Důvod, proč se Západ už nemůže zastavit

Dobře, můžeme odpustit nedostatek rozumu západních soudruhů a našich (ruských, pozn.red.) liberálů, když se pokusili porazit “zemi-čerpací stanici”. Tady by bylo možné tu hloupost alespoň trochu pochopit. Odchovaní na ekonomických dogmatech „finančních bublin“ a „tiskařských lisů“ již dávno ztratili kontakt s realitou a přestali chápat rozdíl mezi materiální ekonomikou a tou virtuální. 

Ukolébáni svými virtuálními ukazateli nejspíš skutečně věřili, že Rusko je ekonomický trpaslík, který se okamžitě rozpadne, jakmile se na něj Západ hrozivě podívá. Jak silná byla tato víra můžeme jasně vidět i dnes. Po roce, i přes již jasnou porážku Západu na ekonomické frontě, někteří stále věří v sílu západního ekonomického modelu.

Ale jejich pokus vstoupit do konfliktu s Čínou i z pohledu jejich dogmat vypadá jako naprostá utopie.  Vždyť podle jejich měřítek je Čína rovnocenný protivník. Z tohoto důvodu je těžké pochopit, jaký má smysl vstupovat do konfliktu s Pekingem, když nic nesvedli s Ruskem. Takové sebevražedné úsilí naznačuje naprostý nedostatek rozumu těch, kteří to chtějí udělat.

Takhle to však vypadá jen na první pohled. Ve skutečnosti Západ dělá přesně to, co dělat musí, protože prostě jinou možnost nemá. Ve skutečnosti se stal rukojmím světového systému, který vytvořil. Pro pochopení se stačí zamyslet nad tím, na čem je tento systém založen.

Založen je výhradně na přesvědčení, že Spojené státy a jejich vazalové jsou nejmocnějšími světovými mocnostmi. Pro toto tvrzení však neexistují žádné reálné důkazy.

Jsme vyzváni, abychom jednoduše věřili v jejich ekonomickou a vojenskou sílu. Ale je to ve skutečnosti tak? Svou ekonomickou sílu mohou snadno ukázat podle ukazatele HDP (který vymyslel Západ), který v kombinaci s tiskařským lisem a některými dalšími nástroji umožňuje ukazovat libovolná čísla. Ale když se podíváme na čísla reálného průmyslu, který něco vyrábí, obrázek bude úplně jiný. Právě zbytek světa je dnes „továrna“, která vytváří, a Západ je „obchod“, který přeprodává.

Stejný obrázek je s vojenskou silou. Víra v ní je založena pouze na kvantitativních a peněžních kritériích.  Pokud má NATO obrovský rozpočet, pak to znamená, že mu nikdo neodolá. A opět bez sebemenších hmotných důkazů. Příklad jako vítězství nad Irákem a Jugoslávií neobstojí, je to jako vítězství šampiona MMA nad absolventem mateřské školy. Jakmile se ale musí postavit víceméně normálnímu protivníkovi, tak hned ta vítězství někam mizí. A v situaci s Ruskem se obecně jedná o naprosté selhání. Rusko je ale jen jedním z rovnocenných rivalů. A pokud se k němu přidá další „rovný“ například Čína, plus několik „méně rovnocenných“, ale dost nebezpečných protivníků v podobě Íránu a Severní Koreje, co pak?

A zde se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu v pochopení snahy Západu vyvíjet tlak na cokoli a kohokoli. Dokonale chápou, že jejich moc a síla (která stejně již neexistuje) nebude mít žádnou cenu, jakmile ostatní v ně přestanou věřit. Takže tuto víru musí udržovat všemi možnými prostředky. Všechno přijde vniveč, jestli nebude možné představit světu alespoň nějaký úspěch. Ale není co představovat. Žádný úspěch, nic.

A to znamená, že musí předstírat, že úspěch přijde brzy, stačí jenom počkat. A právě kvůli tomu Západ neustále eskaluje situaci. 10 balíčků sankcí proti Rusku nefungovalo, tak brzy přijmeme jedenáctý, který určitě zaručí úspěch, a když ne, tak dvanáctý, třináctý, atd. A to vše proto, že pokud je nepřijmou, bude to důkaz jejich selhání a víra v sílu a moc zmizí. A to znamená pro Západ úplný kolaps. Stejný obrázek je s vojenskou silou. S Ruskem to sice nevychází, tak začneme také vyhrožovat Číně. Ať si ostatní myslí, že je to naše mazaná politika. Hlavní věcí je, aby nadále věřili v jejich sílu.

Situace, do které se Západ dostal, tedy vyžaduje, aby se neustále pohyboval po cestě zostřování konfliktu. Nemá možnost jak zastavit. Protože každá zastávka je důkazem porážky.

A porážka je nejsilnější ranou pro víru.

Zdroj:  Dzen.ru, pro Pokec24 přeložila Janinna