Hypotetické plánování invaze na Ukrajinu z ruské perspektivy

Když se podíváme na to, co Ukrajinci a Západ v této válce udělali, tak se objevuje jeden stálý vzorec. Tyto nemyslící elity vždycky provádějí původní plán, i když úplně selhal.

Zahraniční zdroj
Zahraniční zdroj

převzato

Autor: Gaius Baltar

Nedávno jsem slyšel názor jednoho “experta”, že Putin a ruská armáda udělali vážnou chybu, když zorganizovali “speciální vojenskou operaci” (SVO) na Ukrajině tak, jak ji zorganizovali. Daleko lepší by bylo prostě poslat armádu do Luganska a Doněcka, aby obě republiky bránila, než se nerozvážně vrhat na Kyjev.

Místo toho, aby se Rusové řídili touto opožděnou radou zmíněného experta, rozhodli se pro rychlý přesun na severní a jižní Ukrajinu. Proč to udělali? Existuje mnoho teorií; některé jsou dobré, některé nelogické a některé zcela mimo. Myslel jsem si, že by bylo dobré poodstoupit a podívat se na situaci před SVO z ruského pohledu. Rusové bývají praktičtí a logičtí lidé a generální štáb ruských ozbrojených sil pravděpodobně více než většina ostatních. Jejich plán musel mít logické důvody vycházející z toho, co v té době viděli. Jak tedy Rusové viděli situaci před SVO na konci roku 2021? Vžijme se do jejich situace a vymysleme teorii. Podotýkám, že to není teorie o tom, co se skutečně stalo. Rekonstruujme, co si Rusové mysleli, že by se mohlo stát, když plánovali SVO.

Obranné linie a obléhání Donbasu

První, čeho si Rusové museli všimnout, byla výstavba mohutných ukrajinských obranných linií kolem Luganské a Doněcké republiky. Ukrajinská vláda se nijak netajila svým plánem na obsazení republik a ukrajinská armáda měla spíše útočné úmysly než obranné. Vybudování obranných linií při plánování útoku dává smysl, aby se zabránilo rušivým protiútokům, ale ukrajinská obrana šla daleko za tento rámec. Byly skutečně masivní a budované po dobu 8 let. Víme, jak byly silné, protože Rusům trvalo více než rok, než je prolomili.

Rusové museli tuto obranu určitě analyzovat a došli k následujícímu závěru: Jejich účelem je v případě potřeby zadržet ruskou armádu. A to i případě, kdyby proti obranným valům byla použita velká část ruské armády.

Druhou věcí, které si Rusové museli všimnout, bylo absolutní odhodlání Ukrajinců zaútočit na obě republiky, i když to nutně muselo vyvolat ruskou reakci. Toto odhodlání jsme viděli, když ruská vláda těsně před začátkem války uznala jejich nezávislost. Podle mapy dělostřeleckého monitoringu OCSE ukrajinské dělostřelecké útoky na republiky hned po uznání nezávislosti poklesly, ale pak se opět zvýšily. Nejspíše poté, co z Kyjeva dostali rozkaz pokračovat. V té době byla ruská vojenská garance obou republik už zajištěna, ale Ukrajinci na obě republiky trvale útočili.

Rusové si jistě spojili dvě věci dohromady: odhodlání k útoku a masivní obranu. Museli dojít k následujícímu závěru: “Chtějí, abychom zaútočili přes Donbas, a pak použijí tyto obranné linie, aby nás zadrželi. Proč?”

Nastražená past

Po tomto pozorování museli Rusové začít přemýšlet o ukrajinských plánech. Předpokládali, že tyto plány nejsou jen plány Ukrajiny, ale také NATO. Jaké tedy byly ukrajinské plány a plány NATO?

Rusové museli učinit následující dedukci: “Ukrajinci a NATO chtějí, abychom zaútočili přes Donbas a narazili na tyto linie. Proč to chtějí? Určitě proto, že je to předpoklad nějakého plánu z jejich strany, to jest, nějakého většího plánu. Jaký je ten větší plán?”

Pak se museli zamyslet nad tím, co by bylo třeba udělat, aby se postavili ukrajinské armádě v Donbasu a obsadili obranné linie. Co by k tomu bylo zapotřebí? Bylo by zapotřebí velkých sil a hodně času. Znamenalo by to, že značná část ruské armády by tam byla na nějakou dobu znehybněna. Byl to snad předpoklad pro širší plán Ukrajiny a NATO? Bylo cílem donutit ruskou armádu zaútočit přes Donbas a obsadit obranné linie – zejména ji znehybnit -, aby ji mohla obsadit, zatímco Ukrajinci a NATO budou realizovat zbytek svého plánu?

Pak si nutně Rusové museli položit otázku: “Co chtějí Ukrajinci a NATO víc než cokoli jiného?”. A protože v čele stojí Američané a Britové, tak to přeložme jinak: “Co chtějí Američané a Britové víc než cokoli jiného? Na tuto otázku není těžké odpovědět. To, co Američané, Britové a Ukrajinci chtějí víc než cokoli jiného, je Krym. Krym je klíčem k “ovládnutí” Černého moře a jeho získání by bylo bodnutím do břicha Ruska.

Podle této logiky Rusové dospěli k závěru, že ukrajinský útok na Donbaské republiky a obranné linie byl léčkou, která je měla chytit do pasti. Poté začali plánovat protiopatření.

Ruský plán

První, na co Rusové při plánování protiútoku pravděpodobně mysleli, bylo načasování. Jak brzy po zahájení války by se Ukrajinci přesunuli na Krymský poloostrov? Neudělali by to hned, protože by chtěli, aby se ruská armáda v Donbasu pořádně zaháčkovala, než začnou jednat. Nechtěli by také Rusy zneklidnit tím, že by shromáždili velké síly poblíž Krymu dříve, než Rusové zaútočí na obranné linie v Donbasu. To by znamenalo, že oblast severně od Krymu, Chersonská a Záporožská oblast, by byla po nějakou dobu slabě bráněna.

Poté, co Rusové dospěli k tomuto závěru, vypracovali plán, jak čelit ukrajinskému plánu a plánu NATO. Tento plán měl jeden hlavní a dva vedlejší cíle.

Cíl 1 (hlavní cíl): Obsadit Chersonskou a Záporožskou oblast s cílem vytvořit nárazníkové pásmo mezi Krymem a zbytkem Ukrajiny. Tohoto cíle bylo třeba dosáhnout velmi rychle, protože v této inkriminované době byla oblast jen slabě bráněna. Tato operace byla v té době nesmírně důležitá, mnohem důležitější než cokoli, co se dělo na Donbasu nebo v Kyjevské oblasti. Dobytí Chersonu k vytvoření nárazníkové zóny nestačilo, protože bylo třeba zabránit Ukrajincům v útoku na Krymský most. Protože Záporožské pobřeží bylo od mostu vzdáleno pouhých 150 kilometrů, bylo třeba okamžitě dobýt i Záporožskou oblast. Rusové nejspíše předpokládali, že pokud bude nárazníková operace Cherson-Záporoží úspěšná, mohli by Ukrajinci chtít vyjednávat.

Cíl 2 (sekundární cíl): Zatímco velká část ukrajinské armády byla rozmístěna v Donbasu, významná část sil byla stále blokována v rezervě, pravděpodobně pro Krymskou operaci. Této části ukrajinské armády bylo třeba zabránit v zapojení na útok ruských sil ve směru na Cherson a Záporoží. Jediným způsobem, jak toho dosáhnout, bylo ohrozit něco, co bylo třeba bránit za každou cenu, i za cenu pozdržení plánu útoku na Krym. Kromě Donbasu existovalo jediné místo, které byli Ukrajinci připraveni bránit za každou cenu: Kyjev. Proto se Rusové rozhodli postupovat na Kyjev krajně hrozivým způsobem. Síly, které použili, nestačily na to, aby Kyjev dobyli přímo, ale stačily na to, aby udrželi oblast severně od města a vážně ho ohrozili. Ukrajincům by nezbylo než vzít hrozbu vážně a přesunout ke Kyjevu síly, včetně těch útočných vojsk určených pro krymskou operaci. To Ukrajincům zabránilo reagovat na ruské obsazení Chersonské a Záporožské oblasti.

Cíl 3 (sekundární cíl): Přinutit Ukrajinu k mírovým jednáním za ruských podmínek. Rusové s největší pravděpodobností předpokládali, že pokud bude nárazníková operace v Chersonské a Záporožské oblasti úspěšná, Ukrajinci by mohli chtít vyjednávat. Potřebovali by vyjednávat nejen proto, že byl Kyjev ohrožen, ale zejména proto, že byl zmařen jejich hlavní cíl, tedy obsazení Krymu. Tato část plánu byla částečně úspěšná. Ukrajinci byli ochotni podepsat mírovou smlouvu, ale pak do toho zasáhli Američané a Britové.

Závěr tohoto výkladu (který je pouze hypotézou) v myslích ruského generálního štábu je ten, že hlavními cíli počáteční ruské operace byly Cherson a Záporoží, nikoli Donbas, Kyjev nebo mírová smlouva s Ukrajinci. Když jednání selhala, Rusové se vrátili k původnímu plánu, jehož hlavním cílem bylo a je zničení ukrajinské armády.

Je důležité mít na paměti, že se nejedná o teorii, která by vysvětlovala, co se stalo. Je to pouze teorie, která má vysvětlit ruský plán na základě toho, co si Rusové v té době mohli myslet. Je vysoce spekulativní a možná chybná, ale vysvětluje mnohé, včetně ukrajinských a západních reakcí na ruskou operaci.

Ukrajinský plán

Popišme si nejprve teoretický plán Ukrajiny a NATO. Tento plán měl podle této hypotetické předválečné ruské teorie tři hlavní cíle:

  1. Vázat ruskou armádu v Donbasu s využitím mohutných obranných linií a velké části dobře vycvičené a vybavené ukrajinské armády.
  2. Provést překvapivý útok na Krymský poloostrov, obsadit jej a přeměnit Černé moře v zónu kontrolovanou NATO, čili s masivním tlakem na Putina jako bonusem. Za tímto účelem byla dislokována značná část ukrajinské armády mimo Donbas.
  3. Cílem je vydusit a vykrvácet ruskou armádu v Donbasu, aby došlo ke změně režimu v Rusku. V rámci tohoto cíle byly naplánovány bleskové sankce Západu.

Nyní je duben 2023 a doposud nebylo dosaženo ani jednoho z těchto cílů. Předpokládejme, že tato teorie je správná a že se skutečně jedná o tento plán. A podívejme se, co Ukrajinci a Západ udělali poté, co tento plán selhal. Opět se jedná o vysoce spekulativní předpoklad.

Posedlost vlastními úmysly

Když se podíváme na to, co Ukrajinci a Západ v této válce udělali, zdá se, že se objevuje jeden stálý vzorec. Zdá se, že vždycky provádějí původní plán, i když selhal. Téměř každé jejich rozhodnutí se zdá být v souladu s plánem, přesněji řečeno v souladu s patologickým popíráním neúspěchu plánu. Uveďme několik příkladů:

Posedlost Krymem: Ukrajinci a Západ stále plánují obsazení Krymu, i když je to nemožné. Zabrání Krymu mají stále na mysli a prý je to reálná možnost. Zelenský dokonce v jednu chvíli řekl, že Ukrajina začala s osvobozováním Krymu… “v jejich představách”. Obsazení Krymu bylo součástí plánu a jeho abdikace by znamenala, že původní plán selhal.Útok na Krymský most: Zničení mostu bylo součástí plánu a i poté, co se Krym vymanil z ukrajinského sevření. Rusové si zajistili pozemní koridor na Krym, ale útok na most přesto zůstal ukrajinskou prioritou. Most musel být napaden, protože to bylo součástí plánu. Dnes je to passé a nové obsazení se zatím neplánuje.

Posedlost Bachmutem: ukrajinská armáda při obraně Soledaru a Bachmutu ztratila pravděpodobně kolem 40 000 vojáků. Tato vnitrozemská oblast je cvičnou a smrtící střelnicí pro ruské dělostřelectvo, které Ukrajinci neustále zásobují jako kanónenfutr. Dokonce i Američané pochybují, že udržení města je správnou volbou. Jenže Ukrajinci jsou asi ochotni obětovat i připravovanou jarní ofenzívu, aby se udrželi o něco déle ve městě. Stále více vojenských expertů kroutí hlavou a hovoří o Bachmutu jako o ukrajinské posedlosti, kterou také je. Udržení Bachmutu ale zabrání debaklu poslední části plánu, tj. udržení ruské armády na druhé straně obranných linií. Pokud Rusové provedou průlom, původní plán zcela selže. Bachmut tedy musí být bráněn.

Posedlost sankcemi: Jedním z největších šoků války bylo selhání západních hospodářských sankcí. Reakce Západu na tento neúspěch byla zajímavá. Sankce nezrušil, nezmrazil ani nepřehodnotil. Místo toho Západ pokračuje v sankcích proti všemu a všem, přestože je to zjevně zbytečné, a dokonce kontraproduktivní. Situace se stává absurdistánem, ale oni nemohou přestat. Pokud přestanou, jejich původní plán selže.

Počáteční panika

Neúspěch ukrajinského plánu a plánu NATO může vysvětlit ještě jedna věc. Všichni důležití kápové na Západě očekávali, že Rusové napadnou Ukrajinu dříve, než k tomu doopravdy došlo. Mnozí z nich si skutečně přáli, aby k tomu došlo. Dalo se očekávat, že vyjádří své rozhořčení, že brutální Rusy odsoudí atd. Prvotní reakce Západu šla daleko za tyto hranice. Hněv, panika a hysterie byly extrémní. Objevily se dokonce hrozby použití jaderných zbraní. Vždycky jsem si myslel, že tyto reakce byly mnohem extrémnější, než si ruská invaze zasloužila. Proč úplně ztrácet rozum tváří v tvář něčemu, o čem jste věděli, že nastane? Mám podezření, že všechen ten hněv, panika a hrozby byly způsobeny tím, že Rusové zmařili plán na obsazení Krymu. Chtěli Rusy chytit do pasti, ale místo toho to byli Rusové, kdo je chytil do pasti. Západ byl ponížen a nic nemotivuje hněv a hrozby jaderným útokem více než ponížení.

Hněv a posedlost neúspěchem plánu na Ukrajině a na Západě je nepochybně výsledkem psychologie elit, které tvoří neuvěřitelně uniformní západní a ukrajinskou vládnoucí třídu. Nesnadno se smiřují s osobním selháním nebo zásahem reality do svých plánů. Ale to je téma na další esej, a to dlouhou.

Nakonec nezapomeňte, že jde jen o spekulaci, jakési myšlenkové cvičení. Ale kdo ví?

Publikováno 19. 4. 2023 na webu A Son of The New American Revolution pod názvem The planning of the Ukraine invasion from the Russian point of view (maybe).

3 4 hlasy
Hodnocení článku
1 komentář
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
kolokol
kolokol
před 10 měsíci

Autor je úplně mimo. Co k tomu víc říct? Kdo má alespoň základní konceptuální přístup k tomu, co se dnes děje ve světě, a to já bezesporu mám (páč už 10 let sleduji pořady Valerije Pjakina (kromě jiného, samozřejmě)), tak si jen nad chabými vývody v článku povzdechne nebo zakroutí hlavou.