Klimatické běsnění má stále větší trhlinu

Záhy se její aktivita, podpořená některými klimatology, dostala i mezi politiky na všech úrovních a kdo její snažení alespoň symbolicky nepodpořil, nebyl IN. Pravděpodobně po poradě s některými (zaujatými) odborníky, vyslovila na různých fórech požadavky, z nichž některé byly zjevně nesplnitelné. Rovněž až trapně úsměvně působila akce námořní přepravy na symposium v USA jachtou (na snímku), což jako příklad nemělo na lodní dopravu žádný vliv a splnilo to jen, jako mnohé jiné akce, poutání pozornosti.

Ovšem objektivně zhodnoceno mělo její amatérské konání jasně pozitivní efekt v podobě zvýšené aktivity těch, kteří sledování chování naší planety mají v popisu práce. Strašení o kolapsu přírody vlivem lidské činnosti dalo dohromady odborníky a ustavení organizace „CLINTEL“ a výsledkem jejich názorového vstupu podpořeného znalostmi je „Světová klimatická deklarace“.*) Tu záhy podepsalo několik set vědců a odborníků z různých oborů, kterým pavěda a hlásání ekologické apokalypsy šla proti srsti a cítili potřebu se vymezit. Samozřejmě ne všechna varování jsou vylhaná, ale i tak do dnešních dnů cítilo potřebu se připojit svým podpisem více jak 1300 vědců, inženýrů a odborníků z více jak 30 zemí.

M.j. mezi dalšími podepsanými je v pořadí druhý nositel Nobelovy ceny za fyziku za r. 2022 Dr. John F. Claser; tím prvním je Ivar Giaever, rovněž za fyziku a to v r.1973. Claser strašení klimatickou katastrofou nazval zpolitizovanou novinářskou pseudovědou a varoval před zásadním ohrožením světové ekonomiky.

V Evropě se u diskusí o klimatu setkáváme s pojmem „uhlíková stopa“ a se snahou o její zmenšení. CO₂ nemá jen negativní nálepku; vždyť je to i „hamu-papu“ pro veškerou zeleň a není známa studie, jak rostlinstvo reaguje na různé procento obsahu CO₂ v ovzduší. Co je však podstatnější, vyspělá Evropa zničí svou ekonomiku a přitom ovlivní produkci CO₂ pouze zmenšením svého podílu 7%!!

Je tu však na stole ten největší blábol o vlivu člověka na změnu klimatu. Netvrdím, že není žádný, ale to všechno, co se mu přičítá, je z velké části lež. Např. na  oteplování oceánů  člověk vliv řádově v promilích; hlavní zdroj jsou podmořské sopky, kdy např. pod ledovci v Antarktidě proudí řada potoků – ledovec taje. Samozřejmě nic není černo-bílé; kácení deštných pralesů je zjevná lumpárna, ale že bych zaznamenal nějaký soustavný tlak na tamní vládu, to ani náhodou.

Stejně tak jsem nezaznamenal výraznější pokrok při získávání el. energie z jádra. Je to ten nejčistší způsob, jak si zajistit stálý přísun tolik potřebné energie. Ano, jsou tu i vodní zdroje, fotovoltaika, větrný zdroj (jak ekologická je výroba a hlavně likvidace je s několika otazníky), ale kapacita a spolehlivost v daném objemu má své mínusy. Od uvedení do provozu první jaderné elektrárny uplyne za chvíli 70 let a výrazného pokroku – hlavně vyššího využití zdroje – jsme se nedočkali. Ano, stále se objevují zprávy, že v laboratořích už reaktory s jadernou fůzí běží, ale praktické využití je zatím v nedohlednu.

Ano, člověk má co zlepšovat v chování vůči matičce Zemi, ale očekával bych, že klimatologové dají na papír jednoznačnou množinu změn, které mají na svědomí cyklické fáze Země ve svém zákonitém vývoji. Nebylo by to samoúčelné; i laikovi by to pomohlo vyhodnotit bláboly t.z. „zachránců“ přírody a odmítnout požadavky (někdy dost nákladné), které z těchto překroucenin uplatňují.

**

Autor: Miroslav Kulhavý, zdroj: https://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/klimaticke-besneni-ma-stale-vetsi-trhlinu   

*) Text  Světové klimatické deklarace je zde:

Věda o klimatu by měla být méně politická, zatímco politika v oblasti klimatu by měla být více vědecká. Vědci by měli zejména zdůrazňovat, že jejich výstup modelování není výsledkem magie: počítačové modely jsou navrženy člověkem. Výsledek je pak zcela závislý na tom, co teoretici a programátoři vložili dovnitř: hypotézy, předpoklady, vztahy, parametrizace, omezení nestability atd. Bohužel, v mainstreamové vědě o klimatu není většina těchto vstupů jasně stanovená.

Věřit výsledkům klimatického modelu znamená věřit tomu, co tvůrci do modelu vložili. A to je právě problém dnešní diskuse o klimatu, v níž hrají klimatické modely ústřední roli. Klimatická věda degenerovala na diskusi založenou na víře, nikoli na zdravé sebekritické vědě. Měli bychom se osvobodit od naivní víry v nezralé klimatické modely. V budoucnosti musí výzkum v oblasti klimatu klást výrazně větší důraz na empirickou vědu.