Petr Sak: Zírání a ženské sexuální obtěžování

V poslední době deviantní „progresivistické“ feministky zaútočily v mediálním prostoru s novým výmyslem. Jedná se o zírání mužů na ženy. Ne snad o dívání či koukání, což jsou víceméně synonyma k zírání, píše Petr Sak v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Nevím, proč daly přednost pojmu zírání, nikde jsem se u feministek nedočetl, jaký je rozdíl mezi zíráním a díváním.

Nevzpomínám si, že by si Brigitte Bardotová, Olga Schoberová, Claudia Cardinalova či Gina Lollobrigida stěžovaly, že na ně muži zírají, a že těch mužů bylo. Zírali na ně i na filmovém plátně. Možná že deviantní feministky zakážou i zírání na filmové plátno a výtvarná díla. Podstatnou částí umění jsou díla zobrazující lidské, převážně ženské tělo. Tisíciletí zíráme na krásná ženská těla vrcholného řeckého sochařství, ale zíráme i na Monu Lisu, zíráme na fotografické akty, kdo by neznal Drtikolovy akty, a tyto estetické zážitky patří v životě k tomu hezkému.  Deviantní feministky jsou hrozbou pro umění a pro život. Když jsem v minulosti sledoval výborný polský film Sexmise, nenapadlo mne, že ženy z tohoto filmu se budou pohybovat po Praze.

Nyní se přesunu na úroveň deviantních „progresivistických“ feministek a poukáži na druhou stranu jejich „zírací“ mince. Jsou jevy, které jsou výsledkem výchovy a socializace a jsou jevy, které jsou výsledkem mnohamilionové vesmírného a přírodního vývoje a k těmto jevům patří způsob reprodukce nejvyspělejšího tvora na planetě Zemi. Tímto jevem je sexuální přitažlivost muže a ženy, naprogramovaná vesmírem (Bohem), jejímž cílem je pokračování života. V ideálním světě podle deviantních feministek, v němž muži nebudou zírat na ženy, bude druhu homo sapiens zvonit umíráček.

Svět, je však daleko pestřejší, než si deviantní feministky představují. Od svých vysokoškolských studentek vím, že i mladé ženy zírají mužům na zadky, avšak k mému překvapení je pro ně nejvíce sexy muž, když má smysl pro humor.

Jak jsem již předznamenal, ať si to muž přeje či ne, je naprogramován k sexuálnímu puzení vůči žene, tedy pokud je zdravý a normální. Toto puzení není výsledkem jeho volby, ale takto je naprogramován již jako embryo v děloze. Často by se leckterý muž rád od tohoto sexuálního puzení osvobodil.

S čím se však setkává. V dopravních prostředích, na ulici, v zaměstnání, v restauraci je neustále atakován prsy deroucími se z dekoltů a s až ke kalhotkám a zadnicím obnaženými stehny. To jsou pro muže sexuální stimuly, a to není jejich volba, to je přírodní danost.

Slyším námitku, je jim horko, proto se tak obnažují. Muži se snad pohybují v jiném počasí, protože nevídám muže s dekolty, ani s koukajícími slipy. Ženy s dekolty a minisukněmi vídám i v třeskutých mrazech. Co má dělat muž, proti němuž sedí naproti žena s prsy vybíhajícími do světa a se sukýnkou odhalující leccos. On si nezaplatil peep show, ani pornografický kanál. On nechce být atakován sexuálními stimuly. Do metra nastoupil, aby se dopravil na určité místo, nikoliv proto, aby byl sexuálně atakován. Co má dělat?  Zakrýt si oči, otáčet hlavu a hnout si s páteří, protože pokud nic z toho neudělá, tak bude podle deviantních feministek zírat a zařadí se mezi zlotřilé elementy. Muži jsou vizuálně neustále ženami sexuálně obtěžováni (atakováni).
Mnoho žen podstupuje plastické operace prsou. Není to levná záležitost a jako u každá investice se předpokládá návratnost. Základním předpokladem návratnosti je zírání, prsa musí být viděna a od toho se může odvíjet účel pro, který k operaci došlo.

Zatímco deviantní feministky útočí na něco normálního, což je dívání se mužů na ženy, tak se ve společnosti otvírá prostor pro další deviace, což je především pedofilie.

Česká republika hlasováním podpořila 8. srpna ve Valném shromáždění předlohu textu Úmluvy o potírání kybernetické kriminality, která dekriminalizuje pořizování dětské pornografie a sexuální zneužívání dětí.

Život je velmi pestrý a nelze ho vtěsnat do nějakých norem. Navíc každý jedinec si vytváří svůj vesmír, v němž žije a život mnoha lidí ve společnosti není možný bez tolerance vůči různým vesmírům druhých lidí.  Myslím, že do této tolerance se vejde dívání mužů i dekolty žen, ale hrozbou pro všechny jsou deviantní „progresivistické“ feministky, které útočí na vše, co je normální a přirozené a prosazují co je nenormální a deviantní.

*

doc. PhDr. Petr Sak, CSc., První Zprávy

4.9 9 hlasy
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
3 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
cablik
cablik
před 29 dny

No jo příroda nás tak stvořila kdo se rád nepodívá na pěknou ženu. A tihle nenormální chtějí bořit vše normální a schvalovat pedofilii je svinstvo snad se jich co nejdříve zbavíme.

Praded
Praded
před 29 dny

Samozřejmě perfektní pan Sak. Já mám z mládí takovou vzpomínku na Ruský černobílý film: Don Kichot de la Manča. Je tam scénka, kdy Sančo Panza jako guvernér, má rozsoudit spor ženy, která před něj, za flígr přivlékla muže a řekla, že jí znásilnil. Muž měl u pasu měšec s penězi a Sančo nařídil biřicům, aby… Číst vice »

orinoko
orinoko
před 29 dny

Praha je plná mladých zarezavacek. O roštěnky už nejde. V mezinoznim prostoru stydlivek zariznuto tak důkladně, že u řezníka nemůže být hůře. Camel toe… I ptejme se: Proč tak zarezavaji svoje elastické prádlo? Abychom my s boxerkami necuměli? Zhola nemožné. Na cumeni třeba v útrobách You Tube je totiž založen výdělek mladých kacenek.