Vesele k urnám !

Lenka Procházková
Lenka Procházková

Bacha, už jsou tady!“

pronesla ztišeně předsedkyně volební komise, když jsme vstoupily do místnosti. Bylo to v listopadu roku 1971. Pro mě a mladší sestru to byly první volby v životě, maminka a babička byly recidivistky. Táta byl devět měsíců po smrti, ale mediálně vyburcovaná štítivost k němu označkovala jako nepřátele režimu i nás – pozůstalé. Šest párů očí (volební komise) si nás obezřetně prohlíželo a Husák z portrétu taky. Hodiny odtikávaly závěrečné minuty, než naplněné urny vydají svědectví o tom, kolik duší získal Démon souhlasu.

Plenta byla ve školní třídě (9. A.) jen jedna. První k ní vykročila maminka. „Tužka tu je!“ oznámila potěšeně. „A ostrá,“ dodala zpoza plenty. „Zřejmě nepoužitá,“ utrousila pohrdavě sestra. „Nebo ji průběžně ořezávají,“ navrhla jsem důstojnější verzi, neboť naděje umírá až poslední. Komisaři nás v debatě neomezovali, ale netěšila je. Z jejich poplašených výrazů jsem usoudila, že si připadají jako rukojmí. Početně sice byli v převaze, ale aura našeho nebožtíka zřejmě zafungovala jako husitská korouhev, klopili oči k hodinkám, své jediné jistotě, že „souboj“ brzy skončí. Naším plánem však bylo, že každá proškrtá celou plachtu s kandidáty, pozorně řádek po řádku. Takže maminka setrvala za plentou dost dlouho. Pravítko jsme operativně měly ve „výbavě“ všechny. Netrpělivá babička, která stála v rodinné frontě na plentu až poslední, začala proškrtávat jména veřejně, podložila si seznam kandidátů kabelkou. Předsedkyně volební komise opustila místnost. Zřejmě šla kamsi telefonovat o radu.

Když jsme po vykonání občanské povinnosti hrdě vyšly ze školy, zabrzdilo u chodníku policejní auto. Než nám esenbáci zkontrolovali občanské průkazy a zapsali si jména (do seznamu tehdejších dezolátů), zmačkala jsem diplom prvovoličky (na křídovém papíře se státním znakem) a zahodila jej do odpadkového koše. Sestra ten svůj dokonce roztrhala.

Já jsem pak znovu volila až v roce 1990. Sestra už dřív. Ovšem do Bundestagu. Prý vždycky Kohla. Později se vrátila k českému občanství, aby pomohla ukotvit rodnou zemi v evropských hodnotách. Stále si ale nepřipouští, že současné evropské hodnoty (podle diktátu EU) už jsou zcela jiné, než ty původní, za kterými kdysi emigrovala, aby své děti uchránila před nesvobodou, ideologickou manipulací, cenzurou a postihem za odlišný názor.

V roce 1971 se voleb v Československu zúčastnilo 99, 45 procent zapsaných voličů. Z toho počtu se 0, 50 procent občanů odvážilo jít za plentu a škrtat. Byl to jen „truc“ ojedinělých, výsledek to neovlivnilo a „škrtači“ se dobrovolně dostali na seznam nepřátel režimu. V pátečních a sobotních volbách do Evropského parlamentu je tajnost hlasování zaručena, za plentu chodí každý volič. Který volební lístek dá do obálky a zda jej bude upravovat kroužkováním, nemůže zjistit ani zasloužilý generál Koudelka. Tím chci říct, že tyto volby a jejich způsob nevyžadují pro soulad svědomí s činem veřejně demonstrovat odvahu. Z hlediska českého práva není povinné k volbám jít. Z hlediska boje o zachování české státnosti jsou to však poslední svobodné, rovné, tajné a tudíž těžko zmanipulovatelné volby.

Alibi na vodě aneb volba „nohama“

Tvrzení, že volby do Evropského parlamentu nemůžou zbrzdit jízdu po skluzavce, je klamné. ČR sice bude mít bez ohledu na účast ve volbách nadále jen 21 europoslanců, ale je rozdíl, zda většinu mandátů získají klony vládnoucích neumětelů a škodičů, nebo lidé, kteří chtějí něco zachraňovat. V dokumentární knize o příčinách ztroskotání Titaniku jsem se užasle dočetla, že námořníci v hlídkovém koši neměli dalekohledy, takže střet s ledovou masou ohlásili příliš pozdě. Na zastavení či otočení kormidla už nebyl dostatečný čas. Ten obrazný příměr platí i pro současnou situaci EU. Když varování lidí disponujících dalekohledy je umlčováno a nálepkováno jako dezinformace, může devastující srážce zabránit jen včasná výměna kapitána, důstojníků a změna kursu. EU není (zatím) stát, ale snaží se v něj přetavit. Nastávající volby do Evropského parlamentu jsou poslední překážkou před zrušením práv národních států. Neúčastnit se těchto voleb tedy není jen známkou lhostejnosti. Je to vědomý útěk od odpovědnosti za osud Evropy, České republiky a našich potomků, i těch dosud nezrozených. Současně to znamená zradit i generace našich předků.

Mnozí z těch, kteří v referendu roku 2003 hlasovali pro vstup do EU, to dnes vnímají jako svůj omyl. Ovšem omyl způsobený manipulací: když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají… Dnes, když se óda na radost zvrhla do tlukotu válečných bubnů, je poslední příležitost to zastavit. Pohrdat těmito volbami skutečně může být osudové. Pokud těch lhostejných či defétistů budou statisíce, může se stát, že místo vhození hlasovacího lístku do urny pak budou chodit klást květy do urnových hájů…

Ještě je čas odvrátit nové Lipany. Nekrolog ještě není napsaný! A proto vesele k urnám.

Nedělní noc může být naším vítězstvím. Věřím, že si vychutnáme pohled na protáhlé tváře televizních moderátorů a že nás velice pobaví, až zástupci panské jednoty jen ztěžka budou hledat vysvětlení své porážky. Politologové, poradci a další jejich apoštolové to budou svádět na špatnou komunikaci s veřejností. Někteří štolbové a herečky budou zděšeni, co si to ta „spodina“ dovolila a budou se za nás před vrchností stydět. Z Maďarska a Slovenska zazní veliký potlesk a ve zpětné vazbě budeme my gratulovat jim. Nebudu ve svém scénáři krásné nedělní noci pokračovat, každý si to může dopředu narežírovat podle své fantazie.

Na závěr pragmatická rada.

V nedělní noci si svou radost užívejme v kruhu věrných bližních. Nebouchejme šampus na ulicích, nevystřelujme rachejtle poblíž tvrzí panské jednoty a hlavně, neurážejme ty bližní, kteří volili poražené. Do budoucna je totiž budeme potřebovat. Když je teď nepohaníme a nevyčleníme, ale naopak velkoryse přitáhneme do houfu, bude to nejmoudřejší účinek našeho vítězství. Volby do Sněmovny to pak stvrdí.

Lenka Procházková – spisovatelka

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří vědí, že nežijeme ani z reklam ani ze sponzoringu, a proto nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

Fiobanka: 2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar.

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí a konferencí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*

 

4 8 hlasy
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
18 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
heriot
heriot
před 1 měsícem

Hm, opět nejprve nezbytný kopanec do minulého režimu a až poté několik rozumných slov. Takže velmi nedůvěryhodné. Ovšem paní Procházková pravdou je, že Vy a Vám podobní jste pomáhali zničit co fungovalo a nastolit režim, který máme dnes Místo prosperujícího státu, jenž pracoval pro občany, někdy blbě jistě, tu máme totálně rozvracený stát,… Číst vice »

Naposledy upraveno před 1 měsícem uživatelem heriot
orinoko
orinoko
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  heriot

Tak předně Lenka Procházková není z těch, co si ztěžuji. Je zvláštní, jaká je zazranost někdejších nastenkaru a kožených kabátu do doby normalizace, přičemž lze bezpečně konstatovat, že banánové svitky z vlhkých snů konzumu milují normalizatori stejně jako konzumní hnupi od Zlatého telete. Konkrétně L.P. nenese žádnou vinu či zásluhu na zvolení Vaška Hejla… Číst vice »

Naposledy upraveno před 1 měsícem uživatelem orinoko
skeptik
skeptik
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  heriot

Hlavně je třeba si uvědomit, že svět se mohl vyvíjet po II. světové úplně jinak, lépe, nebýt Západem vyvolané studené války.
A taky že II. světová by nebyla, kdyby ji Západ nechtěl. A k tomu proradnému zločinnému Západu někteří vzhlíželi a dosud vzhlížejí s posvátnou úctou.

kutnohorsky
kutnohorsky
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  heriot

Heriote, už tu minulost paní spisovatelce odpusťte. Ona tenkrát byla o padesát let mladší, plná mladistvých ideálů a žila v jiném prostředí než my plebejci. Člověk se vyvíjí a koriguje své názory. Osobně jsem taky hlasoval pro vstup do EU, nyní toho hluboce lituji a snažím se tu chybu všemožně napravit, ale stále věřím, že… Číst vice »

heriot
heriot
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  kutnohorsky

Ale jistě, já bych jí přece minulost nepřipomínal, kdyby ji sama ona ve svém každém článku nezmínila. Jaký má smysl dne stále kritizoval minulý režim, když ten dnešní je mnohokrát horší ?

kutnohorsky
kutnohorsky
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  heriot

Asi máte pravdu, jiná doba jiné problémy. To co a  jak bylo vime a už s tím zřejmě nic neuděláme. Volby ukážou kolika lidem tak moc vadila éra minulá a stále v tom žijí. A mladí? Těm je celá pravda o minulé době zapovězena a musí se k ní dopracovávat sami, ale těžko jim to něco pomůže …

orinoko
orinoko
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  heriot

Šlo všechno udělat jako v Maďarsku. Ale český potažmo slovenský tehdejší debil zvolil cestu ode zdi ke zdi. V tom se pokračuje dodnes. Žádný nosný střed, ale poturcenec horší Turka. Takové ty kecy … paneláky, přehrady, zemědělská soběstačnost atd. nebyly žádné vydobytky po roce 1968. To všechno běželo už předtím. Do první ligy… Číst vice »

skeptik
skeptik
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  orinoko

Je třeba si uvědomit, že Maďaři kolaborovali s Hitlerem a tudíž je SSSR neosvobodil nýbrž porazil. Takže se nesmíme divit jejich nenávisti k SSSR a touze pomstít se.

SunTzu
SunTzu
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  heriot

Mám daleko do psychologa, ale antagonismus vůči socialistické minulosti naší země u paní Procházkové leží v bolesti s úmrtím jejího otce !!

cablik
cablik
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  heriot

Jo pane kolego napsal jste to i za mě tak jsem vám dal plus ono hrozí zánik Čechoslováků vyvlastnění i zlikvidování života jaderná válka a furt je to pro pravičáky lepši než socialismus. Kdyby si tak přestali lhát do kapes hlavně že máme ty\ uslintaný miliony .

Primak
Primak
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  heriot

Dlužno poznamenat, že takto jako paní Lenka uvažovala tehdy asi většina nás. I když každý to neumí tak dát na papír tak jako ona. A jestli pomohlo nějaké to remcání nebo okázalá šaškařina, to asi nepomohlo. Jen jsme tím ukázali nějaké to “hrdinství”, na které my Češi jsme tak pyšni, vždyť už… Číst vice »

kutnohorsky
kutnohorsky
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  Primak

Jen bych na obhajobu paní spisovatelky chtěl říci, že ona ani jí podobní, včetně jejího tatínka, určitě nechtěli konec socialismu. Oni ho chtěli jen s lidskou tváří. A on se dožít dnešní doby, tak by jistě řekl: Tak tohle jsem nechtěl. To si dovolím tvrdit….

orinoko
orinoko
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  kutnohorsky

Socik s LIDSKOU TVÁŘÍ. Radovan Rychta autorem termínu. Rovněž autor dalsich, hodně nedocenenych, moudrých sentenci jako: Když nevím, tak stranim. Osobně miluji tento typ lidí. Stojí nad politickými debily. A Lenka Procházková? Před lety fandila Emero Kačerovi. Bez obezlicek Václava Hajzla. Prostě se dopustila osobního názoru. Její volba, a tak to na světě… Číst vice »

skeptik
skeptik
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  kutnohorsky

To je stejná fráze jako Havlova “pravda zvítězí nad lží a nenávistí”

Pavel 1964
Pavel 1964
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  Lenka Procházková

To je prostě ta dlouholetá nenávist k němu. Přitom byl nesrovnatelně vzdělanější a schopnější než dnešní Pepa.

Jarda
Jarda
před 1 měsícem

Kéž by předpověď paní Lenky Procházková odpovídala realitě v neděli .
Jarda

orinoko
orinoko
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  Jarda

Podle místních ukazatelů to bude podlé. Účast dříve manifestacni byla dneska holoprdelni. Nejsem optimista. Vlastně jsem nikdy nebyl. Život mě vychoval jako skeptika. Hodně NATO dohlížel táta.