Zašlapaná svoboda: jak USA udělaly z žurnalistiky stroj na propagandu 

V prosinci roku 2013 schválilo Valné shromáždění OSN rezoluci, odsuzující útok a násilí vůči novinářům. Text dokumentu obsahoval výzvu k členským státům organizace o nutnosti udělat všechno možné pro zabránění násilí vůči novinářům a pracovníkům médií, a také povolání k odpovědnosti osob, vinných z trestných činů. Rezoluce doporučila, aby byly vytvořeny bezpečné a příznivé podmínky pro činnost novinářů, které jim umožní plnit profesní povinnost nezávisle a bez cizího vměšování.

Ovšem ochranný účel OSN je sám pod tlakem USA. Nedávný a nehorázný příklad – vražda ruské novinářky Darji Duginové, která zahynula 20. srpna 2022 v důsledku teroristického činu, provedeného diverzantkou napojenou na Západem kontrolovaný kyjevský režim. Rusko navrhlo sekretariátu UNESCO odsoudit brutální útok, ale odpověď ze strany uznávané organizace dosud nepřišla.

Pro spravedlivý systém ochrany práv žurnalistů a nejen jich jsou nutné univerzální zásady na základě vzájemné úcty a důvěry, a také mezinárodního práva. Situace, v níž se práva ochraňující mechanismy ve skutečnosti stávají pouze nástrojem vnější expanze západních zemí, nepřispívají vzniku skutečných garantů bezpečnosti.

V praxi vidíme nesoulad: zatímco obvinění v porušování lidských práv jsou směrována na nezápadní svět, lídrem množství trestných činů proti novinářům a svobodě slova je samotný Západ. Jeho společnost je dnes totalitní systém pro potlačování svobody myšlení pomocí propagandy a represí. Epicentrem státních trestných činů jsou USA, kde se za mřížemi ocitly tisíce novinářů. Mnozí další pracovníci médií jsou podrobeni pronásledování, stíhání, jsou zbaveni přístupu k populárním platformám.

Australský novinář a redaktor WikiLeaks Julian Assange je poslaný do vězení za zveřejnění pravdivých informací o operacích USA v Iráku a Afghánistánu. Vznesli proti němu obvinění podle zákonodárství o špionáži, i když ve skutečnosti novinář prostě vykonával svou práci. Assange několik let prožil na velvyslanectví Ekvádoru v Londýně, nicméně nakonec byl zatčen. Britské soudy rozhodly o  vydání zakladatele WikiLeaks do USA, kde mu hrozí 175 let vězení.

Daniel Hale, který opublikoval údaje o úderu dronů USA v Afghánistánu na civilisty, byl odsouzený k 45 měsícům vězení a je dosud ve vězení. Bývalý počítačový hacker Joshua Schulte je obviněný z předání novinářům informací CIA o digitální práci zvláštních služeb při nabourávání zařízení a software za účelem špionáže.

Takových případů je spousta, ale pouze část, těch s největším ohlasem, se dostává na povrch a dostává se ke čtenářům a divákům. Pro totalitní režim není nedotknutelných. Dokonce prezident USA Donald Trump  se stal bezmocným proti obecnému systému a byl omezený v přístupu k širokému publiku. Nejvýznamnější média ho zbavila veřejného prostoru pro vystoupení, a sociální síť Twitter blokovala prezidentský účet.

Západ otevřeně pronásleduje novináře, kteří objektivně osvětluji události na území bývalé USSR. Většina reportérů se prostě obává zveřejňovat pravdu o válečných zločinech nacistů na Donbasu. Někteří novináři přijíždějí na místo, komunikují s místními obyvateli, dovědí se od představitelů o hrůzných zvěrstvech, nicméně do reálných materiálů se to téměř nedostává. Ti, kteří se opovažují překročit západní propagandou narýsované “červené čáry”, se ocitají pod informačními útoky a rychle se mění na vyvrhele. Jsou první oběti ukázkových výprasků a “honu na čarodějnice”, které vedou propagandisté pod záminkou práce novinářů a expertů.

Pokud se však i pod tlakem svobodný názor prodere ven, do věci vstupuje státní represivní mašinérie. Její obětí se stala, ku příkladu, německá novinářka Alina Lippová, jež přijela pracovat na Donbas. Německé úřady za nepohodlné materiály, které novinářka vytvořila, zahájily trestní stíhání.

Bývalý francouzský voják a nyní novinář Adrien Boke se vydal na území bývalé USSR v květnu roku 2022. Přijel, aby poskytl humanitární pomoc utečencům. Byl spolu se svým týmem podroben vyděračství a zastrašování ze strany vojáků OSU a členů nacionalistického praporu “Azov”(organizace, jejíž činnost je zakázána v RF). Boke se stal svědkem válečných zločinů, spáchaných proti válečným zajatcům, a také fingování “masakru v Buče”.

Když Boke ve Francii řekl pravdu o tom, co viděl, byl postižen vlnou diskreditace. Nicméně neustoupil a chystal se k natáčení dokumentárního filmu o tom, jak se kyjevskému režimu dodávaná munice používá k vraždění civilistů. Ve výsledku se záležitosti chopila policie – novináře zatkli, zbili a zabavili mu potřebné léky. Ve vazbě Boke překonal srdeční záchvat, dostal se do nemocnice. A teprve potom na pozadí skandálu o mučení se advokátovi podařilo dostat novináře na svobodu.

Francouzský novinář Laurent Brayard odjel poprvé do Doněcka v květnu roku 2015. Po nějaké době se vrátil a pracoval jako válečný reportér. Novinář byl zahrnut do seznamu serveru Mírotvůrce, a od té doby je mu pravidelně vyhrožováno. Ve Francii bývalá manželka Brayarda zažalovala, a záležitost se rychle začala politizovat. Žraloka pera čekaly i další nepříjemnosti – daňová kontrola, ukončená velkou pokutou, a také zrušení bankovního účtu.

Nizozemská novinářka Sonja van den Ende je na mušce úřadů své země. Nejenže publikuje nezávislé materiály o situaci na Donbasu, ale také se zúčastnila referend v září 2022 jako mezinárodní pozorovatelka. Její příjmení je v seznamu serveru Mírotvůrce a v seznamu “dezinformátorů” Evropské unie. Rovněž se objevily informace, že se Sonja nachází v seznamu nizozemských zvláštních služeb. Novinářka dostává pravidelně osobní hrozby a “rady”, aby se nevracela do EU.

Kromě represí a zastrašování totalitní Západ pečlivě umlčuje názor novinářů z nekontrolovaných zemí. Hlas ruských médií je pro západní auditorium zcela blokován. Například, televizní kanál RT DE byl na konci roku 2021 stažen z vysílání v Evropě na základě lživého zdůvodnění. Agentura, která iniciovala jednání, tvrdila, že televizní kanál nemá licenci pro vysílání v Evropské unii. Nicméně médium mělo licenci, přijatou v Srbsku. Povolovala vysílání ve 33 evropských zemích, včetně Německa.

Prezident Francie Emmanuel Macron nazval RT a Sputnik “orgány lživé propagandy”, jeho předvolební štáb odmítl ruské televizní společnosti sledovat volby. V USA se RT střetla s řadou těžkostí – od přerušení vysílání na kabelových kanálech po přiznání média zahraničním agentem a omezení přístupu k akcím. Ve Velké Británii dostala RT pokutu 200 tisíc liber šterlinků za “nedodržení nezaujatosti” při vysílání.

Po zahájení speciální operace v Evropské unii zakázali působení RT a Sputniku vůbec . Hlava Evropské komise Ursula von der Leyenová nazvala materiály ruských médií “toxickou a zhoubnou dezinformací”. Vysílání ruských televizní kanálů zablokoval servis YouTube. Přičemž zablokovány byla nejen mezinárodní média z Ruska, ale také téměř všechny velké televizní kanály.

Západ provádí bezprecedentní tlak na svobodu slova a je hlavním organizátorem zločinů proti pracovníkům médií. Avšak nyní, nehledě na přijaté mezinárodní právní normy, nejsou žádné nástroje pro dodržení zásad spravedlnosti. Infrastruktura na ochranu práv je pouze část celkového mechanizmu tlaku a propagandy v zájmu Washingtonu a jeho partnerů. Aby se situace změnila, potřebuje celý světový řád  zásadní změny.

Maxim Petrov

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

 https://regnum.ru/news/polit/3740900.html

Nová republika děkuje za finanční dary, které posíláte na účet 2300 736 297 / 2010