Výsledky roku s Vladimirem Putinem

E. Korostovcevová: Vladimíre Vladimiroviči, dobrý den! Tisková agentura TASS, Jekatěrina Korostovcevová. Máme otázku na mezinárodní téma, otázku, která má tři části.

Jaké jsou podle vás vyhlídky na normalizaci vztahů s Evropskou unií? V poslední době je stále zřejmější, že západní země jsou unaveny podporou Ukrajiny. Jak hodnotíte tento nový faktor?

A další otázka. Pravicové síly v současné době posilují své pozice na evropské politické scéně. Jak byste to komentoval a máte z toho obavy?

Děkuji.

VLADIMÍR PUTIN: Pokud jde o normalizaci vztahů, ta nezávisí jen na nás – my jsme tyto vztahy nepokazili, oni je zničili a snažili se nás odsunout na druhé nebo třetí místo, nehledě na naše zájmy.

Konflikt, který se odehrál na Ukrajině, jak začal? Vzpomeňme si – nehleďme na tři nebo čtyři minuty: začal převratem na Ukrajině v roce 2014. Předtím jsme se desítky let – to chci zdůraznit – desítky let snažili budovat normální vztahy s Ukrajinou. Dokonce i po státním převratu, kdy bylo Viktoru Janukovyčovi zabráněno převzít moc: vyhrál volby, ale bylo vyhlášeno třetí kolo. Co jiného to bylo, než státní převrat? Ústava žádné třetí kolo nestanovila. Jednalo se o plíživý státní převrat. Ale dobře, i s tím jsme se smířili.

Co se dělo dál? V příštích volbách přece jen zvítězil. Co udělali naši takzvaní protivníci? Státní převrat.

Uvědomujete si, v čem je problém? Problém je v tom, že, jak jsem vždycky říkal a říkám to i teď, přes všechnu tragičnost událostí jsou Rusové a Ukrajinci v podstatě jeden národ. A to, co se teď děje, je obrovská tragédie, podobná občanské válce mezi bratry, kdy se bratři ocitají na různých stranách. Ale do značné míry s tím nemají nic společného.

Celý jihovýchod Ukrajiny byl vždy proruský, protože je to historicky ruské území. Tady kolega zvedá ceduli: Turecko. On ví, a Turecko to ví velmi dobře: celé černomořské pobřeží bylo v důsledku rusko-tureckých válek postoupeno Rusku. Co s tím má společného Ukrajina? Krym ani celá černomořská oblast s tím nemají nic společného. Oděsa je ruské město. Víme o tom. Všichni to vědí velmi dobře. Ne, nevymysleli jsme si nějaké historické nesmysly.

Dobrá, kdysi, když vznikl Sovětský svaz, Vladimir Lenin dal všechno Ukrajině. My jsme to po rozpadu Sovětského svazu akceptovali a byli jsme připraveni žít v takovém paradigmatu. Ale tahle část – jihovýchod – byla proruská, a to pro nás bylo také důležité. Ve volbách vždy hlasovali pro ty, kteří se řídili proruskými hesly ukrajinské vnitřní i zahraniční politiky. A celkově s tím bylo Rusko docela spokojené.

Po státním převratu v roce 2014 nám však bylo jasné, že normální vztahy s Ukrajinou prostě nebudeme moci budovat, že nám v tom budou bránit silou. Šlo o státní převrat, na který utratili, jak říkají sami Američané, pět miliard, a to říkají veřejně, ani se nestydí.

V roce 2014 přijeli na Ukrajinu tři ministři zahraničí z Evropy: polský, německý, francouzský. Podepsali jako garanti dohody mezi vládou – prezidentem Janukovyčem – a opozicí. Dohodli se, že vše bude vyřešeno mírovou cestou. O dva dny později provedli státní převrat. Proč? Mohli jít k volbám a vyhrát je. Ne. Aby si zjednali převahu, aby vyvolali konflikt – proto.

Kdo to udělal? Naši američtí “přátelé”. A Evropané, kteří se podepsali jako garanti dohod mezi vládou a opozicí, předstírali, že o ničem nevědí. A teď se zeptejte kohokoli v Evropě, vzpomíná si na to někdo? Ne, ale my jsme nezapomněli a nezapomeneme.

To vše, plus bezuzdná touha připlížit se k našim hranicím a vzít Ukrajinu i do NATO – to vše vedlo k této tragédii. Plus krvavé události na Donbasu po dobu osmi let. To vše vedlo k tragédii, kterou nyní zažíváme. Donutili nás k těmto krokům.

Za těchto podmínek, kdy – jak říkám – USA to vymyslely a zorganizovaly a Evropa tomu jen tiše přihlíží nebo jim přihrává a poklonkuje – jak s nimi můžeme budovat vztahy? Jsme “pro” – nic jsme nerozporovali, ale oni se tváří, že o tom nevědí a nepamatují si to. Jen dvakrát nebo třikrát se zmínili, že minské dohody podepsali jako žert a nehodlají je plnit. Tyto záruky a dohody mezi vládou a opozicí na Ukrajině byly podepsány v roce 2014 jakoby mimochodem a oni na ně hned zapomněli a plivli na ně.

Chápete, o co jde? Jde o to, že do značné míry ztratili suverenitu, vidíme to teď, dělají mnohá rozhodnutí ve svůj neprospěch. Ke své vlastní škodě! Ale přesto to dělají.

Mnoho evropských osobností se navenek chová jako generál de Gaulle, který se zbraní v ruce bojoval za zájmy Francie a shromáždil vše, co Francouzi měli, aby se postavili okupantům. V praxi se však chovají jako maršál Pétain, který byl hrdinou první světové války, ale za druhé světové války se stal kolaborantem a podřídil se vůli okupantů.

Takto se chovají téměř všichni, až na několik málo lidí. Robert Fico se objevil nyní, po volbách [na Slovensku], Viktor Orbán v Maďarsku. Už jsem mnohokrát řekl: nejsou to proruští politici, jsou pronárodní – hájí své zájmy. Ale takových lidí je málo, prostě neexistují. Nevím, s čím to souvisí. Souvisí to pravděpodobně s velkou závislostí na “velkém bratrovi” – na Spojených státech. Ale my jsme připraveni navazovat s nimi vztahy.

Pokud jde o Spojené státy. Jsme připraveni navázat vztahy i s nimi. Jsme přesvědčeni, že USA jsou pro svět důležitou a potřebnou zemí. Ale tato naprosto imperiální politika jim překáží, a to ani ne nám – překáží jim. Proč? Protože v povědomí veřejnosti by se měly chovat jako impérium, a pokud se na něčem dohodnou nebo někomu ustoupí, je to voliči vnímáno jako selhání nebo mezera. Proto jsou elity nuceny se takto chovat.

Až dojde k nějakým vnitřním změnám, až začnou respektovat jiné lidi, jiné země, až začnou hledat kompromisy a nebudou se snažit řešit své problémy sankcemi a nepřátelstvím, pak se vytvoří základní podmínky pro obnovení plnohodnotných vztahů. Zatím takové podmínky neexistují. Ale my jsme na to připraveni.

**

Jeden dotaz z více než milionu zaslaných a řady dalších, jež byly položeny přímo, pro Novou Republiku do češtiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová