Pokud to bylo referendum o vládě, tak nás voliči ocenili, řekl Fiala …

Pro nadpis jsem si vypůjčil přesný název článku z webu novinky.cz. Při zběžném monitoringu jsem zaregistroval ještě další … Rakušan se vyjadřuje v tom smyslu, že je s volbami v zásadě spokojen, protože jsou vice-méně na svých. Takticky správně se chová i seznam.cz, kde najdete na hlavní straně i úlitbu pro nespokojené občany s názvem „První vytýkací dopis pro Fialovu vládu. Podepsali jej Babiš a Okamura„

Dalšími řádky zcela jistě nepotěším ty, kteří cílí na okamžité, rychlé a bezbolestné řešení naší situace. Budou o taktice, jak ji vidím dál já.

Při volbě strategie máte vždy na výběr mezi zvolením cesty vedoucí k rychlým a dřívějším výsledkům, které ovšem nebývají nejtrvanlivější. Ono to má něco společného s pravdou a fixlováním, resp. manipulací. Tu pravdu mnohdy někteří nechtějí slyšet, mnohdy bolí a mnohdy léčivý účinek nastupuje za delší dobu. Oproti tomu „malé přihnutí“ faktů, malé zkreslení situace, malá manipulace nabízí lidem obezličku, jak bezbolestně nebo s menšími ztrátami vyhrát. Jenže s tou pravdou to je jak s olejem a vodou – pravda jako olej vždy vyplave na hladinu. Vždy! Říká se, že pravda je dcerou času … a jen dodávám, má nejdelší trvání.

Volby ukázaly, že ještě pro nás nenadešel čas a taky mě utvrdily v tom, že Rajchl nám byl podstrčen jen a jen proto, aby se „upustila pára“. Už jsem o tom psal, ale ještě se k tomu vrátím.

Volby skutečně dopadly tak, že pětidemolice může být spokojena, přestože utrpěla nějaký ten šrám. Ale ruku na srdce, po našem mediálním vzepětí jsme očekávali, že neutrpí šrámy, ale řádnou porážku. Fiala se na to připravoval předem, když všude trousil, že komunální volby přece nejsou o politice vlády, ale o místních řešeních. A kupodivu najednou otočil – viz. … voliči nás ocenili. Problém je, že ten chlap má pravdu, stejně tak jako Rakušan, který vykřikuje, že jsou v zásadě na svých. Ve včerejší diskuzi jsem dostal dotaz, jak bych hodnotil např. ztrátu 5 senátorů pro ODS (hypoteticky např. z 13 např. na 8). Odpověděl jsem, že za běžnou výměnu, jen jsem asi nezdůraznil, že v situaci, kdy tomu předcházelo naše vlastenecké mediální vzepětí.

Znovu tedy opakuji, pokud situace ukazuje na poměr sil 40:60 nebo 50:50 nebo 60:40 (zkráceně 4-5-6) a pětidemolice ovládá silové složky, má k dispozici neziskovky placené z rozpočtu, který sama sestavuje a k tomu ovládá mediální prostor, pak nemáme šanci na prosazení změny. Pravda je, že jsme v menšině a slabí. Dle mého se situace stane příhodnější, až ten poměr bude min. 75:25 ideálně ještě lepší. Za této situace mírné posílení nebo mírnou ztrátu je stále nutno brát jako obvyklou výměnu – zkrátka jednou má víc jedna parta, podruhé druhá. V rozložení sil se v zásadě nic neděje, nic nemění. Bylo by zajímavé udělat historický exkurz do minulých výsledků a zjistit, jak se pohybovaly ztráty nebo zisky v dobách, kdy byl relativně klid. Troufám si tvrdit, že žádný velký výkyv nenastal. Symbolická je situace okolo volby Rakušana – ten chlap je etalon národního škůdce a přisluhovače cizí mocnosti, přesto málem vyhrál už v prvním kole. Zajímavé je i to, že proti němu v podstatě nejsilnější soupeř nasadil problematickou ženskou … taková náhodička, jen malé pochybení …

Ve včerejší diskuzi padl odkaz na vyjádření I. Davida a k tomu hned připomínka, že není žádný vlastenec a v podstatě rozbíjí naši jednotu. Článek jsem si přečetl a získal tak další střípky ze zákulisí do celkové mozaiky. S jeho článkem plně souhlasím a uvedu proč. Je totiž pár takových nevhodných okamžiků, které byly jakoby náhodou. Ale já si nemyslím, že byli náhodou. Představitelé pětidemolice jsou sice silně protinárodní, jsou arogantní, ale rozhodně nejsou blbí a neschopní. Jsou naopak chytří a všeho schopni a zcela jistě mají k dispozici dobré analytiky. Princip je, že destrukci národa nelze provést najednou, protože by se to mohlo zvrtnou. Destrukci je potřeba provést řízeně, což obnáší, že ve vhodnou chvíli je třeba „upustit páru“. Jistě si mnozí např. vzpomenou, že bylo pár hlasů, které poukazovaly na to, že demonstrace na 3.9. je svolávána předčasně, že vhodnější termín by byl později až (obrazně) dorazí složenky, že po prázdninách bude mít nemalá část populace starosti se začátkem školního roku atd. Jevilo se to jako takové malé pochybení … další neškodné pochybení v řadě. Jenže uvědomte si princip – pokud budete chtít jen upustit páru, tak nemůžete akci konat v tom nejlepším možném termínu (pro demonstraci), ale v nejlepším možném termínu pro ty, kteří chtějí jen ventilovat přetlak ve společnosti. A nesmí to vypadat jako úmysl … prostě malé pochybení. I. David v odkazovaném článku popisuje, jak to bylo s Kobzou, že Majerové nenechali ani přečíst jeho vzkaz a pak taky, jak to bylo s organizací demonstrace v Ostravě. To jsou všechno další nepřímé důkazy, že Rajchlovi někdo jde usilovně naproti. Já si nemyslím, že Rajchl se účastní nějakého spiknutí, můj názor je, že mu klidně mohlo být nabídnuto ať využije nespokojenosti lidí, že je přirozený lídr, že mu někdo zařídí reklamu a tak nějak pomůže k placenému místu politika a Rajchl jen využívá příležitosti bez konceptuálního přemýšlení. Pro mě je největším důkazem situace kolem průzkumů veřejného mínění. Já si moc dobře pamatuji, jak to bylo před posledními velkými volbami – ze začátku Okamuru do předvolebních diskuzí nezvali, bo … Tomio, sorry, my zveme podle výsledků předvolebních průzkumů a ty ukazují, že to máš „na hraně“ … naopak Přísaha, podívej se sám, ta jede, tu zveme … Až byla situace fakt neúnosná, když bylo evidentní, že SPD podporu má, tak začali zvát i jeho. S Rajchlem a PRO to je jak přes kopírák. Najednou, kde se vzal, tu se vzal a byl zařazen v předvolebních průzkumech. Jak to někdo celkem přesně vyjádřil – SPD vadí, Rajchl a PRO nevadí, stejně jako minule SPD vadila a Přísaha nevadila. A já se ptám: Kdo má takový vliv, aby rozhodl, že SPD do průzkumů nezahrnovat, resp. nějaké to procentíčko ubrat např. nevhodně formulovanou otázkou a Přísahu nebo Rajchla zařadit a jít těm procentíčků popularity naproti … kdo asi má takový vliv? Nebo s tou demonstrací … pane Rajchl, podívejte, tady jsme Vám sehnali pár dobrovolníků, vše zařídili, pěkné pódium Vám nechali postavit, profesionálně nazvučili, aby Vás slyšel i poslední nespokojený Jouza úplně na konci Václaváku … jenom kdyby jste se dostavil k mikrofonu a hlavně se neptal a nepátral, kdo to všechno platí, protože ofiko historka o tomhle nesnese detailní prověřování …

Bráno čerstvě po volbách musím konstatovat, že upuštění páry se podařilo a může se opět přitvrdit. Další demonstrace na tom už nic nezmění, klidně je nechají násilím potlačit, pokud se budou vyvíjet špatně, protože mají v rukou výsledky voleb. Fiala i Rakušan mluví pravdu, když v podstatě říkají, že mají potvrzený mandát. Pro cca 2/3 není situace až tak zlá, aby se začali zajímat a zvedli svoje pozadí z gauče. Z mého okolí mě doslova šokovali tři lidé – nadáváme společně, zaujímáme společné názory na to co by to chtělo, vůbec mě ani ve snu nenapadlo, že by to nehodili „našim“. A víte co? … jedna osoba dala přednost odcestování na návštěvu (v pátek už neměla čas), další dvě pak nemají čas – bo mají svoje koníčky, svoje záliby, které mají přednost. Zůstal jsem jak opařený, když jsem po dotazu komu to tedy vlastně hodili jsem uslyšel, že nešli … Tak to prostě je, taková je realita, je čas si to přiznat.

Z těch, kteří se účastnili je dost velká množina spoluobčanů očividně souhlasících s tím co se děje. Znovu opakuji – arciškůdce Vystrčil to měl v kapse málem už v prvním kole. Tohle o něčem svědčí.

Otázka tedy zní: Co dělat? Moje odpověď – v žádném případě neházet flintu do žita, tohle lze udělat kdykoliv. Je třeba si uvědomit, že proti nám, našemu vidění světa stojí sehraný vysoce profesionální tým schopný čehokoliv, aby se udrželi u moci a prosazovali jejich vidění světa, které spočívá v touze sloužit páníčkovi za shozené drobky ze stolu. Je třeba začít pracovat jako mravenci nebo budeme v blízké budoucnosti pracovat ještě více, ale pro téhož páníčka jako otroci.

Jsem zvědav na názor Vidláka. Zatím vždy překvapil nečekaným pohledem na věc. Uvidíme, fakt jsem zvědav. Může své čtenáře nasměrovat k okamžitým ziskům nebo k dlouhodobým cílům. Za mě je situace naprosto přehledná – naším prvořadým úkolem je zamezit snaze upouštět páru. Tohle není v našem zájmu, tohle je v zájmu našich protivníků. Někomu se to může zdát být nelogické, ale tak to je. Další demonstrace bych zatím ignoroval nebo na nich jenom říkal, že to tak nemalá početná skupina v ČR vlastně chce, že se těší na vyšší složenky a pro blaho svého páníčka jsou ochotni k nemalým obětem.

Byl jsem jeden z prvních, kteří volali (a volají) po koordinaci a spolupráci na naší straně, ovšem v ŽÁDNÉM případě za cenu vytváření další subjektů. V tomto moje úvaha spočívá ve faktu, že je zde několik malých stran, které pravidelně kandidují, ale nepřekročí hranice 5% a tedy v důsledku oslabují naši pozici, byť mají naše vidění světa. Nevím proč, ale vždy mě napadne jako příklad Švýcarská demokracie, takže i tentokrát ji můžeme použít jako příklad. Podívejte, tyto grupy mají své skalní voliče, jistě není jich moc, ale jsou skalní a každý hlas je nutno se alespoň pokusit zahnat do naší ohrady. Na druhou stranu tady máme dvě silné, etablované opoziční strany. ANO s Babišem, kterého limituje snaha o udržení svého zahraničního i domácího byznysu. Ta první snaha znamená, že si nebude moc vyskakovat proti Bruselu, ta druhá pak značí malou šanci pro nás, protože nebude chtít dobrovolně zaříznout svůj byznys zde, v ČR. Takže lavíruje a bude lavírovat, takový Fiala nelavíruje, ten se tetelí blahem, že může pro páníčka pracovat. SPD – tam vše ukazuje na to, že Okamura vládne tvrdou rukou, kdy asi největším problémem je zasahování (a v důsledku odrazování od aktivity řadových členů) do pořadí volebních kandidátek. Je otázkou, zda by SPD byla, pokud by tohle nedělal, zda by se nerozpadla … nevím, ale vím, že ideální stav nebude nikdy a v ničem. Pokud se tedy vrátím k té spolupráci – cesta je „přinutit“ ty malé strany ke spolupráci tak, aby neubírali hlasy na naší straně a přitom se stali platnými členy. Je nutno najít a realizovat nějakou formu tzv. sociálních (politických) výtahů. Dle mého by se měli sejít minimálně Vidlák a Hampl a probrat taktiku o čem psát … nikoliv co psát! Prostě i ve volbě témat musí být nějaká taktika, abychom se posouvali k nějakému cíli. Tolik ke koordinaci a spolupráci.

Autor: David Dvořák, zdroj: Litterate.cz