Česká řeka

Lenka Procházková
Lenka Procházková

Už řadu let čtu (a někdy i sama píšu) úvahy o tom, že úpadek českého národa i státu můžeme překonat jen novým národním obrozením. Otázka je, zda na tuto záchrannou metodu, která se v minulosti osvědčila, máme v současnosti dost lidí (různého věku) a především DOST ČASU.

V době prvních obrozenců šlo o historické rozhodnutí hrstky vzdělanců, kteří se odhodlali zastavit poněmčování Čechů. A protože to nebyli lehkomyslní furianti ale muži na slovo vzatí, resuscitovali nejprve polozapomenutý český jazyk. Na jeho základě pak spolu s talentovanými a věci oddanými ženami oživili kulturu. Tím vrátili národu povědomí o vlastní minulosti a jejím inspirujícím odkazu do budoucna. Bez těchto urputných vlasteneckých snah pokračujících krok za krokem téměř sto let, by k založení Československé republiky nemohlo dojít. Následný gejzír originálního umění zrychleně zacelil přetrženou kontinuitu s evropským vývojem, vrátil do veřejné diskuze všelidská témata a získal republice autoritu ve světě. Mnichov to sice nemohlo odvrátit, nicméně soudržnost velké části národa a společné ideály humanity a demokracie dokázaly překonat i německý Protektorát bez ztráty národní cti.

K dalšímu významnému vzepětí národní kultury došlo v tzv. zlatých šedesátých letech dvacátého století. Za počátek obrodného procesu je považován IV. Sjezd Svazu Československých spisovatelů. V projevu Milana Kundery tam zaznělo provokativní varování o nesamozřejmosti českého národa, když připomenul, že činy a úspěchy někdejších obrozenců nepatří pouze do historie, ale zůstávají hozenou rukavicí (úkolem) pro další generace. Kundera ve své řeči zmínil i kritický článek Huberta Gordona Schauera, který vyšel roku 1886. Mladý autor v něm kladl tehdejší už obrozené české veřejnosti skandální otázky: Je kulturní hodnota národa tak velká, aby ho (jeho existenci) ospravedlnila? A je schopna jej v budoucnosti zabezpečit před eventuálnim odnárodněním? Schauerův článek byl ve své době uraženou českou veřejností odmítnut jako cynický. O osmdesát let později, v předvečer pražského jara, se k němu skeptický Kundera vrací otázkou, je si naše národní společenství vůbec vědomo toho, že osud jeho kultury je jeho osudem? Anebo již přestal platit názor obrozenců, že bez silných kulturních hodnot není národní bytí vůbec zabezpečeno?“ V závěru svého životního projevu M. Kundera kritizoval cenzuru, (která byla o necelý rok později na necelý rok zrušena): „Každý, kdo svou bigotností, vandalismem, nekulturností a nesvobodomyslností podráží nohy nastavšímu kulturnímu rozvoji, podráží nohy samému bytí tohoto národa.“

Tři proudy české kultury v období normalizace

Na svobodu projevu (i v umělecké tvorbě) si člověk i národ zvyká rychle, neboť je součástí jeho plného bytí, takže oklešťování těchto už nabytých hodnot pak vnímá jako krádež a omezování svého životního prostoru. Rozhodnutí umělců, kteří po srpnové invazi a následně znovu zavedené cenzuře opustili vlast, mohlo souviset s přesvědčením některých z nich, že když svůj talent uplatní v rámci jiné kultury, obohatí tím svět víc, než kdyby jej nechali zakrnět doma. Některým jedincům se to i podařilo (např. Forman, Passer a posléze i ten Kundera). Jiní na světové uznání rezignovali a snažili se svůj národ z exilu povzbuzovat a udržovat jej při paměti (především Kryl). Ti, kteří zůstali a podřídili svůj talent oktrojírce, se dál živili uměním, psali, skládali, hráli a točili filmy, přičemž některá z jejich děl byla i v té době kulturního úpadku kvalitní a na režimu pracně vyvzdorovaná.

Ale byla tu i skupina těch, kteří, ač byli normalizačním režimem zavrženi, přesto emigrovat nechtěli a dál sdíleli osud národa a tvořili pro něj tzv. na zapřenou. Jejich samizdatová díla opisovaná v kopiích dostávala v rukou čtenářů šanci na další opisy a šíření. Mnohé ze samizdatových knih vyšly i v exilových vydavatelstvích a také v zahraničních překladech.

V době normalizace tedy měla řeka české kultury tři proudy. Kromě širokého toku oficiálně produkovaného umění tu byly i důležité ponorné říčky svobodné tvorby exilových a samizdatových autorů. I v hudební oblasti existovaly alternativní skupiny, jejichž dobrodružné přežívání navzdory postihům dodávalo posluchačům energii a sdílený zážitek revolty.

Po Vítězném listopadu 1989 to vypadalo, že nastává další etapa národního obrození. V prvních letech po převratu překotně vycházely někdejší samizdatové a v exilu vydané knihy, pořádaly se obnovené premiéry trezorových filmů, dříve zakázaní autoři sklízeli opožděné uznání nejen doma, ale i na světových veletrzích a festivalech a zdálo se, že se naplňuje proroctví (mého otce) spisovatele Jana Procházky) o tom, že: I malý národ může být veliký svou kulturou a vzdělaností“ .

Zmatení jazyků

Ve stejných letech, kdy byly slavnostně vyskladňovány zásoby dřívějším režimem zakázané umělecké tvorby a veřejnost se dodatečně dojímala a rozhořčovala příběhy z doby minulé, prožívala už západní Evropa etapu dekadence. A protože hranice byly otevřené, převalila se ta vlna postupně i k nám. Zkušenost českého národa zachycovaná v jeho umění ztratila koncem minulého století svou jedinečnost a začala se přizpůsobovat a podřizovat cizím vzorům a tématům.

Vznik nových uměleckých škol je pro malý národ, který v minulosti vstal z popela obrozením své kultury, pochopitelně přínosem. Ovšem kvantita (přijatých studentů) se mění v kvalitu (jejich budoucího díla) jen tehdy, když tyto umělecké školy, které učí své studenty pravidla a zákonitosti oborů a žánrů, jim nebudou zamlčovat, že nad tím vším panuje jediný zákon, ten, který tvůrcům diktuje jejich vlastní svědomí. A že přejímání cizích témat a schémat vede k regulaci vlastních podnětů a brání při šíření autentického svědectví.

Ovšem umělecké a mediální školy jsou jen viditelným vrcholkem ledovce. To, co je skryto pod hladinou a na co už naše loď zvaná Česká republika tvrdě narazila, je všeobecný úpadek českého školství.

V čím zájmu je výuka biorobotů

Za minulého režimu byla školní výuka sice prodchnuta ideologií, ale naprostá většina žáků deváté třídy věděla o zeměkouli, kontinentech, Evropě a vlastní zemi víc, než dnešní maturanti. Je sice pravda, že současní maturanti umí anglicky, ale co je jim to platné, když mnozí nedokážou zformulovat myšlenku ani v češtině.

Výuka dějepisu, která je vedle češtiny pro každé dítě vstupní branou do národního společenství a pomáhá utvářet jeho identitu, se po třiceti letech zásahů, škrtů a zjednodušování změnila k nepoznání. Z žulových kamenů, které ve starém řečišti čněly nad hladinou jako majáky pro orientaci v národní historii se neustálým omíláním, narušováním a zvětráváním mění v oblázky. Lze po nich řeku bez námahy přebrodit, je to už zregulovaná mělká řeka. A brzy štěrk na dně bude vytěžen, aby posloužil jako plnivo do betonu pro cizí stavby, nebo jej zválcují pro povrch silnic.

My už u toho nebudeme, až děti dětí našich dětí si budou tajně předávat stará libozvučná slova a dohadovat se, co asi kdysi znamenala. Příběh o ponorné české řece už si z nich nespojí.

Naše děti by to ještě mohly dokázat! Kdyby pochopily, o jak osudový úkol dnes jde a přijaly jej, pořád ještě by tu starobylou českou řeku mohly zachránit před vyschnutím a uchovat ji pro budoucí pokolení, než se sama ztratí v písku. Nemají na rozhodnutí desítky let a Evropa jim čas neprodlouží. Sama už je jen legendou. Proč by se měla zajímat o osud malého národa, kdysi tak velikého svou kulturou a vzdělaností, národa, který už přestal bránit svou jedinečnost a dobrovolně ji vyměnil za předkreslenou šablonu? Tím přizpůsobováním brzy poztrácí i svou paměť. Nechá ji uniknout jak duši z těla. Jakou budoucnost může mít národ bez duše? V lepším případě zdegeneruje na folklórní entitu dočasně přežívající pod cizí vrchností.

JSME TU,

ale dlouho tu nebudem.

I náš hrob rozfoukne kosmický van.

A jenom tomu kusu země se nějaký čas

bude říkat Čechy.

Nikdo už nebude vědět proč.

A v cizí hranaté řeči

uvízne slovo  j a v o r

(název pro punčochy

zdobené pestrými pentlemi).

Ale i oni příští

budou nad našimi mrtvými hlavami

žít jen tak dlouho,

dokud i je neposedne přizpůsobivost.

A z jejich řeči se zachová slovo  s t ů l

a bude znamenat v jazyku

tamtěch dalších  v o d u.

4.6 9 hlasy
Hodnocení článku
29 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Mira
Mira
před 10 měsíci

Vše se opakuje . Svatopluk Čech Píseň otroka ….”Leč nejtrpčí my pijem kvas, všech nesem větší muku: nám jařmo dvojí hněte vaz a dvojí pouto ruku….

Hokarc
Hokarc
před 10 měsíci

Česká řeka, bohužel, téměř zmizela z povrchu zemského. Doufám, že je však zanořená v českých rodinách. Dělejme vše proto, abychom jí dostali, z pomocí našich dětí, zpět na povrch. A my dospělí zatím, pro ni, obnovme koryta.

kutnohorsky
kutnohorsky
před 10 měsíci

Paní Procházková, každému vasemu

kutnohorsky
kutnohorsky
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  kutnohorsky

Paní Procházková, každému vašemu slovu rozumím a chápu vše, co jste napsala. Jsou to slova k zamyšlení. Co pak ale já, mě je přes sedmdesát. Co já mohu udělat. A ti co by mohli jen nad vašimi řádky mávnou rukou. Herečka Holubová pravila, že v Čechách bude dobře až pamětníci minulého režimu vychcípají(a pak, dela

kutnohorsky
kutnohorsky
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  kutnohorsky

dělá Pavlovi mažoretku). Nevím, Češi se vymatlali z mnoha průser ale jsem rád, že se nedožijí budoucnosti, kterou vidím černě. A to jsem byl v životě vždy optimista…. Omlova za přetrhaný text, blbne mi telefon a já taky. Hezký den!

reproduktor
reproduktor
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  kutnohorsky

Ona ta kráva Holubová netuší, že musí chcípnot taky. S ni další zmrdi Dejdar, Svěrák a další.

reproduktor
reproduktor
před 10 měsíci

Článek je celkem dobrý jen přidám něco málo. Zminka o poněmčování Čechů, které zacalo už ve středověku. Nemyslim si, že to bylo tenkrát vnimano jako zlo ci pokora, ale byl to normální stav ve spolecnosti. Nekdo zmíní jako zasadni pro poněmčování Bilou horu. To je omyl. Jsem rad, že čeština žije… Číst vice »

vera
vera
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  reproduktor

Ale toz. Neni to volba mezi “vylhanymi povestmi” a pravdou pravdouci. Vzdyt Kosmas sam rikal, ze neco z toho je jen bajne vypraveni starcu. A Jirasek psal romany, ne ucebnice dejepisu. Ti, kteri to vidi cernobile, maji mezery ve vzdelani a chapani reality.

Naposledy upraveno před 10 měsíci uživatelem vera
Karel2002
Karel2002
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  reproduktor

Co je na tom špatného naučit se perfektně německy a snad se i přejmenovat podle germánského vzoru? Člověk se stane příslušníkem velkého národa, snad toho úplně nejmocnějšího na této planetě (Germáni-Sasové, Frankové, Anglové…) Obodrité, Lutici, Korutané to udělali a určitě na tom neprodělali. Němci a Anglosasové (včetně zgermanizovaných Slovanů) se mají skvěle, zatímco Rusové,… Číst vice »

skeptik
skeptik
před 10 měsíci

V postavení kolonie přinucené přijímat šílenosti vymyšlené v Bruselu je úpadek státu nezastavitelný. Navíc když tomu pomáhají vlastizrádci pětidemolice.
Ledaže dojde k převratným změnám v celém kolektivním fašistickém Západu.

oldo
oldo
před 10 měsíci

Milá zlatá,abyste mohla své krásné a UTOPISTICKÉ myšlenky předat individuím 40minus,musela byste zajistit,aby ty potvory v těch filmových srxčkách,například jako reklama na film VENOM,měli u slintajících tlam bubliny s maximálně dvouslovnými hesly!Ještě můžete použít tankové hry,co má rád vlastík,řečený leopard,různé hororové hnusy s opadavým masem a podobně.To je ,podle mě,jediná cesta k obrození.Ti mladí tupci nic jiného… Číst vice »

mikkesh
mikkesh
před 10 měsíci

Velmi dobře napsáno. Otázky zda si národ uvědomuje, že “osud jeho kultury je jeho osudem?” Hlouubka myšlenky “panuje jediný zákon, ten který tvůrcům diktuje jejich vlastní svědomí” Obávám se, že mladí kteří jsou odkojení novou výukovou metodou a neumí si uvědomit konsekvence a tím neschopnost spojovat skutečnosti v celek, neví jak důležitá je… Číst vice »

Pave1
Pave1
před 10 měsíci

Děti a mladí už se cítí “jako světoobčané”, a mnohem víc času věnují často svému vzhledu (aby vypadali “cool a in”), než přemýšlení o důležitějších hodnotách. Blahobyt ducha vyměnili za “blahobyt konzumu”, což je velmi promyšlená strategie západu vůči svým občanům – otázkou je, počítá nás západ mezi sobě rovné, nebo jsme pro něj… Číst vice »

Pave1
Pave1
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  Pave1

Doplním – … A do jaké míry je to zneužívání možné i naší vlastní chybou, kdy naši vůdci po roce 1989 až příliš chtěli přehlížet, že i západ má své vážné chyby? Západ se mění pomalu v totalitní žalář, zatímco celý svět mimo něj vidí, jak ohromné chyby udělaly jeho elity za posledních 20let, počínaje… Číst vice »

jbskalensky
jbskalensky
před 10 měsíci

Rozumím obavám, popsaných v textu. Hrozně rád bych věděl, jestli existuje v době současné, “hrstka vzdělanců”, kteří se nejen odváží postavit “poevropšťování” českého národa, ale najdou v době moderních technologií cestu obdobnou cestě pana faráře ze seriálu F.L.Věk. Který v kapsách svého pláště roznášel po celé zemi knihy. Velmi pravděpodobně ano, jen o nich nevíme, a neumíme… Číst vice »

vera havrankova
vera havrankova
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  jbskalensky

Pro mě je příkladem vlastence docent Ševčík, nebo Václav Klaus.

mikkesh
mikkesh
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  vera havrankova

I president Klaus si musel projít kus cesty, než procitnul. Né v ekonomice, tam je konzistentní, ale ve víře v liberální politiku.

oldo
oldo
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  vera havrankova

Myslíte toho klause,který na pokyny západu rozdal vše do ciziny a udělal z nás otroky s třetinovými platy a VYŠŠÍMI cenami?Nebo nějakého jiného?Nebo toho ševčíka,který tady třicet let blábolí o trhu,levné pracovní síle,konkurenci přinášející nízké ceny a podobné lži?
To jste se opravdu trefila!

skeptik
skeptik
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  oldo

Přesně! Dobře si pamatuji jak Ševčík nekriticky stál vždy za Klausem a mafiánskou ODS.

Karel2002
Karel2002
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  skeptik

Jistě, ale lidé se mění. Anebo se doba mění k horšímu a lidé typu Klause či Ševčíka se najednou začnou jevit jako pokrokoví. Kundera byl také v první polovině 60. let stalinistou.

skeptik
skeptik
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  Karel2002

Klaus byl křivák a křivákem zůstane navždy. Dělal jen to, co jemu přineslo užitek a ne co by bylo prospěšné státu.
Ševčík možná byl jen zblblý Klausem a protilevicovou propagandou.

Václav Dvořák
Admin
Václav Dvořák
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  vera havrankova

KLAUS COBY PŘEDSEDA VLÁDY I JAKO PREZIDENT NIČIL ČESKOU EKONOMIKU. ON (a jeho parta) POLOŹIL ZÁKLADY KOLONIÁLNÍMU STATUSU NAŠEHO STÁTU!

Václav Dvořák
Admin
Václav Dvořák
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  jbskalensky

Místo dlouhých šosů s kasáři máme internet, např na alternativních webech vystupuje a publikuje pravidelně celá velká plejáda českých intelektuálů, vlastenců. Co nám chybí je organizace. Proto jsme dosud vždy podlehli “panské jednotě”.

skeptik
skeptik
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  Václav Dvořák

Co je podstatné co vám chybí (a nám všem) jsou vlastenecká média, která místo šíření propagandy a ideologie by dělala to co mají, to je předávat lidem informace.

spartak
spartak
před 10 měsíci

Ano ,Lenka Procházková od nadšené pionýrky z přítomnosti Jurie Gagarina stanula v proudu ,který dnes ovládl ČR.Jistě, snaží se oponovat hrůzovládě dnešního fašismu ,ale budoucnost ukáže ,co a jak.Masaryk,Beneš,Gottwald – výsledek historického budování Československa ,rok 1989 nás vrátil desítky let naspátek ,snad do období uchopení moci nacistů v Německu.

jbskalensky
jbskalensky
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  spartak

Tak to je hovadina, Spartaku. Paní Lenka Procházková, ani náhodou, nestojí v proudu, který dnes ovládl ČR. Buď jste, z nějakého důvodu, nepobral text, který napsala, mimochodem opět precizní, a nebo máte v hlavě “včelín”. Bez urážky. Text, zjednodušeně, popisuje současný stav, a vyjadřuje velké obavy z budoucnosti. Oprávněné.

Jarin G.
Jarin G.
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  spartak

Neskutečné nesmysly jsi tu vypotil, nevážený! Víš ty vůbec něco o pí Procházkové? Co dělala před rokem 1989, ale i po něm? Za co se neustále prala a nadále i pere? Slyšel jsi někdy něco o sdružení PRAK? Atd., atp.? Koneckonců, ty podle svého psaného projevu mezi Čechy asi ani nepatříš. Ten tvůj “naSpátek” mě fakt šokoval!… Číst vice »

Naposledy upraveno před 10 měsíci uživatelem Jarin G.
unkas
unkas
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  spartak

Váš komentář ohledně Lenky Procházkové je zcela mylný. Poslední věta Vašeho příspěvku je velmi pravdivá.

Naposledy upraveno před 10 měsíci uživatelem unkas
spartak
spartak
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  spartak

Děkuji všem za kritiku ,očekával jsem ji.