskou říši.

Kagan napsal svůj článek jako soukromá osoba, ale zároveň jeho manželka Victoria Nulandová působila za George W. Bushe jako velvyslankyně USA při NATO. Nulandová byla jednoznačně neokonzervativní agentkou par excellence. Kromě své pozice velvyslankyně při NATO za Bushe byla Nulandová v letech 2013 až 2017 asistentkou ministra zahraničí Baracka Obamy pro evropské a eurasijské záležitosti a aktivně se podílela na svržení ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče. Nyní je náměstkyní ministra zahraničí Bidena a řídí americkou politiku ohledně války na Ukrajině.

Sliby ukrajinského vítězství

Neokonzervativní názory jsou založeny na falešném předpokladu, že díky své vojenské, finanční, technologické a ekonomické převaze jsou Spojené státy schopny diktovat podmínky ve všech regionech světa.

Tento postoj se vyznačuje jak pozoruhodnou arogancí, tak nápadným ignorováním důkazů:

– od 50. let 20. století byly USA poraženy prakticky ve všech regionálních konfliktech, do kterých byly zapojeny. Ale v „bitvě o Ukrajinu“ byli neoconi připraveni vyprovokovat vojenskou konfrontaci s Ruskem, rozšiřují NATO a ignorují vehementní námitky Ruska, protože pevně věřili, že Rusko bude poraženo finančními sankcemi USA a zbraněmi NATO.

Institut pro studium války (ISW), neokonzervativní think-tank v čele s Kimberly Allen Kaganovou, podporovaný americkými vojensko-průmyslovými společnostmi, jako jsou General Dynamics a Raytheon, nadále slibuje vítězství Ukrajiny.

K probíhající ruské ofenzivě se ISW vyjádřil typicky neokonzervativním komentářem:

„Bez ohledu na to, která strana má pod kontrolou město Severodoněck, ruská ofenzíva na operační a strategické úrovni pravděpodobně dosáhla svého vrcholu, což Ukrajině poskytne příležitost zahájit protiútok – ofenzivní na operační úrovni k zatlačení ruských sil.“

Skutečnosti v terénu však naznačují opak.

Ekonomické sankce Západu neměly na Rusko téměř žádný negativní dopad, zatímco jejich zavedení zasáhlo zbytek světa jako bumerang. Schopnost Spojených států zásobovat Ukrajinu municí a zbraněmi je navíc značně omezena omezenou výrobní kapacitou USA a přerušenými dodavatelskými řetězci. Průmyslový potenciál Ruska je přitom mnohonásobně větší než průmyslový potenciál Ukrajiny. Ruské HDP před válkou bylo asi desetkrát vyšší než ukrajinské a Ukrajina v důsledku války ztratila většinu své průmyslové kapacity.

Nejpravděpodobnějším výsledkem současných bojů je, že Rusko převezme většinu Ukrajiny, což možná promění Ukrajinu ve vnitrozemský stát nebo téměř vnitrozemský stát.

V Evropě a USA poroste frustrace z vojenských ztrát a ekonomických stagflačních dopadů války a sankcí Důsledky by mohly být zničující, pokud by se v USA dostal k moci pravicový demagog (nebo se k moci vrátil v případě Trumpa) a slíbil, že pomocí nebezpečné eskalace obnoví zašlou vojenskou slávu Ameriky.

Spíše než riskovat tuto katastrofu je skutečným řešením ukončit neokonzervativní fantazie posledních 30 let a přivést Ukrajinu a Rusko zpět k jednacímu stolu a zavázat NATO, aby ukončilo snahy o rozšiřování na východ o Ukrajinu a Gruzii, výměnou za životaschopný mír, který posílí suverenitu a územní celistvost Ukrajiny.

 

Autor: Jeffrey David Sachs, zdroj: Aftershock, pro Pokec24 přeložila Janinna.

 

2 8 hlasy
Hodnocení článku
2 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
standa
standa
před 1 rokem

Česku byla přidělena špatná strana – přirozeně, protože nemá žádné právo do toho mluvit a musí poslouchat.

standa
standa
před 1 rokem

V politice neexistuje náhoda a ani osamocený střelec a to ani náhodou. Vše je pečlivě zaznamenáno a bude použito po vytažení ze šuplíku při vhodné příležitosti. Jeffrey David Sachs – to pokládám za Overtonovo okno asi té nejsilnější skupiny kluků co spolu mluví do všeho důležitého. 1. bylo – Kissinger a jeho řeč v Davosu. 2. je Sachs –… Číst vice »