Tak nám další rok po sobě odteklo na dividendách přes 300 miliard

Zatímco bychom měli podporovat naši produkci a ulevovat domácím firmám, které nás v případě nouze podrží, ulevujeme a podporujeme cizí, které se na nás v případě nouze vykašlou a zdrhnou si za lepším. Celkem si zahraniční vlastníci loni ze svých zisků v České republice rozdělili na dividendách 321,5 miliardy korun. To je slušný výsledek. Výsledek, který mohl zůstat „doma“. To bychom se ale sami nesměli pasovat do role nesvéprávných slouhů a poskoků zahraničního kapitálu.

Nesmíme taky zapomínat na to, že ty dividendy nejsou zdaleka všechno. Ty se totiž vyplácejí až ze zisku zmíněných společností. Zisku, který je osekávám různými fikanými fígly, například takzvanou převodní cenou, kdy ve snaze snížit si daňovou povinnost svým českým firmám prodávají zboží nebo poskytují poradenství a licence třeba v oblasti informačních technologií za účelově přemrštěné ceny. Všichni to víme, ale tolerantně se díváme směrem od Bahamských ostrovů. Tyhle společnosti samozřejmě nejsou „blbé“ a tak trapné pokusy naší vlády jako byla daň z mimořádných zisků (ať žije pravice), skončily díky těmto optimalizacím fiaskem. Čekalo se od šesti největších tuzemských bank 33 miliard a přistály celé 2. Ehm…

Ono čím víc daně zvýšíš, tím ekonomiku nenakopneš a o moc víc nevybereš. Tak to prostě nefunguje. Co by fungovalo, je něco jiného. Ale musíme konečně pochopit a přiznat si, že naše ekonomika není tak úžasně proexportní a bezvadná, jak se nám pořád cpe, ale jen závislá a hostitelská pro zahraničím vlastněné podniky, pouze umístěné na území ČR. Zahraniční vlastníci rozhodují, co a jak se bude vyrábět a komu, kde a za kolik prodávat. A samozřejmě i to, jak dlouho tu ty podniky umístěné budou. A při tomto vědomí tak zcela logicky investují především do sebe, a nikoli do hostitelské – naší země. Proč by to dělali?

A teď malý příklad pro ty, kteří tu hodlají začít ječet, jaké že všechny tyto firmy tu odvádějí další daně. Jsem z Mladé Boleslavi, tak třeba odsud. Když VW vyveze z ČR svůj automobil, pak tržní hodnota tohoto exportu patří VW, a ne ČR. Čeští dělníci a subdodavatelé obdrží jen smluvní zlomek z celkové hodnoty, bez ohledu na tržní hodnotu finálního produktu, a český stát dostane pouze část daní z deklarovaných zisků. Podtrhávám deklarovaných. Takže tak.

Tohle všechno může být do jisté míry celkem fajn, dokud u nás je cena práce a řekněme energií pro cizí korporát nízká. Ovšem při rostoucí ceně práce a vstupů začne zahraniční host propouštět, přestává reinvestovat, přiváží levnější pracovníky zvenčí, ano to je fakt výhra (ideálně přes agentury, které nám je tu potom nechají na pospas), a nakonec odchází úplně, a nám tu zbydou vybydlené haly a vybydlená ekonomika. Samé výhody, ne?

Řešení? Jediné. Přestat být jen výrobními jednotkami zahraničních firem. Vyvíjet, vyrábět a prodávat konečný produkt. Otevřít českou ekonomiku českým podnikům a českým podnikatelům. Jim pomáhat a je vzdělávat. Přizpůsobit tomu všechno včetně školství. Obnovit „českou školu“ podnikového řízení, využít veškerého inovačního potenciálu, který jsme tu měli a posílit regionální autonomii a soběstačnost. A hrdost.

Že to nejde? Samozřejmě, že by to šlo, kdyby se chtělo. Ale to by se nesmělo chtít naše školství cíleně likvidovat pomocí různých pseudooborů a jiných nesmyslů. To by se muselo chtít tuhle zemi zvednout z poskoka na lídra. Jako to udělal svého času třeba Tomáš Baťa. Že se svět změnil? Svět možná, ale ekonomické principy se nemění. Co je doma, to se počítá. A to ostatní počítá někdo jiný. Jako těch 300 miliard darovaných cizím společnostem. Darovaných za levné pozlátko a vlastní ohnutý hřbet.

**

Jana Marková, ZDROJ