K otázce souboru signálů

Nová fáze eskalace kolem Ukrajiny posouvá situaci na úroveň přímé konfrontace mezi Ruskem a předními zeměmi NATO, které vyzbrojují Kyjev. Jinými slovy řečeno, jde o konflikt protivníků s jaderným potenciálem, v němž faktor jeho existence hraje očividnou roli. Vyvstává otázka souboru signálů, které mají upozornit na záměry, označit zakázané linie a zesilovat model vzájemného zadržování.

Během studené války se v této oblasti (ne hned) vytvořil poměrně uspořádaný systém, který zaručoval strategickou stabilitu nejen na úrovni vojensko-technické parity, ale také v oblasti vzájemného porozumění.  Vždy to byla kombinace různých nástrojů – otevřeného i skrytého charakteru, ale přesto byl hlavní důraz kladen na diskrétní komunikaci, a sice politickou mezi těmi, kteří rozhodují a resortní mezi vykonavateli těchto rozhodnutí.

Současný stav vztahů prakticky znemožnil tajnou část spolupráce, téměř chybí. A veškeré břemeno s vysíláním a vnímáním signálů dopadá na veřejnou sféru.

Signály jsou vydávány otevřeným a veřejným působením s předpokladem, že budou správně interpretovány.

Platí to pro obě strany, i když stylistika se liší. Západní země sdělení, která potřebují, většinou vydávají prostřednictvím úniků nebo protichůdných prohlášení, čímž vytvářejí efekt neurčitosti. Na ruské straně je kladen důraz na maximální a oficiální otevřenost, aby nevznikaly varianty ohledně správnosti deklarované linie.

Zda to funguje, jak je zamýšleno, není známo. Naprostý nedostatek důvěry, o kterém se neustále hovoří, se týká i interpretování signálů. Ale důležitější je něco jiného.

Zadržování je založeno na povinném zachování věrohodnosti hrozeb, to znamená, že protivník by neměl pochybovat, že budou v případě potřeby uskutečněny.

Veřejné prostředí, zejména nyní, předpokládá vliv na celé publikum, což omezuje manévr těch, kteří rozhodují. V souladu s tím se zužuje i prostor pro dohody, který je flexibilnější za existence pevného zákulisního komunikačního kanálu, přes nějž probíhá hlavní výměna varování.

Jednodušeji řečeno, posun konfrontace na úroveň oficiální veřejné politiky v podmínkách maximální nedůvěry a hodnotové náplně konfliktu komplikuje úkol posílit zadržování prostřednictvím konkretizace hrozeb. Přesněji řečeno, tlačí se na jejich provedení, aby se potvrdila potřebná úroveň věrohodnosti, které se jinak nedosáhne.

*

Fjodor Lukjanov, Globalaffairs, pro Novou Republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

 

5 4 hlasy
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
5 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
standa
standa
před 14 dny

Je otázkou zda se v Česku vytvoří jiný informační prostor – protiválečný. Zatím mlčící většina se proti válce moc nevyjadřuje, spí nebo dělá, že se jí to netýká. Tahle válka není naše, ale týká se nás, protože nás do ní tahají, pravdivé info narazí vždy na stěnu lží a dezinformací, která je… Číst vice »

palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 15 dny

Ted jsem poslouchala stare rozhlasove hry (jeste ze sociku)
Musim tedy rict,ze mi dnes pripadaji naprosto aktualni.
Vypada to,ze minula generace mela ten Zapad precteny

palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 15 dny
Odpověď uživateli  palasovar@gmail.com
Ludvik
Ludvik
před 15 dny

Не стало Бранденбургской мадонны

Первоисточник публикации: https://politikus.info/v-rossii/165049-ne-stalo-brandenburgskoy-madonny.html
Politikus.info

Čest její památce…

Praded
Praded
před 15 dny

Já si myslím, že záchod přes ty svoje prostituty, testuje jak se kdo v ostatních státech k těm správám vyjádří a podle toho přizpůsobují oficiální vyjádření, nebo mlčí.