Nechtěli jste Salviniho? Tumáte Meloniovou. Hamletovská otázka dneška: lokální nebo globální fašismus?

Naděžda Bonaventurová
Naděžda Bonaventurová

Výsledek italských voleb, tedy drtivé vítězství středopravé koalice ve volbách do parlamentu i do senátu, očekával Brusel sešikován v zákopech: bylo totiž zřejmé, že půjde o jakési referendum o vztazích Itálie a EU.

Od minulých voleb, které skončily s tak protibruselským výsledkem, že se tehdy Verhofstadt vyjádřil, že EU naučí Italy, jak mají volit, práskala EU nad Itálií bičem, který se jmenuje spread. Začalo se o něm vždycky intenzivně psát ve veřejných sdělovacích prostředcích, jakmile v italské politice někdo vůči Bruselu praštil do stolu.

Co to je, jsem schopna popsat jen laicky a přibližně: je to rozdíl mezi výnosem desetiletých italských státních dluhopisů BOT (buoni ordini del tesoro), v nichž má nainvestováno většina Italů, hlavně důchodců, a výnosem německých státních dluhopisů. Čím je tento rozdíl větší, tím je údajně italská ekonomika rizikovější ve srovnání s německou, považovanou za stabilní, a roste státní dluh, neboť stát za státní dluhopisy musí poskytovat stále větší úroky. Tím vzniká spirála negativního ekonomického vývoje: pro místní podniky je obtížnější půjčovat si peníze, zdražují se hypotéky a půjčky pro občany a to vše se projevuje rostoucími cenami. I laik jako já vidí, že tento výklad je hodně zjednodušující a že zanedbává množství dalších faktorů a proměnných, kritickou analýzu však přenechám povolanějším, třeba paní docentce Švihlíkové. Pod průhlednou záminkou povinnosti snížit výrazně vyšší spread, jímž Brusel penalizoval Itálii od posledních voleb, šla vláda premiéra Draghiho, zrekonstruovaná po vyšachování Salviniho z ministerstva vnitra a sestavená z PD, Pěti hvězd a s účastí Ligy, zbavené reálných pák, opět ve všech podstatných otázkách na ruku Bruselu.

O spreadu se před volbami v Itálii už zase psalo a vysílalo od rána do večera snad i ve zprávách o počasí a jsou jím prošpikovány i nakyslé komentáře probruselské politické garnitury, která dostala v neděli tak výrazně a neoddiskutovatelně na frak.

Poplach: spread kvůli Meloniové vystřelil nahoru o několik bodů!!! Jenže jak je z výsledku voleb patrné, abstraktního strašáka spreadu se už bojí jenom skalní salónní intelektuálové, zastánci PD, kteří si o sobě stále ještě myslí, že jsou levicoví, a vůbec si nevšimli, jak se jim levice vypařila z veřejného prostoru a jak se původně levicový slovník vyprázdnil a stal se frazeologií globálního korporátu.

K ilustraci tohoto procesu nechť slouží vývoj názvu této strany: původně PCI- Partito comunista italiano- eurokomunistická strana, která poté, co se socialistická soustava rozpadla, modernizovala svůj image jako PDS- Partito democratico di sinistra, italská levicová strana, a nasunula se fakticky na uprázdněné místo po italských socialistech poté, co v devadesátých letech zmizeli s ostudou v propadlišti dějin. Byl to tak povrchní konzumní a reklamní trik, že se tradiční upřímně komunistické jádro se zvednutým žaludkem rázně odštěpilo jako Rifondazione comunista- Znovuzaložená komunistická strana. Byl to donkichotský počin předem odsouzený k neúspěchu v postmoderní a postfaktické italské společnosti, kde značka bot byla podstatnější, než ideje a společenská angažovanost. Uplynulo několik let a z názvu původní a kdysi silné západní komunistické strany zmizelo i to S: aktuální název strany je pouze PD- Partito democratico. A všichni víme, co to znamená: demokracie je v současné době stále prázdnější slovo, nálepka, za níž se skrývá globalistická velmocenská, elitářská a protilidová politika.

Ale zpět ke slavnému vydírání Itálie spreadem, tedy růstem státního dluhu, který známe i z naší místní rétoriky. Kdo se ještě o něj stará v situaci, kdy se Německo svépomocí zbavilo statutu etalonu stabilní ekonomiky a stává se naopak zdrojem destabilizace celé EU kvůli šílené ideologii green dealu a vazalské poslušnosti ve vztahu k USA? Koho zajímá spread, když sedíme v prachárně, kterou hlídá strážný se zapálenou cigaretou?

Myslím, že na kompromisy kvůli něčemu tak odtažitému, jako státní dluh, už voliči nejsou zvědaví, to ukázali jasně, když Ligu, která měla ještě před čtyřmi roky kolem devětadvaceti procent, místy i více, ocenili jen asi osmi procenty. Bylo to kvůli ústupkům a spolupráci s probruselskými stranami? Nebo jde ještě o něco jiného? Jak vůbec dokázala Meloniová zvýšit preference své strany ze čtyř procent v minulých volbách na současných asi sedmadvacet? Jak se dostala tato strana, která má konec konců velmi podobný program jako Liga, do vedení koalice? Vždyť Liga má podobně jako u nás ANO rozpracované realizační postupy, síť odborníků, promyšlené strategie a zdroje financování, praxi na radnicích. To se přestalo počítat? Proč? Snad jen proto, že Meloniová měla razantnější, aktuálnější a emocionálnější rétorický projev, než logický Salvini? Přispělo k tomu i antivaxerství, zakotvené v jejím programu už před covidem, a situace, která vznikla v souvislosti s válkou na Ukrajině? Lidi, já vám nevím, ale cosi výstražně bliká.

Koalice přesto zůstala pohromadě a myslím, že naše navzájem nekompatibilní opozice by se zde měla poučit.V dobrém i špatném. Liga na své kompetence a praktické zkušenosti neuplatňuje copyright a budou tudíž využity celou koalicí, zatímco hlasy se prostě přelily k Meloniové. Ale v konečném důsledku jsou to hlasy pro celou středopravou koalici. A znamenají vítězství ve volbách.

Vítězství koalice vedené tedy aktuálně stranou Fratelli d’Italia, Italští bratři (název je citát prvního řádku italské hymny vzniklé v době italského národního obrození a odkazuje na vyhraněně patriotický charakter této politické síly) se v Bruselu vůbec nelíbí, italská ekonomika může být totiž vyňata z bruselského poručnictví. Pročež celým unijním prostorem rezonuje zděšení a výroky o fašistech. Z bruselských úst to zní podobně pokrytecky, jako když zloděj s výrazem morálního rozhořčení upozorňuje na krádež toho, co chtěl sám ukrást.

Je to skutečná obava ze vzkříšení italského fašismu, s vědomím toho, co to fašismus je, nebo spíš jen rétorika, opravňující a předznamenávající použití důraznějších bruselských «nástrojů»? Máme očekávat drsné sankce a šikanu podobnou té, která byla zahájena proti Maďarsku? Bude na náměstích rozpoután italský ekvivalent Milionu chvilek (jmenuje se to tam Sardinky) jako proti Salvinimu? Tentokrát by to nedopadlo dobře.

Co horšího se vůbec ještě Italům může stát, než to, co jim hrozí, když budou poslušní?

Ale budou skutečně tak velmi neposlušní? Nebo se stanou poslušnou součástí hlubinného a ještě šílenějšího geopolitického plánu, než je ten, který se před námi stále zřetelněji rýsuje?

V psaném programu projev Meloniové výrazně zkrotl a je v hlavních bodech totožný s programem Ligy. Kromě italských témat nasál i evropskou zelenou a lidskoprávní rétoriku, která je v některých bodech částečně zbavena své jurodivosti a je konkrétnější, místně ukotvená.

Za nejpodstatnější považuji důraz na budování a ochranu silného soběstačného zemědělství včetně živočišné výroby, na ochranu tradičního kvalitního potravinářství proti falšování a lacinému nekvalitnímu dovozu potravin, a vůbec na ochranu a pěstování italské národní ekonomiky.

Italská národní ekonomika má být všemi způsoby posilována, made in Italy se má znovu těšit vysoké mezinárodní prestiži a významné italské výrobky mají být chráněny ochrannými známkami.

Podnikání má být podpořeno zavedením rovné daně- dosud je v Itálii zdanění progresivní. To vše není nic nového, to prosazovala v minulých volbách Liga.

V programu je hodně akcentována sociální oblast. Má být zrušen základní nepodmíněný příjem, zavedený díky M pět hvězd (díky němu M5 hvězd získalo většinu v jižní Itálii), který je však základním nepodmíněným příjmem spíše podle jména- ve skutečnosti je podmíněn různými faktory a je to vlastně podpora v nezaměstnanosti spočtená na určitou úroveň životního minima, podobně to bylo provedeno s důchody, které se dorovnávají na stanovenou úroveň, to vše na základě spleti různých formulářů a žádostí. Sociální politika má být racionalizována, rozšířena a posílena, konkrétně se moc nerozebírá, jak, je řečeno pouze, že rodiny s dětmi mají dostat podstatnou finanční pomoc, má být výrazně sníženo DPH na výrobky pro děti a početnější rodiny mají mít progresivně rostoucí slevy na dani podle počtu členů. V porovnání s naším systémem nevidím nic nového a lepšího, kromě toho sníženého DPH na dětské zboží. Mateřství a porodnost mají být posilovány všemi prostředky, stejně jako klasická rodina. V praxi to bude nejspíš znamenat, že rodinné přídavky, které před třiceti lety pokryly cenu jednoho balíku pampersek, pokryjí možná několik balíků. Má se zlepšit tradičně nerovnoprávné postavení žen ve stále ještě maskulinní italské společnosti, ženy mají být více chráněny proti domácímu násilí, které v Itálii častěji než jinde končí i vraždou «neposlušné» ženy, stejná pozornost má být věnována ženám v muslimských komunitách. Takže Istanbulská smlouva, která má v případě Itálie skutečně reálné opodstatnění.

Senioři mají právo na klidné a důstojné stáří. Představují paměť národa, je třeba se k nim chovat s úctou a vyhradit jim místo ve společnosti a ve veřejném životě, které jim po právu náleží. Penze mají být zvýšeny, odmítá se zvyšování věku odchodu do důchodu pod záminkou vyšší perspektivy dožití. Až na výraznější akcentování ženské tématiky a detailnější rozbor rodinné problematiky to bylo všechno také v programu Ligy pro minulé volby.

Zdravotnictví má být dostupné každému, kdo je potřebuje, očkování proti Covidu má zůstat dobrovolné, je třeba vyšetřit postup vlády za epidemie z hlediska zneužití pravomocí. Zde je výrazně vidět, jak byl i v Itálii Covid politicky zneužit a jak silná to byla zbraň v rukou opozice, o to silnější, oč větší mají Italové potíže s respektováním omezujících opatření. Nevidím již naštěstí odmítnutí povinného očkování proti dětským nemocem, kterého jsem si všimla v minulém programu.

Zásadní význam pro budoucnost národa má výchova a vzdělání dětí a mládeže. Je nutné se vrátit ke kvalitnímu vzdělání založenému na exaktních vědách, ale nezanedbávat přitom umění, kulturu a jazykové vzdělání, všechny děti mají mít možnost naučit se dobře anglicky i prostřednictvím pobytů v zahraničí. Současný model vysokého školství, tedy dělení na bakalářské a magisterské studium, je třeba přezkoumat. Je žádoucí urychlit proces základního a středoškolského vzdělávání tak, aby mládež mohla vstupovat na vysoké školy dříve, již v sedmnácti letech. To je podle mého názoru dost kontroverzní novinka oproti minulým volbám. Vzdělání má být v kontaktu s potřebami firem.

Je třeba též umožnit mládeži výběr z co největšího množství hodnotných aktivit, které mají být přístupné všem- bez ohledu na finanční situaci rodiny. Zde je program oproti minulým volbám detailnější.

Strana se bude snažit o úplné vymýcení drog a o přísné a důsledné trestání dealerů.

I toto není nic nového, Salvini to velmi vehementně a důsledně jako ministr vnitra realizoval.

Imigrace: nelegální imigrace nesmí být dále tolerována, mimo evropské území mají pracovat orgány, které budou žadatele rozdělovat spravedlivě do různých evropských zemí: vracíme se tedy ke kvótám a nuceným přídělům přistěhovalců. Toto požadoval i Salvini v pozdějším období výkonu své premiérské funkce. Italové žijící v zahraničí mají být zlákáni k návratu a a jejich zkušenosti mají být využity v rozvoji národní ekonomiky- staré téma z minulých voleb.

Národní hrdost má být pěstována odkazy na významnou až určující roli Itálie v dějinách evropské kultury a na úspěchy v současném světě. Itálie má hrát v EU, která se má stát Evropou národů, silnou a významnou úlohu, která jí náleží jako zakládajícímu členu EU a NATO. Toto téma je zde akcentováno.

Energetika:

Meloniová prosazuje naprostou nezávislost na ruském plynu a evropské zastropování cen,přičemž obyvatelstvu se má pomoci z prostředků, vzniklých zdaněním mimořádných zisků výrobců elektřiny – vzhledem k tomu, že se hovoří o evropském zastropování, zřejmě půjde i o ono evropské zdanění těch, co vyrábějí lacino, tedy v konečném důsledku o ČEZ. Ráda bych se mýlila, ale když jde o to odčerpat peníze z jiných zemí, je zřejmě Meloniová v jednom šiku s Leyenovou. Pokud jde o plyn, spoléhá se na Španělsko, elektřina má být hlavně z místních zdrojů, včetně výstavby větrných elektráren. Mají se věnovat prostředky na výzkum jaderné energetiky, zřejmě malých jaderných reaktorů, o stávajících pěti jaderných elektrárnách, které byly zavřeny v důsledku referenda už po roce 1998, se nehovoří. O tom, že by se mohly znovu uvést do provozu, se diskutovalo kolem roku 2011 a bylo vyhlášeno další referendum, ale elektrárny zůstaly odstavené.

Shrnuto a podtrženo:

Meloniová je ve srovnání s logickým racionálním a uměřeným, dobře vyargumentovaným projevem Salviniho dramaticky emocionální a teatrální řečnice, na niž evidentně silně zapůsobily řečnické kvality Zelenského a vedou ji k solidárnímu emočnímu souznění s vypjatým patosem ukrajinského nacionalismu. Na rozdíl od Salviniho, který viděl v ekonomické spolupráci s Ruskem možnost, jak čelit tlaku Bruselu, je Meloniová nekompromisně protiruská. O co se tedy hodlá opřít při tom budování silné italské národní ekonomiky?

Odpověď je v programu implicitně obsažena. Strana se sice vymezuje, stejně jako program středopravé koalice v minulých volbách, proti unijní politice stále větší ekonomické integrace a proti faktickému vysávání Itálie silnějšími ekonomikami, ale tak, že Itálie se má zařadit v rámci unijního prostoru mezi ekonomiky silné, tedy z ekonomiky vysávané se má bez rozpaků stát ekonomikou vysávající, protože s jiným než s unijním prostorem se nepočítá. Je nasnadě, na čí úkor .

A znovu shrnuto a dvakrát podtrženo: k nám, kdo si ještě pamatujeme (na rozdíl od probruselských novinářů) původní významy slov, bohužel vzdáleně zaznívá z hlubin historického a kulturního pozadí této strany ozvěna onoho silácky a římsky obhrouble proneseného A NOI!!! Myslím si, že do skutečné války by se členka italské sekce Aspen institutu Meloniová ochotně zatáhnout dala, ale stále doufám, že většina jejích voličů přece jen ne…

Pohled do celosvětové díry, vzniklé po smrti levice, je děsivý. Jaká volba nám, kdo si ještě uvědomujeme původní význam slov a hodnoty, které tato slova reprezentují, vůbec zbyla? Na tuto otázku je životně nutné nalézt rychle odpověď.

( Poznámka redakce: A NOI! asi nikomu nic neříká. Je to heslo pochodu na Řím, vzniklo zkrácením bojového hesla italských elitních oddílů na frontě v první světové válce: A chi la vittoria? A noi! Komu vítězství? Nám! )

5 1 hlasovat
Hodnocení článku
4 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
jbskalensky
jbskalensky
před 1 měsícem

Velmi zajímavý článek. Díky za něj. Mimo jiné z něj vyčnívá, jako zdvižený prst, upozornění na některé nepěkné názory “uřvané Kadly”. Takto absolventky novodobého VUMLu, nebo-li Aspen institutu, bez kterého dnes nelze “kádrově” uspět v žádné tzv. demokratické zemi. Přestože s mnohými názory lze souhlasit, a lze jen doufat, že svůj kritický vztah k EU myslí… Číst vice »

Hokarc
Hokarc
před 1 měsícem

Přejme Italům i Maďarům úspěch, v boji s bruselskou hnilobou.. A přejme Bruselu, ať okusí odplatu, za tu svoji lopatu ! A přejme i sobě, ať neskončíme v unijním hrobě. Dnešní problémy nevznikly ze dne na den, je třeba vidět celou, tu více jak třicetiletou trajektorii. A pokud, se jako vlastenci, na cestě zpět neshodnem, zůstanem navždy, v místě… Číst vice »

cablik
cablik
před 1 měsícem

Pro Italy ten program bude dobrý u nás ti co vládnou žádný program nemají ti jen poslouchají co řekne Brusel a USA. Levice nemá v tom co se děje šanci je to boj proti globalistům s jejich šíleným světem a musíme podpořit slušné kapitalisty.

eFPe
eFPe
před 1 měsícem

Poznámka k podpoře rodin s dětmi. Tady je třeba uvažovat a cílit, či podmínit to jinak. Dětí si umí každý udělat mraky, když na to přijde.Ale vychovat z něj jedince, který ctí rodinu, zákony, a je prospěšný jak společnosti, tak rodičům, to je ten pravý úkol.Takže za mně udělat systémově takovou změnu, aby byli rodiče za… Číst vice »