Významná šance

V uplynulých týdnech jsem se poměrně hodně snažil burcovat Alternativu, aby se sjednotila. Napsal jsem na toto téma celou řadu článků, nastínil různé možnosti… ale také jsem sám za sebe odmítl dělat z Kydů jedenapadesátou politickou stranu, která by těm ostatním jen užrala pár hlasů, ale jinak k ničemu nebyla.

Tvrdil jsem, že je nutné zapomenout na minulost a není už možné poměřovat spojence podle toho, co dělali před deseti lety. Tvrdil jsem a tvrdím, že jediné, co zde máme společné, je právě tento blog a každý, kdo sem přijde s dobrou vůlí, ten je spojenec. Tvrdím, že spojenectví je třeba budovat přes další blogy a blogery.

Dneska bych chtěl popsat, proč jsem tak říčnej do hentoho sjednocování, odpouštění a urychleného formování skutečné politické síly, která by se opírala o skutečně masovou podporu voličů. Chci popsat, proč je na místě spěch. Podle mě máme totiž šanci, která do Kotlinky přijde jednou za 500 let.

Doba se fakt změnila. Přečtěte si něco od Ivana Davida a Miroslava Macka. Oba mají svůj mediální dosah a není problém si o nich udělat obrázek. Oni jsou už v podstatě stejní. Přitom jeden byl ČSSD a druhý byl ODS. Tváří v tvář největší krizi za třicet let se původně akademické debaty poměrně hodně zkonkretizovaly. Stejně jako se ve dvacátém století vyzkoušely takřka všechny utopické vize filozofů století devatenáctého. Vyzkoušel se Marx i Nietsche. Masaryk i Smith. Stejně tak už dneska víme, jak dopadly vize Klause i Zemana. Víme, jak si politici představují svobodu slova, víme, jaká je globalizace, vyzkoušeli jsme evropskou solidaritu, neviditelnou ruku trhu, vyzkoušeli jsme liberální demokracii i své transatlantické přátele. Rozdíl mezi Miroslavem Mackem a Ivanem Davidem se víceméně setřel a protože jsou oba dva chytří a a inteligentní lidé, není divu, že došli k velmi podobným závěrům.

Zároveň se také ukázalo, že u nás v republice prakticky není žádná proruská kolona. Není tu žádné hnutí starostů či politiků, kteří by bránili dodávkám zbraní na Ukrajinu. Nejsou tu stovky ruských neziskovek, které by učily ve školách, že jsou jen dvě pohlaví a Putin je frajer. Není tu žádná strana, která by chtěla přijmout jako měnu rubl. Neběží tu žádný stipendijní program pro tisíce českých studentů na Lomonosově univerzitě. Vrcholem proruskosti je konstatování, že Putin je pro Rusko dobrý prezident a vrcholem ruského vměšování do naší zemičky je Puškinova cena pro Nohavicu.

Mnohem víc lidí by si u nás přála českého Orbána než českého Putina. A toho ruského Putina tu nechce prakticky nikdo a málokdo si dělá iluze, že spojení s východní velmocí by bylo nějak kvalitativně lepší než spojení s velmocemi západními. Vítek Rakušan musí vyrábět ruské šváby z lidí, kteří si přejí korektní vztahy s Ruskem.

Nedávno jsem psal, že se tomu vlastně nedivím. Proč by Putin korumpoval Zemana, Salviniho nebo LePennovou, když se domluvil s indickým Módim a saúdským Salmánem? Tihle jsou terno, a ne nějací pofidérní politici, kteří už deset let nejsou schopni uchopit reálně moc. K čemu se zabývat Vyvadilem, když nic nezmůže a nikdy se to nezmění? Módi zařídí nákup ruské ropy. Vyvadil neudělá vůbec nic. Kamarádit s Chameneím, to je terno. Mít telefon na Erdogana, to je super. Ale k čemu je kamarádšoft s Marinou, která neustále prohrává prezidentské volby?

Zároveň sledujeme v přímém přenosu, jak se nám všechny ty západní neziskovky i se všemi Sorosy, Římskými kluby, Aspeny, politiky, novináři i Evropskými hodnotami, historicky znemožňují. Jak dokázali uvalit protiruské sankce na nás samotné, místo na Rusko, jak dokázali odzbrojit Evropu i USA v ohni ukrajinské války, jak nás zadlužují nad jakoukoliv míru a jak umějí jen mávat rukama a vysílat signály.

Celá ta obrovská síla soft power, kterou naši bratři USáci třicet let budovali, najednou generuje jeden průser za druhým.

Jasně, mají zatím všechno v rukách, ale nejsou schopni ničeho. Nejsou schopni dosáhnout ruského pádu, nejsou schopni snížit ceny energií a benzínu, nejsou schopni ani pořádně vypnout dezinformační weby. Nejvíc se jim teď daří vzbuzovat proti sobě nenávist a nedůvěru. Novináři, politici, Pánkové, Jandové, Kartouzové… mají fůru peněz, mají moc nad sociálními sítěmi, ale už jim to k ničemu není, protože nemají schopnosti. Rusko tváří v tvář Západu dokázalo přesněrovat dodávky ropy a plynu, dokázalo se domluvit na všech stranách, snížilo dodávky, vytvořilo nejistotu a Gazprom se topí v penězích. Nám naši politici doporučili, abychom se nemyli.

Tihle všichni teď dělají všechno pro to, aby se definitivně zdiskreditovali. Aby ukázali beze vší pochybnosti, že jsou neschopní, neznalí, hloupí, neschopní plánovat a vnímat souvislosti. Děje se to přímo před očima. Mávající premiér je už naprosto ikonický a dávno překonal Milouše Jakeše. Ale krásně zapadá do společnosti Leyenové, Trussové, Bidena a jim podobných.

Přátelé! V této zemi není žádné Putinovo bratrstvo, které jen čeká, až americkým neziskovkám a jejich českým přisluhovačům zakroutí krkem! Není tady nic. Pusto a prázdno. Rusko se zaměřovalo na jiné, důležitější hráče. Není tu ani žádná orbánovská neziskovka! Je tu jen hafo západních kašparů, kteří tu teď hromadně přicházejí o kredit! Rusko s budováním svého podhoubí ještě ani nezačalo! Čína se také moc neangažuje, zřejmě jsme pod její rozlišovací schopnost.

Je tu jeden Babiš, jehož ANO nejvíc připomíná politickou sílu, ale on má s Německem a USA společného víc, než je zdrávo. Spíš to vypadá, že ho do své zkázy strhnou sebou, než aby se od nich oddělil.

A pak je tu Okamura, pro kterého bylo před posledními volbami důležitější zabezpečit teplá místečka, než se pokusit ty volby vyhrát.

A pak nějaké nové (a možná i nadějné) strany.

Toť vše. Nikdo a nic víc.

Když končil Sovětský svaz, tak tady už dávno měl Západ svoje želízka v ohni. Dobře zaplacená želízka. Ale teď, když končí Západ, tak tady nikdo svoje koně nemá. Nikdo! Fakt nikdo! Není tu proruská kolona, není tu pročínská kolona, není tu nic a nikdo, kdo by chtěl ve jménu svého impéria uchvátit moc. Dokonce tu není ani žádná pročeská kolona. Ta se zatím hádá o detailech a pečlivě lustruje, kdo je dobrý Čech a kdo není.

Kdy byla v této zemi tak jedinečná příležitost, abychom se moci chopili my sami? Abychom předběhli všechny protektory z Arábie, Ruska, Číny nebo globálního byznysu? Až se Západ definitivně znemožní, vznikne krátké vakuum. Noví rektální alpinisté se brzy najdou a poběží na Moskvy, Dubaje i Pekingu, aby si nechali naší zemi udělit v léno. Ale při trošce štěstí by to nemuseli stihnout.

Jak často máme my tady uprostřed Evropy takovou šanci? Jednou za 500 let? Jak často jsou všichni naši sousedé tak slabí nebo nevšímaví, aby dali alespoň chvíli pokoj? Jak často se stane, že jde jedna velmoc do prdele a druhá má úplně jiné starosti v jiné části světa? Kdy naposled se impérium kymácelo, aniž by bylo nutné zařídit to pomocí cizích vojsk, přecházejících naše území?

V brzké budoucnosti nás čeká krátké období bezvládí. Západ bude na huntě a Východ bude mít jiné starosti. Máme šanci tu udělat Střed. Náš Střed. Budeme mít krátkou šanci na českou cestu dějinami. Už dvakrát nám nevyšla. Nepodařilo se husitským hnutím a nepodařilo se nainstalovat ani socialismus s lidskou tváří. Budeme mít novou příležitost.

A já bych chtěl, aby se jí tento národ chopil. Bez ohledu, že je to jen malá šance. Proto volám po sjednocení. Je to třetí či čtvrtá šance za celé naše dějiny. Tak ať to neprosereme.

4.3 8 hlasy
Hodnocení článku
18 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
cablik
cablik
před 2 měsíci

Zdar lidičky jo to by bylo skvělé mít Českého Orbána ale pokud se opozice nesjednotí tak to zase dopadne pro nás špatně. SPD+Trikolora+ PRO bohužel ANO je jen menší zlo.