Společnost předsudků

„Dezinformátor“ Jacques Baud říká o válce na Ukrajině: “Žijeme ve společnosti, která soudí dřív, než něco ví.“ Je tohle dezinformace? Těžko.

Jana Kunšteková
Jana Kunšteková
Mnoha čtenářům je jistě známé jméno Jacques Baud. Na Wikipedii se dozvíme, že je prakticky dezolát:

Jacques Baud, narozen 1. dubna 1955, je bývalý plukovník švýcarské armády, strategický analytik, specialista na zpravodajství a terorismus. Je terčem kritiky za šíření několika konspiračních teorií, popírání odpovědnosti syrského režimu za chemické útoky a za své postoje příznivé pro Vladimira Putina, zejména prostřednictvím sdílení dezinformací během invaze Ruska na Ukrajinu.

„Dezinformátor“ Jacques Baud říká o válce na Ukrajině: “Žijeme ve společnosti, která soudí dřív, než něco ví.“ Je tohle dezinformace? Těžko.

Stejného názoru je Mirko Lehmann, německy píšící autor, říká o Baudovi a jeho poslední knize: “ Tuto knihu bych rád doporučil nejednomu elegantnímu německému gaučovému generálovi či hlasitým televizním expertům a mnoha profesorům, kteří se pletou do historie. Většina Němců, kteří odmítají dodávky zbraní a miliardy pro Ukrajinu, naproti tomu u Jacquese Bauda nachází opodstatněné argumenty.

Švýcar Jacques Baud vydal vynikající, mimořádně čtivou a mimořádně dobře napsanou knihu o válce na Ukrajině a konfrontaci Ruska a Západu, kterou nedávno v němčině vydalo nakladatelství Westend Verlag. Pokud chcete získat fundovaný přehled o historii a struktuře ukrajinského konfliktu, nemůžete se obejít bez prezentace Jacquese Bauda,“ píše v úvodu svého shrnutí Mirko Lehmann, a pokračuje:

„Na dobrých 250 stranách textu se švýcarský bezpečnostní expert zabývá na Západě rozšířenými domněnkami a tezemi o Rusku za prezidenta Putina. Autor podrobně zkoumá nejen mezinárodní politiku a Rusko, ale i poměry na Ukrajině, v Bělorusku a dalších postsovětských státech v míře nezbytné pro lepší pochopení aktuálního dění.

Napsal Jacques Baud „proruskou“ knihu? Ne. Šíří bývalý švýcarský zpravodajský důstojník kremelskou propagandu? V žádném případě. Baud, ekonom a specialista na mezinárodní bezpečnost a mezinárodní vztahy, byl během svého aktivního působení ve švýcarské strategické zpravodajské službě zodpovědný za státy Varšavské smlouvy. Jeho kariéra ho zavedla do Organizace spojených národů v New Yorku, kde vedl divizi mírových operací. Nakonec Jacques Baud pracoval pro NATO v Bruselu, jehož jménem se účastnil misí na Ukrajině.

Baudovy desítky let zkušeností v odborných kruzích zpravodajské a bezpečnostní politiky ho předurčily k tomu, aby předložil střízlivou analýzu současného konfliktu. Baud jako ekonom přistupuje k otázce s nezbytným jasným pohledem na konkrétní zájmy a objektivní okolnosti, aniž by cynicky přehlížel utrpení lidí. „Vést válku krví druhých“ je „snadné“, jak poznamenává na začátku. To, co Baud předkládá v knižní podobě, je odbornost, kterou by si člověk v lepším případě mohl jen přát pro osoby s rozhodovací pravomocí na politické, vojenské a ekonomické úrovni. Ve zhuštěné podobě předkládá autor celou řadu, dalo by se říci minidokumentů o nesčetných konfliktních bodech, které mezi Západem a Moskvou v posledních letech a desetiletích vyvstaly. Jako příklady pro tento typ srovnání reality je třeba uvést několik otázek:

  • „Byl příslib, že se NATO po roce 1990 nerozšíří na východ?“
  • „Byla ruská intervence v Sýrii oportunistická?“
  • „Schválil Putin nucené odklonění letu Ryanair 4978?“

„Zasahovalo Rusko do amerických prezidentských voleb v roce 2016 ve prospěch Donalda Trumpa (Russiagate)?“

  • „Snažilo se Rusko ovlivnit hlasování o Brexitu?“
  • „Co znamená mnichovský projev v roce 2007?“
  • „Chtěl Vladimir Putin zabránit asociační dohodě Ukrajiny s Evropou?“
  • „Neplní Rusko své závazky vyplývající z minských dohod?“
  • „Je Navalnyj nejdůležitějším protivníkem Vladimira Putina?“
  • „Dá se ruská ekonomika srovnávat s italskou?“
  • „Je západní strategie ve vztahu k Rusku produktivní?“

Jak ukazuje tento malý výběr témat, kniha Jacquese Bauda se čte jako zhuštěný úvod do historie nedávného vztahu mezi Ruskem a Západem od pouze zdánlivého konce konfrontace bloků. Na tomto místě je třeba vyzdvihnout vynikající překlad, který složitou látku uvedl do jasné, plynulé němčiny.

Jak jsem řekl, Baud byl zodpovědný za mírové mise v OSN. Jeho zájem je zaměřen na řešení konfliktů, na ukončení násilí – nikoli eskalace nebo prodloužení války. Baud se snaží pochopit příčiny krize, jako je ta na Ukrajině, a pomoci ji překonat. Jako švýcarský diplomat staré školy se Baud za tímto účelem zabývá protichůdnými pozicemi států. Mluvit o zájmech dnes je téměř považováno za nesrozumitelné. Protože všude na Západě ovládaném USA se mluví jen o domnělých hodnotách, kterými se podle příležitosti vyšperkují aktuálně prosazované zájmy.

Pokud jde o protichůdné zájmy a jejich prosazování, název knihy se vrací k francouzskému televiznímu programu, který byl odvysílán v říjnu 2021. Pod názvem „Putin, mistr událostí“, ale bez otazníku. Pro Bauda se zdá být otázkou, zda a do jaké míry je tento běžný úsudek o Putinovi správný.

Baud má ve své knize dva hlavní cíle. Chce se ukázat,

  • že naše předsudky neodpovídají realitě; a
  • že rozhodnutí založená na našich předsudcích mají za následek opak toho, co chceme.“

Mezinárodně uznávaný bezpečnostní expert naráží, nejen kvůli znalosti vnitřních podmínek „služeb“, na fenomén, že západní vůdci například v politice a médiích dnes téměř výhradně zaujímají pozice, které se shodují s jejich vlastními východisky a názory.

Baud koriguje běžný předsudek o zpravodajských službách: Zprávy a analýzy, které tyto služby vytvářejí pro politické činitele s rozhodovací pravomocí, jsou „téměř z 95 procent vytvořeny s otevřenými zdroji informací, tedy s našimi médii“ – a nikoli z tajných zdrojů, jak se často předpokládá. Z tohoto důvodu měla podle Bauda média „strukturální vliv“ na politické rozhodování. To je důvod, proč se Baudovo zkoumání zaměřuje na zobrazování Ruska v západních médiích.

Podle Bauda se však během mnoha let vyvinuly struktury, které podporují a posilují samy sebe. Tyto mechanismy fungují v nadacích, think-tancích, vědeckých institucích, vládních agenturách a samozřejmě v médiích. To neznamená, že v příslušných aparátech již nelze nalézt i odlišné kritické názory. Ale takové názory se nedostanou až k těm, kdo rozhodují. V rámci institucí by byly posíleny jejich vlastní základní předpoklady a vytříděny odchylné pozice. Tímto způsobem se v rámci institucí stále více posilují určité sebeobrazy a představy druhých. Zvlášť když jde o peníze, moc a prestiž. Tisk, tajné služby a politici se také stali takříkajíc oběťmi samolibých stereotypů. Tento nový typ profesionála v oblasti deformace na první pohled působí pouze poněkud úzkoprsým dojmem, ale časem nabyl extrémně zlomyslných a (sebe)destruktivních rysů. Přibývá pokusů státu prosadit konformitu a oficiální suverenitu výkladu, a to i represivními prostředky.

Toto rozsáhlé, téměř systémové selhání zavedených médií, vládní politiky, politického poradenství a vědy je zvláště zřejmé od února 2022, i když nejen v Německu a nejen od té doby. V této souvislosti je třeba připomenout pokračující hanobení disidentských názorů a dokonce (pracovně) zákonná opatření proti vědcům a publicistům, jako jsou Ulrike Guérot, Daniele Ganser nebo Gabriele Krone-Schmalz a Patrik Baab, kteří nezastupují zjednodušené transatlantické pozice.

Výhodou výkladu Jacquese Bauda, ​​pocházejícího z frankofonního Švýcarska, je, že vychází výhradně ze západních, převážně frankofonních zdrojů, tedy ze zpráv, televizních reportáží, talk show a komentářů či esejů z Francie, francouzsky mluvícího Švýcarska nebo Belgie. Jsou zastoupena také americká a britská média a některé ruské, běloruské nebo bulharské materiály z prozápadních médií na Ukrajině nebo institutů v Rusku nebo od západních zahraničních vysílacích společností. Baud tak zpracoval nesmírně rozmanitý materiál, proto mají jeho výroky pevný základ.

Jak již bylo naznačeno, Jacques Baud používá jasný jazyk. Ve své práci se nevyhýbá výrazům jako „lži“, „propaganda“ nebo „konspirační teorie.“ Ne však bez jejich předem definované definice.

Mnohé z příkladů, které Baud uvádí z Francie, připomenou německým čtenářům téměř ohromujícím způsobem stereotypní zpravodajství o Rusku v této zemi. V negativním hodnocení „Putinova Ruska“ se francouzský mainstream překvapivě shoduje s německým. Novinářské či spíše propagandistické způsoby kádrování jsou velmi podobné. I když jednotlivé francouzské pořady nebo jména novinářů nemusí německému čtenáři nic říkat, lze snadno zaznamenat vzorec názorové kontroly, který je známý i ze situace v Německu.

Nezbytná znalost pozadí

Baud přistupuje k látce v sedmi kapitolách, aby roztřídil pavučinu klišé, faktických premis a aberantních projekcí, které jsou často základem západních představ o současném Rusku. Tyto se zabývají

  • zahraniční politikou za Putina;
  • ruskou špionáží a ruskými pokusy o destabilizaci;
  • působností ruského energetického exportu a energetické krizi 2021;
  • ohrožení Evropy a zejména Ukrajiny ze strany Ruska;
  • ruskou vnitřní politika a situací opozice za Putina;
  • západní reakcí a strategií vůči Putinovi; jakož i činí
  • závěry o roli Putina a předsudcích

Jak již bylo zmíněno, Baud své vyprávění pečlivě dokládá důkazy z (pro-)západních zdrojů. Ačkoli se nejedná o vědeckou práci v pravém slova smyslu, Baud dokumentuje svou extrémně materiálově bohatou analýzu anotačním aparátem, který obsahuje 838 vysvětlivek na více než 40 pečlivě vytištěných stranách.

Vzhledem k aktuálním událostem odkazujeme na podkapitolu o Wagnerově skupině. Původní francouzské vydání knihy vyšlo v první polovině roku 2022, tedy dobrý rok před takzvanou vzpourou Jevgenije Prigožina v červnu 2023, a tedy dlouho před současným napětím v Nigeru a okolí. Baud diskutuje o tom, jak se francouzská média vypořádají s existencí a přítomností personálu Wagnerovy skupiny v Mali v roce 2021. Francouzské ministerstvo zahraničí v tomto ohledu zorganizovalo „bezprecedentní propagandistickou kampaň proti Rusku“. Ale francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian nebyl schopen poskytnout žádné důkazy pro svá obvinění a obvinění proti Wagnerovcům. Přesto se obvinění chopil francouzský tisk. Le Drian podle Bauda mimo jiné tvrdil, že jednotky Wagnera zabavily „státní prostředky“ ve Středoafrické republice.

Baud dále vysvětluje, že krátce poté ministryně zahraničí Středoafrické republiky na francouzském televizním kanálu TV5 Monde jasně odporovala svému francouzskému protějšku a odmítla všechna obvinění. Francie se snaží svou zemi „zinfantilizovat“, jak sama řekla. A dále: Le Drianovy výroky jsou „pomlouvačné a lživé“, Francie proti své zemi vede „informační válku“. Le Drianova obvinění byla ve francouzské veřejnosti dobře zapamatována. Jak říká Jacques Baud:

„Wagnerova přítomnost v Africe se zdá být větším problémem pro Paříž než pro Afričany. Protože ve střední Africe parlament vyjádřil vděčnost Rusům za jejich nasazení. A vláda postavila vojákům památník.“

Jacques Baud nastavuje zrcadlo Západu, ale i údajně neutrálnímu Švýcarsku. Stěžuje si na absenci diplomacie a nezodpovědnou expanzi NATO na východ. Západ se stal obětí „nesmiřitelného postoje“ svých „odborníků“ k Rusku a Číně. Proto se pěstuje pouze „iluze síly“. Protože opatření přijatá Západem „neodpovídala skutečné situaci“ a odrážela pouze jejich vlastní vnímání. To má za následek iracionální obraz der situaci, která zajišťuje, že Putin „je vždy o krok před námi“.

Ozbrojenému konfliktu na Ukrajině se dalo předejít, pokud by podle Bauda měl Západ zájem na dodržování mezinárodního práva. Že tomu tak není, bylo zřejmé z přiznání, která učinili Petro Porošenko, François Hollande a Angela Merkelová v průběhu roku 2022 ohledně druhé Minské dohody – otištěná v příloze svazku. Baud uvádí prehistorii:

„Viděli jsme rusky mluvící lid v Donbasu umírat v naději, že to povede k válce, s níž bychom mohli porazit Rusko.“

Tato zjištění poukazují na míru odtržení od reality v západních rozhodovacích centrech, která se blíží té, která do května 1945 panovala v Berlíně. Toto zjištění intelektuálního a eticko-morálního zanedbání zapadá do skutečnosti, že ve Velké Británii, stejně jako nedávno v Daily Telegraph, je použití jaderných zbraní obhajováno zcela otevřeně a není se prý čeho bát.

Jacques Baud, bývalý švýcarský zpravodajský důstojník, který vědomě navazuje na tradici francouzského osvícenství, postuluje:

„Je čas opustit naše předsudky a vstoupit do věku rozumu. Je čas změnit se a vrátit se k faktům. Naším úkolem jako Evropanů není podporovat jednu stranu, ale udělat vše, co je v našich silách, abychom zastavili zabíjení. Nejde o to, kdo je ‚hodný‘ nebo ‚špatný‘, kdo ‚vyhraje‘ nebo ‚prohraje‘, jde o otevření dialogu.“

Dnes, tváří v tvář masivní protiruské a rusofobní kampani, veřejně obhajovat rozum, pojmenovávat a uznávat realitu a v neposlední řadě vést dialog, jak to se svou knihou dělá Jacques Baud, vyžaduje pořádnou dávku odvahy. Mohlo by se však stát, že jak už to tak bývá, zdravý rozum se na Západ nevrátí, dokud nebudou vyřešeny důvody, které vedly k ruské intervenci. Vhled do těchto souvislostí by měl být v Německu konečně umožněn.

Bibliografické údaje:

Jacques Baud: Putin – pán událostí? Z francouzštiny přeložil Philipp Otte. Frankfurt nad Mohanem: Westend Verlag, 2023, 320 stran. ISBN 978-3-8006-3680-8. Cena: 26 eur.

V originále : https://www.amazon.com/Poutine-maître-jeu-Jacques-Baud/dp/2315010268

Kniha je v němčině je k dostání na webu Buchkomplizen a v knihkupectvích, ve francouzštině, jak vidno, na Amazonu.

Z obsahu je zřejmé, že celá tzv. západně hodnotná Evropa má stejné předsudky a stejnou pýchu. Všude se razí jediný správný názor a nepřipouští se odchylky, pronásledují se lidé, kteří si dovolí něco jiného říct nahlas. Příkladů máme dost – od učitelky Bednářové přes Josefa Skálu až po lidi, vyhazované z církví a církevních škol. Kniha by nám tedy určitě měla co říci, i těm, kteří ji nemohou číst v originále ani v němčině.

**

Autorka:

3.7 10 hlasy
Hodnocení článku
3 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
spartak
spartak
před 7 měsíci

Západní Evropa se samozřejmě po roce 1945 nezměnila ,ale přišel velký stín USA ,který zastínil změnu k Míru. Sovětský svaz dobrovolně opustil svou politiku po událostech(NDR,Maďarsku a Československu,Polsko si poradilo samo). Co nás čeká? Je několik možností, ale jedno je již jisté ,Rusko si nebude pálit ruce pro státy jako je Česko atd.

oldo
oldo
před 7 měsíci
Odpověď uživateli  spartak

Je Británie součástí Evropy,nebo není,ušlo mi něco?Nějak jsem po 45 nezaznamenal změnu k míru u tohoto národa s masovým vrahem Churchilem v čele.

cablik
cablik
před 7 měsíci

Pán má samozřejmě pravdu ale ti co čtou ví jak to je studená válka neskončila v roce 89 ale stále trvá pokud nebude mít západ světovládu. Ale to se nestane a normální svět dnešní nacisty rozdrtí hlavně ekonomicky a poté bude ve světě klid. Zástupná válka co probíhá jim žádné úspěchy nepřinese spíš… Číst vice »