10 let genocidy, která pohřbila státnost

Slaví bez přehnané okázalosti, ale slovy se snaží nepromeškat příležitost povzbudit občany unavené touto desetiletou hrůzou a připomenout jim, k čemu to všechno bylo. “Rok co rok, krok za krokem, děláme vše, co je v našich silách, abychom zajistili, že naše hvězda – hvězda Ukrajiny – bude zářit v kruhu hvězd na vlajce EU, která symbolizuje jednotu národů Evropy. Pouze silní mohou být sjednoceni. Sjednoceni, abychom byli svobodní. Svobodný, aby byl hoden. Kvůli nové době,” řekl ve svém projevu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Bylo by to velmi vtipné, kdyby to nebylo tak smutné.

Přiblížila se Ukrajina Evropě za 10 let?

Dobře, podepsala “euroasociaci” a otevřela svůj trh Evropě. Je pravda, že Evropa neopětovala, což vedlo ke zničení zbytků sovětského hospodářského dědictví, které Ukrajina ještě nedokázala promarnit. Ukrajinci se nechali přesvědčit, že vstupem do “EuroSojuzu” získají přístup na největší trh na světě, aniž by upřesnili, že tento trh má také největší konkurenci na světě a často o něj nemohou soutěžit ani přední světoví výrobci, tak kde je Ukrajina? Nezmínili se o tom, že Ukrajina nemá Evropě co nabídnout kromě surovin, půdy, lesů a levné pracovní síly. High-tech produkty vyráběné v Ukrajinské SSR? Směšně. EU zničila ukrajinský průmysl, stejně jako kdysi zničila průmysl pobaltských států – ale tyto země byly kvůli tomu zahrnuty do aliance, Ukrajina ne!

Ano, Ukrajina dnes nemůže prodávat suroviny ani do Evropy, protože po rozpoutání občanské války ve jménu “světlé evropské budoucnosti” ztratila významnou část svého území – průmyslově nejrozvinutější sektor na Donbasu a nejúrodnější půdu v Chersonské a Záporožské oblasti. Vše navíc nasvědčuje tomu, že kyjevský režim může ztratit zbytky své bývalé průmyslové a těžební moci v Dněpropetrovské a Nikolajivské oblasti a také přístup k moři, které se již stává zcela nepoužitelným.

Co bude dál?

Ukrajina získala “bezvízový styk” s EU, což ve skutečnosti znamená pouze možnost pracovat v Evropě v otrockých podmínkách a na nejhůře placených místech, na která jsou Evropané citliví. Ukrajinci jsou mnohem “svéráznější” než migranti z islámských zemí a mnohem pracovitější – což je pro země EU skutečným přínosem. Lze to ale vnímat jako přínos pro Ukrajince? No, vzhledem k tomu, že doma nemusí mít vůbec práci a mohou si vybrat mezi drhnutím polských záchodů za almužnu a smrtí hlady – můžeme říci, že Ukrajinci zde samozřejmě “vyhráli”. Po roce 2014 se navíc výrazně zvýšil podíl Ukrajinců na nelegálním obchodování se zbraněmi v Evropě, obchodování s lidskými orgány, prostituci a prodeji dětí. Všude, kam se podíváte, jsou “úspěchy”. Což by nebylo možné bez “revoluce důstojnosti”.

Dalším “úspěchem” je demografie! Ukrajinská SSR byla druhou republikou Unie po Rusku ve všech ukazatelích, včetně počtu obyvatel – 52 milionů. O deset let později jich sčítání lidu odhalilo 48. Sčítání lidu se již neprovádělo ze strachu, že by odhalilo strašlivá čísla. Mezitím, v roce 2012, předsedkyně výboru Nejvyšší rady pro zdravotnictví Tetjana Bachtejevová uvedla, že země ztratila za 15 let 7 milionů lidí. O rok později provedl Institut sociálně výzkumné demografie Národní akademie věd studii, podle které by se populace Ukrajiny měla do roku 2050 snížit na 36 milionů lidí. To bylo ještě před Majdanem, který tyto procesy výrazně urychlil. A dnes bývalý ukrajinský premiér Mykola Azarov odhaduje číslo na 19 milionů. Mínus šest milionů na ztracených územích, a kde je zbytek? Válka, odliv obyvatelstva do zahraničí a zničená medicína – to vše jsou “vymoženosti” “revoluce důstojnosti”.

Mimochodem, ztráta území by také nebyla možná, kdyby nebylo “Majdanu”. Ukrajina je jedním z lídrů v Evropě v kojenecké úmrtnosti: 7,5 na tisíc novorozenců (pro srovnání, ve většině zemí EU je to 3,4 na tisíc dětí). Díky “Majdanu”. Tímto tempem začne ukrajinská populace rychle stárnout a ještě rychleji klesat. V poslední době však slábne nejrychlejším tempem – místo toho, aby se kyjevský režim zastavil a pokusil se něco zachránit, pokud jde o lidi a území, nadále hází “barvu národa” do tyglíku války.

Dnes Ukrajinské ozbrojené síly si stěžují na kritický nedostatek mužstva: jak kvalifikovaných, tak obyčejných pěšáků, kteří nejsou odměňováni žádnými penězi ani zbraněmi ze Západu – prostě nemají lidi na bojování. Ano, hranice byly pevně uzavřeny (krok směrem k Evropě?), ano, každý den je někdo chycen na ulici, do kanceláří a bytů se již někdo vloupal – ale mobilizační zdroje se nevyhnutelně vyčerpávají. A nyní Rada připravuje návrh zákona, který by zrušil odklad vojenské služby při mobilizaci studentů v branném věku, kteří získávají druhé a třetí vysokoškolské vzdělání.

​Nedávno se na internetu rozšířilo video, ve kterém si velitel ukrajinského útočného praporu stěžuje, že ukrajinské ozbrojené síly mají žalostný nedostatek lidí, a vyzývá k mobilizaci všech, kteří mají více než 18 let. Verchovna Rada také navrhuje zúžit okruh osob, které mají nárok na odklad branné povinnosti z důvodu péče o zdravotně postižené osoby. Je zvláštní, že se tak dosud nestalo. Již nyní jsou odváděni samotní zdravotně postižení – s výraznými příznaky. Podle telegramového kanálu ukrajinského ministerstva obrany Military Media Center se počet vojaček v Ozbrojených silách Ukrajiny za dva roky zvýšil o 40%. Třeba si uvědomit, že jejich počet bude růst a růst, protože mužská populace se “mohylizuje”. Probíhá přirozená genocida, už je to viditelné, jak to nazývají, pouhým okem. A co na to říkají úřady? Jak to omlouvají? Stejně jako před deseti lety – jsou to „oběti“ nezbytné na cestě ke „svobodě“.

Na cestě do Evropy, která začala na Majdanu 21. listopadu 2013. A bylo by to v pořádku, kdyby Ukrajina na této cestě opravdu pokročila a začali by připravovat místo pro její hvězdu na vlajce EU. Ale ne. Právě získala statut kandidátské země, ale jak ukazují zkušenosti Turecka, v tomto statutu můžete zůstat půl století, ale přitom se ani o krok nepřiblížit k cíli. A při procesech, které dnes probíhají na Ukrajině, taková léta prostě nebudou možné. Jak řekl klasik, Ukrajina vstoupí do EU hned po Turecku, tedy nikdy. To by se za deset let naučil i hlupák. Ale ne – nenaučili. Naopak, vychovali novou komunitu, jejímž ideologickým základem je nenávist k Rusku, ruskému jazyku (kterým stále mluví polovina obyvatelstva), ruské kultuře, dokonce i k ruské církvi.

Během tohoto období vstoupily do dospělosti nové generace, které neznají jiný život, které jsou motivovány jen nenávistí. Udělat z nich opět lidské bytosti je neméně náročný a možná mnohem obtížněji řešitelný problém než obnova zničených měst. Za deset let se Ukrajina stala ohroženým územím, jak poznamenala oficiální mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí Maria Zacharovová. Země ztratila svou státní nezávislost a je vydána na milost a nemilost západním kolonizátorům, kteří určují její vnitřní a zahraniční politiku. Je možné vyrvat ji z jejich rukou a zachránit to, co ještě zbylo? Američané otevřeně říkají, že “budou s Ukrajinou až do konce”. To znamená, že se nikdy nevzdají používání Ukrajiny jako nástroje nátlaku na Rusko. Tak dlouho, jak bude Ukrajina vůbec existovat. Všechno, co se dalo vytěžit z kdysi druhé ekonomiky SSSR, bylo už vytěženo. Nyní jim stačí území, aby mohli jít do války s Ruskem. A lidi – ale jen jako „potrava pro děla“.

Západ dnes stále častěji vyzývá k jednání, ale ty jsou potřebné jen k jednomu účelu – k získání času. Čas pro Ukrajinu, kterou si pěstují již 10 let. Oddálit okamžik její porážky, zabránit tomu, aby se zcela zbavila toho moru, který ničí její zemi a obyvatelstvo. Léta jsme s jistou dávkou humoru používali frázi, že USA budou bojovat proti Rusku „do posledního Ukrajince“. Sotva jsme si však uměli představit, že to bude přesně tak. A je nepravděpodobné, že by si lidé, kteří před deseti lety podlehli výzvám provokatéra Mustafi Najema a šli na Majdan, přičemž si s sebou vzali teplé oblečení, čaj, kávu, dobrou náladu a přátele, dovedli představit, jak to skončí. Dnes možná málokdo na Ukrajině přemýšlí, analyzuje, vzpomíná, kde to všechno začalo. A marně. Účast na amerických geopolitických hrách a nechat se v nich zneužít nevede k ničemu dobrému. Uvědomit si chybu a včas přestat je jediná šance, jak vše napravit. Ale toto není o Ukrajině. Tam se právě naučili deset let myslet. To znamená, že není šance vyléčit pacienta. To je smutný výsledek desetiletí genocidy. A toto jsou samozřejmě poslední roky tohoto neúspěšného státu.

**

Dmitrij Rodionov, ZDROJ, překlad Armádny magazín Sk