Čína mění kurz: Peking posiluje technologickou nezávislost. Co to znamená pro Evropu?

Čínské vedení potvrdilo své ambice v oblasti technologické soběstačnosti, reformy státního sektoru a posílení národní bezpečnosti. Jaké dopady budou mít tyto kroky na Evropu a jak se evropské země připravují na novou éru vztahů s druhou největší ekonomikou světa?

Čínská vláda si pro letošní rok stanovila cíl ekonomického růstu kolem 5 %, analytiky považovaný za realistický, ale zároveň odhalující strukturální problémy, s nimiž se země potýká. Premiér Li Qiang ve svém projevu zdůraznil, že klíčovými pilíři růstu mají být technologické inovace a zvýšení domácí spotřeby.

Čínská ekonomika je stále výrazně exportně orientovaná, ale současné vedení si uvědomuje, že pro dlouhodobý a stabilní růst je nezbytné posílit domácí spotřebu. Problémem je nízká důvěra čínských spotřebitelů, která souvisí s krizí na trhu s nemovitostmi a nejistotou na pracovním trhu.

Právě slabá domácí spotřeba představuje jednu z největších výzev i pro evropské exportéry. Luxusní zboží, automobily a technologické produkty z Evropy by proto mohly těžit z případného oživení čínské spotřeby. Ale zejména prodeje evropských automobilek v Číně po letech setrvalého poklesu začínají stagnovat, což svědčí i o složité situaci na tamním trhu.

Technologická soběstačnost: strategická priorita Pekingu

Výrazným posunem v čínské strategii je důraz na technologickou nezávislost. Peking plánuje masivní investice do polovodičů, umělé inteligence a kvantových technologií. Cílem je snížit závislost na zahraničních dodavatelích, zejména z USA, ale také z Evropy, kteří se pro ni ukázali jako rizikoví.

Pro evropské technologické firmy to znamená značné riziko, protože se jejich velcí zákazníci přirozeně obracejí jinam. Například nizozemská společnost ASML, světový lídr ve výrobě zařízení pro produkci čipů, může postupně přicházet o významnou část svého trhu.

Evropská unie nyní zvažuje přijetí opatření na ochranu strategických technologií, například rozšíření exportních omezení pro pokročilé polovodičové technologie. Tato opatření by mohla dále zhoršit vztahy mezi EU a Čínou, které jsou již nyní zatíženy spory v oblasti obchodu a lidskoprávní politice.

Reforma státního sektoru: příležitost pro evropské investory?

Čínská vláda také oznámila plány na reformu státních podniků, které ovládají většinu strategických sektorů. Reformy mají zvýšit efektivitu těchto společností a otevřít některé sektory pro soukromý kapitál.

Pro evropské investory by větší otevřenost čínské ekonomiky mohla představovat příležitost. Problémem však zůstává jistá netransparentnost podnikatelského prostředí a selektivní přístup čínských úřadů. Dosavadní zkušenosti ukazují, že čínské reformy sledují více strategické cíle státu jen s limitovanou liberalizací trhu. Evropské firmy působící v Číně se dlouhodobě potýkají s nerovnými podmínkami a diskriminační praxí.

Geopolitické napětí roste

Zasedání NPC potvrdilo také zvýšení vojenských výdajů Číny, která pokračuje v modernizaci svých ozbrojených sil. Tento trend vyvolává diskuse nejen v sousedních zemích a USA, ale také v Evropě.

Rostoucí vojenská aktivita Číny zejména v Jihočínském moři může ve spojení s americko-čínským soupeřením a s lokálními územními spory představovat riziko pro globální obchodní trasy. Nezapomeňme, že přibližně 60 % evropského námořního obchodu s Asií prochází právě přes tyto oblasti.

Některé evropské státy, zejména Francie a Německo, proto zvažují posílení své vojenské přítomnosti v Indo-Pacifiku. Evropská unie jako celek také pracuje na své indo-pacifické strategii, která má zajistit ochranu evropských zájmů v regionu.

Nový přístup Evropy k Číně

Evropská unie v posledních letech přehodnocuje svůj přístup k Číně. Od dřívějšího důrazu na ekonomickou spolupráci postupně zvažuje tzv. “de-risking” strategii, která by měla snížit rizikovou závislost na čínské ekonomice. Neznamená to odříznutí se od Číny, to by ani nebylo možné, ale diverzifikaci dodavatelských řetězců a ochranu strategických sektorů, jak evropské úřady zvažují rizikovost přílišné závislosti na čínském trhu.

Tento přístup se projevuje v řadě evropských iniciativ, jako je Evropský akt o čipech, který má posílit produkci polovodičů v Evropě, nebo připravovaná opatření na ochranu kritických surovin. Evropská unie také zvažuje zavedení mechanismů na prověřování čínských investic, které by mohly ohrozit bezpečnost nebo strategické zájmy členských států.

Hledání rovnováhy

Vztahy mezi Evropou a Čínou budou v nadcházejících letech pravděpodobně procházet dalším přehodnocováním. Obě strany hledají rovnováhu mezi ekonomickou spoluprací a ochranou vlastních zájmů.

Evropa si uvědomuje, že Čína je příliš velká na to, aby byla ignorována, ale zároveň příliš ambiciózní na to, aby byla brána jako běžný obchodní partner. Klíčové tedy bude najít oblasti, kde je spolupráce vzájemně výhodná, například v zelených technologiích. Navíc tu jde ještě o přístup hlavních evropských hráčů, kterými jsou Německo a Francie, lavírující mezi přímým partnerstvím s Čínou a aktivitami v rámci Evropské unie.

Pro české firmy, které hledají nové příležitosti na asijských trzích, to znamená hledání synergií účasti na čínském trhu a zejména na rostoucích trzích jihovýchodní Asie.

Je zjevné, že se Čína nachází na křižovatce svého vývoje a další směřování bude mít zásadní vliv na globální ekonomiku i geopolitiku. Na rozcestí je však i Evropská unie, hledající kromě vlastní integrity i novou rovnováhu mezi ekonomickými příležitostmi a geopolitickými riziky, které vztahy s Říší středu přinášejí.

*

Vít Vojta, sinolog, Asiaskop, foto: Xinhua