Kolébka má i hrob můj: V jaké zemi žijeme (1. díl)

Kompradorské elity, zkorumpovaná vláda a zmanipulovaná média systematicky vytvářejí dojem, jako by existovaly jen dvě varianty. Na jedné straně varianta totální války, válečného hospodářství a “obětí” až do konečného vítězství, na straně druhé kapitulace před zlem představovaným Ruskem a jeho autoritativním vůdcem. Třetí varianta však samozřejmě existuje…

Stanislav Blaha
Stanislav Blaha

„Vy, jenž dalekosáhlým během svým,

co ramenem tajemným zemi objímáte,
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou!

                              Karel Hynek Mácha, Máj

V jaké zemi žijeme?

Žijeme v krásné zemi, bohaté přírodními krásami, plné pracovitých a vzdělaných lidmi. V zemi je (zatím) bezpečí, drtivá většina lidí má co jíst i střechu nad hlavou. Dětem se po narození dostane skvělé péče (máme jednu z nejnižších novorozeneckých a kojeneckých úmrtností), studenti neplatí školné, zaměstnanci mají práci, podnikatelé stabilní prostředí a nízké daně, důchodci skromné, ale pravidelně vyplácené důchody, nezaměstnaní a chudí dostávají státní almužnu a nemocní téměř bezplatnou a v porovnání se zbytkem světa kvalitní zdravotní péči. To vše je dnes v ohrožení a my čelíme příchodu bezprecedentní krize. V prvním dílu naší série se pokusím nastínit výchozí stav, v dalších dílech se můžete těšit na možné scénáře budoucího vývoje.

Globální kontext naší krize

Světové elity se zbláznily. Nejdříve padesát či více let budují globální ekonomický systém, v němž existuje přísná mezinárodní dělba práce a každý jen trochu sofistikovanější výrobek je postupně vyráběn na různých koncích světa, aby ho během několika let rozbili na padrť. Přestože nejsem žádným milovníkem globalizačních plánů a globálních institucí, jež jsou zpravidla jen prodlouženými chapadly nadnárodních koncernů, nemohu se radovat z toho, jak je tento špatně fungující systém bleskově a bez viditelné náhrady likvidován. Je mi jasné, že to, co se někdy nezasvěcenému jeví jako obludná chyba, může být ve skutečnosti záměr, přesto se nemohu vyhnout pochybnostem o tom, zda se nastartované deglobalizační procesy jejich tvůrcům nevymkly zpod kontroly.

Multipolární a v pravém slova smyslu multikulturní svět nemůže existovat v ovzduší konfrontace a nedůvěry. Váleční štváči nikdy v dějinách nepřinesli svým národům zdraví, dlouhodobý ekonomický rozvoj a harmonické mezilidské vztahy. Ovocem válečníků jsou vždy bída, hlad a lidské oběti.

Pilíře štěstí a jejich ničitelé

Potřebami lidských komunit jsou mír, svoboda a spravedlnost, přičemž nejkřehčí hodnotou je ta poslední. Nespravedlnost vede k nesvobodě, nesvoboda k nenávisti a nenávist k válce.

Všechny tyto pilíře jsou propojeny a nemohou fungovat jeden bez druhého. Chudnutí většiny společnosti a pohádkové bohatnutí několika promile nejbohatších vede k ekonomické krizi, podkopává víru společnosti ve spravedlnost stávajícího politického a ekonomického systému, ohrožuje základní svobody a lidská práva, zvyšuje míru nestability a riziko vnitrospolečenských konfliktů a války. Ta může být důsledkem vyhrocení společenských rozporů, snahy elit o odvedení pozornosti od společenské krize, či vnějšího napadeni takto oslabeného státu. A pokud se například na současný rusko-ukrajinský konflikt podíváme touto optikou, zjistíme, že v něm jsou na obou stranách přítomny všechny výše vyjmenované motivy.

Všichni, kteří tvrdí, že jsme ve válce, aniž by ji otevřeně deklarovali, všichni, kteří tvrdí, že k míru se lze dostat pouze vítězstvím v této válce, i všichni, kteří posílají peníze českých daňových poplatníků a zbraně naší armády do konfliktu, který probíhá na východ od našich hranic, podkopávají základní pilíře našeho státu. Evropské a české kompradorské elity, zkorumpované vlády a zmanipulovaná média systematicky vytvářejí dojem, jako by existovaly jen dvě varianty. Na jedné straně varianta totální války, válečného hospodářství a stupňujících se “obětí” až do konečného vítězství, na straně druhé kapitulace před zlem představovaným Ruskem a jeho autoritativním vůdcem. Třetí varianta však samozřejmě existuje a my se ji pokusíme nastínit tak, aby ji pochopili i všichni ti věčně mladí, bohatí, podnikaví a inteligentní voliči pětikoalice.

Bytostnými vnitřními potřebami jedince jsou víra, naděje a láska, přičemž víra nemusí být v tomto kontextu chápána pouze ve smyslu náboženském, ale spíše jako víra ve smysl života, sebedůvěra a důvěra k ostatním členům lidské společnosti. Bez víry dětí v rodiče a důvěry rodičů k sobě navzájem i k dětem nemůže fungovat rodina, základní jednotka lidské společnosti. Nevíra a nedůvěra vedou ke ztrátě naděje, ztráta naděje vede k beznaději a neschopnosti milovat.

Evropské a české kompradorské elity, zkorumpované vlády a zmanipulovaná média systematicky šíří nedůvěru, beznaděj a nenávist, čímž jen prohlubují krizi, která se sice projevuje především v politice a ekonomice, ale má hluboké kořeny v oblasti společenské morálky a individuální mravnosti.

Co všechno nefunguje (a bude se muset změnit)

Hlavním problémem České republiky je její koloniální status. Vládnou nám zkorumpované politické elity, ekonomiku ovládají zahraniční koncerny a finanční instituce, z hlediska mezinárodní dělby práce jsme pouhou montovnou, z níž se ve velkém vyváží kapitál.

Z toho plynou další problémy, kterým čelíme, pokusím se o stručný a jistě i nekompletní výčet:

Závěr

Reálný socialismus, jakkoli byl odpudivý svým útlakem, kádrováním a neefektivitou, industrializoval naši zemi a vedl k nepochybnému růstu životní úrovně širokých mas. Podíváme-li se zpět na více než 30 let fungování kapitalismu v Československé a později České republice, vypadá to, že jsme při svém postupu vpřed dospěli ekonomicky do šedesátých a politicky do padesátých let minulého století. To není dobrá vizitka a čekají nás převratné změny. Záleží na každém z nás, jestli revoluce, jejíž uhlíky začínají doutnat napříč celou společností, bude naším hrobem, nebo kolébkou, z níž vzejde nové národní obrození.

Autor: Stanislav Blaha, zdroj e-Republika

K tématu:

 

Související články :

3 5 hlasy
Hodnocení článku
12 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Primak
Primak
před 1 rokem

Na Západě jsou tak zblblí tou jejich brainwashing propagandou, že se každý bojí vyslovit “socialismus”. To je pro ně sprosté slovo, přece by nechtěli žít jako v nenáviděném a strašlivém Sovětskému Svazu. A tak radši dělaj, že jim nevadí, že celý život dřou na jejich hypotéky, třesou se strachem aby jim ten dřevěnej… Číst vice »

kutnohorsky
kutnohorsky
před 1 rokem

Ano je to tak, všichni žijeme v kapitalismu ba imperialismu. Není tu žádný střet ideologií mezi východem a západem. Jsme tak říkajíc všichni na jedné lodi, té kapitalistické. Rus, Ukrajinec, Maďar, Rakušan, Fiala Němec… Mnozí se na mne budou zlobit ale komu mám fandit? Fašistické Ukrajině a nebo imperiálnímu Rusku, které si hájí… Číst vice »

skeptik
skeptik
před 1 rokem
Odpověď uživateli  kutnohorsky

Každý stát by si měl hájit svoje zájmy, to ještě neznamená imperialismus. Imperialismus je až když se jedná o velmocenskou, dobyvačnou, expanzivní a militantní politiku.
Kde vidíš u Ruska imperialismus?

kutnohorsky
kutnohorsky
před 1 rokem
Odpověď uživateli  skeptik

No rozhodně už v něm nevidím nositele míru na celém světě. I ono se muselo přizpůsobit době. Oligarchové, vojenskou průmyslový komplex, i státní podniky v rukou mafiánů…to vše dělá Rusko imperialistickým. Osobně jsem i tak nepovažoval Rusy za naše nepřátele. Nikdy nám po revoluci nevyhrožovali nemělu žádné požadavky, nehrozili uzavřením kohoutků. Jednou bez jakéhokoliv mandátu překročila… Číst vice »

skeptik
skeptik
před 1 rokem
Odpověď uživateli  kutnohorsky

Jo ták, ty nevíš co je to imperialismus, proto z tebe padají ty “moudra”.
Ještě takový “malý” detail. Rozlišovat mezi SSSR a Ruskem.
ČR taky není ČSSR.

Rob
Rob
před 1 rokem

Že vždy, když se naší zemi začne jakž takž dařit, přijdou nějací neumětelové a všechno poserou…

JK
JK
před 1 rokem
Odpověď uživateli  Rob

Někdy tak přemýšlím kde bysme mohli být, kdyby se v roce 1985 k moci nedostal Gorbačov. Možná bysme zde dodnes neměli zahraniční Hypermarkety, McDonalds, herny, ani pornoprůmysl. Ale nejspíš by stále fungovaly velké strojírenské podniky, zemědělství by produkovalo potraviny(jedlé), elektřina už by byla jen z jaderných a vodních elektráren, neznali bychom bezdomovce ani nezaměstnané,… Číst vice »

skeptik
skeptik
před 1 rokem

Je třeba taky srovnávat reálný socialismus se západním imperialismem.
ČSSR nikoho nekolonizovala a neokrádala.

vachav
vachav
před 1 rokem

A kromě toho ještě poznámku,že první odstavec je velice iluzorní a diskutabilní,pan autor se také bojí slova kapitalismus jako čert kříže a zřejmě nepochopil,že konflikt na Ukrajině není mezi Ruskem a Ukrajinou,ale mezi USA a Ruskou federací,.Ukrajina zde hraje pouze roli užitečného a trapného slouhy a idiota.

vachav
vachav
před 1 rokem

Nesouhlasím s tím,že by socialismus byl”odpudivý svým útlakem”.Autor zřejmě cítil potřebu použít tzv povinnou frázi,v rámci všeobecné dehonestace minulého režimu,a to za každou cenu.

Rob
Rob
před 1 rokem
Odpověď uživateli  vachav

Je to kolorit dnešní trapné doby. Je to narativ zbabělých jedinců tvořící zbabělou společnost, která si nedokáže přiznat pravdu a podívat se jí přímo do očí a to jen proto, aby si mezi těmi zbabělci nepřipadali trapně ač trapní jsou už tím, že se pořád dokola takto vyjadřují… Jak už někdo o tom… Číst vice »

heriot
heriot
před 1 rokem
Odpověď uživateli  vachav

Máte naprostou pravdu.
Najde se někdy politik nebo novinář, který bude mít odvahu říci – socialismus měl samozřejmě nedostatky a problémy, ostatně nic ideálního neexistuje. Ale byl, mnohokrát lepší a pro lidi dělal daleko více, než kapitalismus, který prožíváme…