VÍCEBOJAŘ BAŠTA aneb HOMO POLITICUS BAŠTA

Zemřel Jaroslav Bašta, historik, archeolog, revoluční student, disident, chartista, stavitel mostů, zpravodajský důstojník, politik, šachista, spisovatel, milovník koček, diplomat, analytik, bystrý glosátor, úporný polemik, ministr bez portfeje, zarmoucený otec, poslanec, a kdoví, kolik jeho dalších aktivit jsem ještě nepostihl.

Jan Schneider
Jan Schneider

Byl to člověk renesančního rozhledu a zájmů, ale ve všem, co veřejně konal, byla politika – ať už ta politická, nebo ta nepolitická. Jeho politický kompas byl totiž neustále aktivní.

Dlouhodobě spolupracoval se svou ženou Darou na archeologických výzkumech. Když se stal náměstkem ředitele zpravodajské služby (tehdy Federální informační služby), dostal od izraelských kolegů krásnou publikaci o Masadě, což je archeologický klenot. Reagoval slovy: „Oni opravdu o mně vědí všechno.“ Později se jako ministr bez portfeje stal vůbec prvním členem české vlády, který kdy byl přijat ředitelem izraelského Mosadu. Tehdy to byl Efraim Halevy (Efrajim Halevi). V programu jeho návštěvy pochopitelně nechyběla ani návštěva archeologických vykopávek v Bejt Šeanu, místa osídleného zhruba pět tisíc let.

Tresť svých historických poznatků na archeologickém podkladě Bašta velmi kreativně vložil do své knihy „Poslední král Bójů“, díla velmi neobvyklého, avšak originálního a čtivého, fundovaného, dramatického a plného podnětů. V podobném duchu pak pojednal svůj další opus, „Prokletí rabštejnské skály“, což je též hluboko do historie sahající příběh nejmenšího českého městečka Rabštejna nad Střelou, které je jedním z nejkrásnějších míst naší země. Dalším pozoruhodným Baštovým dílem je román „Zapomenuté vítězství“ o vítězství nad křižáky na Plzeňsku v době panování Jiřího z Poděbrad.

Baštova paměť a systematičnost souvisela i s jeho hrou v šachy. Pokud si dobře vzpomínám, vyprávěl, že ve vězení dokázal hrát sedm partií simultánně a naslepo! S takovým člověkem je pak těžko v debatě uspět, když má paměť jak slon, obrovskou představivost, kombinační schopnosti, ve všem má systém, a to všechno v jedné hlavě, zcela nezávislé na případném blackoutu!

Jako politikovi se Baštovi hodily i rané zkušenosti ze studentského hnutí, jakož i kontakty, které zůstaly pevné po celý život, přestože mnozí z tehdejších revolučních studentů (HRM – Hnutí revoluční mládeže) postupem času získali odlišné politické preference. Přesto – a to je v politice čím dál důležitější vlastnost – byli schopni spolu hovořit.

Jako politikovi se Baštovi hodily i zkušenosti z dob, kdy musel vykonávat dělnické profese – časné, až velmi časné vstávání, převlékání do montérek ve studených stavebních buňkách, svačiny na drážním pešunku, tvrdý humor až štengrování, vyčerpávající práce, hubené výplaty. S odstupem času se pak chlubíval, že pomáhal v Čechách stavět v té době téměř všechny mosty. Takovou nepopiratelnou pracovní bilancí se mnoho politiků pochlubit opravdu nemůže!

Baštovo diplomatické působení v Rusku a na Ukrajině bylo díky jeho mnoha profesním zkušenostem navenek nepříliš atraktivní, avšak z hlediska ekonomické diplomacie velmi účinné. Jeho politický i morální kompas však zůstával stále aktivní, což mu přivodilo mnohé třenice, nesnáze až nepřátelství. Jako ministr Zemanovy vlády se podílel na akci „Čisté ruce“, a lze říci, že v podobném duchu pokračoval i v diplomacii. Jak to tak bývá, nakonec s mafiemi prohrál.

Jako ministr bez portfeje měl na starost koordinaci a kontrolu zpravodajských služeb, problematiku, kterou zdědil po svém předchůdci Pavlu Bratinkovi. Z jejich dřívějšího vzájemného rozhovoru si na závěr dovolím ocitovat větu, kterou pronesl tehdy ministr Bratinka tehdejšímu poslanci Baštovi, a ten s ní vřele souhlasil, protože dobře charakterizuje jeho odpovědnost, související s politickým nasměrováním, přesahujícím nejen volební období, ale i lidský život: „Budeme se snažit uspořádat zpravodajský systém tak, aby nám vyhovoval i v době, kdy budeme v opozici.“

Takových profesionálů a politicky dlouhodobě a stabilně orientovaných lidí je nám třeba. Jaroslav Bašta nám bude tím více chybět. Čest jeho památce.

*

Jan Schneider

5 7 hlasy
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
7 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
orinoko
orinoko
před 1 měsícem

Njn, narusim chor jednomyslnosti. Co takhle soudruzi Bendove? Jakou oni měli manuální prupravu v době pro ně nepohodlné? Bašta nebyl jediný případ významného stavebníka. Takový Bohumil Šimon stavěl “Husakovo ticho” a Strougalovi musel osobně vysvětlit, co to je. Ten neměl absolutně žádné info od vsevedouci STB, a situace nepostradala jisté prvky scénky Včera,… Číst vice »

orinoko
orinoko
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  orinoko

Vlastne by mě rovněž zajímalo, jestli se Jaroslav Bašta setkal také s khaki hybridní golovou Z. Cerovskym. Já ano. To byla hlava! Jak vachmajstr v Putimi.

Naposledy upraveno před 1 měsícem uživatelem orinoko
adam
adam
před 1 měsícem

Pana Jaroslava Baštu jsem si neobyčejně vážil a také jsem jej proto podpořil hlasem v prvním kole volby prezidenta republiky. Nepomohlo to sice jemu, ale mně ano. Měl jsem a mám dodnes z toho dobrý pocit…

skeptik
skeptik
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  adam

Bohužel většina národa volila podle nabídky bulváru mezi větším zlem – rozvědčíkem, a menším zlem – Babišem.

jbskalensky
jbskalensky
před 1 měsícem

Ano, takový člověk bude velmi chybět. Čest jeho památce.

palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 1 měsícem

Pan Basta bude schazet jako treba Tereza Spencerova.Cest jejich pamatce

standa
standa
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  palasovar@gmail.com

Škoda, že nezůstal déle.